Existují remaky, jejichž existence dává smysl na první dobrou. Opráší zapomenutou klasiku z dávno mrtvé generace konzolí nebo vybledlé cartridge, zkusí zachránit raný 3D polotovar z éry prvního PlayStationu, představí ho novému publiku a nostalgiky donutí vytáhnout růžové brýle, že si ho „přesně takhle“ přece pamatují.
Jenomže herní průmysl v roce 2026 trpí permanentní krizí identity a stupeň recyklace posouvá do těžko uvěřitelných výšin. Francouzský vydavatelský gigant Ubisoft tak po rozsáhlé restrukturalizaci vytahuje z kloubu projekt, nad nímž pamětníci, ale i mladší ročníky nemohou než kroutit hlavou. Dámy a pánové, na scénu přichází Rayman Legends: Retold.
Ano, čtete správně. Předmětem komplexního a technologicky překopaného remaku se stala hra, kterou mnozí z nás dodnes považují za vrchol a nepřekonaný klenot moderních 2D skákaček, možná snad s výjimkou Super Mario Bros. Wonder. Desítková recenze je u nás k nahlédnutí. Původní Rayman Legends přitom nezestárly ani o den. Na kreslené grafice na enginu UbiArt Framework se zub času příliš nepodepsal, ovládání je stále přesné… Tak proč vůbec sahat na zdánlivě nedotknutelnou klasiku?
S poměrně skeptickou otázkou jsem usedala k uzavřené novinářské prezentaci s hratelnou ukázkou, kterou pro vybraná média uspořádaly spojené týmy z Ubisoft Montpellier a Ubisoft Milan. Po necelých třech hodinách s ovladačem v ruce však musím sportovně přiznat, že ti Francouzi a Italové nejsou úplní blázni. Nevypravili se totiž do Alp vyšlapanou cestičkou grafické leštěnky za plnou cenu, místo toho se rozhodli pro riskantní kros, který nutně bude mírně polarizující. A mně se tenhle odvážný výšlap vlastně začal docela líbit.
zdroj:
Ubisoft
Čtyři pilíře a nový kabátek ze Snowdropu
Během prezentace vývojáři několikrát opakovali svou mantru, alias čtyři základní pilíře, ke kterým se kotví každé designové rozhodnutí během vývoje: nefalšovaný smysl pro dobrodružství, vtahující 3D vizuální styl, ambiciózní realizace a nová, zapamatovatelná hratelnost. Ano, na papíře to zní jako klasické korporátní PR žvásty, kterými vás v Ubisoftu nakrmí pokaždé, když potřebují obhájit další pokračování až příliš zavedené značky. Jenže pod líbivými frázemi se skrývá i solidní vrstva práce.
Překopáním totiž prošel samotný technický základ, kdy vývojáři opustili čistě 2D prostředí a naroubovali původní UbiArt Framework na svůj interní engine Snowdrop, který v Ubisoftu pohání i hry jako The Division nebo Star Wars Outlaws. Nový Rayman se tak z velké části pořád hraje jako 2,5D plošinovka viděná z boku, ale pozadí nebo nasvícení scén existuje plně ve 3D a zkrátka působí prostorověji. Ke grafickému upgradu pak rovnou přihazují i úplně nové úrovně, které z dimenze navíc obzvlášť těží.
Změna technologie s sebou přinesla i nutnost upravit samotné hrdiny. Bezkloubovitý protagonista tak dostává v nejnovější iteraci jemný redesign s oddělenýma očima a trochu vyšší mírou detailů typu zavázaných tkaniček na ikonické mikině a žlutých botkách.
zdroj:
Ubisoft
Podobně odvážnou proměnou prošla třeba i bohyně Betilla. Pokud si pamatujete její vílí sexy design z Rayman Origins, tady na něj můžete zase zapomenout, protože v Retold vystupuje jako roztomilá valkýra s o dost realističtějšími proporcemi.
Lehkou proměnou prošla také příběhová linka, která Raymanovu tradiční nemesis pána temnoty odsouvá minimálně do pozadí, zatímco nastupuje nový záhadný antagonista v kápi, který se pomocí pradávných rituálů pokouší vyvolat apokalyptické zatmění slunce. Z toho mála, co nám vývojáři ukázali, je ale jasné, že zakuklenec není nejvyšším kápem. Rozkazy přijímá od ještě větší, temnější a záhadnější entity, která s ním komunikuje skrz magickou kouli. Že by to přece jen byl Mr. Dark?
I přes určité rozšíření ale kostra vyprávění zůstává vcelku věrná originálu. Rayman, Globox a jejich věrní společníci Teensyové narazí na potulný stan plný podivuhodných obrazů. Každé z těchto pláten funguje jako portál do jiné dimenze a hrdinové se v nich musí postavit drakům i dalším gigantickým nestvůrám.
První krůčky: Staré království a smradlavé bažiny
Během dema nám Ubisoft dovolil navštívit dvojici světů, ovšem proložených zbrusu novým osvěžením. Prvním z nich byl Old Teensie Kingdom a kdo hrál původní verzi, bude se od prvních minut cítit jako doma. Architektura hradů, kamenné římsy, zelené louky a ostrůvky evokují silnou nostalgii klasických úvodních levelů skoro každé plošinovky, kde budete z paměti snadno tahat schovky Teensyů i Lumíků.
Lokace opticky nabraly na objemu, kde pozadí už nepůsobí jako nedůležitá placka kdesi v dálce, přitom jsou úrovně i přes větší míru detailů pořád srozumitelné, což u rychlejších skákaček s hlubší perspektivou občas bývá problém. Ovládání je (snad až na občasná zaškobrtnutí verze streamované ze serveru až v Londýně) precizní s okamžitou odezvou a specifickou setrvačností, jakou od Raymana očekáváte.
Jenže pak přišel zvrat poměrně nečekaný. První svět končí takzvaným dračím předělem, který hru bez větších cavyků přepne do 3D režimu. Kamera se odlepí z klasického bočního pohledu, obletí Raymana a usadí se za jeho zády a z hopsačky se stává zběsilá akční jízda na hřbetě draka po vzoru koridorových stříleček typu (také nedávno oživeného) Star Foxe.
zdroj:
Ubisoft
V těchto pasážích zapomeňte na nějaké promýšlení skoků, prověří pouze hbitost vašich reflexů, potažmo schopnost si zapamatovat, jestli u vodopádu uhýbáte doleva, nebo doprava. Letíte kupředu závratnou rychlostí, kličkujete mezi padajícími sloupy, provádíte rychlé úhybné manévry do stran a plivete ohnivé koule po všem, co se vás pokouší sestřelit z oblohy nebo vám brání v cestě a vypadá, že půjde rozbít. Do cíle musíte donést alespoň jednoho Teensyho, pokud se vám to nepodaří, nezbývá, než si celý předěl zopakovat.
Vývojáři nás sice důrazně varovali, že si dračí sekvence ještě nemáme nahrávat, protože u nich stále ladí některé efekty, potažmo výkon, ale už teď jim grády rozhodně nechyběly. Zaměřování by v nich mohlo fungovat lépe, ale jako jiný typ vjemu mezi hopsáním, vlastně proč ne.
Druhá část ukázky nás potom zavedla do smradlavých bažin The Stinkbog. Mlha se líně převaluje mezi kořeny stromů, světelné paprsky prořezávají jedovatý opar a z vykotlaných výhonků pučí lačné masožravky. Raymanův svět už není jen hezký obrázek, působí víc jako živoucí ekosystém, kde v dálce vidíte šikující se žáby, které vás o pár metrů dál začnou nahánět. I bažinatá kapitola končila 3D přeletem, takže se dá očekávat, že jich bude minimálně pět. Tedy, spíše šest.
zdroj:
Ubisoft
Jedním z fajnových osvěžení původního Rayman Legends byly totiž bonusové hudební úrovně, kde jste se skoky, plachtění i sjíždění po lanech snažili sladit se známými rockovými fláky i nějakými těmi skladbami ze soundtracku. V Ubisoftu by byli blázni, kdyby se jich vzdali třeba kvůli licencím, ale naštěstí pro Retold chystají zbrusu nový, vyloženě hudebně-rytmický svět.
Podle mála, co jsme z něj viděli, se pojetím a ulítlou atmosférou inspiruje v bonusovém světě Living Dead Party z původní hry. V hudebních úrovních se všechno se točí kolem rytmu: Musíte vyskočit přesně do úderu bubnu, rozdávat rány do drnkání basové linky, sklouznout se přes propast ve chvíli, kdy v soundtracku nastoupí divoké kytarové riffy…
Nebát se návratů
Je mi úplně jasné, že to Rayman Legends: Retold po svém vydání, které je naplánované na 1. října 2026 na PC, PS5, Xbox Series X/S a Switch 2, nebude mít jednoduché. Herní komunita je dnes extrémně kritická a obzvlášť vůči Ubisoftu panuje dlouhodobá, často oprávněná skepse. Podobně nepopulární jsou v jistých kruzích i remastery (které přináší málo změn) a remaky (které jich zase mnohdy přináší moc…). Retold se z tohoto úhlu pohledu snaží balancovat na tenounkém provázku, což si žádá určitou kuráž, a po té jsme ostatně u firmy proslulé stým recyklátem osvědčené šablony volali nejvíc, no ne?
Zamrzí nicméně absence určitých prvků, která by mi u podobné modernizace připadaly samozřejmé, jako je třeba plnohodnotná online kooperace. Zůstane tak jen její lokální, respektive gaučová verze až pro čtyři u jedné obrazovky.
zdroj:
Ubisoft
Na finální soudy je samozřejmě ještě příliš brzy. Novinářská předváděčka ukázala jen zlomek toho, co nový Rayman nabídne, a na vlastní kůži jsme si nakonec logicky nemohli vyzkoušet ani ten slibovaný multiplayer. Nastavená cenovka necelých 40 eur ale naznačuje, že si je Ubisoft vědom specifičnosti této předělávky, která na rozdíl od Assassin’s Creed 30 úplně nemá potenciál oslovit desítky milionů lidí.
V záplavě otevřených světů a her jako služeb je ale návrat starého dobrého Raymana (byť se dvěma očima, na hřbetě draka, a ne v úplně zbrusu nové hře) vlastně příjemně osvěžující. I když je ve své odvaze lehce schizofrenně potenciálně kontroverzní a konzervativní zároveň.
