zavřít

Star Wars: Vnější okraj – recenze deskovky z předaleké galaxie

- Deskové hry autor: Alladjex Komentáře: 0

Když se řekne Star Wars, tak nám na mysli vytanou bandy fanoušků, předražená licence a samozřejmě zdánlivě jednoduchá snaha se na tomto fenoménu svézt a prodat slušnou porci čehokoliv. A tentokrát nám je naservírována deskovka. Jestli jde jen o zbytečnou naleštěnou krabici, nebo kvalitní a zábavnou hru, to se pokusíme zevrubně prozkoumat.

Star Wars: Vnější okraj

1–4 hráči | 120–180 minut | Od 14 let | česky

Kdykoli se bavíme o deskové hře, která se opírá o nějakou silnou značku, mám pocit, že je nutné objasnit vztah recenzenta či diskutujícího k danému tématu. Star Wars a jejich univerzum bez patří mezi ikony. Znalosti a očekávání fanoušků se promítají do zážitku, který ze hry mají, i do toho, jakým způsobem ji hodnotí. Z jedné strany mohou přejít horší herní mechaniky a být nadšení z přesného zpracování nuancí svého oblíbeného vesmíru, na druhou stranu mohou snadno nepřiměřeně reagovat na fakta, která nerespektují „správný sled událostí“, nelogická setkání postav, které se nikdy potkat nemohly a tak dále.

Tohoto úhlu pohledu se však ode mě bohužel nedočkáte. Jestli jsem někdy fanouškem byl, bylo mi asi tak 10 let, kdy jsem zhlédl v naprostém vytržení první epizodu (to je ta čtvrtá?) na VHSce s pirátským dabingem realizovaným jednou osobou. To, co mě fascinovalo nejvíc, byly vesmírné souboje a laserové pušky a meče. Mám rád jen původní Lucasovu trilogii a všechno, co začalo přicházet s přelomem milénia, považuju za skládku kvalitního klišé a braku.

Novodobá filmová produkce mě naučila, že je lepší se na nic ze světa Star Wars netěšit, a proto jsem ani od deskové hry neměl naprosto žádná očekávání. Podíval jsem se na ni jednoduše perspektivou člověka, který sice něco málo ze Star Wars zná, ale primárně ho zajímá, jestli jde o dobrou deskovku.

Pobyt na Vnějším okraji

Podtitulem Vnější okraj je myšleno pásmo planet a vesmírných cest mimo centrální světy. Lokality poseté pašeráky, zločinci a kontrabandem. Každý z vás se ujímá role jednoho z renegátů, kteří se vrhají do víru přinejlepším šedého obchodu, aby si vydělali co možná nejvíc kreditů, pořídili nějakou slušnou vesmírnou loď, vybavili ji zbraněmi a obrannými systémy, najali posádku pochybné reputace a brázdili galaxii tak dlouho, až se jejich sláva bude hvězd dotýkat.

V této kompetitivní hře v důsledku jde jen o body reputace. Kdo dosáhne jako první na desítku, vítězí. Kolik máte peněz a jaké modifikace jste nainstalovali do všech okének svého vesmírného plavidla, na to už se historie neptá. Hrdinou se můžete stát i s holým zadkem!

Na hraní překvapivě není potřeba plochy velikosti pingpongového stolu. Mapa je sympaticky řešená jako skládací oblouk z dílků, které do sebe zapadají jako puzzle. Mimochodem to dává k dispozici i jistou míru variability při sestavování herního plánu. Vesmír obývají políčka planet pospojovaná žlutými navigační body a cestami, přičemž na planetách můžete narazit na postavy ze světa Star Wars. Vesmírné plavby v sobě nesou riziko – občas potkáte hlídku jedné ze čtyř frakcí, která vás může směle ignorovat, pozdržet při kontrole nebo na vás rovnou zaútočit v případě, že to s nimi máte rozházené.

Vedle nějakých těch obligátních žetonků zásahů a kreditů jsou mezi hráči naskládané balíčky karet. Ty zaprvé reprezentují střetnutí na planetách či v tichu hlubokého vesmíru – všichni víme, že ty lasery a výbuchy nemůžou být ve vakuu slyšet, ale to ticho je fakt nuda. Potom karty, kterými můžete vylepšit svoji loď, kapitána i fiskální uzávěrku. K těm se ale dostaneme až za chvilku. Poslední je očíslovaný balíček, v kterém lovíte karty popisující především setkání s nehráčskými postavami, příběhové řešení zakázek nebo výsledky nepříjemných setkání.

Kapitán a jeho plechovka

Něco ještě chybí? Samozřejmě kapitán a loď, kteří brázdí vakuum, zažívají dobrodružství a čelí všemožným nástrahám. Ať jste Han Solo, nebo Bob Fett, začínáte s prachobyčejnou kocábkou, která nic nevydrží, moc toho neodveze a nacpete na ni maximálně jednoho posluhu. Ale jak vyděláte nějaké ty finance, můžete zatoužit i po legendárnímu Millennium Falconu.

Rakety nejsou fixně svázány s konkrétní postavou a může si je pořídit úplně kdokoliv. Podobně jako ostatní vybavení se nacházejí v balíčku s loděmi a tu aktuální v nabídce si může koupit, kdo chce. S novým plavidlem se otvírají širší možnosti počtu pozic pro převážený náklad či nainstalované modifikace, pro maximální počet lidí či mimozemšťanů v posádce. Navíc se zvyšuje útok, obrana, případně i rychlost oproti jedné ze dvou startovních plechovek.

Loď má mimochodem dvě varianty, podobně jako váš kapitán. Po splnění předepsané podmínky získáte bod reputace a kartu otočíte na druhou stranu. Kapitán většinou vylepší svoji schopnost, loď své parametry. Na hráčově desce jsou ale ještě další místa, kam se dají pokládat karty získané při obchodování na planetách – zakázky, zatykače, vybavení posádky.

Počítadlo reputace není až tak zajímavé, ale za zmínku rozhodně stojí vtipně řešené ukazatele toho, jak moc jste s každou ze čtyř frakcí kámoši. Ukazatele ve stylu sliderů na mixážním pultu označují, jestli je vaše reputace u Huttů, Syndikátu, Impéria či Povstalců kladná, neutrální, nebo záporná. To se projevuje jak při setkání s odpovídající hlídkou, tak při různých střetnutích.

Star Wars: Vnější okraj

Připravit ke startu

Hráči se střídají jeden za druhým, dokud někdo nedosáhne kýžené mety desítkové reputace. Ve svém tahu se můžete pohnout, získat mrzké dva tisíce kreditů, nebo si hojit svá zranění a poškození lodi. Pak vyřešíte nějaké ty akce, jako je předání ubohých desperátů do vězení, nakoupíte potřebné vybavení, naberete nové zakázky a případně použijete unikátní schopnost svého kapitána. Na závěr se pustíte do střetnutí, která zahrnují setkání na planetách či ve vesmíru, schůzku z pochybnými existencemi nebo v krajním případě boj s hlídkou.

Například zatykač, který visí na nástěnce v obchodě, je možné pořídit na libovolné planetě. Dáte si ho ke své herní desce a samozřejmě platí na konkrétní osobu. Pokud se daná postava ještě neobjevila, musíte ji hledat během svých putování po planetárních systémech. Následně ji buď zabijete a získáte okamžitou odměnu, nebo ji dopravíte do konkrétní destinace a předáte do rukou spravedlnosti, ať už je jakákoliv, a vyinkasujete odměnu vyšší.

Mezi hlavní zdroje financí patří také převoz nákladů, z nichž ty ilegální jsou rozhodně lukrativnější, ale nebezpečnější. A potom také řešení zakázek, které poskytují nevídané obnosy, ale zase k jejich splnění potřebujete nějaké ty schopnosti, které zvládá váš kapitán nebo někdo z posádky.

Vnější okraj je každopádně zástupcem her, které se označují jako „ameritrash“. Jde o hry s obrovským podílem náhody, kterou většinou máte jen malou možnost ovlivnit. Jde o jakýsi nevyřčený protipól k původně evropským či německým hrám, které se zaměřují na minimální podíl náhody a souboj v intelektuální a strategické rovině.

Vedle toho, jakou si líznete kartu střetnutí, kdy se vám podaří objevit zločince, po němž pasete, či kdy se v obchodě konečně objeví zbraň nebo loď, po níž od začátku hry toužíte, jsou prostředkem při řešení testů a soubojů kostky. V důsledku jde o to, zda vám to prostě padne, nebo nepadne. A to je vlastně hlavní výstraha. Pokud jste zarytým odpůrcem těchto vícestěnných komponent, nedokážete si najít zábavu v neúspěchu či se pobavit epickými hody protivníků, pravděpodobně ve hře potěšení nenajdete. Pokud jste ale otevření i jiným než šachovým zážitkům, je tu i druhá strana Síly.

Temná a světlá strana

Star Wars – Vnější okraj je hra, která je zástupcem velmi specifického žánru, kam patří například moje oblíbená desková verze seriálu Firefly. Zavede vás do prostředí, které vám je většinou blízké nebo sympatické a máte chuť v něm pobýt nad rámec sledování seriálu, čtení fanfikcí nebo promenování se v cosplayi. Se svým budoucím hrdinou putujete známým světem, přijímáte různorodé výzvy a v jejich plnění vám v drtivé většině brání kostky.

Hry tohoto typu mívají většinou velmi pomalý náběh, kdy se pachtíte za každým kouskem vybavení. Následuje dramaticky rychlý závěr, kdy už se několik hráčů urve a ověsí zbraněmi, přehozy i schopnostmi jako John Rambo, aby sbírali slávu jak na běžícím pásu.

Podstatné je, že, aspoň pokud vím, žádný zástupce tohoto žánru v češtině doposud nevyšel. V jistém smyslu se mu blíží Fallout, ale ten moc dobře kompetitivně nefunguje a z hlediska plnění úkolů pracuje na dost odlišných principech.

Pokud ještě zůstanu v mantinelech tohoto typu her, Vnější okraj je rozhodně překvapení, a to v pozitivním smyslu. Objevuje se v něm neuvěřitelné množství úprav používaných mechanismů i moderní přístup, díky kterému se daří srazit herní dobu na rozumné dvě až dvě a půl hodiny. Většina podobných her nemá problém atakovat hodiny čtyři i více.

Místo velkého množství restrikcí, které jsou otravné a hru brzdí, je tu otevřenost a vstřícnost. Před nákupem můžete dát kartu z jednoho balíčku dospod a pak si klidně koupit něco úplně jiného, nebo dokonce vůbec nic. Protože tuto možnost má každý hráč a nic nestojí, tržnice se rychle proměňuje, není většinou problém se prolízat k něčemu zajímavějšímu – a hlavně si během jedné, dvou her prohlédnout drtivou většinu možností ve všech šesti balíčcích.

Navíc nemusíte hledat žádné složité pravidlo při prodeji, jestli dostanete půl peněz zaokrouhleno nahoru či dolů a tak podobně. Ve Vnějším okraji se můžete kdykoliv jakékoliv karty zbavit a její hodnota jde protiúčtem na nově pořízenou. Podobně laskavě se hra chová v mnoha ohledech a jak jsem již zdůrazňoval, výsledkem je mnohem hladší a svižnější průběh partie, jednodušší a přímočařejší pravidla.

Ale i zde je přítomen jeden neduh. Největší zábava to je, když jste na řadě. Většinou vás moc nebaví tahy ostatních hráčů. U Vnějšího okraje je to lepší než u jiných podobných her, tahy spoluhráčů povětšinou nebývají příliš dlouhé, ale přesto bych se ke stolu ve čtyřech neposadil. Tři jsou pro mě naprosté optimum, kdy mě ještě baví sledovat akce i příběhy ostatních a přitom se dá vydržet čekání, až zas budu poletovat po vesmíru já sám.

Být Hanem

Při hodnocení téhle novinky je zákeřné, že zážitek je hodně závislý na tom, jaké spoluhráče dostanete ke stolu. Ač jsem avizoval, že rozhodně nejsem fanoušek Hvězdných válek, přesto jsem se v první hře za Hana Sola snažil za každou cenu získat Millennium Falcon. Podařilo se mi to a bylo mi úplně jedno, že jsem skončil poslední. Odcházel jsem od stolu naprosto spokojen. Podobně jsem nepřijímal zakázky od Impéria, ať byla odměna jakákoliv, a samozřejmě podporoval Povstalce. A nikdy bych nevzal zatykač na Chewbaccu! Z herního hlediska vám v tom nic nebrání a rozhodně by to někdy bylo výhodné. Ale tohle je ameritrash a v něm jde hlavně o atmosféru a zážitky, na nichž se musí hráči spolupodílet. Samozřejmě v míře, která vám všem vyhovuje.

Měl jsem možnost zahrát si partii, k níž jeden z protivníků přistupoval trochu pragmatičtěji a bylo to vidět i na jeho výsledcích, které samozřejmě pořád byly v osidlech kostek. Ale ani vrtkavá paní Štěstěna nedokázala zarazit jeho strategický postup k vítězství. Náhoda se totiž projevuje zejména v počátku hry, kdy nemáte dost prostředků s ní manipulovat. Posléze už se objevují takové finty jako víc kostek k hodu, přehozy a přetáčení symbolů.

Před finálním verdiktem bych zmínil ještě dvě věci. Každý kapitán má nějakou speciální schopnost a ty se nám nezdály úplně vyrovnané. Bosskova schopnost léčení nám například připadala extrémně silná. Ale třeba se mýlíme a jen neumíme ocenit a využít schopnosti ostatních, na to bude potřeba ještě nějaké další partie odehrát.

Zhodnocení

Za vyloženě slabé považuji grafické a designové zpracování, které by mě nezarazilo u malého vydavatelství, ale hru vydanou pod hlavičkou gigantu Asmodee – FFG považuji v tomto stavu za odfláknutou. Velké karty lodí a kapitánů jsou moc pěkné. Ani se samotnou mapou nemám problém. Je přehledná, byť jednotlivé planety jsou naprosto nevýrazné a identifikujete je čistě podle jména. Ale karty jsou skoro k pláči. Text je titěrný – přestože mám oproti ostatním ostříží zrak, musím skoro cokoliv brát do ruky a číst zblízka. Navíc bych čekal plno krásných ilustrací nebo obrázků, jenže obrázky jsou mrňavé a podpořené holým minimem doprovodného textu z univerza Star Wars. Dvě třetiny karty přitom zabírají nesmyslně velké symboly, které vás po většinu času naprosto nezajímají.

Mě jako dávného milovníka původní filmové série hra rozhodně neuráží i díky tomu, že používá postavy z průřezu všech epizod. V rámci žánru ji považuji za opravdu moderního zástupce, který obsahuje velkou míru inovací, za což sklízí můj respekt.

Srovnání se zbytkem spektra deskových her je poměrně složité, asi jako zkoušet tvrdit, že MOBA je horší nebo lepší než střílečka z pohledu první osoby. Každopádně pokud bych byl přitlačen ke zdi, řekl bych, že jde o lehce nadprůměrnou hru, která zprostředkovává určitý druhu zážitku, k němuž budete na českém trhu mezi lokalizovanými hrami těžko hledat alternativu. A nebojím se hru doporučit ani přes škraloup vizuálního a příběhového zpracování. Opřu se jak o zážitky své, tak i mých parťáků, s nimiž jsem příjemně strávil společný čas poletováním po vesmíru.

Tagy: deskové hry

Zdroje: vlastní

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.