zavřít

Porovnání videoherních verzí deskovek s originálem – Ticket to Ride, Pandemic, Splendor

iPad Android Windows Xbox One Switch iOS Xbox One X iPadOS

- Deskové hry autor: Patrik Hajda Komentáře: 0

Digitální deskovky sice nezažívají takový boom jako jejich fyzické předlohy, přesto jsou čím dál tím víc k vidění. Minulý týden se kupříkladu vynořila digitální adaptace výborného Gloomhavenu, kterou jsme si už stihli ukázat v GamesPlayi. Vraťme se ale o pár let zpět a podívejme se společně na tři velmi úspěšné deskovky a jejich více či méně povedené porty.

Kdo se díval na zmiňovaný GamesPlay či poslední BoardGame Club, tomu jistě neunikla diskuze o smyslu digitálních deskovek. Mezi deskovkáři je populární názor ten, že není důvod hrát deskovku s kamarády na počítači, když si ji můžete zahrát na stole doma, v hospodě, nebo třeba v herně. Na počítači si přeci dáte mnohem radši Skyrim...

Nicméně své publikum si rozhodně najdou a já na nich mám rád tři věci. Zaprvé, počítač si bere pod kontrolu spoustu herních systémů včetně přípravy hry, o což se tedy nemusíte starat vy a hra je tím pádem mnohem svižnější (hodiny se v některých případech dají skrouhnout na desítky minut).

Zadruhé, mnohdy nabízejí nový zajímavý obsah – příběhovou kampaň pro jednoho hráče (tedy implementaci počítačem řízených protihráčů), nové herní módy jako třeba výzvy, žebříčky v multiplayeru, soundtrack, grafické efekty a tak dále.

Zatřetí, bývají o několik řádů levnější. Digitální deskovka tak může být dobrým testem toho, zda nakonec opravdu sáhnout po fyzické kopii. Například digitální early accessová verze Gloomhavenu je zhruba čtyřikrát levnější než devítikilová krabice. U hry za 3 000+ je takový rozdíl už docela znát. A to je vlastně další výhoda. Digitální deskovky nezabírají místo v malém bytě.

Samozřejmě to má i své nevýhody. Adaptace nemusí být úplně zdařilá, ovládání chaotické, tutoriál podceněný, případně, stejně jako v reálu, nemusíte najít spoluhráče ve chvíli, kdy se zrovna vám bude chtít rozehrát partičku Scythu. Ten si ale ukážeme až někdy jindy, teď už je čas na tři starší, leč stále populární kousky.

Ticket to Ride

Sólo | Online multiplayer | Lokální multiplayer | Pass & Play

Ticket to Ride patří mezi stálice rodinného segmentu deskových her už řadu let. Hra má na kontě miliony prodaných kopií celosvětově, a i u nás se těší velké oblibě. Je trochu s podivem, že se až na podzim začnete v obchodech setkávat s českým názvem Jízdenky, prosím!, ale naprosto takový krok chápu (hra se může dostat ještě dál k lidem, které odrazoval anglický název).

O letitosti hry svědčí její digitální verze, která je na Steamu už od roku 2012, nicméně jsem byl velmi překvapený, jak málo zestárlo uživatelské rozhraní. Nečekejte žádné grafické orgie. Tady se jede především na funkčnost a přehlednost. Na jedné obrazovce vždy vidíte všechny své karty vlaků a lístků, všechny karty v nabídce, informace o protihráčích a samozřejmě herní mapu.

Prakticky tedy nemusíte nic dalšího rozklikávat, stačí lítat očima (myší) po obrazovce a zjistíte vše potřebné. Nebudu neznalé hry dále držet v nevědomosti. Cílem Ticket to Ride je budovat tratě z karet vagonů a spojovat takto dva body mapy, čímž plníte jízdenky a získáváte body.

Ticket to Ride

Váš tah spočívá buď v nabrání dvou karet vagonů z nabídky (nebo jedné žolíkové lokomotivy), dobrání nových jízdenek, nebo postavení jedné tratě (zahrání požadovaného počtu vagonů v požadované barvě na vybrané místo na mapě).

Vskutku jednoduché jádro, které v sobě ukrývá poměrně dost strategie. Trať jde totiž na většině míst postavit jen jedna, takže se hráči snaží jeden druhého vyblokovat. Stejně tak si kradou vagony z nabídky pod nosem. A zároveň spěchají, aby na plán vysázeli co nejvíce vagonů (žetonky tvořící tratě zastupující karty). Jakmile se totiž první hráč zbaví všech svých vagonů, spustí rychlý konec hry.

Bodují se vytvořené tratě v průběhu hry, na jejím konci jízdenky, které se vám podařilo spojit (nedokončené vám body ubírají) a body jsou i za nejdelší souvislou trať na mapě. Je to velice jednoduché, rychlé a hodně variabilní.

Za ty roky se Ticket to Ride dočkala mnoha a mnoha rozšíření, která nespočívají jen v nových mapách Evropy a Asie, ale i mechanismech (tunely, stanice…). Zároveň se tvůrci snažili vyhovět úplně každému. Až se hru naučíte povedeným interaktivním tutoriálem, můžete se pustit do sólového hraní proti umělé inteligenci, hrát s přáteli na jedné obrazovce, vytvořit lokální hru, nebo si zahrát normální multiplayer. U hry denně vysedávají nižší stovky hráčů, takže není žádný problém se k někomu připojit.

Přiznám se, že stolní hra Ticket to Ride mě nikdy nezaujala. Dostal jsem se k ní až ve chvíli, kdy jsem okusil hráčské hry a přeci jen jde o jednoduchou rodinnou záležitost. Nicméně digitální verze mi skvěle vyplňuje krátké chvíle.

Jednotlivé hry jsou opravdu svižné, nenáročné a dají se použít jako výplň času, když třeba na někoho čekáte. Platí to tím spíš o mobilní verzi. Jsem (pro mě překvapivým) důkazem, že i hardcore hráč si může najít zábavu v takto jednoduché hře.

Pandemic

Sólo | Pass & Play

Pandemic je vlastně docela stejný případ jako Ticket to Ride. Dnes už jedenáct let stará hra, která byla ve své době velice zásadní. Docela dlouho jí trvalo rozjet se do dnešní značky, pod kterou vycházejí hry všeho druhu, ale to asi proto, že základ tehdy prostě stačil. Matt Leacock tehdy zaujal zajímavým mechanismem, který recykloval ve svých dalších hrách Zakázaný ostrov, Zakázaná poušť a dalších.

Pandemic pojednává o nepojmenované nákaze, která ochromila celý svět. Na konci tahu každého hráče se dolízne (postupně se zvyšující) počet karet s názvy měst, ve kterých se začne šířit nákaza – prosté barevné kostičky. Jakmile jsou v jednom městě tři a má se do města umístit další nákaza, dojde k šíření do všech okolních měst a hráči jsou zase o něco blíž prohře.

Jde totiž o kooperaci, ve které hráči v rolích vědců a záchranářů s unikátními schopnostmi hledají lék na všechny čtyři nákazy. Ve svém tahu uděláte čtyři akce z následujících možných – pohnete se do sousedního města, odstraníte z něj kostku nákazy, předáte své karty spoluhráči, použijete svou schopnost, zahrajete kartu a odletíte do vzdáleného města, postavíte stanici, kde následně můžete zahodit pět karet jedné barvy a vynaleznout tak lék.

Pandemic

Možná to zní jednoduše, ale další a další karty nákazy vám na stůl hází další problémy, a tím se konečně dostávám ke zmiňovanému zajímavému mechanismu. Balíček nákazy je protkaný kartami epidemie. Jakmile se k jedné doberete, zvýší se obtížnost hry, ale především se zamíchají dosavadní zahrané karty nákazy a dají na vršek balíčku.

Takže všechna ta města, která se vám třeba podařilo vyčistit od nákazy, se opět zamoří. Sice tedy můžete počítat s tím, která města budou zamořená, ale nevíte kdy a pořádně se u toho zadýcháte. Jde o napínavou kooperativní strategii (plnou náhody), ve které je domluva mezi hráči na prvním místě.

A v tom je bohužel kámen úrazu digitální verze Pandemicu. Jak jste si mohli všimnout pod titulkem tohoto bloku textu, hra momentálně nabízí pouze sólo a Pass & Play mód. Pass & Play je termín převzatý z mobilní verze, kde si hráči předávají telefon/tablet po odehrání svých tahů.

To by sice ještě mohlo fungovat s notebookem, ale se stolním PC už těžko. Takže v případě Pandemicu na Steamu jde spíš o předávání si myši mezi hráči a přiznejme si, to není úplně ono. Ve čtyřech nechcete sedět u jednoho monitoru a ani na velké televizi nepůjde o bůhví jaký zážitek.

Když jsme hru poprvé zapnul, zděsil jsem se, jak vypadala. Obraz totiž není ostrý, grafika ohyzdná, a ne, není zde žádné nastavení zobrazení. Můžete jen povolit/zakázat některé herní prvky a nastavit hlasitost nezajímavé hudby a špatných zvuků.

Proč to tak je? Člověk by čekal lepší kvalitu od hry vydané v minulém roce, ale v tomto případě jde o prachobyčejný port mobilní verze, na který se zjevně vůbec nesáhlo pro účely počítačů. Je to škoda, protože i u Pandemicu platí, že v reálu bych si k němu nesedl, ale ve svižném digitálu bych si klidně několik partiček dal.

I když je sólo varianta docela v pohodě, nemá scénáře, příběh, ani varianty. Jen základní hra s umělou inteligencí a volbou obtížnosti. To je zkrátka málo. Absence online multiplayeru je pak trestuhodná a osobně nemohu tento nepovedený port doporučit prakticky nikomu. Pokud by zde byl multiplayer, dala by se forma překousnout, ale v tomto stavu hra nemá co nabídnout. V tomto případě radši sáhněte po fyzické předloze.

Splendor

Sólo | Online multiplayer | Pass & Play

Splendor možná není taková masovka jako Ticket to Ride a Pandemic, ale pořád se řadí do stejného ranku her – jednoduché deskovky určené zejména pro rodiny. Splendor je z nich vlastně úplně nejjednodušší a má nejblíž k abstraktnu. Zároveň by se zde dalo mluvit o lehkém, ale opravdu velmi lehkém engine buildingu.

Jádrem hry jsou tři řady po čtyřech kartách, každá z řad s různou obtížností. Karty v dolní řadě prakticky nepřinášejí žádné vítězné body, ale pomáhají vám dostat se ke kartám ve vyšší řadě a podobně to funguje o patro výš.

Tahy hráčů jsou opravdu svižné, provedete jen jednu z možných akcí. Můžete si vzít tří různé drahokamy z nabídky, tři stejné drahokamy, pokud je jich v nabídce víc než tři, utratit drahokamy za kartu z nabídky, nebo si vzít kartu z nabídky do zásoby a s ní drahokamový žolík.

Splendor

Takže jen postupně nabíráte zásobu drahokamů, za ty pak pořizujete karty, které vám dávají permanentní drahokamy, díky kterým si časem můžete dovolit koupit dražší karty a postupně se dostat k nejdražším kartám s vítěznými body.

Zároveň jsou bokem k dispozici další bodované karty, které získá jen jeden hráč, který jako první nasbírá určitý počet drahokamů z nakoupených karet. Kdo první pokoří hranici patnácti bodů, vyhrává. Základ je tedy opravdu velmi jednoduchý, a asi by mi na moc her nevydržel.

Naštěstí můžete sáhnout po příplatkových rozšířeních, ale i bez nich je v základní digitální hře jeden důležitý prvek, který udrží pozornost sólo hráčů docela dlouho. Výzvy. Desítky předpřipravených scénářů inspirovaných historickými událostmi.

Každý scénář má vlastní pravidla, která totálně ohýbají ta základní. Někdy hrajete jen se dvěma řadami, na čas, na počet kol, drahokamů je omezené množství, body se získávají úplně jinak a tak dále. Pro lidi, kteří mají rádi rébusy, jde o fantastický mód, který z dobré rodinné hry dělá něco docela jiného, pro sólisty velice zábavného.

Jinak nechybí multiplayer na jedné obrazovce, přičemž v případě PC takový režim není nic, proč si digitální deskovku kupovat. Na druhou stranu normální online multiplayer funguje skvěle a není problém připojit se do hry, i když se u ní v jednu chvíli schází sotva desítky hráčů.

Opět nejde o nic náročného, nic, co by asi nějak víc zaujalo hráče hrající digitální Gloomhaven. Ale mě, hráče s oblibou v hádankách velmi zaujaly ve Splendoru přítomné výzvy. Takže pokud jste podobně naladění, směle do toho!

Tagy: vlak strategie nákaza kooperace logická adaptace deskové hry digitální deskovka

Zdroje: vlastní

Novinky na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.