Brněnské metro je stejně mýtické jako Ásgard nebo třeba cenově dostupné bydlení v Praze. Jako obyvatel severomoravské metropole mám sice bližší vztah k imaginární ostravské podzemce (však tunely tady už vykopané máme), ale právě na koleje druhého největšího města republiky se tuzemský indie vývojář Spytihněv rozhodl zasadit svůj nejnovější počin Brno Transit.
Čeká vás skutečně bizarní, špinavý a horečnatý výjev z prvního dne v práci novopečeného strojvůdce brněnského metra. Brno Transit má velmi podobnou estetiku dřívější hry od Spytihněva, Hrot. Tentokrát jde ale o výrazně přímočařejší hříčku, která vlastně moc ani není hrou.
Cílová stanice: Cejl
Zašlé kachličky ponurého metra mají skoro až postapokalyptický nádech neurčitého časového zasazení, které může být klidně v 90. letech, nebo taky včera. Ošklivá retro stylizace ale výborně sedí do vskutku surrealistického psycho thrilleru, který Spytihněv vypráví.
No, kdo kdy nemusel v metru zadržovat přírodní pochody trávícího traktu a se studeným potem na čele doufat, že v další stanci budou funkční toalety?
zdroj:
Spytihněv
zdroj:
Spytihněv
Mezi jednoduchým přebíháním a přejížděním mezi stanicemi a plněním banálních poslíčkovských pochůzek mě nefalšovaně bavily pasáže, kdy se přímo dostanete za řídící páku vlakové soupravy a na čas musíte odbavovat jednotlivé stanice. Jen škoda, že jich je poměrně málo, dokázal bych si kolem této minihry představit bytelnější herní smyčku. Obzvlášť, když je celá podzemní dráha zpracovaná jako takový kapesní otevřený svět.
Spytihněv vás na zhruba hodinové herní ploše obdaří nejednou lekačkou, hnusem a špínou, za kterou by se nemusela stydět ani I. P. Pavlova na pražské lince C, svérázným fekálním humorem a surrealistickými situacemi, ve kterých se smazává rozdíl mezi realitou a burčákem vyvolaným sněním.
zdroj:
Spytihněv
Obzvlášť povedené jsou pak pro našince zřejmé metropolitní narážky... ať už na Brno, nebo na Česko jako takové. Chcete-li se vydat na „Kejl“ nebo obdivovat nízkopolygonový model krokodýla. Stran hororu pak své nervy spíše než na vlézavou a nepříjemnou atmosféru připravte na lekačky. První nahlédnutí do díry ve zdi vám jasně prozradí, v čem tkví místní strašení.
Není to vyloženě špatně, ostatně na tak krátkém prostoru jde o zdaleka nejefektivnější hororový prvek. Navíc, když se jím v Brno Transit nakládá rozvážně. Existenciální peklo jsou potom, krom samotné svatokrádežné myšlenky na podzemní dráhu pod Brnem, hlavně kuriózní situace, do kterých se dostanete. Jako například když jdete darovat krev do řeznictví – samozřejmě proto, že řeznictví nemá v metru co dělat!
Spytihněvův horor
Hodnotit Brno Transit v mezích číselné stupnice je poměrně obtížné. Na jedné straně jde o výborný underground, který z celorepublikového memu vytvořil hodně ujetý a svérázný zážitek. Na straně druhé v tunelech pod Brnem příliš „hry“ nenajdete, o herní době nemluvě.
I v porovnání s Hrotem působí Brno Transit spíše jako jakési techdemo a vedle imaginativního zasazení do neexistující podzemky toho tady jinak moc nenajdete. Opakovým hraním můžete zkoušet vyzobat těch pár achievementů a zkusit se stát strojvůdcem například bez zakoupení jízdenky, což s sebou nese nutnost vyhýbat se revizorům. Nebo šmejdit po znečištěných toaletách, které nesnesou srovnání ani s Hlavákem, kvůli zlatým mincím.
I kratičké zážitky, které ví, co chtějí říct, mají mezi hrami smysl. Umělecké ambice ani herní dobu Brno Transit nechci v žádném případě znevažovat. Jsem i velký obhájce jednodušších walking simulátorů, když mají co říct. Jako za největší promarněnou příležitost posunout vtípek o brněnské podzemce někam dál, považuji výraznější nápaditost samotného metra, respektive její absenci.
Jasně, grafika je autenticky retro a plně v souladu se Spytihněvovou dřívější tvorbou, to rozhodně. Jen prostě tunely pod Cejlem, Divadlem, Motolicí a Sovincem vypadají jeden jako druhý. Myslím si, že tento brněnský fenomén by se dal zkrátka posunout ještě o úroveň dál a trochu víc si s ním pohrát. Obzvlášť, když je celý systém vlaků funkční a v pravidelných intervalech nepřerušeně pendlují mezi stanicemi.
Pro nadšence do nezávislé scény a milovníky meziměstského hašteření je ale Brno Transit jasná hitovka. Možná není tak děsivá jako třeba Panelak, možná to není tak úplně kompletní dílo jako retro střílečky Hrot nebo Kvark, pořád je to ale hodně povedený bizár s neotřelou tematikou a avantgardními výjevy, přetřený čerstvou vrstvou zvratků.
A když pak někde nad sklenkou burčáku uslyšíte další nejapný vtípek na mýtické brněnské metro, aspoň můžete prohlásit: „Já tam byl! A vrátil jsem se jiný.“
