Skvělý bojový systém a stárnoucí hrdina. Kung-fu akce Sifu je výtečná
zdroj: Vlastní foto autora

Skvělý bojový systém a stárnoucí hrdina. Kung-fu akce Sifu je výtečná

21. 12. 2021 18:00 | Dojmy z hraní | autor: Pavel Makal |

Vybavuji si velmi přesně, kdy jsem se poprvé setkal s vývojáři ze studia Sloclap. Bylo to na Gamescomu 2016, kde mi v malém kamrlíku ukázali svoje plány s nevšední bojovkou Absolver. A ačkoli byli až nefrancouzsky milí a sympatičtí (a bylo vidět, jak moc mají svůj projekt rádi), pamatuji si, jak jsem odcházel ze schůzky s rozpačitým úsměvem a pevným přesvědčením, že tohle žádný hit nikdy nebude.

Historie, nebo tehdy spíše budoucnost, mi dala za pravdu a Absolver shořel jako papír. Jeho oběť ale nebyla zbytečná, protože dost možná položila základy hry, kterou Sloclap připravuje nyní. A její šance uspět je násobně větší.

Tentokrát příběhově

Místo rozmáchlých idejí o MMO bojovce se Sifu zaměřuje na singleplayerový příběh, ale hlavně skvěle zpracované kung-fu souboje a originální mechanismus stárnutí hlavního hrdiny. Hratelný novinářský preview build, který se mi dostal do rukou, sice není kdovíjak obsáhlý, pro utvoření konkrétní představy ale stačí – od prvního zavrnění ovladače je zřejmé, že tentokrát autoři trefili hřebíček na hlavičku.

S hlavním hrdinou začínáte v bytě, kde se můžete vrhnout do nekonečných sparingových seancí a trénovat do zblbnutí, nebo se vydat přímo do ostré akce. Preview obsahovalo úroveň s výmluvným názvem The Club, a tak jsem se záhy ocitl v zaplivané postranní uličce s postávajícími pobudy, kteří mě neopomněli informovat o tom, že jestli nemám pozvánku, do klubu se určitě nedostanu. To ale ještě netušili, že můj svěřenec má na své končetiny zbrojní pas.

Už od začátku je jasné, že Sloclap velmi pozorně naslouchali slovům mistra kung-fu Benjamina Colussiho, jehož k vývoji přizvali do role poradce. Ten jim totiž pomohl do hry vložit údernost, dravost a agresi stylu Pak Mei, který má bojovníkovi bez velkých parádiček umožnit optimálně složit protivníka a zamezit mu v dalším snažení.

Bruce Wayne by pohořel

Souboje v Sifu jsou nádherně plynulé, každý úder i kop dává správnou zpětnou vazbu a je tak akorát „křupavý“, abyste z něj měli dobrý pocit. Jen velmi zřídka budete stát proti jedinému protivníkovi, v dusné klubové atmosféře se postávající hloučky, upozorněné na mou přítomnost, rychle vrhly do boje společně.

V určitém smyslu akce připomíná staré díly Assassin’s Creedu nebo Batmanovu arkhamskou sérii, ovšem spíše v rytmu a tempu, rozhodně ne v obtížnosti. Sifu není hra o mačkání jednoho tlačíka a časování counterů, nechce vás opít představou o nezničitelném hrdinovi. Naopak, obsahuje komplexní soubojový systém, na nějž je radost pohledět, je potěšení jej využívat, ale také dá práci se jej uspokojivě naučit.

Nemohu dostatečně zdůraznit, jak neskutečně pohledné jsou rychlé kombinace úderů doplněné švihavými a pleskavými zvuky, jak fluidní jsou pohyby, odrazy útoků i využívání prostředí. Nemusíte se navíc bát, že by došlo jen na holé pěsti. Ve hře bude celá řada typů zbraní, od těch nejzákladnějších, jako jsou povalující se skleněné lahve, až po bojové hole či meče.

zdroj: Sloclap

Stejně jako útok je důležitá i obrana. Příchozí údery můžete buď dobrým načasováním odrazit, nebo držením tlačítka obrany blokovat do té doby, než vám dojde energie. Kromě toho dokážete nebezpečným útokům také uskakovat. S ohledem na náročnost soubojů je důležité mít dobrý přehled o rozložení bojiště a využívat ve svůj prospěch třeba schody, případně nižší zdi, na které je možné vyšplhat a uniknout přesile.

Z mladíka dědulou

Je podstatné upozornit na skutečnost, že nepřátelé mají tytéž schopnosti jako vy a nepředstavují jen kanónenfutr, co vás má na chvilku zdržet. Každý souboj je potenciálně smrtící a dobrou zprávou je, že smrt tu není definitivní a navíc s sebou nenese jen samé zápory. Sifu obsahuje velmi zajímavý roguelite systém, v němž hrdina po každé smrti o něco zestárne. Čím častěji v úrovni zemřete, o to více let se vám připisuje.

Na začátku tedy máte v rukou dvacetiletého mladíka v rozpuku, časem se ale můžete dostat k vousatému starci. Jak postava stárne, jsou její údery silnější a účinnější, ale zároveň klesá její maximální hodnota zdraví. Hra tak ukazuje, že získání mistrovské úrovně kung-fu je údělem na celý život. Pokud ale zestárnete moc, hra končí.

S ohledem na roguelite základ to ale nevadí, protože můžete odemykat nové schopnosti a vylepšení, které vám napříč jednotlivými pokusy zůstávají, a postupně tak usnadňují průchod. Sifu navíc nebude stát jen na akci, ale také na příběhu, který se točí kolem cesty za pomstou a mechanismus stárnutí v něm taktéž má hrát roli.

V průběhu hry budete sbírat stopy, které se následně přidají do klasické detektivní sítě na zdi a je pravděpodobné, že dostaneme více konců. Za zmínku stojí i pohledná stylizace, která sice vychází z Absolvera (a z nějakého důvodu mi připomněla i další pozapomenutou hru Ashen), je ale podstatně propracovanější a detailnější.

Pusťte mě na ně

Sifu je radost hrát. Z celé hry čiší již dříve proklamovaná láska k bojovým uměním, ke klasickým filmům s Jackie Chanem  a samozřejmě je z ní cítit i snaha napravit, co Absolver nezvládl. Jestli se to autorům povede, to uvidíme na PC i konzolích 22. 2. 2022. A já mám rozhodně další důvod, abych se těšil na první měsíce příštího roku.

Nejnovější články