Ačkoliv se to možná nezdá, dobrý hudební doprovod tvoří ráz hry stejně jako třeba její vizuální stránka nebo příběhové pozadí. Ikonické melodie spojené s konkrétním momentem, postavou anebo místem se vám kolikrát vryjí pod kůži, aniž byste si toho stihli všimnout, a pak na vás emočně zaútočí klidně po letech. S tím, jak dospívají hry, roste i kvalita jejich doprovodů. Které kousky z roku 2019 zvládly povýšit své provázené na další úroveň?
3. místo – Death Stranding (Ludvig Forssell, Joel Corelitz a VA)
Megaloman Hideo Kodžima si v případě Death Stranding nevystačil jen s jedním cédéčkem, ale hned s dvěma oficiálními alby – na jednom se nachází klasický hudební doprovod, na tom druhém pak licencovaná hudba od nejrůznějších známých jmen populární hudby, nejprominentnějším z nich je pak islandská kapela Low Roar.
Zatímco licencované písničky dokreslovaly spíše klidnější pasáže Samova putování, kdy odsunuly do pozadí všechny ostatní zvuky, nechaly oddálit kameru a napálily refrén na nejkrásnější vyhlídce široko daleko, o dramatičnost příběhových momentů se postaral doprovod Forssella a Corelitze. Ti si k unikátnímu zvukovému rozpětí dopomohli mícháním syntezátorů se zvuky staveniště: vrzajícím malířským válečkem, duněním prázdných plechových barelů i mlácením do polorozpadlého piana. Rozhodně se dá říct, že jinakostí hudby se Death Stranding zatím žádná hra ani nepřiblížila, zároveň je ale na poslech náročnější – a pro leckoho je stejně jako celé Kodžimovo dílo „divná až moc.“
2. místo – Anthem (Sarah Schachner)
Looter shooter s javeliny do světa moc velkou díru neudělal, pokud nepočítáme díry v našich srdcích po kdysi věhlasném studiu BioWare a jeho kvalitní produkci. I proto nás v redakci dost překvapilo, jak skvělý soundtrack tenhle po většině jiných stránek velký průšvih vlastně doprovází. Sarah Schachner míchá klasický orchestr s elektronickými nástroji i domorodými motivy a její skladby jsou mnohdy předzvěstí velkoleposti, k níž Anthem optimisticky směřovala, ale už k ní nezvládla vzlétnout.
Občas zní povědomě a domácky, jindy jako z jiného světa. Můžete se nechat unášet lehkými flétnovými melodiemi i burácením bicích, nadpozemské syntezátorové skladby vás zase donutí zkontrolovat noční oblohu před příchodem nezvaných hostů. A co teprve, když dojde na vzácné, ale o to majestátnější vokály! Soundtrack k Anthem by si zkrátka a dobře zasloužil lepší hru, než kterou dostal – a proto si od nás zaslouží alespoň stříbrnou medaili.
1. místo – Outer Wilds (Andrew Prahlow)
Když Andrew Prahlow poprvé dostal zadání ke skládání hudebního doprovodu k Outer Wilds, jeho kamarád Alex Beachum je popsal jako baťůžkářské dobrodružství… ve vesmíru. Díky tomu Prahlow zcela přirozeně sáhl po trampském bendžu, k němuž se přidává ještě věrná akustická kytara a harmonika. Na sci-fi je to vcelku nezvyklý doprovod, Outer Wilds jsou nicméně hrou neméně nezvyklou. Přestože máte na vyřešení osudu galaxie pouhých 22 minut, stejně vás zvládnou přilákat k přítulně praskajícímu ohni a ukolébat příjemným, mile povědomým brnkáním.
Jistě, jakmile opustíte teplo táboráku, vydají se Outer Wilds cestou víceméně ladící s dnešními standardy sci-fi soundtracků. Synťáčky se ale s hřejivým zvukem bendža až překvapivě hezky doplňují a připomenou vám, že ať se ve vesmíru vydáte jakkoliv daleko, vždycky budete mít domov v podobě ohníčku, u kterého jste si kdysi dávno opékali marshamallows. Stýská se vám po domově, nebo po dálkách? Nám každopádně chybí stanování okořeněné trochou toho vesmírného cestování, které si s tóny Outer Wilds vždycky rádi dopřejeme.
