DiRT 3 se chce zalíbit příklonem k rallye
zdroj: tisková zpráva

DiRT 3 se chce zalíbit příklonem k rallye

13. 2. 2011 18:06 | Dojmy z hraní | autor: Petr Poláček |

Ani DiRT 3 nehodlá lézt do zelí Richard Burns Rally (recenze). To jen poznámka pro ty, co by sérii od Codemasters pořád chtěli cpát mezi simulátory, přestože tam nikdy nepatřila a od prvního Colin McRae dílu se soustředila na zprostředkování pseudo-realistického pocitu co nejširšímu spektru hráčů. Snad vás tím zbavím nutnosti cítit zklamání, ostatně RBR si můžete zahrát i dnes: pokud hledáte opravdovou realistickou simulaci, tak vás zastaralá grafika nemůže odradit.

Oč se však DiRT 3 určitě pokouší, je dostat CMR/DiRT sérii zpět do ranku rallye her, ze kterého zejména v minulém ročníku tvůrci rázně vykročili směrem k příšerné amerikanizaci (toť můj názor, recenze DiRT 2 je tady), která se projevila přemírou okruhových závodních klání a nutností absolvovat ve hře od každého druhu něco. Ken Block je sice hlavní hvězdou hry i tentokrát, příklon k efektním kláním á la X Games je pořád cítit, ale respekt k rallye je znatelný mnohem více a to je dobře.

Už jste asi slyšeli, že 60% hry tvoří opravdové rallye klání, a není to marketingová lež. Hlavní kampaň můžete údajně celou absolvovat, aniž byste vůbec vlezli do rallyecrossových nebo gymkhana závodů, což byla rajská hudba i pro uši casual rallye odborníka, za kterého jsem se nedávno (ironicky!) označil v ICQ komunikaci s kamarádem, což znamená, že opravdové rallye nerozumím, ale strašně mě baví ta virtuální. A z této pozice si dovolím konstatovat, že DiRT 3 je na správné cestě splnit přání spoustě hráčů.

Méně keců, více závodění a hlavně hodně rallye

První DiRT (recenze) byl krásný na pohled, docela zábavný na hraní, ale místo těžkých a silných vozů do hry nasadil lehoučké papírové modely, jejichž ovládání nenabízelo žádnou satisfakci. Druhý díl se to pokoušel vylepšit a do jisté míry se mu to povedlo. Auta už sice netrpěla syndromem papundeklových modelů, ale i při vypnutí všech asistentů jsem měl pocit, že buď můj vůz (bez ohledu na model) pořád někdo drží uměle na trati nebo jej někdo naopak vybavil francouzskými tlumiči. Jinak si časté hopsání a plavání po trati ve stylu méďů gumídků nedokážu vysvětlit.

A DiRT 3? Po chvilce za volantem se zdá, že tvůrci tentokrát netahají vylhané fráze z paty a jejich tvrzení o přepracované fyzice nebo vlivu opotřebení pneumatik a terénu na chování vozu jsou pravdivé. Zapnutá asistence řízení, brzdění atd. sice pomáhá opravdovým novicům, ale slušné časy s tím prostě nezajedete. A když se to všechno vypne, tak se okolní svět ponoří do mlhy a jste jenom vy, auto, trať a maximální soustředění.

Auto má správnou váhu a projíždění každé zatáčky smykem bez ohledu na situaci, počasí a stav vozu se trestá výletem do smíšeného porostu vedle trati, která je sice pořád poněkud širší, než by se na rallye trať hodilo, ale už to není dálnice v Los Angeles (řeč je o trati ve Finsku). Jinak řečeno, systém brzda – plyn už má na vyšší obtížnost odzvoněno a místo toho nastupuje nutnost mít trať v oku a citlivě pracovat s plynem, brzdou a řazením, což oproti obecnému přesvědčení fanatiků lze praktikovat i na gamepadu, i když volant pozitivní dojem asi znásobí.

zdroj: Archiv

Poznat to bylo zejména díky Audi Quattro, se kterou jsem svištěl po trati a obdivoval na jedné straně její brutální výkon a na straně druhé se děsil jejího chování v zatáčkách. To na Africké trati (Keňa), která byla mimochodem příjemně uzoučká s nebezpečným porostem blízko cesty, se vůz francouzské výroby choval mnohem ukázněněji a klidněji, ochotněji držel stopu, ale jeho řízení zase nevyplavovalo takové množství adrenalinu.

Vybrat káru, která vám sedne, by nemělo být obtížně. Tvůrci rozšířili arsenál a naprali do hry modely od roku 1950 až po dnešek. Výběr je tedy na vás, jen si je budete muset (zřejmě) odemknout. A pokud vyrazíte do závodu s nějakým starším kouskem, tak musíte samozřejmě počítat nejenom s odlišnými jízdními vlastnostmi, ale i s diametrálně odlišným poškozením.

I tento aspekt tvůrci posunuli kousek dál, což se však z několika minut hraní těžko pozná. Pár kolizí jsem si však naordinoval a zdá se, že už hra fatálnost poškození nehodnotí po tak velkých krocích a skutečně se alespoň snaží i menší škrábance a odřeniny promítat do chování vozu. Ale tohle je zcela upřímně na poněkud delší testování.

Vysoká škola adrenalinové jízdy

Přes to všechno opravdu není DiRT 3 simulace. Proč? Protože Codies prostě hru potřebují prodat normálnímu hráči, který by se v Richard Burns Rally opravdu nechytal, což se ostatně projevilo i na prodejích této šest let staré hry. Pokud se tedy do následujících řádků začetl někdo na mé úrovni casual rallye experta (nezapomeňte na tu ironii!), který chce mít při hraní pocit, že hraje rallye a nemá moc ponětí, jaká je realita, tak ho s chutí na DiRT 3 navnadím.

A pokud se náhodou příklon posledních dvou DiRTů k americkým X Games a jiným populárním kláním líbil, tak jej také můžu uklidnit – DiRT 3 na tyto tendence úplně nerezignuje, jen je tak netlačí dopředu - snaží se je usadit do konceptu všestranné závodní hry, která se (správně) rozhodla ctít mnohem více své rallye kořeny. Jinak řečeno, DiRT 3 se moc snaží, abyste se do rallye závodění doslova zamilovali.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Autogymnastika

Důkazem výše uvedeného je implementace Gymkhana módu, který tvůrci původně ani neplánovali. Prostě si jen tak hráli a najednou jim přišlo, že to je zábava. A ona docela je, když vám dá někdo do ruky brutálně silnou káru, abyste si jen tak jezdili po dosti pečlivě připraveném hřišti a postupně plnili úkoly (celkem je jich 75 a jsou stále obtížnější), které vám budou odemykat další lokace. Hlavně se vám však triky a grify naučené v gymkhaně budou hodit v jakémkoli závodním klání, ano i v rallye.

Právě v gymkhaně přijde asi nejvíce vhod čerstvě dodaná možnost uploadovat několika kliky klip z vaší jízdy na YouTube a machrovat s ním před kámoši, známými a veřejností obecně. Ono to totiž není vůbec jednoduché, zvládnout na gamepadu i volantu i ten nejzákladnější trik – obtočit se párkrát kolem bagru, kdy hra měří i to, jak blízko se kolem objektu pohybujete. A spojit tohle šméčko s ostatními dohromady do efektní jízdy je ještě obtížnější a zábavnější, ať už se člověk na moderní závodní disciplíny dívá skrze prsty nebo ne. Není to hlavní část hry, vlastně to je bonus, který stejně pořádně ocení jen ti největší snaživci.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Perfektní mix simulace a arkády?

Krom rallye závodů a gymkhany, které jsem si vyzkoušel, nabídne DiRT 3 i další druhy závodních klání. Nesmí chybět klasický Rallyecross a údajně se značného vylepšení dočkají i závody trucků a SUV v módu Landrush. Osobně mi zrovna tento typ závodů přišel vždy neskutečně nudný a zbytečný, ale ponechávám tvůrcům možnost, aby si ve třetím DiRTu napravili reputaci. Prý už auta nebudou plavat jako zběsilá a tratě pro tyto závody připravené nebudou odbyté na poslední chvíli, tak jako byly v předchozích dílech, jak sám přiznal Andy Gray z Codemasters.

Z druhého DiRTu se vrátí i Traiblazer závody, které by se daly nejlépe přirovnat k reálným závodům do vrchu, ale závody do vrchu to samozřejmě nejsou. Pokud jste čekali klasická Hill Climb klání (a třeba návrat virtuální verze legendárního Pikes Peak) z prvního DiRTu, tak máte zase smůlu. Tratě v trailblazeru totiž nutně nestoupají do vrchu, neděsí člověka 360-ti stupňovými zatáčkami a prostě nemají ten adrenalin závodů do pořádného krpálu, což jako pravidelný návštěvník závodů v Náměšti nad Oslavou nenesu úplně nejlépe. Ne každý má podobnou úchylku, a pokud vám stačí, že v trailblazer budou opět k dispozici ospoilerované a okřídlené káry a poněkud divoké fantasy tratě, tak budete zřejmě spokojeni.

Závody pro socky

Tentokrát vývojáři nezapomněli ani na splitscreen multiplayer, což je malé bezvýznamné plus v porovnání s klasickým multiplayerem. A dosti překvapivě se do hry pokusili naroubovat i prvky společenské hry v podobě tří režimů, z nichž nejzajímavější se zdá být Infected, kdy si až osm hráčů narážením předává zombie infekci, a kdo ji schytá při vypršení limitu, ten prohrál.

Zajímavé je, že infikovaný hráč vidí tak nějak zeleně a může sledovat ostatní hráče i přes překážky. Další párty módy jsou jakási hra na schovávanou a dále Tag the flag - tady název hovoří za vše. Všechny tyhle večírkové variace jsou přitom stavěny pro hru v jednom obýváku a odehrávají se v rámci lokace zvané Compound, což je hřiště, které zároveň slouží pro trénování a cvičení různých manévrů, kam se můžete kdykoli zavřít a dělat blbiny.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Teď už to trefím

Během nedlouhé návštěvy v Codemasters toho Andy Gray napovídal a ukázal spoustu. Třeba že každá trať bude mít dopolední, odpolední a večerní variantu, že ve hře bude přes stovku tratí a jejich variací, že se vrátí systém převíjení času zpět (jeho použití bude identické s DiRT 2), nebo že tvůrci použili systém proměnlivého počasí, který byl k vidění v F1 2010 (recenze). Tyto a další prvky však vyžadují podrobnější průzkum, který si nechám buď na preview nebo review verzi. A protože s uváděním termínů vydání chystaných her mám poslední dobou potíže (pamatuju si jen ten poslední, který jsem daný den viděl a obvykle jich za den vidím hodně), tak se ještě jednou přesvědčím, že...ano DiRT3 vyjde na PC, PS3 a X360 24. května, jak Codemasters oznámili zrovna ve chvíli, kdy jsem si to drandil v jejich odlehlém venkovském sídle po trati ve Finsku (alespoň doufám, že to bylo Finsko).

Nejnovější články