Tak je to tady, konečně jdete závodit proti živým soupeřům. Po tom, co vás přestalo bavit, že se auta ve Forze Horizon, nebo nedej bože v Need for Speed chovají jako motorové sáně s rozhozenou geometrií, jste pořídili volant a nainstalovali jeden z doporučených simulátorů – řekněme třeba Assetto Corsa Competizone. Najednou jste zjistili, že nic není důležitější než správně nastavený tlak v pneumatikách (ne nadarmo se ACC říká „simulátor tlaku v gumách“), a že hraní skutečně může zahrnovat excelovské tabulky.
Podle té, co jste našli na Redditu, se se svým časem na Monze pohybujete kolem 103 % – tedy o 3 % zaostáváte za hranicí rekordu, což by mělo stačit na to, abyste si slušně zazávodili v „mid-fieldu“. Třeba taková Laguna Seca vám jde mnohem lépe a víc vás baví, bohužel veřejné servery v ACC nabízí prakticky jenom Spa a Monzu, nic jiného se tu nejezdí. Každopádně jste zajeli kvalifikaci na solidním devátém místě a teď jste v chumlu aut, který všemožně víří v závěsu za zaváděcím vozem při letmém startu.
Nad cílovkou blikla zelená světla, posíláte plyn k zemi, sekáte další rychlosti a mezi auty hledáte markery. Přesně na 125 metrech před první zatáčkou šlapete vší silou na brzdový pedál, necháváte ABS, aby dělalo svou práci, a pak postupně vypouštíte brzdný tlak až na apex – přesně tak, jak vás to učily ty desítky hodin videí, co jste k tématu trail brakingu nakoukali na YouTube. Jenže sotva stočíte volant do zatáčky, ozve se rána. Někdo si myslel, že mu to bude brzdit líp než pěti autům před ním, a poslal strašlivou „dive-bombu“ po vnitřní stopě. Točíte se, strefujete další dvě auta a ta s sebou berou další. S výjimkou pár jezdců, kterým se podařilo ujet, skončila většina startovního pole v obrovské skrumáži polámaného karbonu jen pár set metrů od startovní čáry.