Nintendo se u příležitosti 35. výročí Maria rozhodlo znovu vydat tři nyní už roky prověřené klasické hry z hlavní série chrabrého instalatéra, tentokrát poprvé na nejnovější konzoli Switch. Podobně tomu bylo i před deseti lety s konzolí Wii, ale tehdejší kolekce ve svém názvu postrádala podstatné označení 3D.
Nynější kolekce Super Mario 3D All-Stars se totiž nezaměřuje na Mariova první 2D dobrodružství z 80. let, ale na tři jeho první výlety do třetí dimenze. Jmenovitě jde o tituly Super Mario 64 z roku 1997 (Nintendo 64), Super Mario Sunshine z roku 2002 (GameCube) a Super Mario Galaxy z roku 2007 (Wii).
Osobně jsem na unikátní vlnu zvanou Nintendo naskočil až příliš pozdě, teprve s příchodem Switche, a předtím se setkal pouze s klasickými plošinovkami a prvním dílem Galaxy na Wii. Kolekce tak pro mě byla ze dvou třetin objevováním něčeho, co už tolik hráčů objevilo před dávnými lety, ale protože se další spousta hráčů k tvorbě Nintenda dostala stejně jako já až s rokem 2017, bude následující text určený i pro ně.
Rovnou mohu předeslat, že Super Mario 3D All-Stars je kolekcí tří úžasných her, která potěší jak skálopevné fanoušky, tak úplně nové hráče. Zároveň je ale nutné upozornit, že Nintendo zde odvedlo tu nejlínější možnou práci. V žádném případě se totiž nejedná o remastery ani remaky původních her, ale jen jejich pouhé porty.
To znamená, že jsou po stránce ovládání přizpůsobené možnostem Switche (ne u každé hry je to zvládnuté na jedničku) a po grafické stránce se dočkaly vyššího rozlišení, aby vás z nich na dnešních televizích tolik nebolely oči. A to je zhruba veškerá péče ze strany Nintenda. Promarněná příležitost? U prvních dvou her určitě.
zdroj: Nintendo
Super Mario 64
Na vůbec prvním 3D Mariovi se zub času logicky podepsal nejvíc. Protože se nijak nesahalo do grafiky, čeká vás skutečně výlet 23 let do minulosti. Ale zatímco s vizuální stránkou poplatnou době se u portu musí počítat, ovládání a některé mechanismy dnes už neobstojí.
Super Mario 64 tehdy sice pomohl definovat ovládání postavy a kamery v 3D prostoru, ale dnes jsme mnohem dál a první seznámení s touto hrou po tolika letech může být až zbytečně frustrující. Mario má přehnanou setrvačnost a uklouzané nožky, což znesnadňuje manévrování na úzkých lávkách a snahu zahájit konverzaci s ikonickými postavami (nepomáhá ani nečitelnost hranic kolize Maria s objekty, takže do propasti zahučíte dřív, než byste možná čekali).
zdroj:
Vlastní foto autora
Přesto musím tento výlet do minulosti doporučit i dnešnímu hráči. Uvědomíte si, jak komplexní a chytrá hra to byla na svou dobu a zjistíte, že spousta Mariových speciálních akrobatických kousků mu vydržela až do Super Mario Odyssey. Dnešním okem to sice už není tak patrné, ale o tehdejší přelomovosti a inovativnosti Super Mario 64 nelze pochybovat.
Pro nostalgiky jde o nejlepší možnost opětovného navštívení legendární hry, která jednoduše nikdy nevypadala lépe a jejíž všudypřítomné textové tabulky nebyly nikdy čitelnější. Avšak noví hráči musejí překonat krkolomné ovládání, nepoddajnou kameru a smířit se s tím, že Nintendo v tomto případě zachovalo poměr 4:3 místo dnešního standardu 16:9.
Když to zvládnou, čeká je další skvělé dobrodružství plné zajímavých nápadů. Ale časem by to chtělo i remake ve stylu Crashe a Spyra, nemyslíte?
Super Mario Sunshine
Super Mario Sunshine je (dalším) nesporným důkazem o nekonečné studnici nápadů a odvaze dělat s jednou značkou psí kusy. Začíná to už u příběhu a rovnou jeho první cutscény. Mario a jeho partička hledají relax na ostrově Delfino, ale hned po přistání je Mario vzat do vazby! Může za to jeho dvojník, který celý ostrov pokryl graffiti a vyvázl bez úhony. Mario si tak na své dovolené odpykává trest uklízením bordelu…
A samotné odklízení lepkavé barvy je velice inovativní mechanismus. Mario má na zádech neustále přidělanou vodní pumpu, kterou může využívat jako jetpack nebo hadici. Vodu je potřeba doplňovat a s její pomocí čistíte ostrov i bojujete s nepřáteli.
zdroj:
Vlastní foto autora
Super Mario Sunshine je mnohem modernější než 64 a není vůbec těžké do něj proniknout. Nebude vás zlobit kamera ani ovládání, už jsme v době správného poměru stran, a zatímco v handheldu jsme pouze na 720p, v doku na televizi už koukáme na 1080p.
Osobně jsem byl fascinován fyzikou vody, která je na mnohem lepší úrovni než následující díly série. Na některých místech zde vykukuje onen pověstný dokonalý design úrovní, ale bohužel se na jiných místech objevují i horší designová rozhodnutí, ve kterých jediná chybička vede k opakování náročné cesty a frustraci už nic nezabrání.
Ale i kdyby jen pro své inovativní přístupy stojí Sunshine za vyzkoušení a znovu platí, že opětovné navštívení této hry nebylo nikdy dříve tak příjemné pro oči (i když by mohlo být ještě hezčí, kdyby šlo o skutečný remaster s alespoň zmodernizovanými texturami). O nadčasovosti nápadů Nintenda pak svědčí fakt, že na myšlence Super Mario Sunshine vlastně stojí dnešní Splatoon…
Super Mario Galaxy
Tady už prakticky není vůbec co řešit. Jeden z nejlepších Mariů, jedna z nejlepších plošinovek, jedna z nejlepších her vůbec, která od roku 2007 prakticky vůbec nezestárla. Přelomové hrátky s gravitací, úrovně zasazené do obrovského množství galaxií, bezpočet planetek a těles čekajících na své odhalení, neuvěřitelná paleta chytrých nápadů a samozřejmě pohybové ovládání.
Super Mario Galaxy patří mezi to nejlepší, co kdy od Nintenda vzešlo a možnost zahrát si to znovu na Switchi se prostě neodmítá. Hře jako takové není co vytknout, protože se z hlediska designu pohybujeme v oblasti dokonalosti, ovšem co se týče ovládání portu, autoři nezvolili zrovna nejlepší kompromisy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Dokud budete hrát v doku na televizi, bude vás trápit prakticky jen velmi častá nutnost vracet stisknutím tlačítka R kurzor pravého Joy-Conu doprostřed obrazovky. Ale jakmile se rozhodnete hrát v handheldu, budete o část zážitku ochuzeni.
Svět Super Mario Galaxy je plný úlomků hvězd, které se vyplatí sbírat z různých důvodů. A zatímco v doku to zvládnete prostým pohybováním kurzoru po obrazovce (kurzor ve vaší ruce zastupuje gyroskop v Joy-Conu), což nijak nepřeruší jiné ovládání (pohyb Maria, útoky, skákání), v handheldu musíte použít prst na dotykové obrazovce, a vzdát se tak na chvíli veškerého ovládání na jednom z ovladačů.
Je to nepohodlné, a dokonce i nabídky v menu musíte potvrzovat prstem. Tady je lenost Nintenda pořádně vidět, když si ani nedalo tu práci s možností navigace v nabídkách s pomocí klasických tlačítek A a B spolu s páčkou. Ale není to tak, že by Galaxy bylo v handheldu nehratelné. Jen je vlivem svého původu určené na úplně jiné ovládání, které Switch napodobuje téměř stejně dobře v režimu doku.
Slovo závěrem
Super Mario 3D All-Stars je kolekce tří famózních her, které by v knihovničce majitele Switche prostě neměly chybět. A přesto by se dalo říct, že je odfláknutá. Nintendo se mohlo a mělo odvážit k větším zásahům u starších titulů, ale nakonec můžeme být vůbec rádi, že nám umožnilo navštívit osvědčené kousky alespoň v lepším rozlišení.
Každá ze tří her je svým způsobem inovativní a poutavá. Až na Super Mario 64 jde o hry, které si naplno užijí i noví hráči a ve všech případech jde o fajnový servis nejvěrnějším fanouškům. Kolekce navíc obsahuje ještě kompletní soundtracky všech tří her, takže o nostalgickou slzu je skutečně postaráno.
Ale jak už to tak bývá, na každé skvělé rozhodnutí, které v Nintendu padne, se najde jedno přinejmenším zvláštní. Znovu vydáme tři skvělé hry? Super! Ale jenom jako porty? No… dobře. A uděláme z toho jenom trilogii, protože Super Mario Galaxy 2 si necháme pro strýčka příhodu. Jo a víte co? Proč bychom to měli prodávat na věky věků? Krabičky kusově omezíme a digitální distribuci ukončíme 31. března 2021.
Co dodat? Prostě Nintendo…
