Galerie

Když nám začátkem srpna přišel recenzní klíč nového dílu taktického RPG Fire Emblem: Fortune's Weave, říkal jsem si, co Nintendo plaší a proč ho posílá s takovým bezprecedentním předstihem. Odpověd jsem objevil sám až po mnoha desítkách hodin hluboko v září – je totiž bezprecedentně obří a vlastně jde o čtyři hry v jedné. 

Můžete namítnout, že to v případě Intelligent Systems a jejich výsostné tahovky pro konzole od Nintenda není nic nového. Už ve Fire Emblem: Three Houses jste si vybrali jeden ze tří rodů, za který jste následně hráli a viděli tak události z různých perspektiv a s různými postavami. Jenomže Fortune's Weave jde mnohem, mnohem dál. 

Čtyři příběhy

Three Houses nezmiňuji nadarmo, protože se kromě podobné struktury Fortune's Weave odehrává i ve stejném světě, jen na jiném kontinentě. Opouštíme středoevropský Fódlán s klášterem Gareg Mach a cestujeme do středomořské Dagdy a jejího hlavního města Dagsionu, které hostí obrovský festival hrdinských her, kam se sjíždějí rekové a vládci ze všemožných koutů různých království. 

Asi správně předpokládáte, že hry budou hlavním kolbištěm pro příběhové události. Pravdu máte ale tak napůl, všechno je mnohem komplikovanější. Fortune's Weave totiž začíná o mnoho let později, kdy se otevřely brány podsvětí a nemrtví vyhradili takřka vše živé. Pár přeživších bohů v zoufalé snaze vyvolá hrdinu, který má stanout v čele armády v poslední bitvě, a vyšlou jej (tedy vás) do minulosti přepsat předivo dějin a zachránit čtveřici vyvolených reků z osidel kauzality tak, aby neskončili mezi šiky nermtvých, ale naopak stanuli na straně světla.

zdroj: Nintendo

zdroj: Nintendo

Sledujete tedy osudy čtyř ústředních postav, kdy je dokončení jejich dějové linky přidá i s vybranými společníky do rezerv pro finální bitvu. A teď to, proč je Fortune's Weave masivní – jde v podstatě o čtyři odlišné hry a dokončení jednoho příběhu zabere klidně i padesát hodin. 

Kráčet můžete ve stopách mladičkého vesničana Caie, fóldlánského krvežíznivého šermíře Dietricha, saramiské královny Theodory nebo pomstychtivé bardky Ledy. A na rozdíl od Three Houses to není volba exkluzivní, od určitého momentu v příběhu můžete mezi jednotlivými dějovými linkami klidně přeskakovat a posouvat příběhy přesně podle svých přání a preferencí. 

Fire Emblem: Fortune's Weave při překonávání laťky, kterou nastavily Three Houses, občas škobrtne.

Odlišní hrdinové pak neznamenají jenom různé náhledy na podobné události, motivace a lidské příběhy, logicky mají jiné schopnosti nebo hratelnost, ale i RPG mechanismy. Minimálně ústřední postavy jsou povahově hodně odlišné a na zhruba 50 hodinách správně rozvlekle rozpracované s vlastními motivacemi, tragédiemi, pohnutky, dokonce i s odlišnou bojovou hudbou. 

Příběhová omáčka

Vypůjčím si poměrně trefné rozdělení jednotlivých složek Fire Emblem z Alešovy recenze Engage. Přece jen rozklíčovat hru, která vám vydrží klidně na 200 hodin, je poměrně komplikované, tak si to usnadním odlišením takzvaného „crunche“ (tedy čísel, statistik a bojových mechanismů) a „fluffu“ (nehezky vaty, hezky příběhového pojiva a všeho kolem). 

Právě po fluffové stránce je Fortune's Weave poměrně rozporuplný a ne všem postavám se dostalo stejné péče. Ve světě, kde bohové chodí mezi lidmi, najdete poměrně dost triviální výplně, kdy vedle obrovských geopolitických událostí posloucháte veskrze banální příběhy, navíc psané s typicky východní naivitou a patosem. Některé přepjaté proslovy o síle přátelství bych si s chutí odpustil.

zdroj: Nintendo

Přiznám se, že občas jsem se musel nutit do další kapitoly se spoustou dialogů, kdy ne všechny příkladně motivovaly k hraní. V takto rozsáhlé hře jsou opravdu skvěle vykreslené vztahy a politikaření mezi jednotlivými národy a dějiny přepisujícími událostmi proloženy spoustou prázdného tlachání, na které bohužel netrpí jen hlavní postavy, ale i spousta vedlejších, jež můžete najmout do své družiny. 

První kapitoly navíc neunikají určitému opakování. Při průběžném hraní všech čtyř cest znovu absolvujete některé jednodušší úkoly a každá linie vás musí alespoň trochu naučit vlastní základy. 

Zasazení do už existujícího světa ale funguje výborně, protože můžete do hry přijít se znalostmi z Three Houses, dokonce potkáte i některé známé postavy. Přelévání dějových linek zase dává nahlédnout na různé události a motivace hned z několika perspektiv a hlavní hratelné postavy jsou bez výjimky zajímavé a skvěle napsané. Bohužel mezi nimi je zamíchaná i spousta dalších, které šustí papírem a je dost možné, že je do bojů budete volit hlavně kvůli statistikám a roli v armádě než kvůli tomu, že byste si k nim vytvořili hluboký a vřelý vztah.

zdroj: Nintendo

zdroj: Nintendo

I ve Fortune's Weave pak platí, že na klasickou obtížnost vám mohou postavy natrvalo v průchodu zemřít. Často jsem tah vracel nikoliv kvůli tomu, že by mi nepozorností skonala šermířka, která měla mé sympatie kvůli charakteru, ale prostě proto, že jsem si ji vypiplal a zastávala konkrétní funkci na bojišti, za kterou jsem neměl náhradu. 

Opět ale zdůrazním, že když se stránky příběhu jednou za pár hodin otočí a bezstarostné začátky se začnou měnit v kontinent spalující občanskou válku a boj o záchranu samotného světa, je Fortune's Weave výborným fantasy eposem. Jen ten fluff mezi tím působí jako primárně klišovitá přehlídka archetypálních postav, kde jich z davu vyčnívá jen pár. 

Povinnosti mezi bitvami

Můžete samozřejmě příběh jako takový úplně ignorovat a hrát Fortune's Weave proto, že jde o bezvadné taktické RPG. A tady se konečně dostáváme k tomu crunchi naznačeném výše. Zásadní události hry, tedy jednotlivá kola v aréně hrdinských her, dělí vždy týdny až měsíce, které můžete strávit velkým množstvím různých aktivit jak v samotném Dagsionu, tak libovolně jinde na mapě světa. 

Velké zvratové bitvy tak dělí veskrze příjemná manažerská část, kde trénujete své svěřence, prohlubujete s nimi vztahy (byť bez romance a potenciálních potomků) navštěvováním divadla, lázní nebo hospody, večeříte, farmaříte, vylepšujete a opravujete zbraně, plníte vedlejší úkoly (často i s časovým limitem), verbujete nové členy družiny a podobně.

zdroj: Nintendo

Některé aktivity jsou navíc svázané jen s konkrétní příběhovou postavou. Cai může odchytávat divokou zvěř, Dietrich se zase učit bojové dovednosti z nepovinných soubojů, Theodora dokáže nasazovat bataliony vojáků a hromadně sbírat suroviny a Leda nepohrdne vystupováním v tavernách výměnou za odměny a informace. 

Je to vždycky skvělý oddych od jednoho z gró Fire Emblemu, tedy taktických bitev. Právě tady totiž probíhá vaše konkrétní utváření jednotlivých bojovníků a jejich soustředění se na atributy, které je formují pro případné specializace a povolání. Přišlo mi, že ve Fortune's Weave jsou ještě víc než v jiných hrách série postavy mnohem tvárnější a méně svázané RPG archetypy. Že do družiny dostanete například chlapíka vyzbrojeného lukem, neznamená, že ho nemůžete přeskládat na těžkooděnce s kopím a štítem. 

Když se ale blížil termín velké bitvy, zjistil jsem, že většinu úkonů jen automaticky odklikávám a místo roleplayování družiny hrdinů beru manažerskou část, i s ohledem na výše zmíněnou kvalitu některých scénářů, hlavně jako seznam repetitivních odklikávání nejrůznějších nabídek, protože spousta úkonů se prostě každý týden opakuje a není mezi nimi příliš velké variability.

zdroj: Nintendo

zdroj: Nintendo

S novým týdnem tak vždy nastává to stejné kolečko: přiřadit svěřence k tréninku, přiřadit svěřence k chrámu vylepšit reputaci s božstvy, pozvat na večeři postavy, které chcete naverbovat, pozvat do divadla postavy, se kterými chcete prohloubit vztah, opravit předměty, prodat předměty, koupit předměty, vylepšit předměty. A tak pořád, týden co týden.

Recenze

Fire Emblem: Three Houses - recenze

Teoreticky by zábavě mohly přidat dungeony, které procházíte v reálném čase a skrývají spoustu materiálů, praktických zbraní a artefaktů. Jakmile v nich narazíte na protivníka, přepne se hra do bojového raidu třeba ve stylu starších Final Fantasy, kde vůbec neřešíte nějaký pohyb po mřížce, ale jen si na střídačku vyměňujete údery a útoky. 

Přitom tady chybí nějaká hlubší strategie. Stačí najít nejefektivnější kombo z družiny a skládat za sebou takové útoky, které nepřítele vyčerpají. Jen jednou se mi v příběhovém raidu stalo, že jsem musel nad útoky a komby nějak přemýšlet a několikerým opakováním přijít na konkrétní taktiku. Jinak jde o naprosto nezáživnou vatu, bez které by se hra úplně obešla. 

O „zábavnosti“ této minihry svědčí fakt, že ji stisknutím tlačítka můžete nechat odehrát automaticky, případně rovnou přeskočit k výsledku. Moc nevím, proč ve Fortune's Weave je. Působí jako nápad, který už nezbylo čas dodělat, a jsem rád, že dungeonů ve hře není víc a mohl jsem se jim s poměrně čistým svědomím vyhýbat. 

Bitvy menší i epické

No a pak jsou tady konečně ty tahové souboje, kde naštěstí Fortune's Weave exceluje. Střídaní tahů mezi vámi a oponentem, pohyb po mřížce, různé terény s bonusy a malusy, často zajímavé cíle mise nebo zvraty v aréně a v neposlední řadě promakaný systém útoků a schopností. 

Opět absentuje tradiční zbraňový trojúhelník, kdy jednotlivé typy výzbroje fungovaly jako kámen, nůžky, papír na jiné. Místo toho jsou chladné zbraně archetypální – kopí se hodí proti jízdě, luk proti létavcům, magie proti obrněncům a sekery mají třeba nižší šanci na úspěšný útok, ale vždy dávají alespoň nějaké minimální poškození.

zdroj: Nintendo

Díky tomu mají střety skvělou dynamiku, protože vás na jednu ránu nevykosí pobuda se sekerou jen proto, že jste na něj najeli chlapíkem s kopím, ale spíše preferujete výzbroj pro jednotlivá povolání. 

Je naprosto skvělé, že každá příběhová bitva je něčím unikátní a památná. Jednou například dobýváte těžce opevněnou pevnost, jindy se snažíte obejít obranné pozice, ze kterých na vás prší balisty a šípy lučištníků, pak zase soupeříte s jiným týmem o to, kdo dřív porazí větší počet obrů. Fantazie! 

Nedá se ale tak úplně říct, že by byly všechny bitvy něčím zajímavé a platí to hlavně o těch vedlejších na mapě dobrodružství. Ty se ale pro změnu dají odehrát v rámci několika minut a ani z kontextuálního hlediska nemá jít o epické střety desítek jednotek, což je primárně záležitost druhé třetiny hry, kde úplně odpadá manažerská část a jdete jen od jedné masivní bitvy ke druhé.

zdroj: Nintendo

zdroj: Nintendo

Vrací se systém opotřebení zbraní, kdy jejich výdrž ale neklesá s každým zásahem, ale pouze pokud použijete nějaké soubojové umění, tedy silnější útoky, které často provázejí přidružené efekty, jako že nepříteli sníží v dalším kole pohyb nebo mají vyšší šanci na kritický zásah. 

Protože oponenti rádi údery vrací, potěší, že veškerý výstup z boje vidíte ještě před samotným útokem: Přesně jaká je šance na zásah a kolik udělí zranění. Díky tomu můžete každý jednotlivý tah naplánovat s veškerými informacemi, včetně toho v dosahu jakých nepřátel jednotka ukončí tah. 

A kdybyste náhodou udělali chybu, můžete tahy libovolně vracet, případně ještě do omezené míry vyvolávat pomoc bohů. Líbí se mi, jak se vás Fortune’s Weave nesnaží vytrestat na chybách nebo nepozornosti a neplýtvá vaším časem. V klasickém režimu totiž mohou vaše postavy definitivně zemřít a kvůli malé chybce tak nemusíte restartovat celý souboj.

zdroj: Nintendo

Moc uživatelsky příjemné je taky zrychlování animací jediným tlačítkem, případně jejich úplné přeskočení, až se po sto hodinách nebudete chtít dívat útočné animace. Přiznám se ale, že i kvůli skvěle ztvárněným modelům a občasným spektakulárním útokům jsem je nikdy úplně nepřeskakoval, jen zrychloval. 

Nový Fire Emblem jde zatím nejdál co do uživatelského komfortu, aniž by musel zjednodušovat samotné mechanismy. Takhle má vypadat moderní tahovka!   

Zkušeným hráčům série znalým nicméně doporučím hrát rovnou na těžkou obtížnost, protože minimálně polovina hry je na běžnou vyloženě triviální, protože je snadné se přelevelovat vedlejšími bitvami, takže to chce skoro až vědomé snažení, aby některá z vašich postav byla skutečně ohrožena. 

Hra na věky

Audiovizuální stránka je opět výborná. Animované filmečky špičkové a Fire Emblem by v tomto stylu zasloužil vlastní anime. Přestože jsou arény čtverečkové, tak nevypadají uměle a mění se v závislosti na skutečné poloze na mapě dobrodružství a taky denní době. Soubojové animace nejsou vůbec utahané a vypadá to, že do sebe postavy skutečně mlátí sekerami a sekají meči, nemluvě o správně přepálených animacích kritických zásahů. 

Hudba se sice po nějaké době ohraje, ale orchestrální soundtrack velkých bitev je správně epický, stejně jako se mi líbila jiná nálada skladeb ušitých na mírů každé ze čtyř hlavních postav. No a stran výkonu si nemůžu vůbec na nic stěžovat – totálně bez chybičky a zaškobrtnutí.

Fire Emblem: Fortune's Weave při překonávání laťky, kterou nastavily Three Houses, občas škobrtne. Jenže bych se velmi divil, kdyby se to při tak maniakálním rozsahu nestávalo. Čtveřice protagonistů funguje, velká politika funguje, ale výplň mezi zásadními událostmi je slabší. Ne všechny postavy jsou úplně zapamatovatelné a z davu jich vyčnívá jen pár. Na druhé straně je jich obrovské množství. V tak širokém ansámblu si téměř určitě najdete vlastní oblíbence, i když velká část vedlejšího osazenstva zapadne. 

Manažerská část bilancuje mezi vítaným oddechem od soubojů a nudným odklikáváním tabulek. Tahové souboje jsou opět naprostou špičkou mezi taktickými RPG. Díky masivnímu rozsahu Fortune's Weave ale máte jistotu, že sice ne všechny odehrané hodiny budou památné, ale rozhodně těch hodin bude fakt hodně. 

Recenzní kód byl poskutnutý lokálním zastoupením vydavatele.