Hry ze série Zaklínač a třetí díl obzvlášť jsou pro mě jedněmi z mála, u kterých jsem nikdy nepotřebovala dlouhé přemlouvání, abych se nechala zlákat k opětovné instalaci a dalšímu průchodu. Velen jsem prošla tolikrát, že bych některé cesty mezi bažinami a rozpadlými vesnicemi pravděpodobně našla i poslepu, v Novigradu se nemám šanci ztratit, ani kdybych se snažila, a mnohé dialogy bych vám pravděpodobně zvládla odříkat zpaměti. Když CD Projekt RED ohlásil překvapivé třetí rozšíření, byla výmluva k další stohodinovce na zaklínačské stezce nasnadě.
Návrat ke Geraltovi má pro mě vždycky specifické kouzlo, byť ve mně nový remaster vyvolal překvapivě smíšené pocity. Pořád je to pro mě návrat domů, navrch ke hře, která jednou provždy definovala podobu moderních RPG.
Na stranu druhou přichází tato nová verze s estetickými změnami, které jsou pochopitelně prudce subjektivní, ale já se jejich fanynkou spíše nestanu. V určitých ohledech trojka přišla o další kousek své původní syrové, špinavé atmosféry - a to už jí oproti prvním dvěma dílům sama měla málo.
Pokud na remaster přesedláte rovnou z původní verze, rozdíl v grafice je obrovský. Vylepšené nasvícení, hustší vegetace, detailnější textury, přepracované prostředí a větší množství objektů dokážou působit skoro jako úplně jiná hra. Zaklínač 3 sice pořád stojí na více než deset let starých základech, ale v nové podobě se nemusí stydět ani v přímém porovnání vedle o generaci mladších otevřených světů.
Výrazně prokoukla především příroda. Tráva i keře a další vegetace reagují přirozeněji, lesy jsou hustší a celá krajina má najednou větší hloubku. V kombinaci s novým nasvícením dokáže být Zaklínač 3 opravdu nádherný.
Tady ale přijde ono ale. Svět je neskutečně barevný a už v Bělosadu působí až pohádkově, skoro toussaintsky živě. Když s Vesemirem za úsvitu projíždíte krajem, vylepšené nasvícení vám doslova vyrazí dech, jak úchvatně vypadá. Jenže přemíra saturace a hřejivých tónů místnímu světu ne úplně svědčí. Jasně červená krev, která po souboji se smečkou ghúlů stříká na zem, má najednou odstín křiklavé rtěnky místo původní tmavé, husté tekutiny.
zdroj:
CD Projekt RED
zdroj:
CD Projekt RED
Všechno působí vřele a místy až příliš oranžově. Západ slunce je sice nádherná podívaná a odrazy na vodní hladině vypadají skvěle, ale červené a hnědé tóny najednou úplně přebíjejí studené šedé odstíny. Jenže Zaklínač 3 není hra o idylickém středoevropském venkově a k všudypřítomné válce, smrti, příšerám a lidem, kteří se ze zoufalství uchylují k nejhorším možným rozhodnutím, zkrátka tahle hřejivost a přívětivost moc nesedí.
Pokud navíc na PC nemáte dostatečně silný hardwarový kalibr na to, abyste posunuli na maximum posuvníky path tracingu a ray reconstruction, začne místy hra působit zvláštně bakelitovým dojmem. Jako by se všechno sice víc lesklo a mělo víc detailů, ale do okolí vlastně moc nezapadalo.
Agresivní teplé světlo dokáží moderní výdobytky karet od Nvidie přirozeně rozptýlit, ale bez nich ztrácí prostředí přirozenou hloubku a místy víc připomíná přebarvenou kreslenou pohádku než drsný kontinent zmítaný válkou.
zdroj:
CD Projekt RED
Co mě ale naopak naprosto nadchlo a kde remaster odvádí fantastickou práci, je zahustění populace, zejména v městských oblastech. Když dorazíte do Novigradu nebo do Beauclairu, ulice konečně skutečně pulzují životem. Tržiště a hlavní třídy jsou doslova obsypané lidmi, všude je šum, tlačenice a přirozený městský ruch.
Ve městě je opravdu hodně lidí a najednou máte mnohem víc pocit, že si žijí svými životy a jenom nečekají, až si od nich přeberete další zakázku. Občas sice dochází k drobnému doskakování postav o něco blíž, než by se slušelo, ale svět každopádně působí živějším dojmem nejen v rámci barevné palety.
zdroj:
CD Projekt RED
Hratelnost jako taková prošla příjemnou, ale oproti grafické stránce výrazně jemnější modernizací. Zvlášť pokud jste na Zaklínače 3 nesáhli od posledního datadisku a nemáte přímé porovnání, asi byste vesměs přísahali, že se moc nezměnila, v kombinaci s next-gen updatem z roku 2022 už ale zaznamenala proměnu dost zásadní.
Asi nejočividnější jsou novinky v soubojích, kde na sebe útoky navazují bez dřívějších těžkopádných pauz, díky čemuž mají souboje zajímavější, dynamičtější tempo. Minimálně takové, jaké nemám ve svalové paměti. Nová dynamická kamera odvádí skvělou práci: při duelech se přimkne těsně ke Geraltovi, zatímco při potyčkách s většími skupinami se elegantně vzdálí. Nepřátelé jsou navíc i na normální obtížnosti znatelně agresivnější, takže i obyčejná smečka vlků nebo raný souboj s gryfem vyžadují víc soustředění, než je klasicky předběhnete o několik úrovní a odpravujete na jeden sek mečem.
zdroj:
CD Projekt RED
Pochvalu si zaslouží také vaše věrná kobylka - jízda na koni působí plynuleji a celkově jsem se pocitově mnohem méně uchylovala k rychlému cestování mezi ukazateli, což je asi jedna z největších pochval, jaké se otevřenému světu dají vyseknout. Klepna samozřejmě pořád není dokonale poslušný dopravní prostředek, občas se zasekne o překážku nebo odmítne zatočit, ale třeba vytyčených cest se drží o dost spolehlivěji.
Generálním úklidem prošel také strom dovedností s přehlednějšími větvemi - pokud v remasteru zkusíte načíst nějakou starší uloženou pozici, vrátí vám veškeré body a musíte si je do schopností investovat znovu. Některé možnosti jsou navíc poměrně silné, takže pokud jste si dříve stěžovali, že Geraltovi chvíli trvá, než se promění v pořádného munchkina, teď si můžete přijít na své.
Nakonec ale větve dovedností a jejich provázání nejsou zas tak dramaticky odlišné a souvisí spíš celkovým zjednodušením a zrychlením uživatelského rozhraní, které vás tolik neotravuje proklikáváním dlouhých nabídek, což doceníte zejména na gamepadu. Třeba evidování nepřečtených písemností se povedlo vyřešit vskutku elegantně.
zdroj:
CD Projekt RED
Do stejné kategorie pohodlí potom řadím i hromadné vybírání kapes (i útrob) mrtvol a coby vyznavačce herní módy mi udělal radost taky integrovaný systém transmogrifikace, který jsem dříve obcházela mody. Už se zkrátka nemusíte vzdávat oblíbených kousků zbroje s otřesnými statistikami, jejich vzhled si můžete přenést na libovolnou kvalitnější výbavu.
Milým detailem je pro mě také zjemnění zaklínačských smyslů, které už neotravují obřími červenými fleky přes polovinu obrazovky. Nebo jsou možná jen v obecné záplavě teplých tónů o něco méně očividné, těžko říct.
Najdou se drobné technické nedostatky, jako jsou občasné propady snímků při náročnějších bitvách nebo náladové renderování vlasů některých postav (dívám se zejména na jednu čarodějku s havraními kadeřemi). Občas zazlobí fyzika - třeba jeřáby v novigradském přístavu se zřejmě houpou v úplně jiném větru než místní plachty respektující bezvětří.
zdroj:
CD Projekt RED
Troufám si ale tvrdit, že remaster většinu času dělá přesně to, co má: odstraňuje zbytečné třenice. Jeho barevnější paleta nebude sedět každému, já sama se po vydání asi porozhlédnu po nějakém modu, který ji trochu utlumí, ale vzhledem k tomu, že jde o bezplatný upgrade, není důvod se k němu stavět zády.
Pokud jste Zaklínače 3 hráli naposledy v roce 2016, rozdíl bude obrovský. Pokud jste si ho prošli v rámci next-gen updatu z roku 2022, není skok samozřejmě ani zdaleka tak dramatický. Přesto remaster nabízí dost změn nad rámec grafiky, ale zvlášť pokud si můžete dovolit path tracing, rozhodně stojí za hřích. Je to naprosto skvělá předehra pro chystané Písně minulosti a hlavně perfektní výmluva, proč s Geraltem zase jednou strávit dalších sto hodin.
