Zadařilo se?
Původní Framed z roku 2014 byla něco jako mistr elegance a minimalistického designu. Dílem komiksový příběh, dílem puzzle hříčka, Framed se točila okolo jednoho ústředního nápadu, kdy hráč za účelem postupu v ději pošoupával komiksovými panely tak, aby vytvořil funkční posloupnost událostí a před jeho očima se nakonec odvinula krátká sekvence. Většinou se jednalo o překonání nějaké překážky, vyřešení hádanky či únik pronásledovatelům. Vtip byl v tom, že hra se rozpohybovala i tehdy, když bylo pořadí rámečků chybné. Hlavní hrdina v takovém případě skončil povětšinou dosti neslavně.
Originální pojetí tehdy vyneslo nemalý kus mediální pozornosti, a co je podstatnější, dalo rovněž vzniknout dobré hře. Stylové, neotřelé, uhlazené. Stoprocentně růžové to všechno nicméně nebylo. Do hratelnosti si také našla cestu řada hluchých míst a zejména rutina. A to je bod, v němž přichází na scénu druhý díl, aby podle hesla „větší, víc, lépe“ vyspravil chybky jedničky. Zadařilo se? Zadařilo.
Zarámovaná story
Tvůrci Framed 2 ze studia Loveshack Entertainment sebrali stávající koncept a roztáhli ho do šíře, odstranili nedotažené části a vůbec to celé učinili smysluplnějším. Všechno začíná už u dějové linky, respektive u její prezentace. Přesun dějiště z generického Západu do jakési asijské metropole hře prospěl. Propůjčuje jí pocit dynamičtějšího, plnějšího prostředí.
Přesto z ní trochu překvapivě nezmizela noirová stylizace prvního dílu, kterou tu autoři umně mixují s atmosférou východních měst. Najdete tu ulice, fabriky ponořené do tmy osvětlené jedinou lampou, postavy jsou vyvedené jen ve formě černých siluet, a na pozadí tomu všemu vyhrávají jazzové tóny. Zkrátka jedinečný audiovizuální zážitek, který je radost si vychutnat.
Zápletka o chlapíkovi s tajemným kufříkem, záporákovi, který po kufříku jde, a záhadné slečně se odvíjí bez jediné řádky dialogu. Hra přesto zvládá hráči jasně sdělit, co se na obrazovce odehrává a jaké emoce postavy prožívají. Úsporný styl vyprávění dokonce ani není překážkou tomu, aby každý aktér vládl svou vlastní osobností. Jen věčná škoda, že příběh samotný vyznívá dost prostoduše, postrádá nápad a vlastně ani moc nedává smysl. Rozhodně jde v souvislosti se hrou o největší zklamání.
zdroj: Vlastní
Panelák plný nápadů
Nejdůležitější složku Framed 2 nicméně netvoří děj, ba naopak. Příběh by zůstal stát na místě, kdyby jej hráč neposouval svým přičiněním. Jak už padlo o pár řádků výše, klíčovou mechaniku představuje aranžování jednotlivých panelů za účelem odvyprávění příběhu, přičemž postavy a prostředí v nich kontextuálně reagují na to, co se odehrálo v okýnkách předtím. Máte-li tedy na kole uniknout policii a zároveň utéct agresivnímu psovi, v závislosti na tom, jak komiksové rámečky seřadíte, vás muž zákona buď zatkne, nebo ho vychytrale objedete.
Tak jako tak, tatam je jednotvárnost prvního dílu. Ve Framed 2 hraje zásadní roli variabilita. Jejím králem je potom typ hádanky, v němž nejenže můžete, ale dokonce musíte řešit situace opětovným přeskládáváním okýnek, a to přímo za běhu. Nějaký panel tak může přijít v průběhu jednoho rébusu na řadu třeba třikrát. Hru si lze pozastavit, takže na vás není vyvíjen žádný tlak v souvislosti s rychlostí, nicméně i tak druhá Framed velice příjemně procvičí vaše mozkové závity. Přirozeně tímto způsobem vzniká i daleko více kombinací a kvituji, že jejich hloubka se pohybuje na úplně jiné úrovni než v případě jedničky.
Kdyby vám to nestačilo, v nabídce nechybí ani druh puzzlu, v němž okýnka nepřeskládáváte, ale rotujete jimi, a tu a tam se objeví i obrazově zajímavé hádanky pracující s obsahem uvnitř panelu i tím zakomponovaným do okolního prostředí. Působivé.
Lepší než Čtyřlístek
Všechno to plížení okolo stráží, utíkání zloduchům a pronásledování záškodníků má přeci jen ještě jeden nedostatek. Než pochopíte plnou šíři rébusu a přijdete na všechny proměnné v rovnici, zažijete si celou řádku situací řešených metodou pokus omyl. Připravte se tedy na nejisté tápání a otravné sledování těch samých animací dokola ve víře, že tentokrát to už určitě klapne.
Ale teď už musím konstatovat, že se mi nedostává žádných dalších výtek. Jistě, lhal bych, kdybych tvrdil, že Framed 2 má potenciál vás odfouknout coby uragán invence, že jde o nejlepší mobilně-herní zážitek roku. Musí nás ale každá milá hříčka nutně zvedat ze židlí?
Vážně na mě zapůsobilo, jaký posun v Loveshacku za tři roky nastal. Tam, kde jsme předtím měli slibnou mobilní hru, avšak nedotaženou a stereotypní, si nyní můžeme užít daleko vytříbenější zážitek. Framed 2 vyházela všechny nepříliš funkční komponenty jedničky a na originálním konceptu postavila zábavnou jednohubku do kapsy, která se na dotykovém displeji skvěle ovládá a je líbivá oku i sluchu hráče. Jinými slovy dělá to, co by ideální pokračování dělat mělo.
