U příležitosti 20. výročí studia vám přinášíme první ze série původních textů z dílny Bohemia Interactive (tedy ne naší, my jsms dostali možnost vám text zprostředkovat), která pojednává o historii v současnosti největšího tuzemského herního studia. V úvodním díle se dočtete, co bylo na samotném počátku Bohemky, co má tahle firma společného se sítí herních obchodů JRC a proč mohlo být programování v osmdesátkách trochu nebezpečné.

Devadesátá léta představovala v herním průmyslu velký skok vpřed. Stolní počítače se postupně dostávaly do domácností a spolu s nimi rostla i poptávka po obsahu. Alespoň tak vypadal západní trh, kde byly videohry již dlouhodobě takřka běžným artiklem a s každým dalším technologicky vyspělým titulem si vydobývaly své místo na slunci zábavního průmyslu.

V Česku měl ale herní průmysl většinu svého příběhu ještě před sebou, přičemž nejednu z jeho kapitol napsali bratři Marek a Ondřej Španělovi. Ti hned po prvním seznámení s počítači v osmdesátých letech vyrazili spolu se svým dlouhodobým partnerem Slavomírem Pavlíčkem na dlouhou cestu ke vzniku Bohemia Interactive, dnes největšího českého herního studia.

Hvězda z Texasu 

Hry v Česku sice vznikaly již za totality v osmdesátých letech minulého století, ale ani vzdáleně se nepodobaly těm západním. Přístup k počítačům měl málokdo, stejně jako bylo vzácností umět s nimi pracovat, nebo mít dokonce znalosti programování. Jinak tomu není ani v případě Marka Španěla, který se ke svému prvnímu počítači dostal v polovině osmdesátých let. Možnost poprvé se setkat s videohrami měl ale ještě předtím. V roce 1983 se dostal k legendárním hrám jako Space Invaders nebo Battlezone, a i když se tehdy mohl vzhledem k jejich ceně a nedostupnosti pro běžného smrtelníka pouze koukat, v jeho deseti letech jej zcela okouzlily.

zdroj: Bohemia Interactive

Podívejte se na původní arkádový kabinet Battlezone a záběry z hraní tady

Jen dva roky nato, v roce 1985, se na něj a jeho bratra Ondřeje usmálo štěstí. „Nejstarší brácha Patrik vycestoval do zahraničí na fyzikální olympiádu, svými znalostmi tam zabodoval a díky jeho šikovnosti jsme se stali šťastnými majiteli prvního počítače. Získat jej v té době nebylo úplně triviální,” vzpomíná Marek Španěl v rozhovoru pro server Echo. Ze své cesty do Švédska tehdy Patrik Španěl přivezl osmibitový počítač Texas Instruments bez kazetového přehrávače, displeje a softwaru. I tak šlo o velkou vzácnost, přestože to byl již relativně starý kus techniky z roku 1979 a v Evropě nebyl moc rozšířený. 

Přesto vzbudil u bratrů Španělových drahocenný kus hardware nadšení. Marek sám datuje právě sem, do poloviny osmdesátých let, svoje rozhodnutí věnovat se hrám takříkajíc naplno. Díky novému počítači mohl začít v BASICu psát první jednoduché programy a hry. „Ale nebylo je jak ukládat, takže jsme je museli po každém vypnutí počítače znovu psát,“ vzpomíná Marek na nelehké začátky v rozhovoru pro časopis LEVEL. Byl to jeden z impulzů pro podomácky vyrobený hardware, který tehdy v Česku běžně vznikal. Jak Marek vzpomíná, „nabastlili“ si na něj s bratrem doma vlastní disketovou mechaniku. 

Spartánskými podmínkami se ani jeden z bratrů nenechal odradit. Po vzoru nejednoho herního vývojáře a vizionáře věřili, že kvalitní tituly je možné udělat doma takříkajíc na koleni v jednom nebo ve dvou lidech, i bez zázemí herních společností. Markovy první herní výtvory se nesly ve stylu Space Invaders. Jak Marek vzpomíná, šlo v nich v podstatě jen o chytání padajících vajíček z cimbuří.

zdroj: Bohemia Interactive

Texas Instruments TI-99/4 (1979)

Na cokoliv dalšího už ale začínal být programovací jazyk BASIC krátký a pro bratry nastal čas přesedlat na nový počítač, kterým se stal osmibitový stroj Atari. Na něm se učili programovat nové a náročnější hry. „Můj bratr Ondra někdy koncem osmdesátých letech zavítal na programovací tábor, kde se zrovna natáčel pořad Archiv aktualit. Dodneška vidím, jak tam stojí před tabulí a říká: ,Budoucnost patří jazyku C,’ načež odjel zpátky domů a pokračovali jsme v programování v BASICu,“ směje se dnes při vzpomínkách na dávné doby programování Marek Španěl. Než se k programování v jazyku C bratři skutečně dostali, trvalo to ještě řadu let, protože navzdory vizionářství Ondřeje Španěla používali dlouhou dobu především BASIC nebo Pascal.

zdroj: Bohemia Interactive

Ukázka BASIC kódu

Atari spojuje 

Ve stejné době, kdy se Marek a Ondřej Španělovi začali seznamovat s programováním v BASICu, si svůj první počítač pořídil také Slavomír Pavlíček. „V roce 1985 jsem si koupil osmibitový počítač Atari XL. Nejdříve jsem na něm jen hrál hry, postupně jsem začal programovat statické výpočty do školy a až následně jsem začal s dalšími kamarády hry tvořit,“ vzpomíná Pavlíček v rozhovoru na serveru Lidovky. Atari tehdy patřilo k nejpopulárnějším platformám, a není proto divu, že se k němu nezávisle na sobě dostali bratři Španělové i Slavomír Pavlíček.

Jak vzpomíná Slavomír na serveru iDnes, hned po koupi svého prvního Atari v roce 1985 stál u zrodu buňky Atari klubu v Praze na Strahově. Tyto kluby vznikaly v období osmdesátých let v Československu většinou při Socialistických svazech mládeže nebo Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou). Kluby fungovaly jako líhně talentů, ze kterých se dalo dostat k organizované činnosti. Co je ale nejpodstatnější, tyto spolky měly jako jedny z mála přístup k výpočetní technice.

I přes skutečnost, že měly kluby napojení na státní aparát tehdejší doby, narážely na nejrůznější byrokratické zádrhele a podle zdrojů v práci Jaroslava Švelcha Osmibitové poblouznění: Počátky kultury počítačových her v Československu hrozila v jinak apolitických organizacích také špionáž StB. Strahovská buňka Atari klub vznikla tedy pod hlavičkou Svazarmu a „zaměřila se na výrobu a prodej doplňků k těmto domácím počítačům,“ jak dodává Pavlíček.

zdroj: Bohemia Interactive

Nabídka počítačů ATARI (400, 800, XL, XE) v katalogu z roku 1981

Podobně jako Slavomír Pavlíček si i bratři Španělové pořídili Atari XL. Zkoušeli na něm vytvářet jednoduché hry, na které pak navázali svou první 3D hrou B.L.O.U.D. V ní šlo o jednoduchý cíl – dostat se s buldozerem ven z bludiště. Jak Marek vzpomíná, nešlo sice o žádnou designérskou bombu, ovšem po technické stránce hra vynikala. Šance, že by se ale mohl vývojem her živit, byla před sametovou revolucí pouhou utopií. Komunisté soukromé podnikání nepodporovali a všechno ostatní bylo silně regulováno. 

Ondřej Španěl tehdy přesto vyvinul vlastní assembler na Atari XL, který měl sloužit jako jednoduchý a efektivní editor pro práci na této platformě. Bratři Španělové ho tehdy chtěli dostat za hranice, protože byl lepší než všechny podobné nástroje. „Jenže bez státem ovládaných organizací jako Svazarm to nešlo,“ vzpomíná Marek v časopisu LEVEL.

zdroj: Bohemia Interactive

První 3D hra od Marka a Ondřeje Španěla pro Atari XL

Podnikání pro otrlé

Podmínky pro samotné autory byly obtížné. Šance vydělat nějaké peníze byla nulová, a tak nezbývalo než si dál doma psát vlastní hry a software, učit se a čekat. Jak se blížil pád totality, povolovala však i nařízení v oblasti podnikání, čehož se ihned rozhodl využít Slavomír Pavlíček. V roce 1989 proto spoluzaložil společnost JRC.

U zrodu společnosti stál také Jiří Richter, autor systému Turbo 2000 pro Atari, jehož jméno společnost nese. JRC je totiž zkratkou pro Jiří Richter Computing. Právě od něj a dalších dvou společníků Slavomír Pavlíček později firmu koupil a jméno ponechal. „Nikdo u nás tehdy prakticky nevěděl, co znamená originální hra, nebo že by si ji měl koupit. Přesto z jednoho skromného obchůdku na strahovských kolejích postupně JRC vyrostlo do sítě maloobchodních prodejen a stalo se největším českým maloobchodním prodejcem, což neuniklo ani zahraničním investorům,“ popisuje těžké začátky Slavomír Pavlíček pro Lidovky.

Podnikání bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let velmi náročné. Jednotliví podnikatelé museli často přizpůsobovat sortiment nejen oblasti, v níž chtěli podnikat, ale také aktivní poptávce po dalších druzích zboží. A tak se JRC stalo zajímavou kombinací klasického papírnictví a moderního ostrůvku technologií. Společnost nejprve prodávala publikace, příslušenství a software pro Atari, později začala dovážet počítačové hry, a v průběhu 90. let se stala dokonce partnerem společnosti Sony, pro kterou v Česku distribuovala tehdejší novinku – konzoli PlayStation. 

Zásadní zlom pro Slavomíra Pavlíčka i Marka Španěla nastal v roce 1992, kdy Marek nastoupil do JRC jako prodavač. „Hry mě bavily natolik, že jsem v této oblasti chtěl pracovat. Jejich prodávání mi přišlo smysluplnější než pokračovat ve studiu na Matematicko-fyzikální fakultě,“ vzpomíná Marek v časopisu LEVEL. Po vzoru svého bratra Patrika strávil Marek studiem fyziky jeden rok, ale intuitivně ho to celou dobu táhlo právě do světa videoher. 

Legendární zlepšovák Turbo 2000 zkrátil nahrávání her z půl hodiny na pár minut

Dva jsou společnost 

Prodejny JRC si v té době postupně hledaly svou cestu napříč Prahou. Po první pobočce na Strahově si našla ta druhá své místo v tržnici, kde se prodávaly osmibitové počítače a hry na kazetách. „Byly to opravdu nuzné poměry. Stánek měl podobu stolu ve staroměstské tržnici, hned vedle zeleniny. To byly ty počátky,“ popisuje tehdejší situaci Marek Španěl. Jako třetí pak vznikla pobočka PC Shop. 

Hry si tehdy mohlo dovolit velmi malé množství lidí. Jak Marek Španěl i Slavomír Pavlíček vzpomínají, vše se budovalo opravdu od píky, a to ve všech ohledech. „Je kouzelné, že člověk mohl něco takového zažít. Byla to vlastně vzácná shoda okolností. Obor, který se prudce rozvíjel a zároveň země, která se hluboce proměnila. Tahle kombinace dala vzniknout doposud nepředstavitelným příležitostem,“ popisuje Marek Španěl na Echo.cz. Díky těmto faktorům se JRC podařilo uchytit nejen mezi obchodními řetězci, ale také mezi dovozci her. „V jeden okamžik jsme byli zdaleka nejvýznamnější firma na českém herním trhu. V té době byl vývoj her pořád velmi okrajová součást byznysu. Nebylo možné se tomu úplně profesionálně věnovat,“ dodává Marek Španěl. 

Přesto se mu ve spolupráci se Slavomírem Pavlíčkem podařilo vydat první plnohodnotnou hru. Byla to Invaze z Aldebaranu pro Atari ST, na kterou dostal dvojmužný tým bratrů Španělových zálohu tehdy neuvěřitelných pěti tisíc korun s příslibem, že případný zisk z prodejů by pak šel i do jejich kapes. Pro Marka Španěla šlo o obrovskou motivaci, která ho přiměla věnovat se hrám i nadále.

Název hry vychází ze stejnojmenné povídky polského autora science fiction Stanisława Lema, v níž dvojice mimozemšťanů zkoumá Zemi a připravuje živnou půdu pro invazi. Ne nadarmo se název i obsah hry drží právě mimozemské tematiky. Zatímco název odkazuje na povídku, samotná hra je klonem automatové legendy Space Invaders, v níž hráči bojují s postupně nalétávajícími nepřáteli. 

zdroj: Bohemia Interactive

Space Invaders klon Invaze z Aldebaranu (inspirovaný sci-fi knihou od Stanisława Lema) pro Atari ST

Zpátky na Zem

Invaze z Aldebaranu byla pro Marka Španěla vzpruhou, která ho motivovala k přípravám na vývoj dalších her. Stejně tak se rozhodl dál udržovat oboustranně prospěšný kontakt se Slavomírem Pavlíčkem a jeho JRC. Brzy po Invazi tak následovala další hra pro Atari známá jako Gravon. Ta položila základy pro hru, která se měla stát synonymem Bohemia Interactive. Ale o tom až příště.