Když se v tuzemsku začne hovořit o bojovkách, většina mainstreamových hráčů vysype z rukávu prověřený triumvirát Tekken, Street Fighter a Mortal Kombat. Příznivci žánru, jehož popularita vyklíčila už v dobách arkádových automatů, nicméně dobře vědí, že to je skutečně jen ta nejmenší špička ledovce, v případě Tekkena nebo Mortal Kombatu navíc uzpůsobená tak, aby v ní bylo možno uspět i zmateným mačkáním náhodných tlačítek.
Street Fighter se svým systémem půlobloučků je už o něco složitější a podobně je na tom i dnes hodnocený Samurai Shodown. Ten totiž daleko více než na zběsilou akci dbá na pečlivé provádění útoků a krytí. Zbrklý entuziasmus trestá drtivými porážkami.
Prakticky všichni dostupní bojovníci se spoléhají místo vlastních pěstí na zbraně, které jim můžete vyrazit z rukou hned několika způsoby, a výrazně si tak pomoci. Nebo to udělají oni vám. Samozřejmě má každá z hratelných postav i svůj speciální útok, který umí pořádně zamávat s protivníkovým zdravím, pro jeho provedení ale musíte naplnit zvláštní bar a využít jej lze pouze jednou za zápas.
Pozornější čtenáři mezi vámi se jistě diví, proč tu píšu o hře, která vyšla už před dvěma lety a nadto už na Games svou recenzi má. Důvod je jednoduchý: Titul se v nedávné době konečně dočkal upgradované verze pro Xbox Series X/S, kde jsem její mírně zkrášlené kvality mohl naplno okusit i já sám.
Dobrou zprávou je, že pokud jste hru vlastnili už předtím, není upgrade na novou generaci nijak zpoplatněn. Zároveň se vám na nové herní zařízení přenesou i všechna pořízená DLC a season pass, což rozhodně chcete, protože v základu není nabídka hratelných hrdinů nijak zázračná a teprve postupně dodávané přírůstky ji nafoukly do přijatelných rozměrů.
Verze pro novou generaci se pyšní zcela bezproblémovým provozem ve 4K při 60 FPS, a majitelé odpovídajících obrazovek si dokonce mohou užít až 120 FPS. Mnohem více jsem nicméně ocenil rychlé načítání díky SSD, protože na minulé generaci byly nahrávací časy relativně bolestivé.
Tím ovšem bohužel výčet novinek končí. Ani port pro novou generaci nedokázal tak úplně zakrýt fakt, že technicky Samurai Shodown oproti moderní mainstreamové konkurenci ztrácí. Hra má sice velmi vydařenou stylizaci a cel-shadová grafika jí sluší, stačí se ale podívat na čtyři roky starou Injustice 2 (nedej bože na Mortal Kombat 11, který vyšel v témže roce jako Samurai Shodown) a je zřejmé, že na tuto metu hra nedosahuje. Upřímně, z mého pohledu prohrává i při srovnání se sedmým Tekkenem či šestým Soul Caliburem.
Bohužel ani obsahově na tom Samurai Shodown není kdoví jak skvěle. Injustice a Mortal Kombat od studia Netherrealm dokázaly, že i bojovky mohou nabídnout rozsáhlý příběhový režim, a i když je v případě Mortal Kombatů notně přitažený za vlasy, pořád je zábavný a umí hráče nenásilnou (no dobře...) formou seznámit s ansámblem postav a naučit jej, jak se za každou hraje.
Samurai Shodown jako by zamrzl v devadesátých letech, což není nutně špatně a pamětníci i fanoušci série to rozhodně ocení, na ulovení nových fanoušků to ale asi stačit nebude. V praxi dostanete velmi kvalitní bojovku se skvělým soubojovým systémem, kterou je radost hrát proti kamarádům, ale tím to hasne.
zdroj: Archiv
Hra je skutečně oholena na kost, obsahu pro jednoho hráče je v ní pramálo, a pojetím tak zcela jednoznačně odkazuje na své automatové kořeny. S příchodem na novou generaci a startem nové sezóny sice přibyl třeba nový herní mechanismus, který trestá přílišné bránění, a původních 16 postav se v průběhu dvou let od vydání rozrostlo na bezmála třicítku bojovníků, jenže za ně musíte zaplatit extra.
Pokud jste běžný hráč, který chce mít doma jednu bojovku, aby měl co hrát, když přijdou kamarádi, kteří zrovna neholdují fotbalu či hokeji, vsadím se o cokoli, že Samurai Shodown nebude vaše první, druhá ani třetí volba. Hardcore žánroví fanoušci naopak o kvalitách Samurai Shodownu už dávno vědí první poslední a velmi pravděpodobně mají jeho možnosti prozkoumané křížem krážem.
Poněkud problematický je na Xboxu matchmaking. Je zjevné, že na této platformě není série tak úplně doma a počty hráčů tomu jednoznačně odpovídají.
Buď jak buď, hra má svůj charakteristický šarm a především milovníci všeho japonského si v ní rozhodně najdou to svoje. Přes všechny zmíněné kvality, léty prověřený a vycizelovaný soubojový systém, velmi vydařenou hudbu a originální bojovníky se mi ale investice plné částky doporučuje velmi těžko. Pokud by se Samurai Shodown někdy objevil v Game Passu, určitě ho zkuste, pokud jste aspoň trochu bojovkově pozitivní. Jestli ale máte jen občasnou chuť seřezat kamaráda (na obrazovce, samozřejmě!), existuje spousta vhodnějších adeptů.
