zavřít

Lock On: Modern Air Combat - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Lock On: Modern Air Combat je nejlepším dostupným simulátorem letounů Su-27, 33, 25, MIG-29 a F-15, A-10, což není rozhodně tak málo. Ovšem v porovnání s konkurencí představovanou hlavně Falconem 4 v některých ohledech zaostává. Zvláště absence dynamické kampaně je nepříjemná. Nejedná se ale o žádné překvapení, tyto fakta byly známy dlouho dopředu.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 76/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Po předlouhém čekání se moderní letecký simulátor Lock On: Modern Air Combat konečně dočkal svého vydání. Byly sny všech virtuálních pilotů skutečně naplněny? Odpověď najdete v naší obsáhlé recenzi.

Autor: Michal "TCRaven" Urban
Publikováno: 25.listopadu 2003
Verze hry: finální verze/RC2
Doba recenzování: pár týdnů


Tak a je to tady, Lock On: Modern Air Combat konečně vyšel. Zatím ale bohužel pouze na americkém trhu, Evropa přijde na řadu až za pár týdnů. V České republice tento moderní letecký simulátor vyjde s českým manuálem a z důvodu potřebného času na jeho přeložení vznikne ještě větší prodleva. Lock On (dále už jen LOMAC) byl v produkci UbiSoftu vyvinut společností Eagle Dynamics/Flying Legends. To jsou tvůrci předcházejícího Flankeru 1 a 2 a hra je tedy přímým nástupcem Flankeru 2, respektive 2,5. První dojmy z hraní dema či betaverze naleznete zde a nyní už přistupme k zhodnocení finální verze hry po několikatýdenním testování.

LOMAC je prvním realistickým proudovým simulátorem, který nabízí více zcela rozdílných letounů. Pilotovatelné letouny ve Flankeru 2 byly všechny ruského/sovětského původu, avionicky a výkonově si byly příbuzné. V LOMACu se celkem jedná o šest typů – Su-27, Su-33, MIG-29, Su-25 a F-15, A-10. MIG-29 navíc přichází ve třech variantách, základní “A“ (ta sloužila i u nás), upravená “S” a německá “G” (neoficiální označení).

 Možnosti létání a mise
Ač je LOMAC prezentován jako simulátor realistický, velká část úsilí vývojářů byla věnována způsobům, jak jej přinést i virtuálním pilotům nepreferujícím dopodrobna modelované systémy, fyzikální modely a podobně. Hra nabízí velmi komplexní nabídku různých způsobů létání. Nejjednodušší je kliknout přímo v hlavním menu na tlačítko pod obrázkem vybraného letounu a jsme vrženi do akce. Dále jsou k dispozici výukové lekce na různých letounech, zasvěcující nováčka do tajů leteckého proudového řemesla. Poté lze sáhnout k celkem 20 single misím. Není to samozřejmě nijak závratné číslo, ale těmito misemi všechno teprve začíná vzhledem k přítomnosti editoru, protože bez něj by hra byla poloviční (k editoru misí se ještě vrátíme v samostatném odstavci níže).


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

V A-10 můžeme s pomocí kanónu a Mavericků rozbíjet obrněné kolony v blízkosti fronty. S Su-25 lze plnit podobné úkoly, navíc ale protiradarovými střelami můžeme ničit protivzdušnou obranu protivníka. Tím se vyčistí prostor pro další letouny, které budou moci následně podporovat vlastní pozemní jednotky. Ve stíhacích letounech Su-27,33, MIG-29 a F-15 se můžeme účastnit obtížné šachové partie, jakou je boj za hranicí vizuální dohlednosti. V případě potřeby jsou ale tito stíhači schopni plnohodnotného dogfightu kanóny nebo střelami krátkého doletu. V neposlední řadě zakusíme s letounem Su-33 operace z letadlové lodi, které všemu dávají další rozměr. Tento stroj, protože disponuje střelou Ch-41, se může pustit i do protilodních útoků. Navíc, jakožto stíhač, je schopen se o sebe plnohodnotně postarat.

Jednotlivým letounům je možné přidělovat nejrozmanitější úkoly v rámci celkem 17-ti kategorií. Samozřejmě každý letoun nelze použít pro všechno. Například letoun MIG-29 nemůže působit v roli vzdušného tankeru nebo AWACSu a podobně. Na druhou stranu toto kategorizování není nijak striktní a je možno úkoly v závislosti na podvěšené výzbroji kombinovat. V tomto simulátoru je možné téměř cokoli.

Konečně jsme se dočkali individuální konfigurace výzbroje, byť má daleko k pohodlnosti Falcona 4. Stejně jako ve Flankerovi 2 můžeme simulovat poruchy jednotlivých systémů letounu. Poslední důležitou změnou související s misemi jsou přepracované debriefingy po misi, značně se zvětšilo množství informací popisujících dění v misi. Další možností létání je "Fast Battle Planner", ve kterém se dá podrobně nastavit spousta parametrů mise bez použití editoru. Oproti obligátnímu vytváření záznamů misí–tracků z misí přibyla unikátní možnost přímého exportu do videoformátu.

 Su-27, 33 & MIG-29
Záměrem tvůrců bylo simulovat jednotlivé letouny s odpovídající výzbrojí a proto byly (oproti Flankeru 2) z výzbroje Su-27 a 33 odstraněny řízené protizemní střely a aktivní protiletadlové R-77. V té době je totiž ruské letouny neuměly. V současné době ovšem probíhá modernizační program zahrnující mimo jiné i způsobilost použití R-77. Takže doufejme v jejich návrat v některém z patchů LOMACu. Jediným pilotovatelným letounem v LOMACu vybaveným R-77 je MIG-29 S.

Dále máme k dispozici námořní Su-33 (Su-27K), který je jediným z ruských nadzvukových letounů, jemuž zůstala k dispozici řízená protizemní (protilodní) střela, a to Ch-41. Jedná se o obrovskou střelu, která se zavěšuje mezi motorové gondoly. Je simulováno přednastavení koordinátů, ke kterým potom střelu navádí inerciální řízení. Toto nastavení se provádí v mission editoru označením cíle. Vzhledem k tomu, že střela má svůj vlastní radar, dokáže zasáhnout i pohybující se cíl jako plující loď. Do arzenálu ruských stíhacích letounů ještě patří různé varianty protiletadlových střel středního dosahu R-27 a dogfightová R-73.


 Hrábě
Bitevní Su-25 vedle množství neřízené protizemní munice nabízí i tu řízenou. V první řadě se jedná o protiradarové Ch-25MP a Ch-58. Tyto střely sice patří do výzbroje Su-25, ale pokud je mi známo, ve skutečnosti je nepoužívají. Letoun totiž není vybaven detekčním a analyzačním zařízením, které by střelám předávalo potřebné informace o radiolokátorech. V simulátoru to přesto funguje tak, že po příletu do prostoru (pracujícího) nepřátelského radaru je po stisknutí „zaměřovacího“ tlačítka možno střílet a střela letí tam, kam má. Tento způsob by právě vyžadoval nějaké to detekční zařízení. Nezbývá než se s tímto faktem smířit, Su-25 je totiž jediným pilotovatelným letounem ve hře efektivně schopným misí pro potlačení nepřátelské protivzdušné obrany – SEAD.

Další řízené střely jsou laserově naváděné Ch-29 L a Ch-25 ML. Použití na Su-25 je ale omezeno tím, že letoun nemá žádnou obrazovku a optiku, která by pilotovi zobrazovala sledovaný cíl. To je problém při špatné viditelnosti, kdy je nutno nasměrovat letoun zaměřovačem na cíl a ten potom uzamknout.

 Prase bradavičnaté
Mnohými velmi očekávaným letounem je A-10 Thunderbolt II (Warthog). Z velké části pro jeho famózní 30 mm sedmihlavňový rotační kanón GAU-8/A, kolem kterého je v podstatě celý letoun postaven. Nejdůležitější výzbrojí jsou ale protizemní AGM-65 Maverick v televizní “K” a infračervené “D” variantě. Letoun je v kokpitu vybaven obrazovkou přenášející obraz z Mavericků a tím je značně zjednodušeno zaměřování v porovnání s Su-25. Mimo Mavericků je pochopitelně možno podvěsit množství neřízené munice.

Fantastickou vymožeností Su-25 a A-10 jsou osvětlovací pumy. I v absolutní tmě může např. jeden letoun osvětlit těmito pumami cílový prostor a další letouny provedou útok. Taková noční akce má skutečně vynikající atmosféru – z temnoty se na ostré světlo vyhupují zajímavě osvětlené letouny, za patřičných efektů útočí na pozemní cíle a poté znovu mizí do noci.

 Eagle
Posledním pilotovatelným letounem ve hře je F-15 C Eagle, těžký stíhač, který své kvality prokázal v mnoha válkách. F-15 je letounem vybojování či udržení vzdušné nadvlády a k tomu slouží aktivní střely středního dosahu AIM-120 AMRAAM a poloaktivní AIM-7 Sparrow. Výzbroj doplňují infračervené AIM-9 Sidewinder. Kombinace výkonného radaru a AIM-120 z něj činí velmi nebezpečného protivníka.


 Letové modely
Tento aspekt simulace má v LOMACu vysokou prioritu. Člověk zvyklý na Flanker 2 s letovými modely problémy mít nebude, jistý čas snad jenom zabere zvládnutí vyšší citlivosti ovládacích ploch. K dispozici je ale samozřejmě nastavování průběhu odezvy, nulové zóny atd. Je zřetelně cítit rozdíl mezi jednotlivými letouny, množstvím neseného paliva a podvěšené výzbroje. Tyto rozdíly se týkají jak běžného manévrování, tak přechodu do kritických režimů letu. Tyto režimy samotné jsou ale stále skriptované.

Je třeba zmínit, že stále se jedná o modelování více letounů v jednom simulátoru, takže zvládnutí pilotáže jednoho letounu znamená zvládnutí i ostatních. Pochopitelně s přihlédnutím k takovým faktům, jako že Su-25 a A-10 jsou oproti svým nadzvukovým bratříčkům ukrutně podmotorované.

Modely poškození jsou také na vynikající úrovni. Letounům mohou být poškozeny jednotlivé systémy nebo jejich části a tato poškození se patřičně projevují na funkčnosti letounu. Jestliže se jedná o poškození některé konstrukční součásti letounu, je to znázorněno i vizuálně. Při střetu ve vzduchu mohou letouny přijít jenom o části křídel nebo trupu. V případě jakéhokoli dotyku se zemí bohužel vždy následuje výbuch. Při nepovedeném přistání se podvozek může zbortit a letoun poté klouže po břiše.

 Palubní systémy
Všechny pilotované letouny byly do hry vybrány na základě jedné základní vlastnosti - nemají protizemní radar. Simulace palubních elektonických systémů neměla ve F2 nejvyšší prioritu a není tomu tak ani v LOMACu. Jednou z vítaných změn je fakt, že datalinková spojení fungují nejenom mezi ruskými stíhači a AWACSEm, ale i pozemními EWR stanicemi.

Jinak se ale Su-27, 33 a MIG-29 oproti Flankeru 2 prakticky neliší (až na odstraněný protizemní radar), byly převzaty jenom s kosmetickými změnami, proto nejsou modelovány korektně. Některé režimy chybí, případně jsou kombinovány dva různé do jednoho. Schopnost vést vzdušný boj to v simulátoru příliš neovlivňuje, ale v některých ohledech má virtutální pilot situaci jednodušší než by měl mít. F-15 byl tvořen zcela od znova a také proto je jeho avionika na vyšší úrovni.



F-15 má funkční důležité systémy, které mu umožnují vést efektivní vzdušný boj. V pilotovatelných letounech nejsou simulována zařízení, které bezprostředně nesouvisí s letem nebo bojem. Například pro spouštení motorů slouží jedno tlačítko. Všechny úkony spojené se spouštením motorů by ocenilo pouze nepatrné procento uživatelů a je proto pozitivní, že lze vůbec motory vypínat a zapínat, což v F2 nešlo. Další zjednodušení také souvisí s faktem, že kokpit není klikatelný a ovládání mnoha systémů by přes klávesnici bylo obtížné. Ač avionika nedosahuje podrobnosti např. Falcona 4, lze ji považovat za akceptovatelný kompromis, i tak dá spoustu práce vše zvládnout.

Ještě důležitější než jednotlivé režimy radaru nebo jejich symbolika jsou vlastnosti při sledování vzdušných cílů. V LOMACu je zapracován vliv velikosti a „viditelnosti“ cíle, úhel, pod kterým je cíl ozařován, a vzdálenosti od vlastního letounu. Tyto faktory spolu s vzájemnou vertikální pozicí a rychlostí definují schopnost radaru zachytit daný cíl. Situaci nadále úspěšně komplikují aktivní radarové rušiče. Palubní radary v LOMACu dokonce někdy dokážou na krátký okamžik zachytit letící protiletadlové střely.

Mimo pilotovatelných letounů je ve hře dalších více než 50 počítačem řízených současných bojových a dopravních letounů i vrtulníků. Výrazně chybí snad jenom F-15 E, který je důležitou součástí všech válečných konfliktů v poslední době. Jeho absence je o to více překvapující, že se v LOMACu vyskytuje letoun podobné kategorie Su-34 existující v pouhých 6-ti kusech.

 Novinky v editoru
Výkonný editor misí má nejvyšší důležitost a je možné s ním, mimojiné, upravovat i zmíněné instant a single mise. Největší změnou v editoru oproti Flankeru 2 jsou pohyblivé pozemní jednotky. Logika práce s objekty se v podstatě nezměnila, což znamená, že pohyblivé jednotky vyžadující editaci svých otočných bodů poněkud zesložitily práci s návrhem misí. Dalším vylepšením je odpadutí nutnosti přidávat pozemní systémy složené z více objektů (S-300) po jednom, lze je umisťovat jako celý komplet. Pak je možné volit začátek mise s vypnutými motory na stojánce nebo se spuštěnými již na vzletové dráze. Přistávat se dá nejenom na letiších, ale také na silnicích ve volné krajině. Až do určité rychlosti lze také pojíždět na letišti mimo dráhy.

 Kampaň
S touto důležitou součástí letecké simulace to je velmi jednoduché, stále ještě není dynamická. Jedná se o skriptovaný systém, ve kterém se pouze přenáší status objektů do další mise v kampani. Ross MacGregor však pracuje na dvou kampaňových enginech, které se liší svou komplexností, i když stále se však nejedná o plně dynamické kampaně. V každém případě lze jen doufat, že tvůrci je zakomponují do LOMACu co nejdříve a zmírní tak největší nedostatek celého simulátoru.


LOMAC je silně orientován na multiplayer. Dle tvůrců simulátoru by se měl dát provozovat na LAN až v 32 lidech, po internetu by se mělo jednat o 16, k čemuž byl vytvořen zcela nový síťový kód. K datu vydání tohoto článku jsme bohužel neměli možnos dostatečně multiplayeru otestovat, ale snad se k němu ještě vrátíme později. Podobně jako ostatní letecké simulátory, obsahuje i LOMAC logbook, kde se detailně zaznamenávají statistiky činnosti virtuálního pilota.

 Komunikace a umělá inteligence
Virtuální pilot má k dispozici rozsáhlé možnosti komunikace se svými wingmany, pozemní kontrolou a AWACsem. Komunikace ovšem nedosahuje komplexnosti Falcona nebo SuperHorneta, byť například při přistání jsme naváděni i hlasově ze země.

Počítačem řízení protivníci se v rámci možností snaží využívat možností, které jim poskytují jejich letouny. Umělá inteligence dosahuje v porovnámím s ostatními proudovými simulátory slušné úrovně, možná jsme ale očekávali více. Obtížnost vzdušného boje souvisí hlavně s vysokou úrovní letových modelů, detekčních schopností radarů a podobně. Není ale takový problém vysledovat u počítačem řízených protivníků v daných situacích výraznou šablonovitost. Tím se ale LOMAC od ostatních simů nijak neliší.

 Grafické zpracování
Konečně se dostáváme k oblasti, která se dočkala od tvůrců největší péče. Grafika je jedním slovem nádherná – detailní členitá krajina je potažená kvalitními texturami, na které se vyskytuje množství stejně na úrovni modelovaných objektů. Oproti Flankeru 2, kde byl podrobně modelován pouze Krymský poloostrov, přibyl Kavkaz. Velkým přínosem jsou jednotlivé stromy, kterých jsou v krajině doslova miliony.

Součástí nového grafického enginu jsou také precizně simulované povětrnostní podmínky. Velice jednoduše lze nastavovat množství mraků a denní doba. Na základě toho vznikají i různorodé světelné podmínky – slunce různě prosvětluje mraky, které na zemi a hladině vody vrhají stíny. Mraky se navíc na hladině odráží, podobně tak slunce. Ztvárnění vody je vůbec na nejvyšší úrovni ze všech leteckých simulátorů. Přibyl také déšť (bez kapek na překrytu kabiny) a bouřka s blesky.



Pokud letíme nad souvislou vrstvou oblačnosti, vidíme, jak blesky osvětlují mraky ve svém okolí. Pokud jsme v mracích, mohou blesky na okamžik oslepovat. Všechny světelné zdroje v LOMACu náležitě osvětlují objekty ve svém okolí. Ať už se jedná o slunce, osvětlovací pumy nebo forsáže na letounech. Navíc jsou objekty detailně stínovány. V neposlední řadě je k dispozici mlžný opar, který realisticky omezuje dohlednost. Ač se nejedná o vizuální stránku věci, je třeba uvést samozřejmý fakt, že počasí se projevuje odpovídajícím způsobem i na fyzikální model.

Samostatnou kapitolou je zpracování letounů. Všechny jsou potaženy detailními texturami, u mnohých je jich na výběr více. Zároveň lze nastavovat čísla letounů. 3D modely jsou ovšem rozdílné úrovně. Ze všech nejvíce vyčnívá F-18 Hornet, který je modelován zbytečně podrobně, zvláště s přihlédnutím k faktu, že není pilotovatelný. Ač kokpity letounů nejsou klikatelné, jsou plně 3D, velmi detailní a přesné. Dá se v nich volně rozhlížet a zoomovat. Příjemným detailem je znázornění chvění teplého vzduchu vystupujícího z motorů. Při ostrém manévrování se na koncích křídel tvoří víry, ne již tak od vírových přechodů.

 Klady a zápory vizuálního provedení
Grafický engine poskytuje vynikající pocit, že pilot je “in”. Ať už se prohání několik metrů nad vrcholky vln, kličkuje mezi budovami, sloupy elektrického vedení a stromy nad zemí, nebo protne zachmuřená bouřková mračna a vystoupá do výšky plné klidu, ticha a jasu. Podobně kvalitní v této oblasti je také např. sim Forgotten Battles, ale LOMAC je zase o krůček dál.

Jak je zřejmé ze i zde publikovaných screeenshotů, je grafika v LOMACu velice kvalitní. Daní je ovšem značná hardwarová náročnost. Ač jsou tyto obrázky dělány s nejvyššími detaily v 1024x768, musel jsem hru na svém Athlonu XP 2200, GFTi4200 128 MB, 1024 MB RAM pro normální létání optimalizovat a i tak při vyšším provozu na obrazovce počítač nestíhal. LOMAC je, podobně jako každý realistický sim při svém vydání, velmi nadčasový co se týče náročnosti na výkon počítače. Pro rozumné fungování bych doporučoval alespoň 512 MB operační paměti, DX 8.1 grafickou kartu a 1400 Mhz procesor. Engine ale umožňuje rozsáhlé volby úrovní detailů, takže se dá vyžít i s počítači slabšími.

 Zvuková stránka
S úrovní grafiky jde ruku v ruce také zvuk. Mimo jeho, dnes snad už samozřejmé, kvality, různorodosti a prostorovosti, zmiňme snad pouze sonický třesk. Tento detail v simulátorech dlouho chyběl a teď jsme se jej konečně dočkali. Při tomto nádherném zahřmění musí poskočit srdce snad každého fandy proudového letectví. Vyžaduje to ovšem kvalitní reprosoustavu, jinak se jedná pouze o ošklivé zachrchlání. Propracovanost jde dokonce tak daleko, že podle rychlosti letu se mění i Machův kužel, na kterém rázová vlna vzniká a vymezuje prostor, kde je a není letoun slyšet. Bohužel na vizuální zpracování v podobně kondenzace vody si musíme ještě počkat.



 Simulátor přístupný každému?
Nyní si rozebereme důležitý aspekt, který bude mít vliv na úspěšnost tohoto simulátoru, totiž prodeje v části trhu Flankerem 2 nedosaženém. Jedná se o ty zákazníky, kteří se chtějí u monitoru hlavně bavit a zábava u nich není definována mnoha hodinami studia palubních systémů, taktiky a aplikace těchto poznatků ve virtuálním světě, kde jakákoli chybička znamená prohru.

Lock On na nejvyšší obtížnost je velmi obtížný. Propracované letové modely vyžadují, aby virtuální pilot svůj letoun skutečně ovládal. Detekce vzdušných protivníků radarem je taktéž velice obtížná. Tyto a další aspekty však kladou na pilota značné nároky a proto mohou ke slovu přijít již zmiňované volby obtížnosti.

Na tomto místě tedy zmíníme volby LOMACu ulehčující život v tak nebezpečném prostředí, jakým je moderní válečný konflikt. V první řadě se jedná o ikony, které ulehčují identifikaci cílů a orientaci v prostoru. Dle potřeby je možno korigovat účinnost řízených střel a zvolit si jednodušší letové modely a radar. Další možností je nastavení nekonečného paliva, zbraní a nesmrtelnosti. Jak bylo již zmíněno, není vůbec obtížné se hned po spuštění vrhnout se přímo do akce přímo z hlavního menu. Poměrně nepříjemnou změnou je odstranění mini-HUDu, který ulehčoval manévrování v padlocku. S tím souvisí i to, že zapnutí padlocku má v Options za následek změnu obtížnosti z „ace“ na „custom“. Odstranění mini-HUDu je zdůvoďňováno absencí přilbového zaměřovače na amerických letounech. Dává to smysl? Nu možná…

I na nejnižší obtížnost stále ještě LOMAC není bohapustou střílečku, ale simulátor. Díky možnostem nastavení je však možno vybalancovat obtížnost pro každého s alespoň minimálním zájmem a znalostmi o letectví. Na CD se nachází nepříliš rozsáhlý manuál v PDF formátu, který navíc obsahuje několik vysloveně nesmyslů, a část obsahu je převzata z Flanker 2. Přes tyto nedostatky však uspokojivě poskytuje důležité informace, které je vhodné načerpat.

 Závěrečné shrnutí
LOMAC je kvalitním realistickým simulátorem několika zcela rozdílných letounů v prostoru Černého moře. Díky množství pilotovatelných letounů je možná značná variabilnost činností virtuálního pilota. Nejvýraznější vlastností LOMACu je jeho kvalitní grafika, ovšem vykoupená značnou HW náročností. Letové modely, řízené střely a zvláště radary jsou na vysoké úrovni. Oproti Flankeru 2 se ale nedočkaly takového posunu jako grafika. Navíc např. Strike Fighters a Forgotten Battles umí také “létat” a vypadají velmi dobře, jsou to ale samozřejmě simulátory zcela jiné kategorie.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Pozitivní vlastnosti Flankera 2 byly v dnes recenzované hře rozvedeny pouze částečně. Naopak nedostatky předchůdce, jako je třeba zjednodušená avionika, nedostatečná komunikace či absence dynamické kampaně, byly vyřešeny také jenom z části. LOMAC v žádném případě není simulátorovou revolucí, není tak výjimečný jako Flanker 2 ve své době. V ohledech, ve kterých Flanker 2 zaostával oproti Falconu 4 a Jane’s SuperHornetu, zaostává i LOMAC. Poněkud zjednodušeně se dá říci, že LOMAC je Flanker 2 s novou grafikou a přidanými letouny. Finální verze LOMACu obsahuje bugy většího či menšího významu, ale je jich méně než tomu bylo u Flankeru 2 a Falconu 4 ve chvíli jejich vydání.

Ze hry je cítit snaha přinést sim co největšímu spektru virtuálních pilotů. Toho má být dosaženo jednak možností létat s letouny americké provenience, druhak širokou škálovatelností obtížnosti. Dalším aspektem výrazně ovlivňujícím prodejnost v této větší části trhu je i úroveň grafiky. Je pochopitelné, že tvůrci věnovali největší úsilí dosažení většího prodeje než tomu bylo u Flankeru 2. Navíc jenom vysoká prodejní čísla umožní další rozvíjení simulátoru a odstraňování jeho nedostatků. Proto je soustředění se na americké pilotovatelné letouny a nádhernou grafiku pochopitelné. Na druhou stranu bude zajímavé sledovat, zda tvůrci dokáží tužby v ně kladené vyplnit. Podobně se tak dělo i okolo Flankera 2 a LOMAC rozhodně není splněný sen Flankeristy.

 Budoucnost
Mezi očekávaná vylepšení (byť tvůrci důsledně nic neslibují, pouze připouští jako možné) patří dopracování avioniky ruských letounů podle podkladů, které mají již dlouho k dispozici. Dále třeba přidání dalších pilotovatelných letounů, patrně s protizemním radarem. Jednou z možností je F/A-18 a pak také Su-39, který měl být původně už v LOMACu. Lze jen doufat, že LOMAC bude tak úspěšný, jak se očekává a bude se dále vyvíjet. LOMAC je poslední nový moderní letecký simulátor na dlouhou dobu. Navíc jeho komerční (ne)úspěšnost ovlivní celý simulátorový trh na spoustu let.

Stáhněte si: Demo, Videa...

Související články: Dojmy (10/2003), Preview (2/2002), Novinky, Falcon 4 vs. Flanker 2 speciál

Michal "TCRaven" Urban
autorovi je 28 let, pracuje v Hradci Králové jako technik/webmaster, specializuje se na simulátory všeho druhu, kterými se zaobírá od roku 1996 (všechny clánky autora)



 
 
TC

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.