Hraní a především recenzování každého nového ročníku sportovní hry je hořkosladké poslání. Vždycky se těšíte, protože je to přece jen nová sezóna, ale zároveň víte, že pravděpodobně nedostanete plnou nálož novinek, které si hráči i hra zaslouží.
Stačí navíc připočítat fakt, že konkrétně série NHL v podstatě nemá konkurenci, která by ji tlačila k překonávání vyšších met, a je jasné, že autoři se příliš nepřetrhnou s úpravami a novinkami. A přesto. Přesto jsem měl od počátku dojem, že NHL 23 by na tom mohlo být dobře. A nemůžu říct, že bych se mýlil.
Nejde o fakta, jde o pocity
No vážně. Mám prostě pocit, že třiadvacítka se hraje líp. Už od prvního vyjetí na led se nedokážu zbavit dojmu, že hráči líp reagují, po ledu se líp bruslí a celkově se zdá, že hra je živější než v předchozím ročníku. Tento pocit možná působí jako čistě subjektivní výmysl, ale mám ho podložený asi nejzásadnější letošní novinkou.
Označení „Last Chance Puck Movement“ je možná zvláštní, ale ve finále jde o to, že na ledě je větší chaos. Hokejisté se i v zoufalé situaci ještě můžou pokusit udělat něco užitečného, skočit po puku, ale taky oplatit sekeru přes ruce sekerou přes hlavu. Hráčům utíká kotouč, dohrávají osobní souboje i gólové situace. Hraju pravidelně každý ročník a dopad téhle mechaniky na hraní je zásadní.
Především v předbrankovém prostoru jsou teď hráči mnohem aktivnější a zvýšil se počet „nehezkých“ gólů, které souvisejí s různými odrazy, dorážkami a přetahováním se někde na hraně brankoviště. Samozřejmě pořád můžete udělat krásnou individuální akci, nechat pálit obránce na první dobrou nebo si vybruslit do mezikruží a trefit se do vinglu. Jenže teď je to mnohem záživnější právě proto, že hráči ovládaní umělou inteligencí (a často i ti vaši) udělají jeden extra krok, jeden extra pohyb hokejkou, kdy plácnou do puku a něco se stane.
Pokud si chcete o něco lépe představit, co se může na ledě dít, pusťte si na YouTube video ze série Weird NHL a uděláte si obrázek. Ne snad, že by hráči dávali gól díky odrazům při střele přes všechny čáry, ale díky novému enginu představenému v loňském roce a průběžnému zlepšování umělé inteligence se podobným zkratům na ledě blížíme. A je to rozhodně žádoucí prvek i skvělá (a zároveň občas poněkud frustrující) zkušenost.
Liga nezná hranic
Další velkou změnou v novém ročníku NHL je možnost upravit si ligu v podstatě tak, jak se vám zachce. V předchozích ročnících bylo možné hrát za některý z nových týmů (Vegas, respektive Seattle) a zopakovat si rozšiřovací draft, případně vložit do hry vlastní tým i s vlastní soupiskou.
Třiadvacítka jde o krok dál a konečně umožňuje ve velkém změnit pravidla hry – doslova. Současných dvaatřicet týmů totiž můžete rozšířit až na osmačtyřicet a poskládat si zcela novou ligu, namíchat si divize a konference, hráče, týmy, v podstatě cokoliv, včetně platového stropu nebo způsobu, jakým se budou bodovat zápasy, jak se bude dohrávat v případě remíz, jak to bude s Divokou kartou nebo jak se bude řešit celý systém play-off. A to neplatí jen pro NHL, ale i pro nižší AHL, takže liga opravdu bude odrážet vaše choutky.
zdroj: EA Sports
S těmi souvisí konečně i nová loga v tvůrčím režimu, kde si svůj tým designujete. Osobně bych velice ocenil, kdyby to bylo doprovázeno i novými hláškami, kterými komentátoři týmy častují, a bylo tak možné si tým navrhnout a pojmenovat takovým způsobem, aby to zároveň reflektovala omezená slovní zásoba. Třeba za pár let pomůže umělá inteligence, která se jméno „Cthulthus“ naučí vyslovit hlasem komentátorů a nebude třeba čerpat z předpřipravené databanky.
I tak je ale rozšíření příjemné a člověku dá do ruky téměř neomezené možnosti stran toho, co dokáže se svou ligou dělat. Včetně úprav nižší AHL, kde ovšem z nějakého důvodů postrádám možnost vložit zcela původní tým, což v předchozích ročnících nebyl problém.
Nová ligová scéna nabírá ve větším počtu týmů nečekané obrátky, protože o volné hráče na trhu se neuchází dvaatřicet přeplněných týmů, ale až oněch závratných osmačtyřicet, což v praxi způsobí, že se trh s volnými hráči povážlivě vylidňuje, kdykoliv je to možné, a dokonce i papírově slabší hráči najdou svoje místo na soupiskách týmů všeho druhu. Obzvlášť po započítání platového stropu.
Na papíře to zní sice jako nepatrná změna, ale při praktickém hraní jde o nesmírně zábavný aspekt budování ligy, protože ostřílení producenti vysokých čísel jako McDavid, Crosby nebo Panarin mají najednou důvod rvát se o každičký bod, stejně jako se najednou rve o své místo na slunci úplně každý tým, nejen těch několik nejsilnějších. Stačí, aby se virtuálním Coyotes z Arizony zadařilo na trhu volných hráčů, a dějí se divy. Což se bohužel o skutečných Kojotech říct nedá.
zdroj:
Vlastní foto autora
Stručně řečeno, víc týmů nabízí větší variabilitu, více proměnných a větší vyžití pro všechny manažery i hráče. Ale takhle to nefunguje všude.
Profíkem snadno, rychle a hlavně pořád stejně
Herní mód Be a Pro získal novou podobu dva roky zpátky a loni se dočkal nějakých drobných vylepšení, ale už tehdy jsem si stěžoval. Tvrdil jsem, že byť jde o nejlepší herní aspekt NHL 22, je to zatraceně málo ve srovnání s tím, co dokážou jiné sportovní hry s hráčskou kariérou.
Letos je Be a Pro bohužel už téměř reliktem minulosti, na který sedá prach a který nenabízí v podstatě vůbec nic nového ani zajímavého. A to hodně bolí. Když se podíváme na jiné sportovní nebo jízdní simulátory, zjistíme, že máme často k ruce nějaký ten scénář, podle kterého se hra odvíjí a vy musíte dělat opravdu zásadní rozhodnutí.
NHL 23 bohužel onen potřebný krok neudělalo, a tak jste stále odkázáni na téměř totožné situace, v nichž chodíte se spoluhráči na kafe a koláč nebo do muzea, snažíte se slíbit vedení týmu i novinářům jen ty nejlepší výsledky a doufat, že to tam padne, i když se po ledě sotva couráte, propadáte se soupiskou a dostáváte menší a menší prostor hrát.
Manažerská část hry tentokrát dostala zasloužené vylepšení pouze v nastavování ligy v rámci Franchise módu. Přitom by bylo skvělé mít možnost si nastavit například evropskou ligu ve scénáři, kdy se jako veterán vracíte ze zámoří do druholigového švédského týmu a pokusíte se svůj rodný klub dotáhnout zpátky do SHL. Bohužel, o podobných příbězích a scénářích musíme snít dál.
Na druhé straně se do hry dostává zastoupení lidí s jinou než bílou barvou pleti, což je krásně pozorovatelné na rozhodčích nebo manažerech, mezi kterými teď najdeme i ženské postavy. Opět, skvělý prostor pro řízené scénáře – takové San Jose Sharks na vlastní kůži (letos se stal jejich generálním manažerem Afroameričan Mike Grier).
Ženy v současném ročníku dostávají obecně mnohem víc prostoru a právoplatného zastoupení, protože ženský lední hokej je celosvětově na vzestupu, a tak se objevila možnost zahrát si i za ženská družstva v rámci Ultimate Teamu a nároďáků. A jak to dívkám na ledu jde? Virtuální hokej změnu nepozná, a pokud sledujete ten skutečný, zjistíte, že ani tam nejsou rozdíly téměř patrné.
zdroj:
Foto: EA Sports
Drobných změn doznal i život v samotné aréně, takže se fanoušci chovají o něco opravdověji a od doby škatulovitých panáků ze starých ročníků NHL došla atmosféra ze stadionu opravdu daleko. Stejně tomu je v případě využívání prvků rozšířené reality k promítání informací na led, což také v NHL patří už ke standardu, například v rámci předzápasového dění nebo komerčních přestávek.
Asi poslední zajímavou novinkou je možnost využívat našeptávání trenérů, zatímco vy se věnujete hře – váš tým vede a najednou se vám objeví elegantní boxík navrhující, abyste přešli do obranného módu a nehnali se zbytečně za vysokým skóre. Stačí přidržet tlačítko na ovladači. Stejně tak můžete na doporučení trenéra například odvolat gólmana a podobně. Příjemný doplněk!
Kde je ten X-faktor?
Loňské NHL představilo nový systém X-Factorů, které letos dostaly drobné úpravy, ale to už se bavíme o technikáliích, které se špatně odhadují a oceňují v praxi, protože onen zásadní faktor má k dispozici jen docela malá hrstka hráčů.
zdroj: EA Sports
Ve výsledku je nové NHL pořád tím starým NHL. Za normálních okolností bych mu prostě jen vlepil něco mezi šestkou a sedmičkou a šel tiše vyčkávat, co přinese příští ročník. Udělal na mě ale obrovský dojem Last Chance Puck Movement, který neuvěřitelným způsobem oživil hru. Jsem nadšený i z toho, že do už tak velké ligy můžu zařadit vlastní vymyšlené týmy ve velkém počtu, i když za ně třeba ani sám nehraju.
Zkrátka a dobře si nový ročník opravdu užívám. Nečekal jsem to, ale je to tak.
