Neříkám, že to je špatně, ale třeba takoví hráči Modern Warfare nebo Battlefieldu, zvyklí na brutální adrenalinový příběh, který nedá vydechnout, se asi budou divit. Unit 13 totiž hraje na emoce trochu jiným způsobem. Je totiž poměrně dost těžká. Tohle není žádná z těch Rambo her, kdy postřílíte celou nepřátelskou jednotku, během toho se v piruetě vyhnete padajícímu mrakodrapu a za dozvuků Rolling Stones zachráníte svět.
Tady jde hlavně o tiché plazení se, skrývání se za překážky či pečlivé rozmýšlení strategie. Když někoho potkáte a on do vás dvakrát střelí, nejspíš umřete. A když umřete, dost možná budete muset opakovat celou polovinu mise, protože checkpointy se tu šetří. Tenhle jiný druh adrenalinu, který pravděpodobně mnohem více připomíná pocity vojáka v akci, rozhodně stojí za to. Na druhou stranu ale není pro každého a jsem si jistá, že naopak některé hráče zdánlivá jednotvárnost jednotlivých misí a vyšší obtížnost jednoduše bavit nebudou.
K tomu, že hra může ze začátku odradit, nahrává i další faktor. Jednotlivé mise jsou si dost podobné. Nejen po grafické stránce, ale i náplní. Najdete tu sice několik druhů, jako je třeba nutnost splnit úkol během vymezených vteřin, zabít určitého člověka nebo získat tajné plány - ale ať už si vyberete cokoliv, většinou půjdete několika chodbami, v hlavní místnosti pobijete nepřátele a zase se vrhnete do spleti chodeb. Jakmile pak zkusíte misi, co má obtížnost easy, máte vlastně pocit, že jen chodíte. Nepřátel na celou misi je totiž jen pár a spíš dá práci je najít, než zabít. Zásadně tak doporučuju nebát se hrát těžší mise, protože jsou sice o nervy, ale právě v nich začne ta pravá zábava.
Celkem dobře funguje i motivace v podobě závěrečného hodnocení na konci každé mise. Získáváte až 5 hvězdiček podle toho, jak jste dobří. Dáváte headshoty? Povede se vám někoho nenápadně sejmout? To všechno, včetně rychlosti či vaší přesnosti hra počítá. Může se to zdát jako celkem laciný trik na hráče, ale pár obsesivních jedinců na tom může slušně zatvrdnout. I díky tomu, že v konečném důsledku jsou jednotlivé mise relativně rychlé (záleží, jak jste šikovní) a jejich opakování není zásadní opruz.
zdroj: Archiv
Unit 13 se jinak také pěkně poprala s funkcemi Vity. Především díky tomu, že je z velké části ignoruje. Na rozdíl třeba od Uncharted, která vám cpe dotykové a gyroskopické vychytávky před oči každých pět minut, Unit 13 využívá pouze dotykový displej, a to ještě omezeně. Většinou jen rozšiřuje funkce tlačítek, takže si s pomocí displeje zapnete například míření přes optiku zbraně, přeskočíte překážku nebo třeba hodíte granát. Je to intuitivní a ovládání je celkově opravdu příjemné.
Při hraní online multiplayeru může být trochu problém najít vhodného hráče a dost možná si chvilku počkáte. Zásadní problém to ale není a většinou se do několika minut vždycky někdo objevil. Pochvalu si určitě zaslouží hlasová komunikace, která funguje naprosto bez problému – zkrátka stačí mluvit a do Vity přímo zabudovaný mikrofon všechno pochytá. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že na to hra nijak neupozorňuje, došlo při testování k několika veselým faux pas, než jsem hlasovku objevila.
Unit 13 je hra, která klame tělem. Svým pomalejším rozjezdem, absencí bombastických filmových momentů a vcelku nudným prostředím se může zpočátku zdát jako propadák, který si získal oblibu jen díky tomu, že neexistuje žádná jiná alternativa. Pokud se do hry ale ponoříte a přestanete se bát vysoké obtížnosti, můžete objevit její kouzlo. Pak vám vydrží na nespočet dlouhých hodin.
