zavřít

Paradise - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Paradise je pastvou pro oči i ducha, ale problémy technického rázu sráží požitek ze hry kamsi k lehkému nadstandardu. Dějově se Paradise první Syberii nevyrovná, dvojce asi ano, audiovizuálně určitě oběma. Nezbývá než doufat jednak v brzký patch na mnohé chyby no a možná někdy v budoucnu v propracovanější pokračování.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 57/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Když se řekne ráj na zemi, nejspíš se vám vybaví civilizací nedotčená krajina, plná bujné vegetace a živočichů. A právě tam, do země Maurania v rovníkové Africe, vás zavede tvůrce Syberie ve své nové adventuře.

Autor: Nukem
Publikováno: 19.května 2006
Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Paradise Benoita Sokala byla pro všechny ortodoxní adventuristy výhledem na spásu od všech těch nečistých adventur poslední doby. Zvláště poté, co si tvůrci slavné The Longest Journey dovolili v Dreamfall. A jelikož se Sokal doposud v Syberii držel svého standardu – 2D prostředí a klikací systém - bylo pravděpodobné, že další jím přichystané dílo bude rovněž košer. Jaké ale asi bude jejich překvapení, až zde narazí i na kompletně trojrozměrné pasáže? Že by ani velký Sokal nechtěl ustrnout na jednom herním systému? No, to se dozvíme asi až jindy, ne v Paradise.

Kam nás zavedete dnes, pane Sokale?
Když se řekne ráj na zemi, většině z nás se nejspíš vybaví civilizací nedotčená krajina, plná bujné vegetace a množství různých živočichů, kteří zde žijí v dokonalé rovnováze. Pro pana Sokala je už od dětství představa ráje spojená s Afrikou, především s Kongem. Není tedy divu, že nás hra zavede právě na tento kontinent, byť (tradičně) do fiktivní země jménem Maurania (přesto má vlastní stránku).

Sem se totiž vypravila naše hrdinka, jejíž letadlo bylo sestřeleno z oblohy dříve, než dosáhlo cíle. Před jistou smrtí ji zachránili obyvatelé města Madargane, kteří ji z trosek letadla vysvobodili a dopravili do nemocnice. A jak už to v takových případech bývá, utrpěla kromě četných fyzických zranění, i ztrátu paměti. Ačkoliv se rány zahojily rychle, paměť stále odmítá spolupracovat.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Probuzení v tajemném paláci
Samotná hra začíná v paláci madarganského prince, kde se dívka probouzí do slunečného dne. Přivítá ji služebná Aicha, která dívce vysvětlí, kde se nachází, co se s ní stalo a vrátí ji osobní věci. A protože by se každý člověk měl nějak jmenovat, přijímá naše hrdinka jméno autorky knihy Ztracený ráj Mauranie – Ann Smith, kterou měla u sebe. (Pozn. tato „kniha“, jejíž autory jsou Sokal a Pangon, skutečně existuje a jde patrně o soubor nákresů různých živočichů a krajin, viz link - část knihy je k nahlédnutí ve hře). Důležitou stopou k Annině totožnosti je, bohužel bezejmenná, čipová karta z knihovny Ženevské univerzity. Takže když by se tam vrátila, určitě by ji někdo poznal.

Jenomže to je právě ten problém. Zemí zmítá občanská válka a tak je palác, jakož i celé město, uzavřen. S tím se Ann samozřejmě nespokojí a tak začne zkoumat útroby paláce a hledat způsob, jak se dostat ven. Když v zahradě narazí na černého levharta, nervózně přešlapujícího v kleci, zmocní se jí takový zvláštní pocit, jakoby jej už někdy potkala. A co ta letitá jizva na její hrudi, téměř jako od drápů nějaké šelmy? Má to snad nějakou souvislost? Zdá se, že nehoda zasáhla do Anniny paměti značně hluboko a bude potřeba nezměrného úsilí k její obnově.

S povstalci v patách
Bohužel, příběh nejde příliš do hloubky. Dialogy jsou stručné a obvykle se týkají pouze aktuální situace, tedy co kde udělat nebo co komu přinést, abyste se posunuli dál. A pak, po patřičném postupu, se dozvíte něco málo nového. Žádné velké odbočky poskytující detailnější informace o situaci v zemi, kdo jsou rebelové, proč se bouří, kdo je v morálním právu, na čí straně stojí obyvatelé, něco o historii země apod. Nic z toho tu prakticky není. Snad jen občasná hlášení v rádiu o postupu rebelů dávají tušit, že se v zemi opravdu něco děje.

S tím trochu souvisí i rozběh hry v úvodu. Bloudíte po paláci sem, tam a zase zpátky, hledáte použitelné předměty či aktivní místa tam, kde už jste byli desetkrát, obsluhujete princeznu, občas vyzkoušíte, zda některé postavy nepřimějete k dalšímu rozhovoru, ale stále se nic zásadního neděje. Nestává se mi to často, ale tady jsem lehce usínal. Teprve až po opuštění paláce, což může trvat klidně i tři hodiny, hra a i samotný děj začínají mít ten správný spád a být o poznání napínavější. Škoda, že příběh není vzat více doširoka s větším množstvím detailů, s bohatšími dialogy a vícero překvapivými dějovými zvraty.

 Syberia na rovníku
Pokud bychom Paradise srovnávali se Syberiemi, což se přímo podbízí, shledáme velmi mnoho společných prvků. Vlastně jen málo jich najdeme rozdílných. Mladá hrdinka, osamělá v cizím prostředí, hledající pravdu o vlastní minulosti (Ann), resp. minulosti klientky (Kate). Příběh zasazený do současnosti, avšak na fiktivních místech, kde čas plyne poněkud jiným, pozvolnějším tempem. Hádanky v podobě mnoha důmyslných mechanických zařízení, ať už kovových či z přírodních materiálů.

Engine hry je hodně podobný, ale vzhledem k tomu, že výrobcem již není Microids, ale White Birds, byl možná napsán znova, což naznačuje i nemalý počet nešvarů, na něž narazíte už celkem brzy. Takže stejně jako v Syberiích čekejte precizně a do nejmenších detailů navržená dvojrozměrná prostředí, která vypadají jednoduše fantasticky, s kombinací prvků, jež vykazují vlastnosti 3D, jako jsou postavy a některé předměty, voda, kouř apod. Ovšem, když Ann šlápne do kaluže, tak se na hladině neobjeví kruhy, jako tomu bylo v druhé Sybérii. To vše ve fixním rozlišení 800×600 bodů. Jak to asi vypadá na LCD panelech s vyšším nativním rozlišením?

 Akční mezihry
Jedinou novinku představují tři mezihry, během nichž ovládáte levharta, které jsou plně trojrozměrné (viz jejich ukázka na videu). Je to takový nesmělý pokus o něco netypického. Z obrázků je ale zřejmé, že všechny se odehrávají v noci, takže je celá lokace zahalena do tmy a z překrásné krajiny jsou tušitelné spíše jen obrysy hodně zjednodušených objektů. Ovládání levharta je trochu jiné a nepříliš vydařené.


Během těchto akcí není cílem nic jiného než se s levhartem projít po zahradě či dojít s ním na jiné místo a vyhýbnat se přitom lovcům. Pro ty, komu by se tyto mezihry zdály nudné, je tu záchranná klávesa Esc, pomocí níž můžete v klidu přeskočit do nového dne, aniž byste přišli o něco zajímavého. Jinak uložit hru lze i tady, stačí stisknout Esc a zvolit „Ne“ pro přeskočení mezihry. Pak se objeví menu.

 Velké sousto pro myš
K ovládání hry stačí dvoutlačítková myš, kde levým tlačítkem ovládáte postavu, pravým vyvoláváte inventář shodného vzhledu jako v Syberiích a zároveň přístup do systémového menu (tady prozradím, že kombinovat předměty v inventáři lze přetažením jednoho na druhý). Zdálo by se, že na ověřeném ovládání se nic nezměnilo, takže bude bez problémů. Bohužel to tak úplně není pravda...

Prvním nešvarem je kurzor, který na aktivní místa reaguje krátkou animací, jejíž spuštění není ovšem bleskové a tak, než se plně rozvine, můžete být s kurzorem o kus dál. Většinu aktivních míst lze sice rozpoznat okamžitě, ale je tu i dost takových, která se hledají jen velmi těžko a jsou častou příčinou zákysu a nutnosti nasadit neoblíbený pixelhunting, tedy pomalé čmuchání kurzorem po celé obrazovce.



 Krok–sun–krok
Annina chůze je úplně stejná jako kdysi Kátina. Dvojklikem jí pobídnete k běhu, ale rychlý přechod na novou obrazovku tu opět chybí. Občas se Ann vydá do kýženého cíle po překvapivě delší dráze nebo i zcela jinam. Občas se zasekne a odmítá přejít na další obrazovku. Pak je třeba udělat krok zpátky a opět kliknout na přechod mezi lokacemi.

Také je třeba mít na vědomí, že některé obrazovky jsou rolovací, přičemž přechod na skrytou část lokace není nijak označen. Proto je dobré se s Ann vždy projít až k okraji obrazovky, co kdyby náhodou. Autoři nezapomněli na „pochodová cvičení“ při rozhovorech či některých akcích, kdy se Ann nejprve postaví do příslušné polohy, což někdy obnáší úkrok stranou, vpravo v bok, oběhnout kolečko atd., a pak teprve promluví nebo něco udělá.

Není to tak těžké
Paradise není nikterak obtížnou hrou, možná ještě lehčí než Syberia. Ovládání mechanismů je určitě jednodušší. Ty tam jsou ovládací panely s mnoha tlačítky a pákami a jedinou správnou kombinací. Situaci občas trochu zkomplikuje nulová nápověda ve formě nějakých těch průpovídek k aktivním místům či předmětům, takže se musíte sami dovtípit, co k čemu asi tak může sloužit. Většinou to není těžké, ale najdou se místa, kde by nápověda rozhodně neuškodila - někdy už jen proto, aby bylo zřejmé, zda daná aktivní místa platí pro stejný objekt větších rozměrů, nebo zda jde o dvě různá místa ležící blízko sebe. Tady se ještě hodí upozornit na jednu závažnější chybu. Až se dostanete do oblasti "stromových lidí", nedávejte nic šamanovi (medicimanovi). To je ten, u něhož se proberete po lehké otravě netopýrem. Tomu totiž lze dát všechny předměty, ale většinu z nich už nikdy nezískáte zpátky :)

Co jsem nikdy neměl rád, byla místa, která se stala aktivními až v určitém okamžiku. Podle mě je lepší o nich vědět předem a pak je v daný moment využít, než procházet celou oblastí a hledat, zda se někde něco nového neobjevilo. Konečně takových, která jsou aktivní od počátku, ale použitelná až v daném momentě, tu je mnohem víc, tak proč ta nejednotnost? Ale pokud máte štěstí a nacházíte předměty a aktivní místa v dostatečně brzké době, nebude pro vás příliš obtížné uhádnout, co s nimi.

 Trocha chvály neuškodí
Dabing postav je velmi dobrý, ačkoliv mnoho postav bylo namluveno stejnými herci, z nichž některé už znáte z dřívějška. Díky jednoduchosti dialogů je hra vhodná i pro v angličtině méně zdatné jedince, ti ovšem musí stíhat číst titulky, neboť většinu rozhovorů už nelze opakovat, ani je někde zpětně vyhledat. Titulky bohužel chybí u videí, takže tady se ukáže, jak jste na tom s náslechem. Doufejme, že se v lokalizované verzi, kterou plánují Future Games na konec léta, titulky ve filmečcích objeví, jak už se ostatně u nás stalo dobrým zvykem.


Chválou jsem zatím příliš neplýtval. Pan Sokal nám už v první Syberii odhalil šíři svého talentu, fantazie a umu. Jeho příběhy voní exotikou, dokáží pohladit po duši, sebrat dech i chytnout za srdce. Jeho fantastické kresby přivádí hráče v úžas, protože jsou tak vznešené, detailní a tak skutečné. Přitom nejde jen o krajiny či živoucí tvory, ale rovněž o jeho oblíbené mechanické stroje, které jakoby měly vlastní duši. Snad proto působí v jakémkoliv prostředí nenásilně a zcela přirozeně.

Vizuálně dokonalé
Grafické ztvárnění Paradise výše uvedené poznatky pouze potvrzuje. Celá hra se skládá z více než tří stovek lokací. Stejně jako v Sybériích je větší část z nich použita vlastně jen na efekt. Chvíli jdete po cestě mezi domy, načež následuje parádní pohled z ptačí perspektivy na celou krajinu, kterou halí jemný mlžný opar. Z některých komínů stoupá kouř, na nebi se vznáší ptáci, nad vodou se rojí hmyz a mezi květy přelétávají motýli.


Zažijete slunečný den i měsíční noc, ale také dlouhé putování v dešti. Prozkoumáte pískem zasypávané ospalé město nebo se setkáte se zvláštním kmenem domorodců bydlících v korunách stromů. Tu a tam postává človíček, některé postavy, s nimiž máte co do činění, se občas přesouvají mezi jednotlivými obrazovkami v dané lokaci. Věrné ruchy okolí dovršují úchvatné dílo k naprosté dokonalosti, čemuž napomáhá i hudba, odrážející styl aktuálního prostředí.

Logické hádanky
Temnou stranou hry jsou ale všemožné chyby a chybičky, jež jsou uvedeny výše, a které citelně kazí celkový herní zážitek. Příběh, který se jen pomalu rozbíhá a zůstává tak nějak na povrchu. Úkoly a hádanky nejsou nijak obtížné a jejich řešení většinou přirozeně vyplynou z dané situace. Citelně ubylo mechanických hádanek, na něž se každý hráč Syberie určitě těšil.


další obrázky z této hry si prohlédněte v sekci screenshotů

Příkladem budiž namíchání parfému pomocí mlýnku a destilačního přístroje, před tím však musíte posbírat příslušné ingredience. Abyste získali fotku do pasu, je třeba ji vyrobit. Ovšem v žádnem fotolabu, ale pěkně postaru. Vývojka, zvětšovák, ustalovč a červená žárovka. Ve "městě" stromových si vyzkoušíte bungee-jumping, zarybaříte v písku a postavíte past na šelmy. A v paměti mi utkvěl moc pěkně vyvedený lodní kotel v podobě zubatého démona, kterého pěkně nakrmíte uhlím a mechanickým levhartem zapálíte.

Díky kombinaci 2D pozadí a nenáročných 3D prvků či celých trojrozměrných meziher, není nutné vlastnit poslední výkřik výpočetní techniky, ale hra se spokojí i s P4 na 1,5 GHz či AMD obdobného výkonu, 512 MB operační paměti, 128 MB grafickou kartou zvládající DX9c a 2,5 GB místa na disku. Paradise byl po celou dobu stabilní, i když při nahrávání pozice nebo opouštění inventáře to mnohdy vypadalo, že se kousl zvuk a bude nutné hru odstřelit. Trpělivost mi však vždy přinesla růže v podobě následného rozeběhnutí hry.

 Tak kterou?
U mě je to tedy jasné. Pokud bych měl někomu doporučit pěknou adventuru z poslední doby, bude to trojrozměrným enginem a konzolovým ovládáním údajně zneuctěný Dreamfall a teprve pak „rasově“ čistý Paradise. Co do délky jsou na tom obě uvedené hry přibližně stejně. Díky pixelhuntingu mi to zde trvalo asi 12 hodin, než jsem dospěl k závěru, který naznačuje cosi o možném Paradise 2.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Vše o sérii Syberia

Nukem
autorovi je 31 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-)






 
 
Nukem

Novinky na Alza.cz

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.