Malé velké Elder Scrolls
Sluší se to předeslat hned zkraje, jelikož se to stane jakýmsi leitmotivem Blades – ono to ve všem podstatném skutečně je The Elder Scrolls, jaké hráči znají a jaké si zamilovali, jen zjednodušené ve jménu přímočarosti. Domovskou základnou mu koneckonců jsou mobilní platformy, třebaže se posléze podívá na PC i konzole včetně Nintenda Switch.
Uskromnění tu nastává především v rozmáchlosti herního světa. Hlavní hrdina se po válce, která zachvátila široké okolí, vrací zpět do domovského města. V bitevní vřavě vzaly zasvé Čepele, ochránci císaře, odtud název. Notně zplundrované sídlo však není jedním z mnoha, mezi nimiž lze bez přerušení cestovat napříč divukrásnou krajinou, slouží spíše jako jakýsi hub. Mise od něj dělí regulérní loading a přenesení do samostatné lokace.
Nutného umírnění doznala i herní náplň. Veškeré předměty, s nimiž lze v rámci dobrodružství manipulovat, automaticky září oproti statickému pozadí. Inventář už se nechlubí takovou bohatostí. Léčivé a jiné lektvary není nutné držet v paměti, samy se nabídnou, když síly začnou ubývat.
A šarvátky. Ty se možná lehce překvapivě neovládají tahy prsty na displeji à la Infinity Blade, nýbrž poklepáním a podržením. Speciální ikonky obstarávají magii, štít a jiné schopnosti. Potyčky mě ale navzdory své prostotě zatím neomrzely, těší se totiž hezkému rytmu krytí a výpadů, kombinace dovedností či komb a celé to natolik pěkně odsýpá, že mě baví podstupovat nové a nové souboje.
Věrné kořenům
No a nyní k tomu, proč Blades poměrně často a neobyčejně půvabně působí jako nefalšované The Elder Scrolls, jen na cesty. Jednoduše proto, že strefují rozumný kompromis mezi malým a velkým. Ví, co ze svého já si uchovat a co tak úplně potřeba není. Nechybí systém výměny zbroje a zbraní, mechanismus obchodování s předměty, vylepšování i oprava jejich zbídačeného stavu. Strom schopností i magie slibuje desítky hodin odemykání.
Design kobek k tomu umí být co do rozlehlosti a členitosti vcelku štědrý, seznam nepřátel zrovna tak. Žoldáci a kostlivci, přízraky, vlci i kolčaváci. Esteticky si to ještě malounko péče zaslouží, nicméně Blades co chvíli čarují úsměv na rtech nějakým milým vizuálním pokývnutím ke Skyrimu či Oblivionu.
I prozatímní soundtrack je ve skutečnosti příjemně klasický, s lyrickými tóny i dramatickými linkami, dojde-li na to. Stačí spustit hlavní menu a člověka dočista obejme poetika série, ryzího velkolepého dobrodružství, svůdných dálav i zastrčených dungeonů.
Jistěže, Skyrim na Switchi tohle všecko nabízí v násobně nabitější podobě, tady však o něco takového vůbec nejde. Tady se jedná o umírněnost, kterou by zvládly pojmout i pětipalcové telefony.
zdroj: Archiv
Můj dům, můj hrad, mé město
A najdou se i vcelku nosné novinky, v nichž pokulhává i onen Skyrim. Jmenovitě to je správa vlastního městečka. V The Elder Scrolls: Blades se hráči dostává pod ruku celá ubohá osada a snaž se, milý hrdino.
Nejedná se o nic zásadně objevného, ponejvíce to připomíná minihru ze starších Assassinů. Stavba či upgrade jednotlivých stavení závisí na surovinách nasbíraných během výprav. Lze stavět obytné domy, kovárny, alchymistické laboratoře, zdobit je drobnými estetickými prvky (např. vlajkami) a tak všelijak podobně. I za těch pár hodin se ráz městečka stihl pozorovatelně změnit a hned působilo o kus veseleji a zabydleněji. Potenciál tu tedy je.
A přejde-li vás chuť na klasický příběh, nabízí Blades režimy Abyss a Arena. V prvním jmenovaném jde o to, nořit se hlouběji a hlouběji do zatuchlých kobek s cílem vydržet co nejdéle nápor čím dál tím silnějších protivníků. Arena slibuje něco podobného v písku kolosea.
Bethesda has wares… if you have coin
Příležitosti k vyžití by tedy byly, a v míře nemalé. Případný úspěch hry však evidentně visí na obchodním modelu. Místní freemium totiž stojí na odemykání truhel, na něž člověk naráží v průběhu misí, od dřevěných až po zlaté. Jejich otevření je podmíněno čekací lhůtou, od pár sekund až po dlouhé hodiny. A počet bedniček omezili vývojáři na deset, více jich v zásobě mít nelze. Ode všeho zlého si lze pochopitelně odpomoci prémiovými krystaly, máte-li jich dostatek.
Je to těžké. Blades velmi lpí na provázanosti mechanismů: určité zadání nelze splnit, dokud dostatečně nevzroste úroveň spravovaného města, to se však nestane, dokud člověk nepostaví novou budovu, tu však postavit nemůže, jelikož mu chybí suroviny, patrně ukryté v té truhle, jíž ještě běží tříhodinový odpočet…
Je férové přiznat, že drahokamy přibývají na konto překvapivě svižně. Přílišnou důvěru však zase nevzbuzuje skutečnost, že už nyní jsou v provozu mikrotransakce umožňující si jednoduše zakoupit celou kopu prémiové měny.
Dvousečná čepel
S jistotou lze tedy říci, že balanc bude tím rozhodujícím, co The Elder Scrolls: Blades může buď vymrštit do čela žebříčků v obchodech, anebo ho solidně utopit v nánosu konkurence. Vyvstává však otázka – jakou má ve skutečnosti konkurenci? Na velkých platformách je to jasné, ale na mobilech či tabletech? Mizivou. Vysokoprodukční RPG z pohledu vlastních očí, přístupné všem, vždy a všude? To není jen tak.
Zbývá ještě zodpovědět mnoho dotazů. Co dlouhodobá udržitelnost? Bude hráč muset tahat kreditní kartu po každém dungeonu? Zajistí Bethesda plný příběhový zážitek a větší variabilitu než ta čtyři představená prostředí? Trochu pozornosti by to chtělo také v rovině technologické: jednou nereagovaly žádné ovládací prvky a virtuální joystick vykazuje slušný lag.
Ale zcela upřímně? Kéž by to tvůrcům vyšlo. Blades člověku dokáží připomenout, proč The Elder Scrolls už čtvrtstoletí baví desítky milionů hráčů, proč je kupříkladu Skyrim takový fenomén. Atmosférou funguje na jedničku, ovládáním na výšku či na šířku, jedním prstem i tradičním rozložením taktéž.
Na tradičních systémech to bude mít těžší. Pokud si však vydavatel hru nezdevastuje vyloženou nenažraností, na Androidu a iOS by mohlo jít o slušný hit. Jestliže se vám podaří na Bethesdě vymámit pozvánku mezi omezený okruh vyvolených, jedná se o dobrý tip na krásný herní večer.
