Galerie

Když Ubisoft oficiálně oznámil jedno ze svých nejhůře utajovaných tajemství v herním průmyslu v podobě remaku Assassin’s Creed Black Flag s podtitulem Resynced, moje prvotní reakce byla mírně skeptická. Pirátské dobrodružství Edwarda Kenwaye totiž po třinácti letech nepůsobí jako hra, která by moderní předělávku zoufale potřebovala, spíš naopak. Dodnes v mnohých kruzích platí za absolutní vrchol celé série (byť u mě mu patří spíše výsostná třetí příčka po Brotherhoodu a dvojce, milovníci prominou). Jeho námořní souboje prakticky nezestárly a karibskou plavbu si mnozí z nás dodnes vybaví mnohem živěji než mnohá pozdější pokračování.

Remake tak mezi korporátní řečí působil trochu jako sázka na jistotu, která by měla zachránit potápějící se bárku jménem Ubisoft. A možná jí i opravdu je, ale po několika desítkách hodin strávených s Assassin’s Creed Black Flag Resynced můžu taky říct, že nejde o laciný útok na naše měšce s dublony a netřeba ho bez pirátského soudu házet přes palubu: Ubisoft Singapore svěřenou důvěru z větší části proměnil v ukázku toho, jak by správný remake hry z roku 2013 měl dnes vypadat, když už musí existovat.

Když kouzla pohání kovadliny

Nostalgie je mocná čarodějka, která dokáže vzpomínky zatraceně zkreslit, ale přerod na moderní verzi enginu Anvil Edwardovi v Karibiku bez debat prospěl, byť byste byli přísahali, že se vlastně hraje nachlup stejně (nehraje…). Nepřepisuje násilím původní hru, spíš si z ní bere to nejlepší a něžně ji doplňuje o moderní technologie a ani ne tak herní mechanismy, jako spíš principy, které Assassin’s Creed rozšířily v posledních letech.

Ale ne, nelekejte se, nečeká vás ohromný otevřený svět, RPG prvky, dialogové volby ani komplikovaný soubojový systém s hromadou schopností. S respektem k předloze se sahalo hluboko do existujících systémů, takže ačkoliv přibyl i nějaký ten zbrusu nový obsah, z Black Flagu se nestalo žádné dvousethodinové monstrum, které by vás unavilo otazníčky ještě dřív, než vůbec coby asasín-podvodník vyplujete do Havany.

zdroj: Ubisoft

Právě absence těchto pro mnohé veterány série otravných prvků dává enginu prostor naplno předvést, jak výrazně se série za třináct let posunula. Místní Karibik je nádhernější prakticky ve všech ohledech, na jaké si v grafických sférách dokážete vzpomenout: Hustší vegetace, podstatně živější města, detailnější modely hlavních postav, mnohem realističtější voda, kvalitnější nasvícení i dynamické počasí společně vytvářejí prostředí, které zkrátka působí krásně a živě.

Zatímco původní hra zasazení navzdory podléhala tehdejšímu trendu s tlumenými barvami a zvláštně přepálenou bílou, potažmo s obzvlášť unylým filtrem ve vzpomínkových sekvencích, Resynced sází na sytou paletu, která mnohem snáze čaruje tu pravou tropickou atmosféru. Tyrkysové vlny se tříští o sluncem zalité pláže, džungle exploduje hustým detailním podrostem, skrz který prolétávají papoušci, a města i přístavy pulzují životem.

Sledovat třeba takový západ slunce v Havaně, kde se stíny budov realisticky prodlužují, se mi zkrátka jen tak neomrzí. Stejně jako si jen tak vyplout na širé moře, poručit posádce, aby mi zazpívala „tu moji“ a kochat se pohupujícími se vlnkami, zatímco u kormidla mňouká zvědavá kočka. Někde na obzoru se rýsuje útes, který možná skrývá nějaký otazníček, nebo možná ne, já u něj koneckonců zakotvit nemusím…

zdroj: Ubisoft zdroj: Ubisoft

Dynamický systém počasí kombinovaný s výbornou fyzikou vody jsou kapitolou samou pro sebe a singapurský Ubisoft v nich dle všeho zužitkoval léta útrpného vývoje Skull and Bones. Třeba bouře na otevřeném moři už nejsou takovou milou atmosférickou kulisou – když zhoustnou mraky, obrazovku zahalí modrošedé peklo, musíte s lodí kličkovat mezi reálnými hrozbami práskajících blesků a vodní tříště, které vaši věrnou Kavku mohou potopit dřív, než řeknete stratokumulus.

K tomu připočtěte plnou podporu prostorového audia, kdy slyšíte skřípění a tříštění dřeva, burácení hromů a do toho všeho sborový zpěv vaší posádky. Najednou nejste u sebe v obýváku, ale skutečně se snažíte ujet krupobití i těm zpropadeným Španělům, a nakonec možná i přesvědčit Johnnyho, že by tu zatracenou potápějící se kocábku měl konečně opustit.

Zapomeňte tedy na staré časy, kdy kolem vás stálo deset nepřátel a poslušně útočili jeden po druhém.

Ve verzi pro PS5 sice tyto audiovizuální orgie občas stály hru pár snímků za sekundu, ale nikdy nešlo o nic dramatického, co by mi nějak zásadně kazilo zážitek z plynulé plavby. Trochu slabší je z grafického hlediska stafáž měst a řadoví vojáci, kteří se objevují jen v relativně malých obměnách, a hlavně v porovnání s důležitými NPC jejich míra detailů trochu tahá za oči, ale blahé paměti podobným nešvarem trpěla původní hra v mnohem větší míře.

Stýská se vám po načítacích obrazovkách?

Jedním z největších designových omezení, na která jste už pravděpodobně dočista a úplně zapomněli, byly v původním Black Flagu neustálé načítací obrazovky, protože jeho „otevřený svět“ byl do velké míry iluzorní. Chtěli jste zakotvit v Havaně? Nahrávání. Chtěli jste prozkoumat podmořský vrak? Sice relativně rychlé, ale… nahrávání! Chtěli jste dobýt pevnost? Hádáte správně, šup tam jedno nahrávání.

Téma

Tak jde čas s Assassin’s Creed – historie série, která změnila akční adventury

Co nás tehdy vlastně asi ani moc netrápilo, protože šlo o standard a netrvalo úmorně dlouhé minuty, je dnes díky SSD naštěstí opravdu hudbou ne až tak dávné minulosti. Resynced má otevřený svět, kde už můžete vyplouvat a kotvit bez přerušování, což je prostě parádní – zkrátka se přitáhnete k molu, pustíte kormidlo a rovnou se na laně zhoupnete na pevninu. Spoustu někdejších nahrávacích obrazovek před misí zase vyplňuje kratičká animace, jak Edward na někoho čeká nebo melancholicky hledí do vln jako správný větrem ošlehaný a ženami zlomený pirát.

S nabytou svobodou úzce souvisí přepracované potápění – jakmile se do skladů Kavky přidá potápěčský zvon, můžete se potopit kdekoliv v širém oceánu, namísto dřívějších pevně daných míst. Ne že byste tam úplně vždycky našli poklady, kvůli kterým se podobná výprava stoprocentně vyplatí. Ovládání pod vodou je aspoň plynulejší, Edward se pohybuje přirozeněji a zdá se, že disponuje i o něco větší kapacitou plic, což vám dává víc času na zběsilý úplav před hladovými žraloky a zlověstně světélkujícími medúzami. Ubisoft navíc trochu zahustil i pevninu, takže přibyly různé drobnější ostrůvky, které ale mapu opravdu zbytečně nepřefukují.  

Modernější, ale pořád Black Flag

Pokud v nějaké oblasti doznal Black Flag Resynced změn, které by se daly označit za dramatičtější, možná potenciálně polarizující, bude to nejspíš boj na souši. Vývojáři se pokusili skloubit klasickou, téměř jednotlačítkovou akci původních her s komplexnějším soubojovým systémem novějších titulů.

Zapomeňte tedy na staré časy, kdy kolem vás stálo deset nepřátel a poslušně útočili jeden po druhém, zatímco vy jste jen mačkali tlačítko pro protiútok. Teď už nikdo nikomu poníženě přednost nedává, klidně na vás vyrazí dva i víc protivníků naráz, přičemž protiútoky mečem jsou pořád důležité v kombinaci s novým ukazatelem obrany. Pokud načasujete vykrytí rány dokonale, což není příliš těžké, obranný postoj nepřítele prolomíte a můžete spustit brutální, nesmírně uspokojivou popravu, která se navíc dá řetězit až na čtyři další (ne)čekající v řadě.

zdroj: Ubisoft

Edward navíc do vínku dostal pár nových útočných animací, dorážeček a parádiček, které berou v potaz okolní prostředí, takže protivníkům můžete různě podrážet nohy, kopat do nich s rozběhem a obecně pirátsky nehrát moc fér. Skvělou zprávou je také absolutní absence levelování, číselného poškození a RPG stromů schopností – když někomu se skrytou čepelí skočíte na hlavu z deseti metrů, je prostě po něm, i kdyby to byl šéf šéfů všech templářů.

Nicméně přes milé inovace jsou souboje pořád maličko krkolomné. Jakmile se jednou zavážete k útoku, nemůžete ho uprostřed pohybu přerušit a uhnout nebo vykrýt příchozí úder. Zvlášť v šarvátkách na stísněných palubách lodí to působí dost těžkopádně a chaoticky, protože si budete lízat i rány, které jste si nezasloužili. Navíc mívá umělá inteligence protivníků v boji pořád trochu slabší chvilky, a když jim utečete na stěžeň nebo na střechu, tak pokud u sebe nemají pistole, polezou za vámi jeden po druhém, abyste je jako za starých časů prostě jen strkali dolů vstříc jisté smrti.

zdroj: Ubisoft zdroj: Ubisoft

Naopak námořní bitvy jsou kapitolou, kde se naštěstí téměř nic nezměnilo, protože to zkrátka nebylo potřeba a hlubší zásahy do lodního soubojového systému by vlastně byly spíš na škodu. Kavka se ovládá skvěle, je ještě obratnější a dravější než v originále, a navrch každá plavba i bitva vypadá nádherně. Prakticky jediným větším vylepšením jsou přitom nové sekundární režimy střelby a možnost manuálního míření s malými děly, kterými můžete mimořádně uspokojivě trefovat slabá místa nepřátelských plavidel, potažmo sledovat, jak je polykají plameny po explozi jejich vlastních výbušných sudů.

Respektive, pardon, nejzásadnější novinkou je na lodi samozřejmě možnost si navolit z „playlistu“ námořní odrhovačky, které vaše posádka zpívá, přesně podle svého gusta. Ale nakonec musím uznat, že jsem ji stejně využívala celkem málo, protože jsou všechny skvělé. Tak co uděláme s tím opilým námořníkem?

Plíživé, nenápadné změny k lepšímu

Jestli mi něco v původních dílech Assassin’s Creed včetně Black Flagu svého času opravdu pilo krev, byly to sledovací mise, kde jste na jednu stranu nemohli nikdy ztratit cíl z dohledu, aby se nespustilo otravné odpočítávání, ale na druhé straně byli všichni obyvatelé Karibiku nebývale všímaví a neváhali vás při drobném zaváhání nechat stejnou pasáž desynchronizovat a opakovat klidně pětkrát.

S těmi je v Resynced také konec – pokud si vás stráže všimnou, přejdou do konfliktu, po jehož vyřešení (ať už úprkem, nebo likvidací…) ale ve sledování můžete v klidu pokračovat a není nutné nic restartovat. Podobných drobných úprav, po kterých asi málokdo úplně otevřeně volal, ale nakonec musím uznale přikývnout, že jsou fajn, je v remaku vícero – třeba oblíbenou šipku na lanu, díky které můžete palmy značkovat těly stráží, dostanete mnohem dřív, zatímco Edwardův orlí pohled už nepálí rentgenovým filtrem skrz zdi a označování protivníků díky tomu tolik nevytrhává z dění.

zdroj: Ubisoft

Podobně jsem vlastně už zapomněla, že se Kenway starší sám o sobě neuměl na povel plížit mimo podplacený dav pijáků nebo husté křoví – teď se tedy může z vaší vůle přikrčit, potažmo stáhnout kápi, aby nebyl tak nápadný. Systém všímavosti pak vychází ze Shadows, kde se bere v potaz denní doba nebo aktuální počasí a v prudkém slejváku vás tak stráže pochopitelně uvidí o dost hůř. Na druhou stranu, nejsou úplně extra všímavé ani za jasného dne a okno, kdy je můžete při zmerčení zaříznout skrytou čepelí, je pořád poměrně benevolentní.

Krok s moderními díly srovnává taky parkour, ale naštěstí opět ne v tom směru, že by Edward dokázal vyšplhat kamkoliv po hladké skále. Spíš je zážitek ze šplhání a skákání míň frustrující a přesnější. Přechody mezi animacemi na sebe příjemně plynule navazují, ale zároveň pohyb stále dobře ilustruje fakt, že tenhle asasín hlavně zpočátku dost předstírá a své akrobatické kousky nahnal na lodích, nikoliv na střechách Masyafu.

Největší novinky největší slabinou

Ubisoft do remaku napěchoval solidní, ale stopáží snesitelnou porci nového obsahu – na papíře slibuje zhruba šest hodin obsahu navíc. Mezi největší lákadla patří osm zbrusu nových misí, kde Edward na samotném konci hry zúčtuje s Maynardem. Jsou výborně napsané a bez problému by už tehdy obstály jako smysluplné DLC, protože uzavírají jinak dost podivně promlčenou příběhovou linku.

Bohužel, s druhou polovinou nového obsahu už to tak slavné není. Řeč je o trojici nových oficírů, které si můžete naverbovat na palubu, tedy Padre (voják), Lucy Baldwin (lodní tesařka) a Tobias "Deadman" Smith (zbrojíř). Každý z nich vám sice odemkne zajímavé herní bonusy pro loď – například Lucy vám na moři otevře možnost provést obdobu perfektního bloku a prakticky vynuluje poškození z nepřátelských salv – ale jejich doprovodné příběhové mise mě vyloženě zklamaly.

zdroj: Ubisoft

Z kvality hereckých výkonů, podivného frázování a tonálně naprosto nenavazujících replik je až příliš poznat, že úkoly vznikaly dodatečně a možná trochu v ubisoftím duchu obsahu pro obsah. Postavám v dialozích chybí jakákoliv vzájemná chemie, z čehož je evidentní, že herci při nahrávání neseděli v jedné místnosti. Do jinak výborné předělávky hází nové přídavky zbytečně vidle a vůbec bych se nezlobila, kdyby v ní zkrátka nebyly.

Na samotný konec recenze si potom nechávám dost možná největší změnu, u které by mě ale hodně překvapilo, kdyby se kvůli ní zlobil někdo jiný: Pasáže z moderní doby. V původní hře jste v kůži anonymního zaměstnance Abstergo Entertainment hackovali počítače, hledali papírky, spousty papírků, a odkrývali konspirace po smrti Desmonda Milese. No a přesně tahle část v Resynced už vůbec není.

Novinky

Do Assassin's Creed Hexe se má vrátit Ezio Auditore

Místo toho zkouší Ubisoft experimentovat se svým novým Animus hubem, který remake aktuálně propojuje pouze s Assassin’s Creed Shadows. Plněním speciálních výzev v hubu si odemykáte kosmetické předměty inspirované hrdiny z jiných dílů a herní měnu. Rozhraní ale zatím působí dost odtrženým dojmem naroubovaného a glorifikovaného obchodu, ze kterého padají zbytečné odměny.

Jako částečnou náplast na absenci kanceláří Absterga si Ubisoft pro Edwarda připravil Rifty, které nacházíte přímo v Karibiku a nechávají vás nahlížet do alternativních verzí historické reality. Jak by Edwardův život asi vypadal, kdyby tehdy dodržel svůj slib a vrátil se ke své ženě Caroline? Co kdybyste se rozhodli stát templáři? Jsou to milá příběhová pomrknutí s určitou dávkou mystického bizáru, kterého se Assassin’s Creed zkrátka už asi nikdy nehodlá vzdát, po e-mailech a moderní lince já osobně truchlit rozhodně nebudu, takže budiž jim dostatečně důstojnou náhradou.

Pár děr v trupu tuhle kocábku nepotopí

Assassin's Creed Black Flag Resynced je přes prvotní obavy nakonec skvělým příkladem smysluplného remaku moderní klasiky, který zbytečně nevrtá do toho, co nebylo rozbité. Jiné části s citem modernizuje, krášlí a řeší spoustu problémů, na které jsme už v oparu nostalgie stihli zapomenout. Odstranění otravných načítacích obrazovek ruku v ruce s tentokrát už opravdu otevřeným světem a vylepšeným parkourem dělají z plavby s Edwardem Kenwayem už podruhé po všech čertech návykové dobrodružství.

Pravda, ne všechno se povedlo na sto procent, ale do téhle loďky i přes nějaké ty vrtochy přece neteče tak moc, aby nezvládla napnout plachty a dovézt vás přesně tam, kde vás chce mít. Pokud jste původní Black Flag milovali, budete milovat i Resynced, i když byste určitě přísahali, že si ho přesně takhle přece pamatujete a nevypadá o moc líp než v roce 2013 (vypadá...). A pokud jste nejlepší pirátskou hru všech dob uplynulých třináct let míjeli, lepší nabídku vyplout pod černou vlajkou už pravděpodobně nedostanete.