Recenze
Rime - recenze
6. 6. 2017
|
Ondřej Švára
Vyprávět ve hrách příběh beze slov je velké umění. Tok myšlenek se musí dokonale vlévat do obrazu, zvuku, atmosféry a odpovídající herní mechaniky. Jakmile selže jediný detail, selže i celek, protože ho hráč nepochopí. Logická adventura Rime (Steam, PS Store) naštěstí pronikla až takřka k soutoku geniality a smíchala skvělou hratelnost s úžasnou atmosférou. Přestože hra není zcela originální, ani technicky skvěle vyladěná, strávíte v ní krásné chvíle.
Take On Mars - recenze
7. 5. 2017
|
Lukáš Grygar
Potřebujete navrátit důvěru v lidstvo? Pusťte si záznam přistání sondy Curiosity na Marsu. Pět let staré video má pořád svou sílu, mimo jiné i proto, že jde stále o neuvěřitelný úspěch – úspěch, ve kterém se sbíhá tolik lidských kvalit od inženýrského důvtipu po čirou vášeň pro dobývání vesmíru a posouvání hranic možného. Přistát na Marsu s rekordně těžkým robotickým vozidlem byl úkol na hranici našich technologických možností, a když k Zemi dorazily telemetrické údaje, potvrzující jeho splnění, v řídícím středisku propukla bezbřehá radost.
Orwell - recenze
26. 1. 2017
|
Ondřej Švára
„Soukromí je mrtvé, což lidem škodí“, sděluje hra se symbolickým názvem Orwell. Legendární Velký bratr v ní vstoupil do 21. století, kdy k nastolení společenské poslušnosti není třeba obhroublé propagandy a mučení, protože nejúčinnější je ovlivňovat lidi po internetu. A také je sledovat. Simulátor digitálního fízlování přináší nový pohled na společenskou nesvobodu, v níž se naivita ze sociálních sítí střetává s paranoidními myšlenkami George Orwella. Navíc je zabalený ve špičkové hratelnosti s originálními nápady.
Liberté – recenze hrůzostrašné hry z francouzské revoluce
28. 6. 2023
|
Michal Krupička
Karty, rogue-lite a hromada utrpení
Peak – recenze kooperačního horolezectví
11. 7. 2025
|
Michal Krupička
Křik, slzy a pot. Ideálně s partou
Sonic X Shadow Generations – recenze dvojhry s rychlonohými ježky
5. 11. 2024
|
Zbyněk Povolný
Dvě hry v jednom
Warhammer 40,000: Space Marine 2 – recenze temné a brutální akce
4. 9. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve 41. miléniu je jenom válka
Zaklínač 3: Divoký hon - recenze
22. 5. 2015
|
Miloš Bohoněk
Games Convention, Lipsko, srpen 2006. Parta mladých Poláků stojí před svým stánkem s nápisem The Witcher, lámanou angličtinou nesměle oslovuje západní novináře a snažně je prosí, aby se šli podívat na jejich hru. Docela úsměvný pohled… A teď přetočte čas o devět let dopředu. Parta osmělených Poláků filtruje zájem západních novinářů přes vytížené PR oddělení a spokojeně pozoruje, jak celý RPG pozitivní internet nebrebentí o ničem jiném než o jejich nové hře. Příběh CD Projekt Red je "success story" jak vystřižená z učebnice, protože Zaklínač 3: Divoký hon představuje její dosavadní vrchol.
Fire Emblem: Awakening - recenze
16. 5. 2013
|
Miloš Bohoněk
Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze první epizody
14. 1. 2013
|
Lucie Jiříková
Přestože adventur, zejména těch nezávislých, nyní vychází dostatek, určitě mi dáte za pravdu, že pustit se do takového podniku vyžaduje odvahu i značnou míru fanouškovství. A právě k tomuto přístupu se veřejně hlásí i vývojáři z Phoenix Online Studio, kteří nám před dvěma roky naservírovali volné pokračování legendárního titulu King's Quest, (zatím nedoklepnutou - chybí jeden díl) pentalogii s názvem The Silver Lining, a v nedávné době také první epizodu další plánované série Cognition: An Erica Reed Thriller.
Transport Tycoon - recenze
15. 10. 2013
|
Adam Homola
Když Chris Sawyer oznámil port původního Transport Tycoon na mobilní zařízení, zaplesalo mé nostalgické srdéčko. S původní hrou jsem strávil opravdu nepěkné množství času, který už dnes samozřejmě nemám. Na mobilní verzi TT jsem si ho ale našel, když v ní byl zainteresovaný Chris Sawyer - stvořitel skvostu, který dodnes hrají tisíce lidí v OpenTTD variantě. Nyní už mám ale o Sawyerově podílu na vývoji hry své pochybnosti a bojím se, že šlo jen o marketingové mazání oldschool medíku kolem pusy.
Deus Ex GO - recenze
30. 8. 2016
|
Jan Hrdlička
Mobilní série GO z dílen Square Enix Montreal usiluje o velmi specifickou věc – překlopit tradiční, mnohdy na akci orientovanou hratelnost do podoby tahové puzzle hry. Úspěch už takto slavil Hitman, povedenou proměnou si prošla i Lara Croft, a nyní přišla řada na Deus Ex. Značku, která se svým laděním, stealthem, hackováním i plejádou technických udělátek hodí pro taktické hrátky dost možná nejlépe. A opravdu, když Deus Ex GO šlape, jak má (což se nicméně neděje vždy), hráč má tu čest s výbornou zábavou.
Dying Light 2 Stay Human – recenze parkourové zombie akce
2. 2. 2022
|
Pavel Makal
Zombie nejsou mrtvé
Mass Effect Legendary Edition – kolektivní recenze remasteru sci-fi trilogie
11. 6. 2021
|
Redakce Games.cz
Skupinové hodnocení Shepardů
Star Wars Jedi: Survivor – recenze
26. 4. 2023
|
Václav Pecháček
Cal Kestis se vrací, osamělejší než kdy dřív
Tengami - recenze PC verze
23. 2. 2015
|
Ladislav Loukota
Boom 2D her v posledních letech nepostihl jenom PC milovníky retra, ale i mobilní platformy. Pro chytré telefony a tablety jde ale o optimální formát, a proto nepřekvapí, že nejúspěšnější zástupci trendu občas zatouží po přeskoku i na jinou platformu. Právě to je případ sympaticky působící Tengami (homepage). V principu 2D logická záležitost disponuje pozvolnou hratelnosti, originální stylizací do papírových skládaček i překrásným vizuálem. Upravili však vývojáři původní iOS verzi dostatečně, nebo Tengami na PC zkrátka nefunguje?
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.
Imperator: Rome – recenze
6. 5. 2019
|
Václav Pecháček
Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.
Project Warlock – recenze
10. 1. 2019
|
Vilém Koubek
Představte si retro akci, která se dovolává odkazů her, jako jsou Doom, Hexen nebo Wolfenstein 3D, ale nespoléhá na to, že ji spasí kostičkovaná grafika a zpátečnická hratelnost. Místo toho vám nabídne neutuchající řež, která se v mnoha ohledech drží tradic, ale nebojí se sáhnout také do modernějšího arzenálu a ze všeho nejdůležitější je pro ni vaše zábava. Takový je Project Warlock.
Hitman 2 – recenze
16. 11. 2018
|
Pavel Skoták
V mém světě se věhlasný Agent 47 vždycky držel svých předností. V drtivé většině případů mi totiž velmi elegantně zmizel z dohledu a o tom, že je zrovna na trhu nový díl, jsem se dozvěděl s větším či menším časovým odstupem. Druhý díl restartované série ale šlo přehlédnout jen těžko díky silné marketingové kampani, do které byl zapojen i Sean Bean. Toho si v další umírací scéně prostě nikdo nechce nechat ujít. Pak už to šlo rychle, a než jsem se nadál, přirazil můj malý člun k rozkošné vilce na pobřeží.
Chuchel - recenze
6. 3. 2018
|
Lucie Jiříková
Předpokládám, že když Chuchel uvedu jako „další dílo z pera studia Amanity Design“, recenzi na tuto hru možná ani nedočtete, protože rychle poběžíte do obchodu a raději si ji hned koupíte. Má to svoje opodstatnění. Amanita Design jsou tvůrci vysoce osobitých adventur, kteří zatím ještě nešlápli vedle. Dobré jméno jim vystavěly tituly Botanicula, Samorost a v neposlední řadě také Machinarium, které znají snad všichni lidé včetně mojí maminky, která hry jinak moc nehraje.
Styx: Shards of Darkness – recenze
24. 3. 2017
|
Adam Homola
Dishonored, Thief, Assassin’s Creed… Nejen z těchto her si Styx: Shards of Darkness utahuje, i když jim nesahá ani po kotníky. Druhé stealth dobrodružství titulního goblina se snaží o mnohé, ale ve většině selhává. Snaží se o osobitost, humor, smysluplný systém schopností, akci i napětí, ale moc mu to nejde. Ve výsledku by tak měl goblin spíše zalézt zpátky do stínů, ne si otevírat ústa na jiné hry.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
Urban Empire - recenze
13. 2. 2017
|
Daniel Kremser
Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.
Karma. Incarnation 1 - recenze
13. 12. 2016
|
Pavel Dobrovský
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Civilization VI - recenze
31. 10. 2016
|
Václav Pecháček
Pojďme si hned na začátku vyjasnit jednu skutečnost – šestý díl série Sid Meier’s Civilization v žádném případě není divokým skokem do neznáma. Hráči předchozích dílů téhle tahově strategické legendy se v krajině plné měst, polí, pahorků a přírodních divů velmi rychle zorientují, aniž by k tomu potřebovali nějaké velké našeptávání. Učebnice žánru 4X se tady rozhodně přepisovat nebudou. To ovšem neznamená, že by se autoři obrazně řečeno zasekli v antické éře a zapomněli svoje kopiníky vylepšit na chlápky s bazukami. Právě naopak, inovací je tu víc než dost. Ale k tomu se ještě dostanu. Nejdřív bych vám chtěl povyprávět jeden krátký příběh.
Abzû - recenze
11. 8. 2016
|
Daniel Kremser
Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.
On Rusty Trails – recenze
5. 8. 2016
|
Jakub Kovář
Rustymu, nenápadnému robůtkovi žijícímu na okraji velkého města, se jedné noci zhroutí celý svět, respektive mu spadne na hlavu jeho dům. Rezavějícího robota to ale nezlomí, naopak se rozhodne věc řešit s manažerem stavařské kanceláře, u které uzavřel pojistku na dům. Vydává se tak na cestu skrz industriální metropoli a je jen na vás, jestli za pomoci magnetických bot doskáče až ke svému cíli, nebo se potupně zřítí do propasti už na jejím počátku. Kouzelná výprava může začít, krom Rustyho si ale určitě nezapomeňte hbité prsty a promazané mozkové závity. On Rusty Trails totiž šikovně kombinuje klasickou plošinovku s jednoduchými logickými puzzly.