zavřít

Civilization V - recenze

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Takhle má vypadat Civilization pro rok 2010. Přehledný interface, ukrutně návyková hratelnost, detailní grafika. Civilization V má chapadla, která vás jen tak nepustí. Nechcete-li v příštích týdnech přijít o valnou část produktivního času, raději se k pětce nepřibližujte!

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 90/100

- Recenze autor: Jan Horčík Komentáře: 0

Když jsem hru poprvé spustil, naštvalo mě jak pomalu se nahrává. A že musím projít tři startovací menu, než vůbec nastartuje. Když se pak po čase objevila herní mapa, znejistěl jsem ještě víc. A brblal si pod vousy něco jako "Propánajána, tak tohle je nová Civka? Barevné lalulá pro děcka odrostlá na Teletubbies?!" Jenže stačilo prvních pár tahů aby mě hra pěkně profackovala a já zjistil, jak hluboká to byla mýlka.

Pátá Civka jde s kůží na trh pět let po vydání čtyřky a dva roky po konzolovém levobočkovi jménem Revolution. Z obou těchhle her si nový díl bere to nejlepší, balí to do nového hávu třeskutě líbivé DirectX10 grafiky a podává na stříbrném podnose. Na první pohled je možná trochu moc načančaná, ale stačí chvíle abyste zjistili jak moc se ve Firaxis opět trefili do ducha doby a vkusu hráčů.

Civilization V přichází s několika zásadními změnami. Nejsou ale patrné na první pohled. Vstup do hry je pro hráče mající v paměti třeba i dávnou jedničku pořád stejně jednoduchý. Začínáte jako vždy s osadníkem. Je rok 4000 př. n. l. a vaším úkolem je založit město a z něj vybudovat civilizaci, která bude vládnout světu. Tady se nic zásadního nemění. Stačí ale vyrobit prvních pár jednotek abyste objevili zajímavé změny.

Hexagonální válečnictví

Válčení, jedna z nejdůležitějších, ale v minulých dílech zároveň nejopomíjenějších částí hry, se výrazně proměnilo. Už tím, že hra přešla ze čtvercové mapy na hexagonální. To znamená více možností pohybu pro vaše jednotky. Ty už nelze "štosovat" na jednom políčku jako to šlo až do čtyřky. Teď platí 1 políčko = 1 jednotka (s čestnou výjimkou speciálních postav jako jsou generálové). Tohle samo o sobě mění hru výrazným způsobem a dělá z války v Civilization V složité šachy.

Každá jednotka má totiž svá charakteristická pro a proti. Jízda si sice poradí bez problémů s lučištníky, ale jakmile se objeví kopiníci, mají koníci problém. A co teprve tohle: lučištníci, obléhací stroje, katapulty, v pozdější fázi raketomety, prostě jednotky se zbraněmi na dálku mohou teď nově střílet i přes několik políček! V pětce tedy sakramentsky záleží na tom jak budete svou armádou manévrovat ve složitém terénu. Roli samozřejmě hrají i pohoří, kopce, lesy, džungle a jíné hříčky přírody.

Výsledek? Už žádné nudné štosování desítek jednotek na jedno políčku. Civilization V dělá z válčení konečně zábavnou a neopominutelnou část hry. Ve výsledku operujete mnohem rozvážněji s menším počtem jednotek, a to vůbec není na škodu, naopak. Města navíc nově získala aktivní obranné schopnosti, kdy mohou pálit až do vzdálenosti dvou políček na útočící jednotky, a aktivně se tak zapojit do obrany vašeho impéria.

Pořád se něco děje

Další zajímavost: městské státy. Jde o civilizace jen s jedním městem, ale značným vlivem. Svým způsobem fungují na mapě jako pomyslné NPC postavy zadávající různé úkoly. Např. městský stát Edinburgh si usmyslí, že nesnáší městský stát Kuala Lumpur. Pokud se vám podaří Kuala Lumpur vymazat z mapy, resp. obsadit, výrazně stoupnou diplomatické styky Edinburghu a vaší civilizace. Může to dojít až do takového stádia, kdy se Edinburgh stane vaším spojencem a každých několik tahů vám automaticky věnuje nějakou jednotku. Ale stejně rychle mohou vřelé vztahy ochladnout. Buď jak buď, jsou městské státy zajímavým a hravým zpestřením.

Samotné okno Diplomacie už není tak propacovaná jako ve čtyřce, spíš připomíná starou dobrou jedničku. V pětce totiž fíčury nejen přibývaly, ale také ubývaly. A vůbec to není na škodu. Ve čtyřce totiž nebyl problém se ve vší té diplomacii, náboženství, občanství a kultuře ztratit. Civilization, navzdory svému jménu, ale nemá být simulátorem, nýbrž zábavnou hrou, která vás chytne a nepustí. A přesně tohle taky Civilization V do puntíku splňuje - i díky tomu, že některé herní systémy známé ze čtyřky prostě zmizely nebo byly výrazně zjednodušeny.

Tady přidat, támhle ubrat

Tak například koncept "štěstí" je v pětce definován na úrovni celé civilizace. Čím šťastnější vaše říše je, tím dříve nastane Zlatý věk a vy si budete moct užívat rychlejšího růstu. Pokud je ale civilizace nešťastná, města rostou pomaleji, vyrábí se pomaleji, prostě nastává recese. Štěstí můžete ovlivňovat budovami jako je koloseum, stadion, prostě chléb a hry pro plebs.

Kultura opět funguje globálně, kdy prostě "vyrábíte" kulturní body a jakmile dosáhnete potřebné urovně, můžete v okně Civics ("Společnost") adoptovat příslušnost k některému z politických směrů, který civilizaci přináší nějakou výhodu. U každého z nich je pak k dispozici miniaturní strom speciálních vlastností, které lze postupně odemykat a přidávat tak další výhody. Jednoduché, přehledné. Žádné zbytečné komplikace.

Historky z natáčení

V některých recenzích se můžete dočíst o tupé umělé inteligenci protihráčů. Osobně mám ale úplně opačnou zkušenost. Ukážu na příkladu: rozehrál jsem hru na velké mapě se dvěma velkými kontinenty a více než desítkou hráčů. V klidu si buduji své arabské impérium a zakládám nová města. Mám zhruba osm měst a kolem sebe tři sousedy. Japonci na západě jsou vyřešený problém. Městský stát Edinburgh na východě zabírá pěkný kus země. Na severu se roztahuje říše Songhaiů.

V nestřeženém okamžiku, z ničeho nic, mi Askia, vládce Songhaiů, vyhlašuje válku. Jako důvod uvádí "problémy s místem" - jinými slovy, nemá kam jinam expandovat. Jak později zjistím, dobré vztahy s jeho severním ruským sousedem jsou vynuceny početnou ruskou armádou. Naopak moje chabě bráněná hranice si přímo říkala o invazi. Netrvá dlouho a první moje města padají za obět ničivým hordám Songhaiů. Chrabří Arabové se ale navzdávají. Obranná válka trvá mnoho tahů.

Postupně ničím všechny útočící jednotky a vrhám se do protiútoku. Získávám zpět svá města a dobíjím první Songhaiská. Askia ihned posílá depeši se zprávou, že by rád na deset tahů uzavřel příměří. Mou odpovědí je výsměch a rozčtvrcení nebohého posla. Udatní arabští válečníci na velbloudech se vrhají na další Askiova města. Zanedlouho je tu další depeše. Askia nabízí překvapivě štědré podmínky příměří. Přijímám a získávám deset jeho měst, spoustu zlata a vzácných zdrojů.

Jenže Askia to měl dobře vymyšlené. Daroval mi pouze města, které si dříve sám podrobil. Ta přinášejí prvních pár tahů víc problémů než užitku. Mezitím co uklidňuji svou nově zdvojnásobenou říši, Askia tiše buduje novou armádu. Po mnoha desítkách tahů, kdy už to vypadá, že Arabská říše si v klidu pluje dekádami, mi Askia zasazuje zdrcující úder. V době, kdy se mých několik jednotek snaží dobít Edinburgh, spojuje své síly s Kateřinou Velikou (Rusko) a na moje území proudí hordy nájezdníků ze severu. Jedno město za druhým hoří a dříve velká arabská říše končí v troskách. Nic naplat, je třeba nahrát uloženou pozici a zkusit to znovu. Nejlepší obrana je totiž útok!

Tagy: strategie

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.