Jsem zchudlý rytíř Ser Karda, jenž byl potupně vyhnán z vlastního domova a nezbylo mu vůbec nic. Ještě štěstí, že krále Roberta vykuchalo vepřové, protože po jeho smrti vládne po celé zemi absolutní chaos. A chaos, jak by jistě bez váhání potvrdil Petyr Baeliš, je fajn zvláště pro ty, co nic nemají, protože najednou je všude plno příležitostí, jak něco získat. Konkrétně moc, leníky, hrady, města, peníze atd. Takže do sedla, do zbraně a do útoku!

I když, sedlo budu tentokrát muset vynechat, protože k němu nemám koně. Zato ale disponuji ostrou čepelí a odvahou, která se mi bude v Západozemí více než hodit. Jen jsem to dořekl a už se na mě vrhl jakýsi vyvrhel, potulný zlodějíček! Netuší, s kým má tu čest. Jeho šípy neškodně hvízdají kolem mých uší, v tu ránu stojím vedle něho a s vítězoslavným stisknutím levého tlačítka myši zanořím svůj meč do jeho útrob. „Zhyň, zlosyne!“ vzkřikl jsem mocným hlasem, a jak jsem pravil, tak se i stalo. První z mnoha slavných vítězství pro budoucího krále/lorda/rytíře/kohokoli, jen ne smradlavého sedláka.

zdroj: tisková zpráva

Nuzák je mrtvý, co dál? Je jasné, že ve hře o trůny musí člověk vhodně volit spojence. Kterého z králů by měl ambiciózní mladý šlechtic bez koně podpořit? Joffrey je Joffrey, Balon Greyjoy žije na kusu šutru, Tyrellové ani Dorne vůbec nikoho nezajímají... a Robb Stark se bude brzo ženit. Ne, myslím, že příštím králem se může stát jedině Baratheon. A protože se šťastnou náhodou zrovna nacházím ve Stormlands, kde vládne Renly, hned můžu prozkoumat svoje možnosti. Ale abych mladého krále patřičně ohromil, budu potřebovat armádu.

Za svoje skromné úspory můžu v hospodě najmout celé tři žoldáky. Armáda tedy musí počkat, oslním Renlyho aspoň… plukem. Četou. Družinou! Družina čtyř hrdinů, ó ano, v uších už mi zní trubadúrské písně. Tím spíš, že hned v první vesničce na cestě do Storm’s End dostávám svůj první hrdinský úkol. Mám předat výkupné banditům, kteří ušetří život unesené krásky. Navíc se ke mně přidal i místní lovec a jeho pár povedených kumpánů, které jsem najal za zpronevěřené výkupné! A pevnost Storm’s End je jenom kousek cesty! Život je snadný. Tedy asi ne pro onu dívčinu, ale víte jak to je s tou hrou o trůny... Lepší lovec v družině a zbylé drobné, než banditova sekera v hlavě.

Jakmile dosáhnu cíle, čeká mne překvapení. V hlavním sále Storm’s End nečeká král Renly Baratheon, nýbrž pouze plešatý maester a celkem pohledná mladá slečna. Á, tady stojí někdo hodný toho, abych s ním vyjednával. Říká si Ser Colen of Greenpools a hned se zajímá, co jsem zač. Ser Karda, odpovídám hrdě. Teď se jej zeptám, kde je Renly, a bude vystaráno. Nu, Colene, kde je král? „What?“ odpovídá duchaplně Colen. Kde je král, ptám se. What? Král Renly! What? Monotónního rozhovoru mám plné zuby. A co bys, milý Colene řekl na to, kdybych sebral veškerou svou brannou moc a odcválal přísahat věrnost Stannisovi? Co mi na to řekneš, no, Colene?!

What?

zdroj: tisková zpráva

Za tuhle opovážlivost mi zaplatí jak Ser Colen, tak i jeho zákeřný, potulný chlebodárce Renly. Hurá na sever do Dragonstone, za jediným právoplatným králem Sedmi království, Stannisem Baratheonem!

Právoplatného krále Sedmi království nacházím poblíž pevnosti High Tide. Stannis, to je panečku chlapík! Největší vojevůdce současnosti, starý vychytralý lišák, což dokazuje i rozhodnutí skrýt svou pleš pod epickou přilbici/korunu. Mé srdce hoří respektem a poddajnou psí láskou, a tak dávám dojemné sbohem svým kamarádům z vesnice a nechávám se naverbovat do Stannisovy armády.

Je to jedno z nejhorších rozhodnutí mého života.

Až příliš pozdě uvědomuji, že Stannis a jeho poddaní lordové vůbec nejsou ve válce. Ani s Renlym, ani s Lannistery, ani s Tyrelly, vůbec s NIKÝM. Takže příštích pár týdnů se spolu se Stannisem, nejbrilantnějším stratégem a nejnudnějším sucharem novodobé historie, plavím přes úzký průliv mezi High Tide a Dragonstone. Tam. Zpátky. Tam. Zpátky. Tam. Zpátky. Tam - počkat, něco se děje! Aha, Stannis se konečně rozhodl zasadit svým nepřátelům nemilosrdnou ránu! Náš voj razí kupředu, zcela jistě zničit všechny zrádce a pretendenty… a zakotví v Sharp Point, kde náš hrdinný král uspořádá hostinu. Kam samozřejmě běžný voják jako já nemá přístup.

zdroj: tisková zpráva

A dost. Baratheoni jsou duté beraní (jelení?) hlavy a já se s nimi nebudu dál párat. Uprostřed noci seberu svých pět švestek a po anglicku se vytratím. Stannisovi se to určitě líbit nebude, ale mezitím už si najdu jiného lorda, se kterým bude větší legrace. Ten popis by nejspíš seděl na Joffreyho, ale za prvé je to taky Baratheon (mrk, mrk) a za druhé by to možná byla větší legrace, než bych unesl. Takže zbývá Robb Stark, neporazitelný král Severu, který nikdy neprohrál jedinou bitvu!

Až na to, že je právě v zajetí Lannisterů na hradě Deep Den, jak mě milostivě informuje jeden ze tří mušketýrů Lord William Mooton.

V Západozemí zbývá jediná osoba, které jsem ochoten svěřit svůj meč a život. A vsadím svůj poslední měďák (víc peněz už mi totiž nezbývá), že ta osoba se nachází v bordelu. A vskutku - Tyriona Lannistera nacházím v podstatě in flagranti ve veřejném domě paní Chatay, kterak stojí u postele a tupě civí na dvě až příliš zahalené kurtizány. Vyměníme si zdvořilosti a pak už jedu podle jeho rozkazu zavraždit jakéhosi vzpurného lorda jménem Darke do jeho pevnůstky. Konečně úkol hodný hrdiny! Nebo spíš Lannisterům přisluhujícího bezpáteřního parchanta. Ale pořád je to lepší, než někde rybařit se Stannisem.

Je noc a já se tiše kradu k pevnosti. U ohně počítám jedna, dvě, tři, čtyři stráže. Mají štíty a brnění, jeden třímá luk. A já? Lehká zbroj a starý jednoruční meč. No co. Vím, že si za tohle nejspíš zasloužím dostat se do rukou Ramsayho Boltona. Ale co, žijeme jen jednou!

zdroj: tisková zpráva

Pětkrát zkouším čelně zaútočit a pětkrát jsem rozsekán, probodán a hozen do příkopu. Chlapík s kopím se ještě dá zvládnout, protože jeho útoky se blokují snadno. Jenže pak tam jsou dva borci s meči a kroužkovou zbrojí, kterým moje rány vůbec nevadí a já ty jejich nestíhám vykrývat, protože na to bych musel pokaždé vystihnout směr jejich výpadu. Pomáhá mi sice lučištník, který ve snaze mě zasáhnout sype do zad svých kamarádů jeden šíp za druhým, ale situace přesto není růžová. Zkouším obejít hrad z druhé strany, ale tam je neviditelná zeď a navíc si mě všiml můj známý lukostřelec, který mě tentokrát dost nekamarádsky střelil někam do oblasti plic.

Až doteď jsem si myslel, že moje nemesis je ser Colen, ale Lord Darke a jeho podlí přisluhovači se právě stali jeho zdatnými konkurenty. Schlíple odjíždím pryč z pevnůstky, vědom si faktu, že jsem právě zklamal toho nejhodnějšího a nejsympatičtějšího trpaslíka pod sluncem. Propouštím tedy svoje věrné kumpány, kteří mě stojí majlant a jsou k ničemu, a plním jednoduché úkoly pro místní pány a vesničany - dokonce se snížím i k doručování dopisů. Brzo mám dost zlaťáků aspoň na štít, helmu, lepší brnění a levnou kuši i s municí. Nastal čas na odplatu.

V mé hlavě všechno probíhá naprosto hladce. Přijdu, zastřelím pár strážných, zbytek bude tvrdá řezničina. Potom přijdu k Lordu Darkeovi a zeptám se: “Pan Darke?” “Prosím?” podiví se nic nechápající aristokrat zalévající trávu. “Pozdravuje vás pan Tyrion!” A odprásknu ho upilovanou brokovnicí. Své sněni přerušuji, až ve chvíli, kdy pošlu přesně mířenou šipku z kuše do zdi asi metr doleva od jednoho strážného. Po dalších třech krvavých a zoufale neúspěšných potyčkách jedu vyměnit svého koně za lepší meč.

Ano! Konečně jsem se prosekal hordami zběsilých nepřátel a všechny čtyři jsem zmasakroval, i když mi zbylo přibližně 1 procento života. A v tu chvíli… V tu chvíli na mě z budovy vybíhá zrzavá služebná a zuřivě se po mně rozhání pěstičkami. A já, panikařící kvůli svému nalomenému zdraví, ji dvěma rychlými seknutími pošlu do věčných lovišť.

Co se to stalo? Proč byla ochotna zemřít pro takového proradného šmejda, jako je Lord Darke? To přece nedává smysl. Ledaže - ledaže je Lord Darke vlastně dobrý a hodný pán, má rád své poddané a ti mají rádi jeho. Na vzpouře proti Lannisterům přece není nic špatného. Najednou se cítím hrozně. Kdo vlastně jsem? Měl jsem ideály, sny, chtěl jsem měnit dějiny království - a místo toho zabíjím služebné.

A dost, říkám si. Končím s hrdinským životem. Najdu si klidné políčko, kde budu pěstovat tuřín. Vyměním meč za pluh. Ale nemohu odolat splnění tohoto posledního úkolu. Zajímá mě, kdo to je Lord Darke, jak vypadá, co mi řekne. Proč jsem podstoupil tolik útrap jen proto, abych se přičinil o jeho smrt. Lord Darke se na mě vyřítí s mečem v ruce. A spolu s ním i jeho žena, Lady Wylla. U všech bohů, starých i nových!

zdroj: tisková zpráva

Nejděsivější na tom všem je asi preciznost, se kterou je oba dva zabiju. Zkušeně si hlídám načasování bloků a útoků, v pravý čas ustupuji a kontruji, a když je pak vidím oba ležet na zemi v šatech od krve, na zlomek vteřiny mě zaplaví pocit vítězství. Na chvilku si připadám jako Aegon Dobyvatel. Netrvá dlouho, než si uvědomím, že se ze mě stala zrůda. Třetí místo Joffrey, druhé místo Ramsay, první místo já. Myslím, že je čas na tuřín.

Zatímco já si léčím morální kocovinu, vy si můžete The Clash of Kings stáhnout zde. A pokud vás baví příběhy z Mount and Blade, můžu opravdu vřele doporučit dobrodružství kapitána Smithe z Rock Paper Shotgun.