Galerie

Když po jedenácti hodinách utichl chrapot nakažených a poslední prázdná nábojnice s řinčením dopadla na podlahu, vzedmula se ve mně úleva a smutek. Úleva, protože nervydrásající a násilný horor Leona a Grace mám za sebou a můžu zahnat chmury u nějaké veselé hříčky, kde mě nebudou pronásledovat nakažení T-virem. Smutek, protože Resident Evil Requiem jsem si každou minutu náramně užíval a nemůžu se zbavit dojmu, že jde o loučení. 

Capcom se svou výstavní hororovou sérií čtrnáct let nešlápnul vedle a v pravidelných intervalech nás oblažuje tím nejlepším v žánru. Navíc ve špičkovém audiovizuálním provedení, ve kterém ukazuje pravou sílu RE enginu. Requiem v tomto tradici zachovává. Vysokorozpočtový, perfektně odladěný blockbuster servíruje hned několik památných scén a pasáží, které patří ke špičce v celé značce. Zároveň je ale nutné podotknout, že jako celek hra trochu trpí schizofrenií a ve snaze zalíbit se všem pouští několik střel na bránu. Jde o nejlepší Resident Evil? Nejspíš ne. Jde o skvělý Resident Evil a fantastickou zábavu? Naprosto. 

Grace – ten pravý Resident Evil 

Výše zmíněná schizofrenie pramení z rozdělení příběhu mezi dva protagonisty. Mladou a nezkušenou analytičku FBI Grace a ostříleného harcovníka Leona S. Kennedyho. Jsou to právě pasáže za Grace, které hodně čerpají z hratelnosti Resident Evil 7, Village, ale i části remaků. Pokud dáte na doporučení tvůrců, odehrává se její příběh z perspektivy vlastních očí (v případě jak Grace, tak Leona lze úhel kamery mezi první a třetí osobou volně přepínat).

zdroj: Capcom

Je to právě tady, kde se ocitáte v perfektně navržených úrovních, kde je třeba hledat různé klíče a luštit hádanky pro postup vpřed. To, co mě na Residentech osobně bavilo vždy nejvíce. Líbí se mi taky, jak se Capcomu povedl vývoj Grace z bojácné trasořitky, která se tváří v tvář hrůze a brutalitě má tendenci zprvu hroutit, aby se postupně naučila děsu vzdorovat. Jde to parádně slyšet z roztřeseného panického dechu a vyjeknutí při každém hlasitějším zvuku na začátku hry, načež v závěru hry už naši hrdinku jen tak něco nerozhází. 

Nikdy ale nesklouzne k ohranému klišé nezdolné vražedkyně zástupu zombií. Grace je pořád jen obyčejný člověk, kterému se dějí příšerné věci. Více než jeden protivník už představuje problém, protože se bránit můžete pouze pistolí nebo improvizovaným nožem. Nějaké kopy z otočky a zacházení s vyššími kalibry analytické oddělení ve FBI neučí. Grace sice dostane Leonův revolver Requiem, který dokáže v ohni a dýmu smáznout třeba i více nepřátel najednou, náboje jsou ale extrémně vzácné a spočítáte je na prstech jedné ruky. Takže střelná zbraň spíš funguje jako nouzová záchrana ze svízelné situace než jako běžná součást výbavy.

zdroj: Capcom

zdroj: Capcom

Pochválit taky musím naprosto bravurní práci se zombíky. Capcom místo žánrových klišé nevsadil na různé druhy nemrtvých (byť tu jsou samozřejmě taky v podobě bossů a minibossů), ale charakter oživlých mrtvol udává to, co před proměnou dělaly. V hotelu tak narazíte na komorníka s obsesivní potřebou rozsvěcet světla. V léčebném zařízení zase na slepé pacienty ploužící se s pomocí infuzního stojanu, kterým se při sebemenším hluku začnou bezhlavě ohánět. Takových archetypů je hned několik a vždycky mě překvapilo, jak skvěle zapadají do logiky světa a jak dokážou překvapit novými pohyby a nevídanými strategiemi, jimiž se vám snaží dostat na kobylku. 

Grace je pro mě vrcholem Requiem a její dějová linka rozhodně důvod, proč se ke hře vracet. Je to přesně ta hratelnost, která vám potrápí mozkové závity v luštění hádanek, nutnosti počítat každý náboj a raději protivníky obcházet než jít do přímé konfrontace. Zkrátka špičkový survival horor se vším všudy. 

Leon – návrat do Raccoon City 

Oproti tomu pasáže s navrátivším se postarším Leonem jsou čistokrevná akce, která nejvíce připomíná hordové útoky z Resident Evil 4. Náš vyzrálý agent se představuje ve velkém stylu – prodíráte se prchajícím davem v setmělém městě, jehož ulice skrápí déšť. Lidé v panice utíkají před nakaženými, kterým se snažíte poslat vzkaz o ráži 9 milimetrů mezi oči. Ideálně bez toho, abyste sundali utíkající civilisty. Fantastická sekvence jak z hollywoodského akčního filmu perfektně představuje, co můžete od zkušeného potírače zombií čekat. 

A první polovinu hry to funguje náramně! Ustrašený survival za Grace střídají kratičké vsuvky s Leonem, kdy můžete konečně hodit opatrnost za hlavu a kosit nemrtvé tu brokovnicí, tady zase odstřelovačkou nebo samopalem. Dostanete se tu k úpravě a vylepšování zbraní i přetahovačkám na blízko, ve kterých Leon může vždy sáhnout po své věrné sekeře (kterou můžete kdykoliv nabrousit a obnovit její výdrž). Dokonce si užijete porcování nemrtvých motorovou pilou!

zdroj: Capcom

Ve druhé polovině hry pak Leon přebírá otěže téměř totálně a je to právě tady, kde všudypřítomná akce a zároveň odklon od adventurní hratelnosti s puzzly začíná trochu ztrácet dech. Naštěstí to částečně vynahrazuje návrat do Raccoon City.

Město evakuované po první pandemii T-viru, jehož ulicemi stále bloumají nakažení, má místy pochmurnou atmosféru The Last of Us. Navíc návrat Leona na místa z předchozích dílů, která se proměnila plynutím času, v sobě nese něco osudového. Capcom vám naservíruje hned několik skvělých fanservisů, které ale nejsou samoúčelné a jen těžko se u nich dá ubránit radostnému pozdvižení. 

Pokud máte rádi postapokalyptické kulisy, Raccoon City si užijete. Jen to neustálé štěkání zbraní a absence spletitého level designu pro mě osobně není to, proč mě Resident Evil baví. Taky je nutné vyvrátit zkazky o otevřeném světě. Je sice pravda, že co do rozlohly je Raccoon City skutečně velkou úrovní, pořád jste ale vedeni kupředu v přísně lineárním stylu. Jen sem tam si můžete šmejdění po zdálivě opuštěném městě zpříjemnit nějakou tou nepovinnou odbočkou v pátrání po zásobách. Vždycky jde ale třeba jen o vysklený činžák v ulici nebo odbočku na rozcestí v metru.

Taky mi přijde škoda, že se v Requiem téměř vytratila jistá ulítlost, která byla ve hře vždy přítomná. Nejvíce v různých fazetách v Resident Evil 4 – nepotkáte žádného ztřeštěného obchodníka, žádné přehnaně teatrální magory, jakým byl Ramon Salazar, žádné obskurní kulty ani chytré pomrknutí na různé folklorní entity. Je vlastně až překvapivé, jak kreativně při zemi se Requiem drží. Leon ale aspoň pořád umí utrousit trefnou hlášku jak z béčkového hororu.

zdroj: Capcom

zdroj: Capcom

Nutno říct, že i když mám k tónu a tempu hry jisté výhrady a čistě osobně se mi z hry trochu vytrácí nevážné kouzlo, kvůli kterému mě Resident Evil vždycky náramně bavil, hraje se Requiem naprosto fantasticky. Bylo pro mě velmi obtížné hledat nějaké momenty, kdy hru přerušit a dát si pauzu. Příběh má skvělý spád, každé odemčené dveře a branky vedou do nové, zajímavé lokace, hratelnost ozvláštňují neotřelé sekvence jako třeba hra na kočku a myš s monstrem citlivým na světlo.

Z každého pixelu a záběru vykukuje bravurně vybroušený diamant. Resident Evil je dlouho synonymem AAA blockbusteru a Requiem posouvá laťku ještě výš, máte zkrátka pocit, že hrajete perfektně odladěnou, nákladnou a „velkou“ hru, která se snaží šablonu série spíše vylepšit než zásadně měnit. S tím, jak často nový Resident Evil nebo remake dostáváme, to ale není vůbec na škodu. 

Opulentní audiovizuál 

Velkolepost platí taky pro audiovizuální stránku. RE engine je pro mě v současné konkurenci naprostá špička. Je jasné, že v otevřených světech Dragon’s Dogma 2 a Monster Hunter Wilds dělal spíše neplechu, ale v Residentech vždy dokázal zazářit a platí to i pro Requiem. Fotorealistické prostředí, dechberoucí fyzika látek, parádní zobrazení různých materiálů a neskutečná mimika i animace jsou skvělým osvěžením v rostoucí dominanci titulů na Unreal Enginu 5.

Recenze

Resident Evil 4 – recenze návratu v plné síle

Celkové atmosféře krom skvělé grafiky strašně pomáhá i parádní 3D audio. V Capcomu ví, že k pořádnému svíravému děsu ani nemusí hrát hudba, často stačí naprosté ticho, které naruší občasné zavrzání podlahy nebo táhlý skřípot nenamazaných pantů, abyste rázem cítili zrychlující se tep.

Smeknout klobouk musím taky dabérům, obzvlášť Angela Sant'Albano v roli Grace nechává u dabérského mikrofonu úplně všechno. V roli Leona se z remaků RE2 a RE4 vrací Nick Apostolides, kterému se zase, podobně jako Davidu Hayterovi v Metal Gear Solid 4, daří skvěle ztvárnit staršího, zralejšího a zkušenějšího agenta, kterého jen tak něco nerozhází.

Souhrou podivuhodného osudu jsme výstavní skříň Capcomu dostali k recenzi na Nintendo Switch 2. Mé zděšení a ofrňování nad handheldem ale port velmi rychle rozptýlil. Jasně, o nějakých pokročilých cingrlátkách, jako je path-tracing, si můžete nechat jenom zdát – k jeho demonstraci beztak slouží jen úvod hry na deštivé ulici. Překvapilo mě, jak skvěle na hybridní konzoli hra vypadá, a hlavně jak bez zaškobrtnutí jede. 

V doku je audiovizuál srovnatelný s velkými konzolemi a nemáte pocit, že byste hráli na nějakém méně výkonném hardwaru. Vizuální ústupky přicházejí v momentě, kdy Switch 2 z doku vytáhnete a hrajete v handheldu – nepěkné rozkostičkované vlasy a občasný grafický šum už jde vidět na první dobrou. Hlavně třeba odlesky na nerezových plochách, nekvalitní vyhlazování u krytů odvodňovacích struh nebo občas nehezké stíny. V náročnějších scénách, kde je hlavně spousta objektů v prostředí, jde taky pozorovat snížení rozlišení. Jsou ale velmi vzácné a výměna za stabilní snímkování je dle mého férová.

Srovnání obrazu v docku (nalevo) a handheldovém režimu (napravo)

Ve hře je taky jedna pasáž, kdy s Leonem na dálku odstřelujete zombie a vykreslování vzdálených objektů na Switchi 2 běží v nějakém předpotopním rozlišení, takže máte pocit, že míříte na změť čtverečků. Pořád se ale bavíme jen v rámci ústupků v režimu handheldu. Což s tím, jak hra celkově zní a vypadá, a faktem, že vám nesežere baterku za hodinu, působí jako černá magie. Na atmosféře to nic neubírá. I při cestě vlakem plném lidí za bílého dne ze mě malá obrazovka dokázala vymámit úlek, což je poklona největší.

Velmi hezký přídavek switchové verze je naopak šikovné použití vibrací HD Rumble 2 (a předpokládám, že to bude případ i DualSensu na PS5), kdy v ovladačích hezky cítíte každý výstřel zbraně, krok anebo třeba kapky deště. Krásně to vtáhne do místní ponuré atmosféry.

Rekviem 

Capcom v Resident Evil Requiem servíruje skvělý, vysokorozpočtový horor, který se nebojí zkoušet nové věci. Ne všechny se sice trefují do černého – hlavně bych ocenil více pasáží s Grace na úkor akční jízdy s Leonem – výsledkem je ale pořád bravurní jízda, která udržuje vysoký standard nastavený posledními čtrnácti lety her. 

Ani nováčci, ani dlouhověrní fanoušci nemají moc důvodů, proč se do pohnutých osudů Grace a Leona nepustit. Requiem je důkaz, že řemeslo na špičkové úrovni bez kvalitativních kompromisů, v klidu strčí do kapsy většinu současné AAA produkce. 

Recenzní kód byl poskutnutý lokálním zastoupením vydavatele.