Peter Molyneux, též známý jako „největší videoherní slibotechna“, po letech opět vystrkuje růžky a se svým studiem 22cans se vrací k tomu, kvůli čemu ho herní komunita uctívá jako, no, skoro jako boha – k hrám na boha, tedy k žánru, který on sám definoval hrami jako Populous či Black & White.
Upřímně by mě zajímalo, jak se ti nejkřesťanštější věřící staví ke hrám, v nichž si hrajete na samotného stvořitele. Ale ve své podstatě je to v jejich případě vlastně spíš než strategie taková věrná simulace něčeho pro ně skutečného... Ale pomiňme teď náboženskou podstatu názvu i principu celého žánru a vrhněme světelný kužel na nejnovější přírůstek s mnohem méně „božsky“ znějícím názvem Masters of Albion.
Ten další Albion
V jeho případě se Molyneux předem neoháněl velkohubými sliby, jak to míval dřív ve zvyku a čím také proslul, díky čemuž jsem se pouštěl do hry se střídmějšími očekáváními a menší šancí být zklamaný z nenaplněného potenciálu a obsahu. A možná i právě proto jsem byl tak mile překvapený velmi zábavnou směsicí žánrů, které dle slov samotného tvůrce vycházejí z jeho Black & White, Fable a Dungeon Keepera.
