Některé hry zestárnou špatně. Jiné zajímavě. A pak tu máme tituly, které se s odstupem několika let promění v kroniku vlastního vývoje, a to nejen technologického. První Kingdom Come: Deliverance dnes po next-gen updatu na PS5 působí přesně takhle. Jako návrat do roku 2018, který už ale konečně běží tak, jak měl běžet tehdy. A možná dokonce i trochu lépe.
Když české středověké RPG v únoru 2018 po dlouhém čekání konečně vyšlo, bylo upřímně... punkové. I nad rámec pózy, že je realisticky přísné naschvál. Na PC běželo všelijak bez ohledu na sestavu a hojně padalo, což bylo vzhledem k ukládacímu systému sejvovic jednoduše k vzteku. Některé úkoly nešly dokončit, na rozbité skripty a zmatenou AI jste naráželi neustále, NPC z herního světa mizela a objevovala se, jak se jim to zrovna hodilo.
Podobně jako u recenze Cyberpunku o nějaký ten rok později jsem tehdy měla bizarní štěstí, i přes drobnější zádrhele se mi hru podařilo ještě před vydáním dohrát a zhodnotit do Levelu. Spoustě jiných ale štěstěna ani přes odvahu tolik nepřála, opravy přicházely postupně a trvalo dlouhé měsíce, než se technický stav dostal do přijatelné kondice.
Jenže na tehdejších konzolích byla situace ještě horší i dlouho potom. Na původní PS4 a Xboxu One šlo o zážitek, který jste zkrátka nechtěli absolvovat, natož abyste si ho masochisticky užívali: Nekonečná načítání, snímkovací frekvence nejen na náměstí v Ratajích připomínala powerpointovou prezentaci, okořeněnou o poletující postavy bez hlav. Vytrvalé pády do systému, které u ostrých verzí na konzolích byly jinak hodně ojedinělé.
A co bylo s odstupem nakonec nejironičtější? Verze pro Switch z roku 2024, tedy platformu, od které nikdo nikdy nečekal zázraky, běžela překvapivě dobře. Ba co víc, lépe než neoptimalizované verze ve 30 FPS, které PS5 a Xbox Series X/S zdědily po svých předchůdcích. Ale tomu je teď naštěstí konec.
Next-gen update pro PS5 (a Xbox Series) není remaster, remake ani žádný Director's Cut. Je to zkrátka a dobře update, ale kvalitu zážitku zvyšuje dost zásadně. Hra nově běží až v 60 FPS, a co je asi nejpodstatnější, i v Ratajích a s hojnějšími skupinkami třeba při bitvách už framerate drží výrazně líp než Bohutova víra. Rozlišení 4K v kombinaci s vyšším rozlišením textur posouvá vizuální stránku velmi blízko PC verzi na Ultra nastavení. S vizuálem pomáhá i FSR a lepší anti-aliasing. S loňskou dvojkou si jedničku pochopitelně pořád nespletete, ale dívá se na ni výrazně líp.
zdroj:
Warhorse
Ještě větší úleva přichází díky SSD. Prakticky vymizely dlouhé zatmívačky u rozhovorů nebo při otvírání mapy, načítání jsou výrazně rychlejší a hra reaguje svižně. Delší loading zůstává prakticky jen při prvním spuštění, a i ten představuje zlomek oproti tomu, na co jsme bývali zvyklí. Nezaškodí si připomenout, že se technologie napříč konzolovými generacemi posunula, i když tak rádi reptáme na pomalý vývoj. Deset patnáct sekund oproti někdejším dlouhým minutám zkrátka představuje solidní zlepšení hráčského komfortu.
Tuzemské hráče a hráčky pochopitelně potěší i oficiální implementace fanouškovského dabingu do konzolových verzí. Vedle toho přibyly i nové jazykové mutace, včetně ukrajinštiny nebo turečtiny, případně japonský dabing pro opravdové fajnšmekry. Český dabing pořád působí trochu amatérsky proti profesionálnímu anglickému, ale má svoje kouzlo a nakonec uznávám, že vlastenecky zdařile dokresluje atmosféru.
zdroj:
Warhorse
Paradoxně největší slabinou next-gen updatu je fakt, že až příliš dobře ilustruje, jak obrovský kus cesty Warhorse urazilo mezi prvním a druhým dílem. Dvojku mám po lednovém hraní v čerstvé paměti a rozdíly mě po návratu do jedničky fackovaly na každém kroku. Od boje a pohybu přes práci s inventářem a rozhraním až po mnohem jednodušší systém zločinu a trestu.
Souboje jsou brutálně toporné, byť se mi na gamepadu subjektivně ovládají možná trochu snáz než s myší (na rozdíl od páčení zámků). Prakticky okamžitě mi došlo, proč jsem prapůvodní průchod absolvovala hlavně s dýkou, přinejhorším s lukem, zatímco ve dvojce jsem hvězdou kutnohorského turnaje. Míření na nepřátele často selhává v momentech, kdy potřebujete především přesnost a dobrou odezvu, a zvlášť když se dostanete do souboje proti vícero protivníkům zároveň, je to mnohdy spíš otázka štěstí než umu. Ve dvojce už jsou podobné situace řešené mnohem elegantněji.
zdroj:
Warhorse
Správa inventáře je těžkopádná, uživatelské rozhraní nepřehledné. Každá výprava do inventáře připomíná boj s mizerně nadefinovanou excelovou tabulkou, kde se popisky hromadně překrývají. Převlékání nebo i jen snaha Jindru nakrmit (a že má samozřejmě pořád hlad) je velká zkouška vůle a trpělivosti.
Ačkoliv je Posázaví také nádhernou reklamou na české léto, nasvícení scén je oproti druhému dílu ploché a postavy v rozhovorech působí až nepříjemně strnule, s mrtvou mimikou a magneticky těkajícíma očima. Krajina pořád vypadá úchvatně, hlavně při západu slunce, ale NPC vám svá léta připomenou každou voskovou grimasou.
Najednou si zkrátka uvědomíte, jak velký drnohryz Jindra ve Skalici vlastně byl. A tím opravdu nemyslím jen to, že se ještě neumí ohánět mečem nebo že čtení je pro něj španělská vesnice. Ale opakuji: tohle není remake. Základ hry je osm let starý. A v tomhle kontextu je update víc než důstojný, byť by si tenhle servis první díl zasloužil už dávno.
zdroj:
Warhorse
Pořád narazíte na drobnější bugy. Všimnete si doskakování objektů na obzoru a vesničané se občas vzpouzejí fyzice nebo ignorují značky, kam si mají stoupnout, aby je kamera zabírala. Nálepku eurojanku si první díl nikdy úplně nesloupne, lepidlo ze smůly pořád trochu drží. Ale už jsem během hraní nenarazila na chyby, které by třeba rozbíjely questy – myslím, že úkol se slavíky jsem úspěšně dokončila snad vůbec poprvé.
Dlouhodobě zastávám názor, že série by se měly hrát od začátku. Třebaže dvojka dění jedničky shrnuje bravurně (a ono se v ní nakonec zas tolik nestalo...), je next-gen update skvělý krok, díky němuž se k ní může vrátit docela podstatná část publika, kterou technický stav právem odrazoval. A přitom by byla škoda ji minout, protože i přes všechny výhrady pořád má své rázovité kouzlo. Víc než na divoké politické intriky se soustředí na Jindrovo nitro a osobní vývoj, takže ke dvojce představuje výborný kontrast a výstavbu.
A protože nejde o remaster, dostanou ho zdarma všichni majitelé původní verze pro PS4 a Xbox One. Včetně možnosti převést uložené pozice. Základní hra se prodává za 29,99 eur, královská edice se všemi DLC za 39,99 eur. Dnes se navíc stává součástí předplatného Xbox Game Pass, čímž se laťka pro zájemce o Jindrovy počátky snižuje na velmi únosnou mez.
Hrát dnes první Kingdom Come na PS5 je trochu jako listovat starým rukopisem, který někdo přepsal do čitelnější podoby. Vidíte chyby, tamhle někomu zase trochu ujela ruka s husím brkem. Sdělení je stejné, ale čte se mnohem lépe. Next-gen patch z něj rozhodně nedělá žádný moderní blockbuster, kterým dvojka s mezinárodním úspěchem už nakonec byla. A právě v tom tkví jeho kouzlo. Je to ta verze Kingdom Come, kterou Warhorse chtělo vydat už před osmi lety? Asi ano. Ale pořád lepší pozdě než nikdy.
