Za všech normálních okolností je oznámení remaku vaší oblíbené hry důvodem k radosti a oslavám. Z dobrého důvodu jsem ale v různých rozhovorech, debatách a myšlenkových experimentech o modernizacích nějaké vysněné milované hry nikdy nezmínil Heroes of Might and Magic III. Kultovní tahovka ji podle mě zkrátka nepotřebuje. A nejsem si jistý, jestli ji potřebuje v takovém stylu, v jakém ji předvedl Ubisoft na Gamescomu. Vysvětlím.
Předně: Jakákoliv kritika remaku je z lásky, nikoliv nenávisti. Ač to může znít naivně, jsem přesvědčený o tom, že úmysly Ubisoftu jsou upřímné. HoMaM III Remake tak není úplně ztracený případ, nad kterým je nutné hned lámat hůl. Myslím, že stačí relativně dílčí změny a může jít o modernizaci, kterou si tahová strategie z roku 1999 skutečně zaslouží. Abych ale jenom vágně nekroužil kolem horké kaše, pojďme se nejdříve podívat na to, co je v Heroes of Might and Magic III Remaku nového a co si zaslouží naši pozornost.
Co se povedlo?
Slova o upřímných úmyslech Ubisoftu jsou patrné už ze samotného principu remaku. Dokáže totiž jakoukoliv mapu z původních Heroes automaticky přetvořit do nového 3D. Zkrátka to, co si můžete zahrát v HoMaM III, pojede i v remaku, takže celých 27 let komunitní práce neumírá a může velmi pohodlně žít i v nové hře. Což je jasný signál, že jde především o fanoušky. Při tvorbě hry ostatně komunita hodně radila, co zlepšit, co změnit a co ponechat. Ubisoft je taky v kontaktu s týmem kolem nejpopulárnějších modifikací a z náznaků je jasně patrné, že se pracuje i na tom, aby hra co nejdříve podporovala Horn of the Abyss a podobné komunitní předělávky. Super!
Obrovskou výhodu remaku spatřuji v novém publiku. Hra přitáhne lidi, pro které je HoMaM III už příliš velký relikt, případně hrají jenom na konzolích, kam se série podívá vůbec poprvé (nepočítáme-li bizáry jako Heroes of Might and Magic: Quest for the Dragon Bone Staff na PS2). S tím taky snad dostaneme i normální, moderní multiplayer se simultánními tahy a dalším nastavením. Kompetitivní scéna Heroesů je stále živá a upřímně, spíše než ukládací a nahrávací festival kampaně mě u hry má potenciál udržet spíše multiplayer.
Když jsem na Gamescomu poprvé spouštěl modernizovanou mapu Arrogance, překvapilo mě, že sžití se s remakem bylo okamžité. Další dobrá zpráva! Ovládací prvky jsou rozmístěné velmi povědomě, vše najdete tam, kde jste zvyklí. První tah mi zabralo odklikat v rámci sekund, paráda. Tohle je přesně ta část, která výborně funguje pro fanoušky.
Z grafických vylepšení se mi líbí přehlednější uživatelské rozhraní, kdy vám menu nezabírá velkou část obrazovky. Náhledy měst jsou parádní, stejně jako atmosférické animace, když hrdina poprvé vjede do nového města. Mile detailní jsou i animace jednotek v hradech – když kliknete na gryfí konzervatoř, vidíte, jak se opeřenec zrovna krmí na těle nějakého nebožáka a podobně. Krásnou drobností je například i změna ročních období na mapě dobrodružství. Každý týden je jiná roční doba, takže stromy se barví do oranžova, pak je pokryje sníh, rozkvetou, zazelenají se a tak pořád dokola.
Příjemné je i nastavení perspektivy. Na výběr je několik předdefinovaných stylů hraní a možnost si je kompletně přizpůsobit, což mění jednak to, co se vám zobrazuje na monitoru (chcete mřížku, popisky?), jednak přiblížení kamery na hrdinu a v neposlední řadě i rychlost hry. Na své si tak přijdou lidé, kteří se chtějí hlavně kochat, nikam nespěchají a s tahem si dávají na čas, stejně jako profíci, kteří chtějí naopak informací co nejvíce a co nejrychleji se proklikat ke konci tahu, protože jim v multiplayeru tiká časovač.
zdroj:
Ubisoft
Super možností je zautomatizovaný pohyb, kdy jedním kliknutím hrdina posbírá všechny suroviny a předměty v dosahu, stejně jako v boji můžete nechat počítač doporučit vám ideální tah, což se bude hodit hlavně nováčkům v kombinaci s odhadem síly nepřátelských armád, jako je tomu například v Heroes of Might and Magic: Olden Era. Pomůže taky systém notifikací, který vás upozorňuje na důležité události, například nepřítel blížící se k vašemu hradu. Heroes of Might and Magic III Remake se bezesporu hraje pohodlněji, hra vám lépe komunikuje více informací, takže můžete dělat poučenější rozhodnutí.
Z kvalitativních vylepšení, která mi utkvěla v paměti, můžu ještě jmenovat přehlednější ekonomiku, kdy je u suroviny v závorce zobrazen její denní přírůstek, ikonky v bitvě, zda jednotce zbývá protiútok, jasně a okamžitě viditelný rozsah pohybu nepřátelských jednotek a třeba označení setových artefaktů. I města jsou přehlednější, s budovami kategorizovanými do logických shluků. Celkově se remake hrál moc příjemně, důvěrně a po hratelnostní stránce jako takové nemám výtek.
Co se nepovedlo?
Grafiku měst jsem vyzdvihoval, ty vypadají parádně. To už tak úplně nemůžu říct o jednotkách a mapě dobrodružství. Všechno má prapodivnou perspektivu, takže jednotky navzájem prostě vypadají nepatřičně, což platí i o objektech na globální mapě, které jsou buď přehlédnutelné, nebo naopak razí jako pěst na oko. Rozpoznatelnost objektů je obecně velký problém – hodněkrát jsem v trávě přehlédl třeba hromádku surovin nebo si myslel, že je altánek s vědomostmi součást scenérie. Opět je dle mého na vině perspektiva, kdy by snad pomohlo si pohrát s velikostí objektů. Ubrat trochu stylizace a dát místo atmosféry na čitelnost. Je ale možné, že si člověk s odehranými hodinami zkrátka zvykne.
Týká se to i jednotek, které na bojišti mají podivné rozměry. Kavalérie není o tolik větší než křižák, gryf se pomalu vyrovná drakovi. Všechno působí jako nějaké figurky na deskovce místo skutečných živých jednotek. Musím říct, že se mi taky nelíbí jejich design. Je prazvláštně nekonzistentní a osciluje mezi přílišnou přestylizovaností a vágností.
Třeba jednotky hradu jsou totálně nudní paňácové v brnění, ze kterých mě nezaujali ani archandělé. Fakt to vypadá, jako by na každém hradu pracoval úplně jiný tým – někde se hrálo na přílišnou realističnost, jinde zase Ubisoft ustřelil na stylizaci (nekropole)... Výsledkem je pro mě velké zklamání a fakt špatná rozpoznatelnost, které dělá medvědí službu taky převod do 3D. Doufám, že po rozporuplných reakcích od fanoušků zrovna jednotky projdou výrazným přepracováním.
O umělé inteligenci toho nemůžu říct mnoho, na to budu potřebovat výrazně víc času, každopádně mě překvapilo, jak se slabí hrdinové-průzkumníci rádi pouštějí do přímého ohrožení vašim hlavním gerojem, a to i na těžkou obtížnost.
Zdaleka největší problém mám ale s tím, že se podstata Hereos III v remaku nemění. Když už Ubisoft modernizuje, měl sáhnout do principů a mechanismů, které jsou na hře prostě špatně a komunita se s nimi za těch 27 let elegantně vypořádala. NIKDO si NIKDY dobrovolně nevezme schopnost Orlí oko, ta prostě ve hře v původní podobě nemá co dělat. Magie je opět a zase totálně náhodná, nemožnost za suroviny přezkoumávat kouzla je velké přehlédnutí, protože bez městské brány můžete soupeři rovnou odevzdat všechny své hrady. Očekávám, že diplomacie a nekromancie budou zase až komicky nevyvážené jako v původní hře.
zdroj:
Ubisoft
Ona se s nedodělky nakonec nejspíš zase popere komunita. Jak už jsem psal v úvodu, je velmi pravděpodobné, že i remake dostane neoficiální rozšíření Horn of the Abyss, ale některé věci měly být ve hře dle mého zapečené rovnou... Když už se teda se vší slávou remakuje.
Moc se mi nelíbí ani přehledová obrazovka hrdiny a armády, není totiž moc přehledná. Snažit se v titěrných políčkách najít, jaký artefakt jste zrovna objevili nebo jakými skilly a specializací hrdina disponuje, působí spíše jako test u očaře.
Dát si záležet
Kolem a kolem je pro mě Heroes of Might and Magic III Remake hodně rozporuplným zjevením. Opět a zase se totiž ukazuje, jakou komunita na původní hře udělala za těch 27 let obrovskou práci a je dle mého vyloženě chyba, že aspoň část z ní Ubisoft nepřevzal, či se jí alespoň neinspiroval. Ošklivé jednotky pal čert (nebo ďábel, hrajete-li za peklo...), na ty se dá zvyknout nebo se mohou do vydání v příštím roce ještě změnit, ale fakt, že zase budu muset čekat na mody, aby byl návrat Heroesů pořádně hratelný, mě příliš netěší.
Nicméně je samozřejmě velmi brzy na vynášení definitivních soudů. Jsem hlava otevřená, popírám své konzervativní myšlení a jsem velice, velice rád, že Ubisoft po letech dřímoty na rodinném stříbře konečně začal něco se sérií Heroes of Might and Magic dělat. Držím palce, ať mu to vyjde, já bych si totiž fakt rád zahrál skvělou předělávku jedné z mých nejoblíbenějších her.
