Hrát hry se svými potomky je ožehavé téma v mnoha ohledech. Syn poprvé usedl k počítači k prohlížečovým hrám z Déčka. Jsou to sice jednoduché flashovky, ale často alespoň s nějakou přidanou hodnotou. Jenže nic, co by rodič ocenil jako společnou zábavu. Začal jsem proto přemýšlet, jak z hodinky po večeři udělat společný rodinný rituál, který by se mohl proměnit ve společný koníček. Nakonec se ukázalo, že to není vůbec snadné. Zjistil jsem, že vybrat deskovku nebo stolní RPG je ve skutečnosti mnohem jednodušší než najít videohru, která bude bavit oba a zároveň ji můžete dítěti s klidným svědomím pustit.
Jsem z generace, která na prvním stupni hrála přímo ve školních učebnách GTA. Mojí úplně první počítačovou hrou byl Wolfenstein 3D a myslím, že mě to nijak nepoznamenalo. To ale neznamená, že bych synovi nutně musel nainstalovat Manhunt a jít sekat zahradu. Zvlášť dnes, kdy je nabídka her obrovská.
První byla kostka
Výběr správné hry člověku překvapivě změní pohled na spoustu věcí. Třeba český dabing nemám rád prakticky u žádného média, ale najednou mi začalo vadit, jak málo dětských her ho vlastně nabízí. Ať už se jednalo o Lego, příběhy myšáka Mickeyho nebo další známé značky.
