Animované kraťasy vpřed!
V krátké (k dokončení za dvě a půl hodiny, psychologicky nad hříčkou ale strávíte věčnost) plošinovce ovládnete malý chomáček neštěstí, který se snaží prodrat temným lesíkem a vyhnout se při tom přerostlým klíšťatům a ježkům na steroidech. Tvůrci se ostatně nebrání inspiračním zdrojům z řad krátkometrážních filmů a jmenují například "Hedhehog in the Fog", krásný sovětský animovaný kousek, nebo "The Dark Crystal", loutkové fantasy z anglosaského světa.
Pokud neznáte, možná je dobré si „vzdělání“ doplnit. A možná se všeobecně spíš podívejte na zmíněné pohádky, než abyste hráli Feist. Tvůrci totiž radši nezmiňují inspirační zdroje z řad videoher a já chápu proč. Víte, svého času jsem si vytvořil teorii aplikovanou na hudební průmysl, a sice o originálních interpretech a jejich fanoušcích, co také mimoděk dělají hudbu.
Rozdíl mezi nimi je zhruba takový: zatímco první z nich přišli s něčím novým a mají co říct, ti druzí je obdivují a snaží se napodobit jejich dílo. Občas jejich tvorba stojí za hlubší pozornost, ale většinou kvalit původních velikánů nedosahuje.
A to se stalo i Feist, malebné, ale jinak prostinké a frustrující plošinovce, která rozhodně neprýští nápady jako Limbo (které se každému po prvních minutách hraní vybaví asi jako první) a v žádném případě se svou komplexností nemůže vyrovnat Ori and the Blind Forest - zjevení, které stále považuji za nejlepší plošinovku roku.
zdroj: tisková zpráva
Co tedy Feist vlastně je?
Upřímně, není toho zas tolik, co by se o hře dalo říct, hlavně pro její obsahovou prázdnotu. Na první pohled zaujme poutavé a malebné zpracování, animovaných prvků je ale ve hře celkově málo a prostředí hry se takřka nemění. Zaujme i hudba, ale i proti té se stanete imunní v řádu desítek minut.
Poutavou skořápku má kdejaký indie titul, v současnosti ale bohužel platí, že se pod ní často skrývá nepříliš atraktivní obsah. A v tomto ohledu je Feist učebnicovým příkladem. Chomáček cestuje zleva doprava, přeskakuje kaluže a močály, vyhýbá se moskytům a jiným potvorám, sem tam něco málo posune a sem tam něco praští klackem. K celé hře potřebujete přesně pět tlačítek, jejichž funkce se nijak nemění - tři šipky pro pohyb, dvě písmenka pro mlácení a drbání do předmětů.
Složité logické úkoly nečekejte, na hře je vidět, že její tvůrci mají zkušenosti s vývojem her pro mobilní telefony a zjevně se rozhodli, že pro PC nebudou rozšiřovat spektrum mechanismů, které by jim platforma umožnila vytvořit. Což mi obecně připomíná, že za dvě eura na iOS by jistě šlo o dobrou investici, ale za 14 euro pro GOG? To skutečně s čistým svědomím nemohu doporučit.
Stínové umírání
Ale dál. Mechanismy hry jsou velmi prosté – jdete, přehlédnete past, zemřete, čekáte na restart od checkpointu, jdete znova, tentokrát ale už víte, jak na problematickou situaci. Čím dál ve hře jste, tím obtížnější prstolamy vás čekají, ale pocit satisfakce se ne a ne dostavit. Spousta pastí a minipuzzlíků totiž působí příliš zmateně a nejsou dostatečně ukotveny v designu, takže máte jako hráč pocit, jako by na vás tvůrci šili boudu. To není pocit, který bych u her měl rád, pokud není náležitě vygradovaný. A toho se ve Feistu nedočkáte.