Málo se to o mně ví, ale moc ráda jím. O trochu méně, ale pořád velice ráda vařím, potažmo peču, takže když mi v mailu přistála nabídka zhodnotit novou kuchařku inspirovanou kulinářským světem MMORPG Final Fantasy XIV, otálela jsem (notně posilněná aktuálním nadšením pro českou verzi MasterChefa) jen chvilku.
Dvojice extrakcí zubů absolvovaná v uplynulých měsících mi sice plány na spokojenou konzumaci, a s ní motivaci zkoušet nové recepty, zvládla poněkud zbrzdit, ale správná bojovnice Světla se nenechá jen tak rozházet. Tak konečně přicházím se svými dojmy z již druhého dílu oficiální kuchařky, která vás vezme na gastronomickou pouť od Sharlayanu minimálně po Thavnair.
zdroj:
Victoria Rosenthal
Poctivá hydaelynská hostina
The Ultimate Final Fantasy XIV Online Cookbook Vol. 2: The Culinarian’s Journey from Shadow to Shore, jak zní úplně celý název nové publikace, se přidává do už poměrně podobně dlouhé řady herních kuchařek pod taktovkou Victorie Rosenthal. Sama jsem dosud měla čest hlavně s jejími recepty ze světa pokémonů, u kterých občas trochu dominovala forma nad obsahem, rozumějte syté barvičky připomínající konkrétní potvůrky nad chutí. Pochopitelně sice nejdřív jíme očima, ale kdo by chtěl strávit tři hodiny v kuchyni se spíše průměrným chuťovým výsledkem?
Nová kuchařka nicméně také sází na perfektní vizuální prezentaci a na ploše víc než sedmdesáti receptů servíruje pestrý průřez herně-jídelním světem, od snídaní přes polévky, hlavní chody a přílohy, až po dezerty a koktejly. Na rozdíl od jiných podobných licencovaných kuchařek mají ale subjektivně trochu větší skutečnou použitelnost a minimálně pár z nich budu moct zařadit do běžné kuchyňské rotace i mimo tematické večírky. Oproti pokémoním receptům působí chody z Final Fantasy trochu míň jako čistý fanservis a víc počítají s reálným vařením.
zdroj:
Victoria Rosenthal
zdroj:
Vlastní
Publikaci otevírá předmluva producenta a režiséra hry Naokiho Jošidy, který nezapomíná připomenout, že v Eorzee není jídlo jen obligátním způsobem, jak si doplnit životy, ale i součást vyprávění a výstavby světa Final Fantasy XIV.
Každý pokrm je tak zasazený do konkrétní oblasti, doplněný o drobnosti z lore a také komentáři trojice maskotů, kteří kuchařkou dále provázejí jako roztomilí kulinářští experti s užitečnými tipy, Kupo! Jednotlivé stránky zdobí stylizované fotografie hotových pokrmů, příjemným detailem jsou potom screenshoty přímo ze hry, naaranžované jako vzpomínky z cest po Hydaelynu, které knize dodávají lehce cestopisný charakter.
zdroj:
Victoria Rosenthal
Pro účely recenze jsem si samozřejmě nekladla za cíl pokořit všech sedmdesát receptů, byť přiznávám, že některé ilustrace mě k tomu nebezpečně sváděly, ale třeba hutný čokoládový dort na svou příležitost teprve čeká. Nakonec jsem vyzkoušela kolem desítky jídel a nápojů, což mi přišlo jako dostatečně reprezentativní vzorek na to, abych si o kvalitách místních postupů udělala obrázek.
Výběr z výsledků v domácích podmínkách oproti předloze ostatně můžete sami porovnat i na přiložených fotografiích, ale inu, nakonec jsem ani nefotila všechny pokusy, zejména ty z nápojového lístku. Profesionální stylista jídla zkrátka nejsem a nikdy nebudu, a nové nádobí se mi nakupovat taky nechtělo.
Popoto, paprika, půl pepře...
Velmi příjemně mě překvapily třeba plněné papriky, které patří k efektně vypadajícím a skvěle vychuceným receptům, ale v praxi jejich příprava není nijak složitá ani zdlouhavá. Tmavé preclíky z kynutého těsta ze tří druhů mouky jsou už s motáním a louhováním v lázni z jedlé sody o něco náročnější, ale zaslouženou odměnou je autentický, vláčně lahodný výsledek, který by nejspíš obstál i na trhu v Limse Lominse.
zdroj:
Victoria Rosenthal
zdroj:
Vlastní
Citronové muffiny s podmáslím a sladkou polevou se potom zařadily mezi favority ostatních strávníků, kteří měli tu čest výtvory mého snažení konzumovat, ale v mojí soukromé sbírce jiné osvědčené recepty na muffiny asi z trůnu nesesadí.
Ne všechny pokusy o realizaci proběhly úplně bez zaškobrnutí, u některých jídel bylo potřeba upravit čas pečení podle zkušenosti s troubou, jinde jsem intuitivně dochucovala trochu jinak, než recept předepisoval. Třeba místní varianta šakšuky není prakticky vůbec pikantní, byť je už podle názvu údajně pálivá, při pečení se pak operuje spíše s přemírou cukru. Občas tak byla trochu výzva odhadovat, kdy se vyplatí přesně následovat instrukce a kdy dát přednost vlastní intuici, což je ale nakonec součástí zábavy při každém vaření.
zdroj:
Victoria Rosenthal
zdroj:
Vlastní
Fettuccine s kuřetem představují příjemný comfort food a vlastně i klasiku, která má s univerzem Final Fantasy společného pramálo, ale třeba ananasový ponzecake je přesně tím typem dezertu, který vychází vyloženě z herní předlohy. A navíc vypadá o poznání slavnostněji, než kolik vás v kuchyni reálně stojí úsilí. Což je rozhodně plus, protože místní recepty z vyzkoušeného vzorku nejsou jen efektní na pohled, ale reálně vesměs chutnají tak, že si je máte chuť zopakovat i bez nostalgického vztahu ke hře (vyzkoušeno za vás na lidech, pro které je XIV to samé jako VII...).
Americká kuchařka z japonského světa
Stejně jako u mnoha jiných licencovaných kuchařek je však potřeba počítat s tím, že i tato vznikla v angličtině primárně pro americký trh, a navíc čerpá inspiraci z japonské hry. Co to znamená v praxi? Mírné zmatky s metrickou soustavou a seznamy ingrediencí připomínající výpravu za exotikou.
Třebaže je mi vlastně docela sympatické, jak v cestopisném duchu zdejší kuchyně osciluje mezi evropskou klasikou s bramborami a kynutými těsty, asijskými surovinami, americkou přeslazenou hutností, ale třeba i arabskými vlivy v podobě jehněčího a spousty muškátového oříšku nebo skořice.
Mušle svatého Jakuba, krab, japonská whiskey, dračí ovoce, opunciový džus, jedlé třpytky, šťáva z yuzu, kořen taro nebo specifické druhy omáček ovšem nejsou ani dnes položky, které člověk běžně přihazuje do košíku v nejbližším supermarketu. Dobrou zprávou je, že v roce 2026 už většinu podobných surovin není zas tak těžké sehnat, když chcete.
Pochopitelně, jak velí Babicova tradice, když nemáte yuzu, dejte tam citron, když nemáte citron, nedávejte tam nic, asi to taky nějak půjde. Anebo raději zamiřte do nějaké větší internetové sámošky či specializovaného asijského obchůdku, protože jsem nenarazila na žádnou vyloženě nereálnou položku, byť si shánění některých vyžádá trochu víc plánování dopředu.
zdroj:
Victoria Rosenthal
zdroj:
Vlastní
Na impulzivní vaření z toho, co dům dal, místní recepty zkrátka moc uzpůsobené nejsou a bohužel ani nenabízí návrhy substitucí za hůře dostupné ingredience. Stejně tak se v mixu liber, uncí, čtvrthrnků a lžic vesměs neobejdete bez klasické váhy a odměrky. Naštěstí jsou pro nás zmatené Evropany v závorkách alespoň rovnou uvedené přepočty na gramy a litry.
Pro začátečníky i kulinářské mistry
Příjemná je i škála obtížnosti. Některé recepty zvládne skutečně každý, protože nakrájet zeleninu do slavnostního salátu, nasypat granolu na jogurt nebo namíchat tematický koktejl je otázkou pár minut a přiměřeně zásobené spižírny. Na opačné straně spektra pak ale čekají ambicióznější projekty, které už vyžadují čas, šikovnost, trpělivost anebo specifické vybavení.
Typickým příkladem jsou recepty, kde se počítá třeba s klasickou fritézou na koblížky, případně s delší fermentací a přípravou. Extrémem je potom recept na vlastní chlebový kvásek na tři stránky, který vám zabere dva týdny s každodenní péčí. Rozptyl mezi pětiminutovým drinkem a čtrnáctidenním pekařským sidequestem je nakonec vtipně výstižný, protože i ve Final Fantasy XIV najdete jak krátké denní úkoly, tak raidy na celý víkend.
zdroj:
Victoria Rosenthal
Ve výsledku tak druhý díl oficiální kuchařky k Final Fantasy XIV nepůsobí jako další sběratelský artefakt pro oddané fanoušky Eorzey, který se chce svézt na licenční vlně. Já sama ostatně k nejskalnějším fanynkám tohoto MMO z časových důvodů taky nepatřím. Victoria Rosenthal ale tentokrát našla poměrně příjemnou rovnováhu mezi geekovskou stylizací a v praxi použitelnými recepty, které mají milé herní nápady a specifickou přezdívku pro bramboru, ale jistě zachutnají i neználkům, co nepoznají rozdíl mezi červeným, modrým, černým a bílým mágem.
Překvapivě pestrá sbírka se nebojí být hravá ani extravagantní, ale nakonec podle ní může vařit každý, nejen bojovníci Světla, protože zachraňovat svět o hladu zkrátka nejde – ať už jde o ten virtuální, nebo skutečný. I ten nejobyčejnější dungeon se po dobré večeři zdolává o poznání lépe!
