The Walking Dead: Season 2 - recenze 3. epizody
8/10
zdroj: tisková zpráva

The Walking Dead: Season 2 - recenze 3. epizody

15. 5. 2014 20:45 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Říká se, že třetí den je kritický. Ne tak v adventurách od Telltale. První řada The Walking Dead se mi nesmazatelně zapsala do paměti až svou lesní procházkou z konce třetí epizody, The Wolf Among Us je aktuálně také na vrcholu a nakonec i prostřední epizoda druhé sezóny The Walking Dead nabízí dosud nejsilnější momenty.

Anebo si zmíněné pořekadlo můžeme pootočit a seznat, že vlastně sedí jako zadek na hrnec, protože takovou krizi, k jaké došlo v epizodě In Harm’s Way, zdejší postavy ještě nezažily. Vývojáři sázejí na to, že už je hráč dostatečně obeznámen s dosavadním děním. Proto tlačí na pilu mezilidského dramatu jako nikdy dříve.

In Harm’s Way je snad nejméně „hratelnou“ epizodou napříč všemi novými tituly Telltale. Celých prvních dvacet minut tvoří jen filmečky a interaktivními dialogy, ale ani pak se nedostaví rozsáhlé hratelné sekvence. Výjimečně se projdete po místnosti, samozřejmě dojde na pár povinných klávesových drtiček (QTE) a jedna rádoby stealth sekvence je skutečně jen rádoby, protože v ní nehrozí reálné riziko odhalení. V tomto ohledu se Telltale flákají, zato kladou maximální důraz na vyprávění, které je nyní pořádně brutální.

Mrazí v zádech

Tvůrci ale zasluhují poklonu, jak perfektně tu hodinu a tři čtvrtě dokázali vygradovat. Epizoda začíná dlouhým a bezstarostným zíráním na sedícího motýla, jen aby postupně přidávala facky, pěsti, uťaté končetiny, vyhřezlé oční bulvy, prostřelené genitálie a nakonec i znetvořené davy nemrtvých. Od chvilek naprostého klidu se Clementine přesune do víru infarktového dění, které samozřejmě končí v tom nejvypjatějším momentě.

Shnilé lidské schránky sice nadále bloumají kolem a představují všudypřítomnou hrozbu, ale In Harm’s Way se jimi skoro nezabývá. Přesto je nevídaně drsná. Když si klubko zombie prorazí cestu oknem, lidská posádka je bez většího vzrušení zlikviduje, díru zacelí a nadále bude mít stažené půlky, protože to největší nebezpečí číhá uvnitř jejich utopistické osady. Jmenuje se Carver. Bill Carver.

Nový nepřítel

Třetí epizoda je výjimečná v tom smyslu, že obsahuje jednoho jasně určeného záporáka. Dosud to nebylo zvykem, i když události z předchozího finále byly jasným signálem aktuálního vývoje. Carver je inteligentní, charizmatický a od přírody dominantní, ale také násilnický a nesmlouvavý. Je to diktátor, který pevnou rukou vede svou malou utopickou kolonii a evokuje guvernéra ze stejnojmenného seriálu. Že seriál nesledujete? Vzpomeňte na Comstocka a jeho dogmatickou Columbii.

Carvera se všichni bojí. I když před zraky ostatních v podstatě bezdůvodně shodí člověka ze střechy, nadále jej poslouchají, věří v jeho vyšší cíle a v účel světící prostředky. Kdo je slabý, musí z kola ven, aby neparazitoval na zbytku. Sociální darwinismus v praxi. Ostatní pouze přihlížejí, popřípadě rovnou přikládají ruku k dílu, jinak by o ni taky mohli přijít...

zdroj: Archiv

Některé obličeje z Carverovy bandy znáte z loňského datadisku 400 Days, akorát si je možná nepamatujete. Na Wyatta, Tavii a Russella mě upozornila až Wiki při zpětné rekapitulaci, za vysloveně pamětihodnou tak mohu označit jenom Bonnie, která se koneckonců objevila už na konci House Divided.

Výpadky paměti jsou opodstatněné, od vydání 400 Days uplynul už skoro rok a tempo vydávání jednotlivých epizod není uspokojivé. Necelé dvě hodiny jednou za dva měsíce? To je pak člověk rád, že si pamatuje jména hlavních protagonistů. Jednobarevně vykreslené lidské křoví se mu z hlavy vypaří.

Je tudíž škoda, že epizody druhé řady The Walking Dead jsou kratší než minule, a že scénáristé netráví více času s vedlejšími postavami.

Cesta do neznáma

Ústřední kolektiv je ale zpracován skvěle. Už jsme si zvykli, že adventury od Telltale se chlubí špičkově napsanými dialogy i výbornými hereckými výkony. Stěžejní postavy si upřímně oblíbíte a bude vám na nich záležet, nebo je naopak nebudete moci vystát a od srdce zatoužíte po pomstě. No a pak dojde na případy, kdy se vlastně nebudete schopní rozhodnout… Takové jsou nejhorší. Telltale prostě umí s divákem pěkně zacloumat. Tedy s hráčem, pardon.

Je v tom velký rozdíl. Zatímco divák by spokojeně všechno odkýval, bral to jako hotovou věc a nic neřešil, hráč se bude občas ptát, proč mu vývojáři vůbec dávají možnost volby, když nakonec beztak všechno nahází do jednoho kýble a vysypou z okna? Jak je třetí epizoda sama o sobě skvělá a doposud nejnapínavější, zamrzí, že tvůrci se po slibném House Divided opět uchýlili k průhledné iluzi volby.

Jinými slovy, ať uděláte cokoli, chudák X skoná a chudák Y dostane po tlamě. Je nemilé, že hráč má nad vývojem událostí tak malou moc. Od Telltale to není fér a přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdyby toho „hraní“ (ve smyslu interaktivních dialogů) tím pádem nebylo ještě méně než teď…

Přitom z Clementine se už stává velké zvíře, které definitivně přišlo o reputaci malé nebohé holčičky. Co vám budu povídat, dotáhla to tak daleko, že celá její skupinka se při plánování útěku z pracovního tábora spoléhá právě na ni.

Něco na té Clem je

Clem podniká nebezpečné zlodějské vycházky. Clem svou novou rodinu učí chodit stádem nemrtvých. Clem rozhoduje o zdraví ostatních. Clem je zachraňuje před fanatickým Carverem.

A je to právě Clem, kdo se stává novým lídrem. Kam se vydá a kam bude následována? Vyvrcholení In Harm’s Way je stejně dramatické, jako je nevyzpytatelné. Doufejme proto, že čtvrtá epizoda přijde co nejdřív. Než to zase všechno zapomeneme…

Verdikt:

Třetí epizoda dělá z hráče jen bezmocně přihlížejícího diváka, ale za ty nervy drásající momenty to stojí. Je lineární, nesmlouvavě drsná a obecně výborná.

Nejnovější články