Driftmoon - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Driftmoon - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

8. 4. 2013 20:47 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Hry. Hrajete hry? No jistě. Tvoříte je? Je to klidně možné. A teď vaše polovičky. Hrají hry? Nejspíš ne. A tvoří je? Julku do ohně za to, že ne.

Leč přesně takhle vznikl Driftmoon. Je výsledkem sedmileté manželské spolupráce finského páru Ville a Anne Mönkkönen, kteří jej léta kuchtili ve svém soukromém studiu Instant Kindoms. Některé páry dělají děti, některé páry dělají hry. Love story jak z nejdivočejšího snu, nejraději bych to teď utnul, zazvonil zvonem, udělil 11/10 a šel do koutku závidět Villovi jeho choť. Ba ne, tak lehké to mít nebudou.

Rodinný poklad

Driftmoon je spíše jednodušší RPG, které v žádném případě nemá ambice bořit standardy hratelnosti poplatné žánru. Běháte po světě, klábosíte s unikátními postavami, a věčně někomu něco nosíte nebo pro někoho bušíte nějaké potvory. Sem tam vyřešíte jednodušší hádanku, sem tam najdete silnější zbroj nebo zbraň (pro-tip: flétna je silnější než zakletá sekyra), sem tam pozastavíte souboj a zhltnete léčivý lektvar, ale nikdy si během hraní Driftmoonu nebudete připadat, jako že jste právě objevili zlatý grál RPG. Vzpomněli jste na český Numen? Lepšího přirovnání není.

Driftmoon je specifický neskonale pohodovou a upřímně veselou atmosférou, kterou vás bude od začátku do konce oblažovat. Každým krokem z něj číší láska Mönkkönenových k řemeslu a nadšení pro projekt. Driftmoon se nebere příliš vážně. Klasická fantasy tématika temného lorda Ixala, který hrozí všem živáčkům zkameněním, je podávána dosti pohádkově. A tím, že celou hrou proplujete za sotva deset hodin, vás kostra hratelnosti bez jakýchkoli výstřelků a oživení ani nezačne nudit, protože ji přes poťouchlou fasádu nestihnete prokouknout.

Žádný stres

Přesto si myslím, že Driftmoon by, spíše než hardcore hráči, ocenili virtuální dobrodruhové příležitostní, kteří se okoukané RPG formule ještě nepřejedli. Právě oni mávnou rukou nad jednoduchým a nedokonalým technologickým zpracováním, a třeba chtějí strávit víkend nenáročnou a veselou zábavou.

Zároveň jde o ideální kousek pro mladší hráče (klidně jim to naservírujte coby “úvod do her na hrdiny”), které nebude do očí bít naivní a žel bohu neovlivnitelné chování hloupě důvěřivého hrdiny. Ovšem pouze za předpokladu, že rozumí anglicky - textů je ve hře docela dost (vlastně někdy až příliš), dabing zcela chybí a po nadšené domácí komunitě, která by chystala překlad do naší mateřštiny, není ani vidu, ani slechu.

Za břicho jsem se nikdy nepopadal, ale kanonáda mile dětinských vtípků či dialogů s bizarními individui, na nichž je jasně patrný dámský rukopis Anne Mönkkönen, mi pravidelně vykouzlila úsměv na tváři. Vzpomeňte si na King’s Bounty! Osud královského zahradníka, který se změnil v masožravou kytku a já ho málem uťal, mě upřímně dojal, stejně jako zapomětlivý kostlivec, který si schoval diamant do lebkovny a po staletí jej nemohl najít. Dokonce i všudypřítomnou parťačku v podobě ukecané zelené světlušky Fizz jsem ocenil, ale to říká člověk, jemuž byly sympatické i kulaté okřídlené víly ze Zeldy, takže ho berte s rezervou.

Garážové kořeny

Jenomže… Veškerou tou pohodou často a viditelně prosakuje nízkonákladovost celého projektu, kterou zkušenější hráči stěží odpustí. Pathfinding protagonisty ani fyzikální model některých předmětů moc nefunguje, a tak můj suverénně největší zákys v celé hře spočíval ve snaze otevřít kamenné dveře - všude jinde funguje kliknutí a táhnutí myší, tady jsem se dovnitř doslova dobýval vjížděním do textur a strkáním do všeho kolem.

Párkrát mi také zmizel předmět z batohu, polovina sebraných knížek a spisů byla prázdných a ještě více zamrzí prakticky zbytečná přítomnost peněz a obchodníků - lepšího vybavení k nákupu není a tím pádem ani není důvod nic prodávat. Nemluvě o tom, že v nečleněném inventáři by se ani prase vyznalo.

...

Samozřejmě nečekejte žádný soubojový systém ve stylu druhého Zaklínače, tady nejde rotovat ani kamerou. Postavičku korigujete z ptačí perspektivy, jedním kliknutím spustíte útočení jak v MMORPG a občas využijete stokrát viděných speciálních útoků z lišty rychlých kláves. Zdejší bitky nejsou ani tak o vašich schopnostech jako spíše o statistikách, a hra je tomu zjevně uzpůsobena. Na střední obtížnost jsem šplhal po úrovních jako na běžícím pásu a skonal všehovšudy jednou, přesto lze souboje vypnout zcela a Driftmoonem se pouze pročíst.

Tradiční námitka z diskuzí “když se ti ta hra nelíbí, tak si udělej vlastní”, zde stojí na nečekaně solidních základech, protože spolu s hrou dostanete i editor, ve kterém lze celou hru postavit znova. Jde o ty samé nástroje, které užívali Mönkkönenovi. Instalace modů je sice otázkou vteřin a probíhá přímo v menu hry, ale už jsem tvořil v přívětivějším editoru a možná i proto žádné pořádné módy doposud neexistují - nejvíce mne zaujal ten, který na všechny pavouky přilepil obří komiksové oči. Serióznější pokusy jsou zatím plné chyb, ale kdo ví, třeba se Driftmoon chytne a půjde o dobrou investici do budoucna.

Emoce stranou

Nynějších € 14.99, které manželské duo žádá na svých stránkách, každopádně balancuje na hraně. Zvlášť v dnešním věku, který historici jednoho dne tutově nazvou “věkem úžasných slev na Steamu”. Vždy řeším dilema, zda je fér nahlížet na nízkorozpočtové a nadšenecké projekty stejnou optikou, jako na hry vpravdě ambicióznější, ale s ohledem právě na těch 15 europeněz už prostě není dojaté nadržování namístě.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Máte-li chuť na veselé a triviální RPG, které z vás nevysaje sto hodin života a běží i na léta starém hardwaru, je Driftmoon fajn volba. Jen nesmíte být moc přísní - pak byste si začali všímat řady vad nevyhnutelně pramenících z garážového způsobu vývoje.

Nejnovější články