„Mario musí začínat sekvenci přesně v této pozici, na čtvrt pixelu přesně… O dva framy později proveďte plný skok. Když se vám to podaří, Mario vstoupí do rohu podstavce vlajky s přesností na tři pixely. Jeden frame před dopadem na zem stiskněte doleva. Tři framy po dopadu skočte. Výsledkem je glitch, kdy Mario nemusí čekat, až vlajka sjede dolů.“
Právě jste si přečetli zjednodušený návod na to, jak ve hře Super Mario Bros ušetřit drahocenné vteřiny. Proč by někdo něco takového chtěl, ptáte se? To víte, takzvaní speedrunneři jsou velmi zvláštní sorta masochistických lidí, usilujících o co nejrychlejší pokoření hry.
Jak se dočtete v takzvaném knihopise Gamepop: The Culture of Play, v případě zmíněného Maria se nejrychlejší čas pokoření celé hry pohybuje lehce pod pět minut. Speedrunning je jedním z mnoha témat tohoto tučného časopisu, rozebraný do příjemných detailů, které jsou ale podané čtivou a pochopitelnou formou, doplněné i o obrázkový příklad skoku Maria na vlajku na konci každého levelu.
Nejprve obsahově
Gamepop je časopis o videohrách, ale vlastně o trochu víc o tom, jak ovlivňují lidi a celý svět (a je také neskutečně hravý, ale o tom až na konec). Jak se dala dohromady prazvláštní komunita lidí oslavující každého, kdo o tisícinu vteřiny překoná čas předchozí legendy.
zdroj:
Patrik Hajda
Jsou tu poutavě podaná témata o strašlivé minulosti filmů podle videoher a jejich současné nesporné kvalitě se seriály jako The Last of Us a Fallout. O vlivu her s Tonym Hawkem na celou generaci mladistvých jezdících na prknech.
Je tu historie série GTA; neuvěřitelné příběhy přátelství z e-sportové scény; jedno téma pojednává o videoherní hudbě; další – k mému velkému překvapení – hloubkově rozebírá videoherní fonty, jak vznikly a co to dříve bylo za umění.
Můžete si tu počíst o vlivu Fify na skutečný fotbal, o vzniku Tetrisu od jeho autora, dokonce o skutečné módě inspirované videohrami. Svou stránku si zasloužil Hideo Kodžima, influencerka Emiru i dvojice zvaná Loczniki, jejichž videa, kde imitují animace videoherních postav, na vás vyskakují na sociálních sítích.
zdroj:
Patrik Hajda
Potom dojmově
Na téměř 180 stran se toho zkrátka vejde opravdu hodně a nedá se říct, že by byť jediné téma nebylo zajímavé. A to říkám jako člověk, kterému nic neříká fotbal, esport či móda. Ale i články o těchto tématech jsou v Gamepopu napsané neskutečně poutavě a zajímavě. A vždy plné parádních, až překvapivých faktů.
A úplně každý jednotlivý článek vám dá jasně najevo, že jeho autor herní kulturu jednoduše miluje. Hry jsou tu oslavované, jejich vliv na svět podaný jen v tom pozitivním světle a je velice jednoduché se u čtení nadchnout i dojmout.
Velmi tomu pomáhá i vizuální prezentace. Nejen opravdu kvalitní, nelesklý papír, ale i jedinečný výtvarný styl každého článku, často doprovázený nějakou příkladnou grafikou a samozřejmě mnoha tematickými obrázky. Je zkrátka vidět, že do tvorby časáku šlo opravdu mnoho úsilí i peněz a výsledek se tedy pořádně vyplatil.
Musím říct, že mi herní čtení dlouho neudělalo takovou radost a mrzí mě jen to, že je tato časopisová bichle u nás jen stěží dostupná (samozřejmě na český překlad si můžete nechat zajít chuť).
V zahraničí se prodává za 14 eur, tedy 340 korun (bez poštovného), což je za mě naprosto přijatelná částka za to množství zábavy a příjemných večerů s papírem v ruce. Kdyby existovala možnost, okamžitě si Gamepop předplácím a budu se těšit na každé další číslo.
Dále bonusově
Slíbil jsem vám vysvětlit, v čem je Gamepop: The Culture of Play hravý. Už jenom rejstřík je vyvedený graficky jako menu hry, kde si máte vybrat svět, který chcete zrovna hrát. Je tu „pavoučí“ síť, která vám jednoduchými otázkami pomůže vybrat, na jaký film podle videohry byste se měli podívat.
zdroj:
Patrik Hajda
Moc mě baví nejrůznější návody, ať už je to v úvodu zmíněný glitch v Super Mario Bros, tvorba fontu nebo to, jak se ve skutečném světě pohybovat jako videoherní postava. Doprostřed časopisu se dokonce vešel takřka 20stránkový komiks inspirovaný v League of Legends (člověk si nemohl nevzpomenout na povídky v českém časopisu Pevnost).
Ale tím pro mě úplně největším překvapením je chytré využití rozsahu časopisu k odvyprávění příběhu formou gamebooku. Jedna celá stránka vás uvede do děje a pak už se jen rozhodujete, jak se zachovat v ložených situacích.
Zvolíte si možnost A nebo B, nalistujete patřičnou stránku časopisu a pokračujete v příběhu. Příběhy jsou „ukryté“ ve spodní části takřka každé stránky, do dobře viditelného bílého pruhu, kterého si ale při čtení vlastních témat vlastně nevšimnete.
zdroj:
Patrik Hajda
Tento gamifikovaný příběh vám zabere třeba deset minut, ale má mraky variant, vyloženě si tu poznamenáváte získané předměty i odemčené achievementy, je tu spousta konců, které když objevíte všechny, tak možná rozluštíte i jednu celkovou hádanku. Výborný nápad a využití prostoru (překvapivě tu nejsou žádné reklamy).
Nakonec souhrnně
Zkrátka a dobře, Gamepop: The Culture of Play mě totálně zaskočil. Nasazuje správně neurážlivý názor na videohry a jejich kulturu, poutavě podává každý článek, dokáže vás zaujmout až nadchnout tématy, která vás apriori nezajímají, je napsaný lidmi, kteří hry milují, ilustrovaný talentovanými umělci a v každém ohledu dělá něco navíc, jde dál, než by se od podobné publikace čekalo.
Moc doufám, že se od Red Bullu dočkáme dalšího vydání a trochu se bojím, že mi teď v běžnějších herních časopisech bude chybět možnost odehrát si nějaký příběh formou gamebooku – to je prostě skvělý nápad, moc hezká přidaná hodnota!
