Série Ace Combat brázdí virtuální nebe už přes třicet let a za tu dobu si kolem sebe vybudovala komunitu věrných pilotů, kteří nedají dopustit na její koktejl opojného arkádového létání a válečného melodramatu. U nás jde pořád tak trochu o kultovní záležitost pro zasvěcené, ve světovém měřítku je ale Ace Combat bezkonkurenčním vládcem arkádových leteckých akcí. Snad žádná jiná hra nedokáže spojit přístupnou hratelnost s pocitem, že právě vy hravě kočírujete několik desítek tun kovu, řežete oblohu rychlostí stovek kilometrů v hodině a přitom sledujete dostatečně absurdní válečné drama, aby to celé přesto dávalo dokonalý smysl. 

Číslo v názvu by nezasvěcené letce mohlo zmást – Ace Combat 8: Wings of Theve není v pořadí osmým dílem série, nýbrž už osmnáctým. Po pár desítkách hodin strávených v kokpitu ale můžu s klidným svědomím říct, že Bandai Namco Aces neměli sebemenší důvod měnit recept, který stále funguje. Místo revoluce přichází další, ještě naleštěnější a velkolepější variace na známé téma. A i když některé její součástky začnou ke konci kampaně vykazovat určité známky opotřebení, v momentu, kdy se kolem vás rozhoří obloha a z vysílačky se ozve další MISSILE ALERT, je vám to vlastně úplně jedno.

 

Osm(náct)ý díl zůstává věrný všemu, co fanoušci na Ace Combatu milují, od zběsilých vzdušných soubojů přes patetické proslovy až po hudební doprovod, který by se neztratil v žádném výpravném velkofilmu. A zároveň využívá sílu moderního hardwaru, aby celé představení v oblacích mohlo být ještě působivější než dřív. Je dokonale absurdní, raket máte v zásadě vždycky na rozdávání, letadla dodržují fyzikální zákony jen zvolna, a přesto se v kokpitu cítíte jako hrdina, který právě dostal za úkol zachránit svět. A přesně tak to má být!

Válečný epos o Theve

Wings of Theve vás zavede zpět do fiktivního světa Strangereal, tentokrát na useanský kontinent v červenci roku 2029, přibližně deset let po událostech sedmého dílu. Mírumilovná Federace střední Usey, známá jako FCU, se stane terčem ničivého útoku ze strany Republiky Sotoa. Hlavní město Theve padlo, armáda a námořnictvo jsou rozvrácené. Probíhá masivní okupace. Zkrátka další úplně obyčejné pondělí.

Tentokrát ovšem nezačínáte jako ostřílené eso, které se jen potřebuje dostat do kokpitu. V úvodu se ocitáte na moři v záchranném člunu, aby vás následně mohla zachránit posádka letadlové lodi Endurance, vašeho nového domova. Zchátralý kolos je jedním z posledních zbytků odporu a právě na jeho palubě převezmete kódové jméno Rex a zároveň získáte titul Wings of Theve, symbol naděje pro obyvatele okupované země. Tím se z náhodného přeživšího přes noc stanete jedním z nejdůležitějších lidí v celém konfliktu. Gratulujeme, snad toho na vás nebude moc!

Příběhová linka je i tentokrát podaná s tradičním asijským patosem, který neustále balancuje na hraně seriózního válečného dramatu a přepáleného melodramatického anime, byť se třeba oproti sedmému dílu tentokrát přece jen trochu víc drží při zemi. Ale pochopitelně se i tak můžete těšit na vlastenecké projevy, hrdinské oběti, konspirace, propagandu, bizarní zvraty, tragické osudy civilistů, a dokonce i na numerologii a trochu té schizofrenie. Ace Combat ale už dávno ví, čím chce být, a válečná simulace to rozhodně není. Je to hratelné anime o stíhačkách. Zatraceně pohlcující hratelné anime o stíhačkách!

zdroj: Bandai Namco

Pomáhá tomu především posádka Endurance a vaše letka Joker. Major Ellington Baxter, přezdívaný Profesor, představuje klidnou otcovskou figuru a nejradši by si na lodi v klidu luštil křížovky. Tasha Seversky je zase optimistická akrobatka s růžovými vlasy, která dokáže s nejapnou naivitou prosvětlit i ten nejtemnější briefing. William Coster je ostřílený kapitán, moc toho sice nenamluví, ale playlist do auta na celodenní roadtrip bych mu svěřila kdykoliv, a velitelka druhé letky Queen, Kate Evans, působí jako někdo, kdo už si v životě prošel ledasčím, ale pro kruh svých nejvěrnějších by se rozkrájela.

Právě vztahy mezi členy letky jsou nakonec mnohem důležitější, než by se z počátečních momentů mohlo zdát. Jejich osudy se v průběhu kampaně několikrát zásadně promění a hra si v rukávech kombinézy schovává několik příběhových veletočů, kdy vás pochopitelně tolik nezasáhnou zvraty v rámci globálního konfliktu jako spíš proměny uvnitř letky. Když se z různých důvodů prostřídá osazenstvo, které vám celou dobu kryje záda, má to větší citový náboj než další patetický proslov o osudu celé Usey, potažmo třeba o vesmírném výtahu, který vznikl z lidské spo-lu-prá-ce, a ta nezná hranic.

Na ploše třiceti misí se povede uspokojivě uzavřít příběhový oblouk i celou válku – pochopitelně se po počáteční bezvýchodné beznaději nakonec obrátí ve váš prospěch, ale nepůjde to bez zdrcujících obětí. Není to nejrafinovanější válečné drama, jaké jste kdy viděli, ale jako zprostředkovatel pocitu, že jste úžasný zachránce, funguje výtečně.

Mraky nejsou jen na parádu

Pokud má ale Wings of Theve něco, čím vás spolehlivě dostane bez ohledu na to, jestli vás nakonec zajímá osud Rexe, Tashy nebo celé FCU, je to technické zpracování. Hra vypadá jednoduše fantasticky. Bandai Namco Aces naplno využívají možností současného hardwaru a obloha se díky tomu mění v jeden obrovský audiovizuální spektákl.

Největšími hvězdami jsou tentokrát mraky. Bouřkové fronty vás zahalí do šedivé stěny, turbulence s letounem pořádně zatřesou a při průletu oblaky se na kabině objevují kapky vody nebo námraza. V jednu chvíli ještě obdivujete, jak krásně se světlo láme v oblacích, a za vteřinu už řešíte, kde je nahoře a kde dole, proč vaše naváděné rakety vůbec nezaměřují a uf, proč se propadáte o tolik stop. Na jednu stranu si mračna chcete prohlédnout zblízka, ale na té druhé podobných průletů většinou trochu zalitujete, pokud se tedy nesnažíte mermomocí někoho setřást.

zdroj: Bandai Namco

Podobně precizní jsou modely samotných letadel. V hangáru můžete obdivovat všechny ty jednotlivé panely, nýty, kokpity, klapky nebo trysky, během misí ale na takové nesmysly pochopitelně není čas. Když se naháníte s desítkami ostatních strojů, všude okolo explodují rakety a radar do uší hlásí jeden problém za druhým, jste rádi, že vůbec víte, kterým směrem letíte a koho že to bombardujete.

Na základní PS5 funguje Ace Combat 8 velmi dobře a nemám k technickému stavu zásadnější výhrady. Některé části prostředí, především hladina moře, nejsou při bližším pohledu tak detailní, jenže v Ace Combatu jsou bližší pohledy poněkud akademický problém. Když kolem takového povrchu prolétáte rychlostí stovek kilometrů v hodině, museli byste si záběr skutečně zastavit v následné rekapitulaci nebo to do hladiny moře nabořit, abyste měli čas hledat nedokonalosti.

A samozřejmě nechybí hudba. Orchestrální soundtrack se smyčci, sbory a říznými kytarami přesně ví, kdy má přidat na patosu. Některé souboje by bez něj byly pořád zábavné, ale právě hudba jim dodává poslední nános šmrncu a zatáhne vás přímo na bojiště. 

Do hangáru, pane hrdino

Před každou misí vás čeká briefing a následně hangár, kde se věnujete strategické složce. Ne že byste snad museli počítat spotřebu paliva – pořád jde o arkádu. Výběr letadla a výzbroje ale může mít na průběh mise podstatný vliv. K dispozici je přes třicet skutečných i fiktivních letounů a jejich nabídka se postupně rozšiřuje prostřednictvím technologického stromu. Ten se větví do tří základních linií podle původu strojů: americké, ruské a evropské. Za splněné mise získáváte MRP, za něž si odemykáte nové stroje, speciální zbraně a součástky.

Je přitom vhodné nepřemýšlet jen nad tím, které letadlo vám už od školky připadá nejvíc cool. Stíhačka bude pochopitelně excelovat hlavně proti vzdušným cílům, bitevní letoun se zase hodí na pozemní bombardování a víceúčelové stroje představují ideální kompromis pro chvíle, kdy nevíte, co vás vlastně čeká. 

Pokud vyberete špatně, dokáže vás hra vytrestat poměrně rychle a možná budete v hangáru vybírat znova dřív, než řeknete TOP GUN. Na druhé straně nemusíte být vůbec letadloví nerdi, přednosti a slabiny všech těch F-16, Gripenů a Miragů jsou přehledně vyjádřené ve statistikách, takže rozhodně nevadí, že nemáte nejmenší tušení, jak vzít za knipl.

Součástky pak umožňují upravovat rychlost, stabilitu, účinnost zbraní nebo třeba schopnost detekovat stealth letouny. Stejně jako v předchozích dílech nestihnete všechno odemknout na jeden průchod v kampani, technologický strom tak funguje jako příjemná motivace k dalšímu hraní. Po prvním dohrání si můžete vyzkoušet vyšší obtížnosti, lovit lepší hodnocení a odemykat další stroje a vybavení. Pokud se rozhodnete mířit na hodnost S na obtížnost Ace, můžete v kokpitu strávit klidně několik desítek hodin.

zdroj: Bandai Namco

Na normální obtížnost jsem po pařížském preview začínala se vzpomínkou, že mi hra chce dát docela zabrat. S přibývajícími součástkami a letouny ale obtížnost postupem v kampani (minimálně z pohledu člověka, který už hrál jeden dva předchozí díly) spíš klesá, takže jsem z pilota záhy přepnula na veterána.

Chaos, který má řád

Jednou z výraznějších novinek osmičky je správa vaší vlastní letky. Trojice spolubojovníků dostává vlastní letouny a během mise můžete svým Jokerům prostřednictvím vysílačky zadávat rozkazy. Mohou útočit, krýt vás nebo se rozptýlit a věnovat pozornost jiným cílům: Když například potřebujete chvíli klidu na likvidaci tanků a hangárů na zemi, může být rozumnější nechat spolubojovníky zaměstnat nepřátelské stíhačky. Jindy zase dává smysl obrátit jejich pozornost k protivzdušné obraně a vytyčit si s formací trochu víc prostoru pro vlastní útok.

Důležité je také načasování speciálních akcí a zbraní. Není vždycky dobrý nápad nechat parťáky okamžitě všechno vypálit, protože když si jejich nejúčinnější munici schováte na moment, kdy dorazí nečekaná posila, dokážou vás vytáhnout z ledajakého průšvihu.

Základní princip Ace Combatu se od dob předchozích dílů samozřejmě nijak zásadně nezměnil. Vyberete si cíl, zaměříte ho, vypustíte raketu, doufáte, že se trefí, a snažíte se mezitím neumřít. Zní to jednoduše, ale přežití může být složité – v cestě vám stojí terén, budovy, ostatní stíhačky, laserová děla, kulomety, naváděné střely i ohromné pozemní letadlové lodě.

Na výběr máte opět standardní a expertní ovládání. Základní model vám umožní ovládat letoun v podstatě jako auto (a je tedy ideální pro nováčky), zatímco druhý nabízí plnou kontrolu nad náklonem, kdy sice musíte složitěji podnikat manévry a vyrovnávat zatáčky, ale zase můžete lépe provádět prudké úhyby, výkruty a další parádičky.

V boji se většinu času snažíte dostat za protivníka, protože tak ho rakety spíš trefí, současně sledujete vlastní radar, uhýbáte střelám, hlídáte si terén a v ideálním případě ještě stíháte poslouchat, co po vás vlastně chtějí spolubojovníci. Do toho ještě situaci občas zkomplikují mraky nebo nečekaný obrat na bojišti. Dohromady vzniká geniální kontrolovaný chaos, který je jednoduše podmanivý.

Samotná kampaň má třicet misí, což z ní dělá nejdelší příběhovou výpravu v historii série. Jejich základní náplň se pochopitelně opakuje – pořád jde hlavně o likvidaci vzdušných, pozemních nebo námořních cílů, ale i díky jejich přepálenosti se ji daří obměňovat, aby vás po několika hodinách nezačala ubíjet. Jednou proletíte úzkým tunelem přímo k reaktoru, což je doslova nemožné, a vy to uděláte rovnou dvakrát! Jindy musíte udržovat nízkou letovou hladinu a ostřelovat pozemní checkpointy. Dojde i na boj proti obří ponorce a samozřejmě na gigantické futuristické zbraně, které k Ace Combatu patří stejně neodmyslitelně jako rakety s absurdním doletem.

Obří bitvy pořád tvoří ty pamětihodné momenty, na které budete s dětinskou radostí vzpomínat ještě po dohrání: Když se na obloze objeví stovky letadel a postupně vám přilétají na pomoc všichni vaši dávno zapomenutí spojenci, prostě vás to i přes vědomí přehnané teatrálnosti trošičku dojme. 

Král nebeské arkády

Menší výhrady mám k některým okamžikům, kdy je ve vzduchu tolik věcí najednou, že HUD přestává být přehledný, přestože máte na výběr ze tří různých verzí radaru. Ve chvíli, kdy se kolem vás hemží nepřátelské stíhačky, protivzdušná obrana, rakety, mraky a pozemní cíle, není vždycky snadné letmým pohledem zjistit, co je právě největší hrozba a kde to zrovna je. Autopilot naštěstí dokáže zachránit situaci alespoň ve chvíli, kdy si přestanete být jistí, kde je zem.

Nepovinné pasáže s přistáváním jsem nakonec vzala na milost a začaly mě i bavit, s tankováním za letu už bylo trochu horší. Jedno doplňování paliva jsem musela opakovat snad pětkrát, protože mi tanker při přibližování z nějakého důvodu začal vždycky uhýbat. A ještě jedna drobnost – recenze hodnotí pouze singleplayerovou kampaň, nikoliv multiplayer, jehož servery běžely zatím jen jediný den.

zdroj: Bandai Namco

Ace Combat 8: Wings of Theve v singleplayeru nabízí přesně to, po čem by jen mohlo toužit srdce fanoušků nebeských arkád, kterým se naplnění příliš často nedostává. Po sedmileté pauze v sérii dostáváme dechberoucí vizuál s geniálním zpracováním počasí, úžasný soundtrack, dokonale vyvážený mix přístupné, ale komplexní (když budete chtít) hratelnosti, společně se melodramatickým příběhem plným sympatických postav. Žolík arkádového létání se vrátil na svůj trůn a mává z něj s neochvějnou elegancí, kterou mu třeba takový War Thunder s IL-2 můžou jen zeleně závidět.