Vyvrhel
Na dostupné demo jsem se těšil, nicméně herní doba téhle ochutnávky se s trochou snahy dá natáhnout na slabých 45 minut – a to jsem ještě větší část odehraného času strávil v primitivní minihře. Ale o té až později.
Nahlédl jsem do dvou dnů jednoho bezejmenného člověka a od prvního okamžiku na mě dolehl pocit skličující deprese. Hlavní hrdina se topí! Topí se v okovech, které mu připnula společnost. Když se probouzí do každodenní šedi, cítíte z každého okamžiku pocit uvěznění, a ten pocit je všudypřítomný.
Na náladě hrdinovi nepřidá ani možnost nahlédnout do svého bankovního konta, které svítí v červených číslech. Nejvíce mě ale zaujal drobnější detail: Jel jsem spolu s dalšími lidmi výtahem a ve chvíli, kdy jsem se otočil na jednu či druhou osobu, pokaždé se můj spolucestovatel uzavřel do sebe a namáčkl se co nejblíže stěně, jako bych byl slizký podivín, od kterého chce dát každý ruce pryč.
Ponurou atmosféru podporuje i fakt, že město, do něhož vás výtah doveze, je čistě industriální. Všude vidíte staveniště, kouř, prach a spousty lidí, kteří jako zombíci míří bezhlavě za svými povinnostmi.
zdroj: Archiv
Ztráta kontroly
Kromě deprese ale demo nabídlo i jiný druh pocitu – a tím je vztek. Touha celý systém zničit a zbourat. Ta vystupuje na povrch během snových sekvencí, kdy se hrdina dívá do okna nebo na rozestavěné baráky v dálce. V tu chvíli se vše okolo začne bortit. Celý sen je zakončen pohledem na svit ranního slunce.
Nejsem si jistý, kam přesně hra vizemi destrukce směřuje, protože se to po tak krátké ukázce, kde chybí jakákoliv akční pasáž, špatně odhaduje. Ale je dobré vědět, že se kromě melancholiků myslelo i na choleriky.
Kromě hraní za protagonistu jsem v jednu chvíli ovládal i žlutého motýla, kterého hlavní postava zpovzdálí sleduje a který pro mě představoval jakýsi záchvěv naděje v šedém světě bez emocí. Musel jsem se s ním proplétat skrz pracující dělníky a jejich obří nástroje – a jak už do téhle herní mozaiky zapadá, naděje je obrazně i doslova časem rozcupována na kousíčky.
Zárodky šílenství
Co se týká samotných herních činností, moc toho k vidění nebylo. Chodíte z místa na místo, provedete ranní hygienu, projedete se výtahem a projdete městem. Vše včetně chůze se ovládá myší, což není úplně na škodu, ale celé ovládání mi přišlo trochu toporné a potřebovalo by doladit.
Na mobilním telefonu, který slouží tradičně jako budík, můžete nejenom sledovat nejnovější zprávy a číst od maminky výhružné SMS zprávy, kdy že se uráčíte přijít konečně na oběd, ale dokonce je v telefonu jedna minihra. Ta spočívá pouze v neustálém klikání na jedno tlačítko, které vám připisuje body. Nic víc, pouhé klikání na ikonku. Postupně jsem si odemkl modifikátory, kdy mi jedno zmáčknutí tlačítka připsalo více bodů. Trefný společenský komentář!
Dočkal jsem se i nadpřirozeného rozhovoru, když se mi objevila v umyvadle zlatá rybka, která měla spoustu všetečných dotazů typu: „Proč každé ráno vstáváš? Co děláš pro to, abys byl šťastný? A chceš být šťastný?“ Následná možnost vzít rybku do svého opatrovnictví, nebo ji spláchnout do toalety je zajímavá, nicméně demo tuhle část dále nerozvíjí, takže si nějaké rozuzlení musíme ještě počkat.
Kdy?
Jak jste už z textu asi pochopili, Mosaic nejspíše nenabídne průlom na poli hratelnosti, ale dle kraťoučké ukázky usuzuji, že bude až po okraj nasáklá hutnou a temnou atmosférou. A o to nejspíše autorům jde. Z toho, co jsem zatím viděl, vlastně nejsem moc moudrý, zato jsem ale zvědavý, co se z té palety zmatených obrazů nakonec vyklube.
Jen je škoda, že stále neznáme finální datum vydání. Konec dema si o takové prozrazení vysloveně říkal.
