Na staré časy si vždycky rád zavzpomínám a ještě donedávna na mě vrhal Mutant docela sympatický dojem. O to více, že se jedná o domácí projekt, snažící se prosadit navzdory nízkému rozpočtu pro vývoj pár nadšenci doma na koleně. Jak silně na mě zapůsobí hratelné demo této top-down střílečky, na to jsem však připraven nebyl. Co do obsahu je ukázka poměrně chudá - tři zbraně (samopal, brokovnice a granátomet), čtyři druhy nepřátel, to vše v jednom levelu z plné verze hry (tedy ne tří, jak vás ještě úvodní obrazovka přesvědčuje).

Už zkraje, po dvojnásobném pádu hry do operačního systému, nejspíše Mutant vycítil nestabilní emocionální vypětí osoby mezi židlí a klávesnicí, umoudřil se a dále se rozhodl udolávat mě pouze usilovně blikajícími texturami některých objektů, bruslící postavičkou hrdiny a výjimečně roztřesenou kamerou. Kdybych před instalací tušil, do čeho jdu, nejspíše by se daly tyto neduhy přičíst sklenici vodky, kterou bych si rozhodně dal na posilněnou. Takto nezbývá než hledat viníky zvláštních výjevů na monitoru jinde.

Technická stránka není ostatně to jediné, co má své kvalitativní rezervy. Ovládání je ještě zvládnuto relativně dobře, tedy až na fakt, že pro aktivaci více mutantových paží najednou byla vybrána hodně nekomfortní kombinace Ctrl + číslo. Příliš uživatelsky příjemné není sbírání zbraní (a že díky nedostatku střeliva budete rádi za každou nalezenou s plným zásobníkem). Nejdříve je totiž nutné držený kanón jednou klávesou stranou položit a až poté zvednout nový.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Postupně sílící stereotyp vybíjení tuctů vetřelců sem tam narušují obchodníci s potřebnou výbavou. Bohužel předměty se nakupují staromódně zdlouhavým přetažením ikonky na podobiznu hlavního hrdiny. Netuším, proč toto nemohlo být implementováno pomocí poklepání myšítkem, jak je zvykem už pěkných pár let. Během obchodu se navíc hra nezapauzuje, takže jste zpravidla jednou či dvakrát vyrušeni příbíhajícím robotem či obří měňavkou. Podobných nedomyšleností je v Mutantovi ještě celá řada (například nutnost přebíjení zásobníku u každé zbraně samostatně), ale nebudu plýtvat místem na jejich podrobný výčet.

Druhým typem NPC, na které cestou narazíte, jsou příběhové postavičky. Kromě neskutečně odpudivých portrétů, na které snad byli experimentálně najmuti studenti z prvních ročníků uměleckých středních škol, vás obšťastní několika minutami rolujícího textu bez dabingu. Úmysl dodání alespoň trochy příběhu byl jistě dobrý, jen v dnešní době vyznívá podobně objemný text bez dabingu hodně vytrženě, ještě k tomu po dlouhém úseku ustavičné řeže bez kousku slova.

Možná se ptáte, je na Mutantovi vůbec něco dobrého? Ano, sice jsem se při hraní dema několikrát zakuckal a na čele mi vyběhla velká pulzující žíla, ale něco povedeného se dá najít s trochou vůle snad na všem. Povedl se třeba řízný soundtrack. Pochválit lze i obtížnost, která, jak to tak vypadá, bude v plné hře dosti hardcore a příblíží se tak old-school pařbám. Pro našince je osvěžující české prostředí plné autentických artefaktů typu tramvaje, trafiky nebo Fabie. Každopádně soudě podle dojmů z dema je otázkou, jestli se za ty čtyři stovky raději nevyplatí zajít si na pořádnou večeři...