Série příběhových adventur A Plague Tale dosud čítala dva díly, které toho mají opravdu mnoho společného. Jak Innocence, tak Requiem se točí okolo mladistvé sourozenecké dvojice Amicii a Huga, kteří čelí brutálnímu špinavému středověku plnému hord krys a takřka všemocných dospělých vojáků.
Už za dva měsíce se dočkáme třetího dílu, respektive spin-offu s názvem Resonance: A Plague Tale Legacy. A soudě dle zhruba dvouhodinové ukázky, již jsem měl tu čest absolvovat, tvůrci překopali, co mohli.
Z dosavadních informací víme, že se podíváme k řeckým ostrovům, konkrétně na tajuplný Mínótaurův ostrov kdesi u Kréty. Píše se rok 1333, tedy patnáct let před událostmi prvního A Plague Tale a z logiky věci se příběh netočí okolo Amicii a Huga – Hugo ještě není na světě, zatímco Amicia se někdy v této době zrovna narodila. Náhoda?
Místo toho si zahrajeme za dobrodružstvím a pirátstvím žijící Sophii, která se zmíněné dvojice ujala ve druhém díle. Toto je tedy příběh o jejím původu, ale měl by být i o původu morové nákazy. Ani na jedno se ovšem hratelná ukázka nezaměřila a kdybyste mi neřekli, jak se hra jmenuje, vůbec by mě nenapadlo ji do série A Plague Tale zařadit.
Možná bych našel jistou podobnost ve vizuálním podání, které je opět velice líbivé a zasazení na exotický ostrov prosluněného Řecka s azurovými lagunami, nad nimiž se tyčí architektura dávno zaniklé civilizace, umí vzít dech.
Řekové zjevně neměli na pořádného hádankáře
V hratelnosti ale takřka nezůstal kámen na kameni. Zatímco předchozí dva díly byly temné, plíživé adventury, kde jste se přímému střetu s nepřáteli snažili primárně vyhnout a celé vyznění bylo takové pomalejší, tísnivější a dospělejší, tak Resonance je už normální akční adventura z ranku Uncharted, Tomb Raider, Hellblade či třeba God of War. To znamená, že se tu neustále střídá svatá trojice - řešení hádanek, skákání a boj.
Ostrov je historicky a tematicky pojatý jako řada smrtících zkoušek pro každého, kdo se chce dostat do jeho středu a odhalit tajemství (a v případě Sophie tak zjistit něco o sobě). Hezky mytologicky projít labyrintem a stanout tváří v tvář Mínótaurovi uprostřed.
zdroj:
Asobo Studio
V ukázce jsem se setkal s několika environmentálními hádankami, z nichž některé byly zcela nenápadité (jako skákat po plošinách ve správném pořadí, kdy si zkrátka nešlo nevzpomenout na Laru Croft), zatímco jindy se pracovalo s mínojskou koulí, která vyzařuje trojici barevných paprsků v pevně daném uskupení a vy jen musíte najít správné místo v místnosti, odkud paprsky trefí stejně barevné drahokamy na stěnách. Třetím typem bylo navádění světla k cíli pomocí zrcadel.
Jistě mi dáte za pravdu, že s tímto typem hádanek jste se setkali už mockrát a bohužel žádná z nich v podání Resonance na mě nedýchla byť jen náznakem originality a nepřinutila mě se ani na moment zamyslet nad řešením. Doufám proto, že zbytek hry bude propracovanější. V opačném případě půjde o ty nudnější části hry, které budou jen otravnou překážkou na cestě.
Také pohybová složka funguje víceméně dle žánrových standardů, Sophia leze na předem určené římsy, plazí se podél stěn, prolézá škvírami a překonává větší srázy a propasti s pomocí kotvičky na laně. Z tohoto hlediska se bavíme o klasické akční adventuře, nicméně zmíněná kotvička nás přivádí k tomu, proč je Resonance tak málo A Plague Tale.
Akční adventura, nikoliv adventura s akcí
Kotvičku totiž využijete i v soubojích, a to jak na přitažení nepřátel k sobě, tak stáhnutí lučištníků z nedosažitelných vyvýšených míst. Tímto elegantním způsobem se tvůrci vyhnuli nutnosti vybavit hlavní hrdinku lukem, respektive prakem, který je tolik typický pro Amiciu z předchozích dílů, a já jim tleskám, že v tomto směru nešli s dobou.
Souboje jsou díky tomu primárně kontaktní a stojí na používání meče/dýky. Máte klasické a silné útoky, přičemž o zábavu se stará vše ostatní. Tedy včasné vykrývání, kdy tři správně vykryté útoky v řadě nepřítele omráčí, zatímco vykrytí žlutě zářícího útoku ho omráčí hned. Před červeným útokem lze jen uskočit, zatímco obranu nepřátel prolomíte jen kopnutím.
Vše to opět zní standardně, ale dohromady funguje moc hezky. Souboje jsou frenetické, Sophia sice není tak křehká jako Amicia a životy se jí celkem rychle doplňují (nic jako manuální léčení tu neexistuje), ale stačí tři-čtyři-pět nevykrytých ran a jdete si půtku zopakovat. Z hlediska animací se na boj moc hezky kouká a není v něm nouze o efektní zakončení.
zdroj:
Asobo Studio
V hratelné ukázce přitom nebyla dosti překvapivě možnost se s nepřáteli vypořádat potichu. Maximálně jste mohli prvnímu nezdvořákovi skočit na hlavu ze skály, ale ostatní si vás okamžitě všimli. Žádné odvádění pozornosti, žádná kradmá likvidace ze křoví. Plížit se sice můžete, ale „arény“ ani nabízené systémy nebyly uzpůsobené tomu, abyste nevzbudili povyk.
Je to taková výtka-nevýtka, protože hra je prostě celá laděná úplně jinak, svým způsobem pohádkově a surové jsou tak akorát ty zakončovací vraždy. Ale spin-off ani zdaleka nepůsobí tak dospěle a nebezpečně jako v předchozí díly. A byť ukázka nebyla ze začátku hry, ale z páté a šesté kapitoly (netuším z kolika), tak jsem neměl pocit, že by si Sophia s vražděním žoldáků po desítkách jakkoliv lámala hlavu. Ani její parťačka Leni…
Souboje jsou proto zásadním odklonem od série, kdy prim hraje rychlá akce, zatímco plížení prakticky neexistuje a brát životy je naprosto běžná věc, nad kterou se nikdo nepozastavuje, a když ano, tak s žertem. Osobně dávám ve hrách přednost dospělejšímu přístupu, protože je velmi vzácný, než když se z hlavního hrdiny hned dělá nekompromisní John Wick. Proto je důležité zdůrazňovat, jak moc je Resonance akční adventura a jak málo A Plague Tale.
zdroj:
Asobo Studio
Slyším, vidím řeckého válečníka
Nicméně to, že jde o hru od tvůrců předchozích dílů z Asobo Studio, je vedle vizuálu znatelné i z vyprávění. Vypadá to, že Sophia a Leni mezi sebou mají příjemnou kamarádskou chemii a jejich přirozené dialogy jsem si užíval. Na druhou stranu setkání s padouchem navozovalo déjà vu podobně jako ne úplně svěží hádanky, takže upřímně doufám, že v kompletním výsledku nebude působit tak šablonovitě a černobíle.
Na třetí stranu tím nejzajímavějším z vyprávění v hratelné ukázce bylo Sophiino propojení se starověkým Řeckem. Zatímco Hugo byl svými zvláštními schopnostmi napojený na krysy, Sophia je propojená s řeckým válečníkem Theseem, díky čemuž se okolní ruiny tu a tam promění v dobové stavby a dozvídáte se skrze jeho vzpomínky něco víc o tomto prapodivném místě.
Což ostatně není jediný nadpřirozený prvek. Sice jsem přímo nebojoval s ničím jiným než lidmi, ale docela dlouhou dobu mi šlo po krku jedno z nejzajímavějších monster, s jakými jsem se ve hrách setkal za dlouhá léta. Bojovat s ním jednoduše nešlo a hra toho využila k protlačení do té doby opomíjených plíživých pasáží.
Je to někde za mnou, nade mnou, vidí mě, cítí mě, vysává mě
Nechci toho prozrazovat moc, ale design tohoto nepřítele a jeho chování bylo jednoduše neskutečné. Měl jsem z něj husí kůži, bál se každého kroku a atmosféra by se dala krájet.
Abych vám zážitek bez spoilerů trošku přiblížil, vzpomněl jsem si na úplně první tajemné monstrum z dávného seriálu Ztraceni. Zároveň si ho můžete představit jako Predátora, který místo očí sází na čich. Jednoduše neskutečná paráda jak z hlediska hratelnosti, tak designu, animační prezentace a strachu o sebe sama. Za mě vyloženě geniální záležitost.
Je to zvláštní kontrast. V jednu chvíli likvidujete řady lidí, jako by se nechumelilo, abyste se po nějaké hodině bojování, hopkání a řešení nezapeklitých puzzlů 30 minut ukrývali ve stínech a ani nedýchali při přebíhání od jednoho zdroje světla k druhému.
zdroj:
Asobo Studio
Resonance: A Plague Tale Legacy
Z hratelné ukázky hry Resonance: A Plague Tale Legacy odcházím s velmi smíšenými pocity. Už jsem přijal, že bude spíš akcí než adventurou a že spíš než historický mor se řeší primárně nadpřirozeno a mytologie (kterou mám ale velmi rád, takže zase body k dobru).
Akce není špatná, vlastně je i zábavná po odemčení pár nových schopností, kde jsem si oblíbil dvojitý kop odhazující nepřátele (třeba ze srázu) a vrhnutí útočícího nepřítele na jeho kolegu, čímž se oba vyvedou z rovnováhy.
Baví mě prostředí, jak jeho krása, tak tajemno a není v něm nouze o skryté odbočky a sběratelské předměty (a výjimečně předměty vylepšující vaše statistiky, případně vyloženě novou zbraň). Příběh ještě nedokážu posoudit, ale hlavní postava, její kamarádka a starověký válečník mě bavili, zatímco padouch působil obyčejně (na poměry dobrodružných adventur s lovci pokladů).
zdroj:
Asobo Studio
Největší slabinou se zatím jeví hádanky, které byly zcela bez nápadu a bez jakékoliv nutnosti zapojit mozek. Zato střídavě plíživá a úprková pasáž s fascinujícím monstrem patří k tomu nejlepšímu, co jsem si nejen letos zahrál a kdybych se náhodou k plné hře nedostal, stejně na ni budu vzpomínat jako na velmi silný a výborně zpracovaný zážitek.
Nicméně zvědavost mi určitě nedá a až hra 27. srpna vyjde na počítačích, PlayStationu a Xboxu, budu muset zjistit, jak je Sophiina mýtická pouť napojená na původní morovou ránu z Francie.
Zatím mám ale pocit, jestli by přece jen nebylo lepší udělat z Resonance novou sérii a nesnažit se ji naroubovat na A Plague Tale, které je absolutně jiné. Kdo se o této žánrové výměně předem nedozví, bude po právu velice překvapený a dost možná i naštvaný, že místo další plíživé konverzačky se stísněnou atmosférou dostal spíš nové Uncharted. A co teprve opačná situace, kdy vás nadchne Resonance a rozhodnete se tedy vyzkoušet i ty dvě předchozí hry...
Na druhou stranu může z Resonance být nová konkurence pro Tomb Raidera a další zmíněné i nezmíněné hry. Nevím jak vy, ale něčemu takovému já prostě nemůžu říct ne - i přes řadu nedostatků.
