zavřít

Jak se hraje ve dvou: Sagrada a Modrá Laguna

- Deskové hry autor: Patrik Hajda Komentáře: 0

Před Vánoci se objevila obrovská záplava novinek, z nichž jsem se některé rozhodl podrobit leckdy nelehké zkoušce čistě dvou hráčů. Dvojku vídáme na krabicích pravidelně, ale v mnoha případech je zde především z marketingového hlediska a ve dvou nejde o bůhví jaký zážitek. Někdy tomu je ale i naopak.

Sagrada

1–4 hráči | 30–45 minut | Od 8 let | česky, minimum textu

Jak můžete sami vidět, žhavou novinku Sagradu od Mindoku můžete hrát klidně úplně sami s lehce pozměněnými pravidly a úplně jiným cílem, kdy proti vám stojí samotná hra. Na to se tu ale soustředit nebudeme. Zajímá nás přeci, jak se budují barevná okna katedrály Sagrada Família v Barceloně ve dvou.

Téma možná nezní tak lákavě, ale nenechte zmást. Jen si vzpomeňte na letošní podobnou hru stejného vydavatele. Azul vás přeci také nechá stavět kachličkovou podlahu a jak skvěle se hraje. Sagrada je velmi podobný případ. Téma možná udělá radost spíš přítelkyním, ale herně neurazí nikoho.

Sagrada

Zprvu vás překvapí nevídaně kvalitní zpracování komponent, ať už jde o takzvané translucentní (průsvitné) kostky, nebo samotná okna slepená z několika kartonů. Ale překvapí i pravidla, která se vešla na čtyři stránky i s přípravou a režimem pro jednoho hráče. Vysvětlit Sagradu nováčkům je snazší než zavazování bot, příprava zabere také jen pár minut, takže okamžitě hrajete.

A ani zde vás nečeká nic složitého. Hodíte určitým počtem kostek podle počtu hráčů, v našem případě pěti, jednu z nich si vezmete, další dvě si vezme soupeř a na vás zůstane výběr z posledních dvou. Jediná nevybraná kostka se umístí na počítadlo kol, což je velice elegantní řešení odpočítávání konce hry, které nastává po deseti bleskurychlých kolech.

Vybrané kostky jen umístíte do svého okna, mrskne se novými kostkami a za 15-20 minut je hotovo. Umisťování kostek je pak jádrem hry, které vám dokáže roztočit kolečka v hlavě. Ve vašem okně totiž nesmí být dvě stejně barevné kostky a kostky se stejnými hodnotami vedle sebe, přičemž jedna z desítek vyměnitelných podložek v okně vám sama diktuje, kde může stát jaká barva a jaké číslo. K tomu se snažíte splnit veřejné cíle s různými konstelacemi a vlastní tajné úkoly, s čímž vám vypomohou speciální nářadí, která ale využijete jen párkrát za hru.

Ze Sagrady vám čelist překvapením neklesne, zvlášť pokud vás neminul Azul, ale ani se nezamračíte zklamáním. Hra vypadá velice pěkně, na stole nezabírá moc prostoru, má opravdu triviální pravidla, a i když v ní náhoda hraje obrovskou roli, míra zapojení mozku při rozmisťování kostek je dostatečná a hlavně zábavná. Drahá polovička ji chce hrát pořád a pořád dokola. A pokud podobnými hrami nepohrdáte, budete chtít taky.

Jak se hra mění ve dvou hráčích?

Až na počet dostupných kostek, kterých je vždy o 1 víc než hráčů, nijak. Dokonce celá příprava hry je zakončená vítanou větičkou: „Příprava společných prvků je stejná pro 2, 3 i 4 hráče,“ takže po jedné odehrané partii už nemusíte listovat pravidly za žádných okolností (vyjma specifické sólo hry). Ve dvou je jedna partie logicky mnohem rychlejší a máte lepší přehled o protihráčově desce, takže můžete snáz zaškodit „vyžráním“ konkrétní kostky. Ale v jádru se nic nemění.

Dostane hra doporučení?

Sagrada sice není ničím výjimečným, ale pokud vaše police neobsahují stovky krabic, své místo by tam najít mohla. Ve dvou funguje prakticky stejně jako ve větším počtu. Díky krásnému vizuálu je vhodným kandidátem na dárek, a to jak pro rodinu, tak i pár. Zástupkyně něžného pohlaví ocení grafické zpracování, pánové strategické možnosti. Sagradou určitě nic nezkazíte, ale dobře zvažte její pořízení v případě, kdy máte doma podobně laděný Azul.

Modrá laguna

2–4 hráči | 30–45 minut | Od 8 let | česky, bez textu

I nejnovější počin velice plodného autora Reinera Knizii vám udělá radost svou délkou. A to nemluvím jen o herní partii, ale i pravidlech. Ta se totiž také vešla na čtyři stránky jako v předchozím případě, ale tentokrát dokonce formátu A5. A to vás v Modré laguně čekají dvě hry v jedné.

Modrá laguna by se dala popsat jako ultralight civilizační hra. Herní mapa obsahuje osm ostrovů, které postupně osidlujete svým kmenem, který přichází po vodě. Ve svém tahu jednoduše vezmete svůj žetonek a umístíte ho kamkoliv na moře. V dalším tahu můžete připlout z jiné části oceánu nebo vylézt na pevninu v sousedství svého již umístěného dílku.

Modrá laguna

A to jsou veskrze celá pravidla hry. Postupným pokládáním žentonků tvoříte řetězy osadníků, přičemž se snažíte vyzobat suroviny roztroušené po mapě. Za ně máte po umístění všech osadníků body, stejně jako za nejdelší řetěz a převahu na ostrovech.

Kromě osadníků během hry umisťujete i vesnice, které jsou klíčové pro druhou část hry. Jakmile totiž osídlíte ostrovy a započítáte body, přijdete o všechno kromě vybudovaných vesnic a hra začíná nanovo. Tentokrát nepřiplouváte po moři, ale rozšiřujete se ze svých vesnic, přičemž pravidla pro osidlování jsou totožná.

Je to vážně zajímavý koncept. Kdyby se Modrá laguna skládala jen z první části, byl by to další Reinerův nemastný neslaný produkt. Ale fakt, že hrajete dvě hry za sebou, přičemž v každé z nich se rozšiřujete jinak, je výborným kořením. Nejenže musíte při první hře myslet na spoustu pravidel bodování, abyste se umístili co nejvýše, ale ještě je potřeba pamatovat na rozmístění vesnic, které silně ovlivní vaše možnosti v následující hře. Upřímně, nečekal jsem nic a dostal jsem hodně.

Jak se hra mění ve dvou hráčích?

Co se přípravy týče, nemusíte v tomto jediném případě odpočítávat dostupné osadníky, protože hrajete s úplně všemi jedné barvy. Jinak byste se s protihráčem na mapě ani nepotkali. Pravidla se dále nemění. Z logiky věci to na mapě není taková řež a tahanice o suroviny, jako v plném počtu hráčů, ale to neznamená, že byste se cítili svobodní. S protihráčem se neustále blokujete, odřezáváte si cestu a spěcháte za rychle mizejícími surovinami. Je to až překvapivě kontaktní boj, i když to tak v prvních pár kolech nevypadá.

Dostane hra doporučení?

Jak je Modrá laguna jednoduchá, tak je chytlavá. Těžká rozhodnutí jsou na denním pořádku, a to jde pouze o umístění jednoho žetonku. Pravidla této hry prakticky není možné zapomenout a rád ji vytáhnu kdykoliv, když zrovna nebude chuť na nějakou pětihodinovou seanci. Ve dvou obstojí na výbornou, stejně tak funguje jako rodinná hra. Tohle se Reinerovi povedlo.

Tagy: deskové hry Jak se hraje ve dvou Blackfire Mindok

Zdroje: vlastní

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.