zavřít

Shade: Hněv andělů - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Shade je pouze lehce nadprůměrná hra, na které se podepsaly zdlouhavý vývoj a spousta nejrůznějších problémů – nudný design a architektura levelů, problémy s ovládáním, technické zpracování a další nedodělky. Celková hratelnost chybami citelně utrpěla a dost bych se divil, kdyby vás hra upoutala déle než na víkend. Na dnešním trhu je dostatek kvalitnějších, lépe zpracovaných a hlavně zábavnějších titulů (Enclave, Knights of the Temple, The Suffering, Conan, Max Payne 2...) a nevadí fakt, že bychom museli sáhnout trochu do minulosti. A za měsíc vyjde Chronicles of Riddick nebo Prince Of Persia 2, který podle dema vypadá fantasticky. Hlavním lákadlem Shade tedy zůstává kompletní česká lokalizace a nízká hardwarová náročnost, což asi postačí málokomu.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 50/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Temná third-person akce plná magie, s možností přeměny do démona a souboji se slizkými bestiemi je konečně na trhu v české verzi. Dokázala naplnit ambice nebo jde o tisící klon Tomb Raidera, který zaspal dobu?

Autor: David Ducháček
Publikováno: 26.října 2004
První česká recenze této hryVerze hry: prodávaná/česká
Doba recenzování: 2 týdny


Shade: Hněv andělů, temná akční hra plná magie a soubojů se slizkými bestemi je konečně na trhu v kompletně české verzi. Její nelehký vývoj (viz tabulka níže) měla na starosti pražská firma Black Element Software, která si na svůj první projekt nevybrala zrovna snadný žánr. Akčních adventur z pohledu třetí osoby existuje spousta, ale těch opravdu kvalitních je jen pár. Tomb Raider už dávno nepatří mezi zaručené hity a ne každý pokus o jeho napodobení dopadne nejlépe.

 Pátrání po ztraceném bratrovi
Hra začíná docela zajímavě a poměrně originálně. Hlavním hrdinou Shade je neznámý mužský tvor, který dostal od svého bratra (archeolog) podivný dopis. Stálo v něm, ať jej přijede okamžitě navštívit. Zdá se, že bratr je v nebezpečí a co je horší - netušíte, co se na vás chystá. K nevelkému překvapení svého bratra na místě uvedeném v dopise nenajdete. Po drobném průzkumu mrtvolně klidného městečka narazíte na řadu podivných věcí. Jednou z nich bude průhledná lepá děva nápadně připomínající andělskou bytost, levitující metr nad zemí.

Po krátkém rozhovoru zjistíte, že váš odhad byl poměrně přesný. Dozvíte se řadu zdánlivě podružných informací, jejichž význam bude zpočátku znít velmi zmateně – máte za úkol hledat srdce anděla. Jenže andělice má velkou trpělivost a ochotně vám vše vysvětlí. Jak mocní kdysi bývali andělé a proč je třeba hledat jejich srdce. Hlavním úkolem však nadále zůstává záchrana bratra ze spáru pekelných. Jestli se vám to podaří, to je věc jiná. Zbytek příběhu již nebudu rozpitvávat, je trochu zamotaný a hlavně podružný.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Náplň hry
Shade měl možná vysoké ambice, ale jeho hratelnost se převážně skládá z těžkopádné akce. Nejde o brutální bezduchou vykosťovačku ala Bloodrayne, odpočinkové fantasy jako Enclave nebo plošinovkovou renesanci ve stylu Prince of Persia. Kdepak. Shade se snaží jít částečně vlastní cestou. Ze začátku hra nevypadá marně a s trochou nadsázky bychom mohli hovořit o originálním prostředí, jenže od chvíle, kdy se dostanete do podzemních chodeb kostela se objevují lokace, jež se až moc podobají těm, které jsme spatřili v konkurenčních titulech.

Pokud je hra prezentována jako akční adventura, neměly by asi logické hádanky připomínat značně odlehčenou verzi Tomb Raidera. Shade se vás snaží pomocí jednoduchých úkolů přesvědčit, že mu skutečně náleží punc „primitivně akční adventura“. Občas posouváte předměty, používáte tlačítka, hledáte klíče, loučemi zapalujete bedny nebo nastavujete mechanismy, čímž však veškerá interakce končí.

Vaší jedinou starostí se tak stávají souboje s všemožnou havětí, od lidských forem (rytíři, kouzelníci, nemotorové), zombie, přes kostlivce, nemrtvé zmutované obludy, obří pavouky a faunu z říše mimozemské. Celkem by mělo být ve hře kolem čtyřiceti druhů nepřátel, ale vážně jsem to nepočítal. Škoda jen, že inteligence protivníků mnohdy nepřesahuje IQ člověka po několikanásobné lobotomii. Zvířena, či zkrátka cokoli, na co natrefíte utočí bezhlavě a tupě, jediná její šance na „úspěch“ přichází ve formě přesilovky, kdy vám nezbude nic jiného než se stáhnout, přesídlit do jiné formy či použít kouzel. Osamělý protivník pro hráče obvykle nepředstavuje žádný problém.

 Jak schopný je hrdina a s čím umí zacházet?
Pominu-li automatické získávání nových úderů, jejichž provedení stejně závisí víceméně na náhodě, hlavní hrdina se nijak nevyvíjí jako v RPG hrách. Vaše atributy reprezentuje pouze dvojice sloupků – životní a magická energie. Žádný rozvoj bojových schopností v závislosti na počtu zabitých bestií, žádné navyšování many, žádné zvyšování vitality nebo čehokoliv obdobného.


Jednu z nejsilnějších a hlavně nejdůležitějších zbraní vám předá chvíli po začátku anděl, což je trochu zvláštní. Tedy, kouzelný zářící meč (umožňuje doplňování života nasáváním životní energie ze speciálních míst) zdaleka není jedinou zbraní ve hře, jenže Shade má jednu obrovskou nevýhodu. Kvůli nemožnosti skladovat zbraně v inventáři je prakticky nemožné použití jiných zbraní než standardního meče, pistole, kuše (oboje kvůli omezené munici v podstatě nepoužitelné) a v pozdějších fázích spáru (něco na způsob biče). Využívat můžete i vlastních pěstí a lze také sebrat zbraně padlých nepřátel. Ti v rukou třímají všemožné sečné a bodné zbraně – palice, sekery, meče atd.

Již jsem zmiňoval v úvodu, že Shade obsahuje i špetku magie (doslova). Pár kouzel umí používat i váš chrabrý hrdina. Z těch zajímavějších stojí za zmínku dočasná nezranitelnost a lebka smrti. Zcela jinou kategorii tvoří vaše alternativní živočišná verze (náhodná podobnost s The Suffering). Podobně jako v Sufferingu máte možnost chvilkové proměny v supersilnou bestii. Její síly musíte chtě nechtě využívat k posouvání těžkých beden a pakliže vám záleží na vašem životě, není špatné občas použít kouzel. Ty však rozhodně nejsou hlavní náplní Shade a slouží jen jako „nezbytný“ doplněk zbraním.

 Design levelů bez špetky invence
Jednoznačným zklamáním a velmi důležitým prvkem pro výslednou hratelnost je repetitivní design úrovní. Shade je v této kategorii hodně pozadu za zahraniční konkurencí. Většina úrovní má strohý design bez trochy invence. Jako byste všechno už odněkud znali. Máte minimum možností k průzkumu, většina dveří je nepřístupných a málokdy se ocitnete v situaci, kdy nebudete vědět jak dál. Shade je sice rozdělen do čtyř různých období, díky čemuž se nějaká změna v lineárním postupu přeci jen objevuje, ale krom nového stylu grafiky a monster se nic významného nemění.

Atmosféra má k hororu v DOOM III daleko a spíše přibývá hloupoučkých skákacích orgií. Je to škoda, že nedokázali tvůrci architektury náležitě využít, jako například v Archangelovi, kde stačilo jen přejít do jiné úrovně a hned se dramaticky proměnil celý grafický ráz hry. A to je Archanděl již dva roky stará záležitost.


V  Shade se sice vystřídají čtyři časové období (současnost, provařený Egypt, středověk, mystický Shadowland), nicméně středověk mě docela zklamal. Opět bych musel srovnávat s Enclave či Knights of the Temple, jejichž ztvárnění této epochy bylo mnohem věrnější. Jistou náplastí je Shadowland a je docela možné, že kdyby se hra odehrávala pouze v tomhle prostředí, mohlo výsledné hodnocení vypadat úplně jinak. Shadowland totiž designem úrovní trochu připomíná mého milovaného Shadowmana.

DLOUHÝ, PŘEDLOUHÝ VÝVOJ
Shade byl vyvíjen opravdu nezvykle dlouho. Vždyť první práce na enginu započaly již v roce 1998! Tehdy však ještě veřejnost vůbec netušila, že je nějaká hra v plánu. 24. ledna 2001 se objevily první informace o hře pod názvem Nefandus. Bylo hned jasné, že nepůjde o nějaký amatérský projekt pro tuzemské příznivce „her zdarma“. Tehdy se objevilo také pár obrázků, z nichž bylo patrné, že by mělo jít o střílečku v isometrickém pohledu kamery ala Diablo.

Na jaře 2002 se však změnil koncept hry na third-person akci příbuznou s Tomb Raiderem. Zmínka o 70 úrovních tehdy vypadala velmi lákavě. O další čtyři měsíce později se v důsledku problémů s právy přejmenoval název hry na Shade: Wrath of Angels a najednou se také rapidně snížil počet úrovní na třicet. V květnu 2003 si zřejmě tvůrci uvědomili, že by s tehdejší kvalitou hry neprorazili, a odložili ji na jaro 2004. Ale ani to nevyšlo a nakonec jsme se mj. kvůli přechodu grafiky na DirectX 9 dočkali až nyní na podzim, přičemž za poslední rok práce prý řadu klíčových vlastností hry kompletně předělali.

 Vizuální dojem na úrovni Tomb Raidera
Vzhled Shade musel (nejen) grafikům a designérům obstarat řadu bezesných nocí. Grafický kabátek se musel díky zastaralosti a značným změnám v konceptu několikrát měnit. Přece jen dlouholetý vývoj si vyžádal řadu nutných změn (mnohdy na poslední chvíli) a nebýt alespoň licencovaného fyzikálního enginu Megon (mimochodem, bude ho používat i Duke Nukem Forever), kdo ví, jaký by byl výsledek.

Samotný grafický engine je vlastním dílem Black Element Software a na dnešní poměry není žádnou technologickou bombou. Vyžaduje sice DirectX 9, nicméně nebylo mi moc jasné proč. Řada textur je v nízkém rozlišení (podlahy, stěny), objekty mají málo polygonů a jediné, čemu jednoduchost částečně unikla, jsou modely postav a reálné osvětlení. U ostatních prvků jsem postrádal vyšší úroveň detailů.



Co jsou platné graficky líbivé efekty plápolajících pochodní a kouzel, když všem bytostem chybí krev? Podivně vypadá i voda. Celkově vzato vypadá hra o něco lépe než poslední Tomb Raider, ale rozhodně hůř než Enclave. Shade podle mého názoru nemůže být důstojním sokem ani půl roku staré středověké akci Knights of Temple, o slovenském Conanovi nemluvě.

Shade má ještě další technické nedostatky a úzce s grafikou souvisí i trochu zastaralé animace, které občas připomínají starší tituly tak zhruba z roku 2001. Hrdina dokáže provádět rozličné pohybové manévry – skákání, běhání, sprint, ručkování, jenže jejich provedení místy vyvolává nechtěný smích. Hlavní drsňák legračně cvičí rukama dopředu-dozadu a jeho bojové krytí připomíná malé dítě před zpohlavkováním. Když si vybavím ladnost a hlavně rozmanitost zpomalených pohybů v Knights of Temple, je mi skoro do breku. Ani bojová komba nedosahují pestrosti vyspělejší konkurence jako Conan či Prince of Persia, což je rovněž škoda.

 Problémy s ovládáním
Shade se ovládá klasicky pomocí kurzorových kláves a myši. Zpočátku se zdá všechno v pořádku a hra se celkem snadno ovládá – pohled třetí osoby je přehledný. Ale jen do chvíle než narazíte na prvních nedostatek, totiž skákání. Kamera se občas tak „šikovně“ natočí, že vůbec netušíte, kde končí pevná půda pod nohama a kam se vlastně řítíte (je také možné používat i pohled z vlastních očí, ale ten vám moc nepomůže). Překonávání úzkých jeskynních výčnělků ve výšce padesáti metrů patři mezi běžné záležitosti.

Zdolání propastí je ale místy nadlidský úkol, jelikož váš svěřenec se často a rád vrhá do neprobádaných nížin temných roklí. Někdy je problém se chytit skály, jindy ji rovnou přeskočíte, zkrátka váš osud záleží spíš na náhodě a to se mi příliš nezamlouvá. V tomto ohledu by mi byly příjemnější i nereálná tombraiderovská salta. Na druhou stranu se mi docela líbilo přepínání mezi chůzi/během a sprintem pomocí kolečka myši. Tento nápad byl již použit v Splinter Cell.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Ukládání mělo být původně zcela standardní a možné kdykoliv v průběhu hry. Tato idea se zřejmě zdála tvůrcům příliš primitivní, pročež do hry implementovali konzolový systém ukládání pozic – musíte hledat speciální savovací plošinu, v tomhle případě vypadající spíš jako teleport. Aby bylo jasné, že je pozice uložena, vytvoří se kolem místa průhledná forma – jde rozbít. Vzhledem k omezenému počtu těchto zařízení asi nemusím vysvětlovat, jak nepříjemné je hrát ten samý úsek po sté.

 Ozvučení
Kvalita zvukových efektů není špatná, zbraně řinčí celkem přesvědčivě, zombie a jiné příšery křičí, jakoby jim šlo o život a drobné výhrady bych měl snad jen k místy poněkud zvláštním hlasovým projevům hlavní postavy. Dabing se ale celkem povedl. Hlavní hrdina má příjemný hlas a snaží se vás společně s anděly přesvědčit, že český dabing ještě má smysl. Jelikož jsem neměl k dispozici anglickou verzi, nemám možnost srovnání, takže se musím spokojit s češtinou.

Rozpačitějším dojmem působí hudba. Opět bych mohl začít srovnávat s goticky laděným Knights of the Temple, fantasy Enclavou či chóry naditým Conanem. Oproti tomu Shade má zcela průměrnou hudební kulisu a je docela možné, že ve hře hudbu ani nezaregistrujete (vyjma hlavního menu), což by se vám s výše uvedenými tituly určitě nestalo. Škoda. Shade disponuje i dobře zpracovanými českými titulky, což je dobrá zpráva pro neslyšící.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery...

Související články: Rozhovor (11/2002), Novinky

David Ducháček
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora)



 
 
David Ducháček

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.