Recenze
Donkey Kong Bananza – recenze akční plošinovky s rozpustilým opičákem
17. 7. 2025
|
Šárka Tmějová
Banánové šílenství pro Switch 2
Pax Augusta – recenze historicky přesné budovatelské strategie
22. 4. 2025
|
Michal Krupička
Postavit Řím může být řehole
Legacy of Kain: Soul Reaver 1 & 2 remastered – recenze
20. 12. 2024
|
Michal Krupička
Jeden z nejslavnějších herních hrdinů se vrací oslavit 25. narozeniny
Astro's Playroom je nejlepší ukázkou schopností PlayStationu 5
14. 11. 2020
|
Pavel Makal
Robůtci, DualSense a výlet do historie
Football Manager 2024 – recenze
16. 11. 2023
|
Václav Pecháček
Překvapivě skvělé završení jedné kapitoly
RAD – recenze mutantské řežby
3. 9. 2019
|
Vilém Koubek
Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.
Conglomerate 451 – recenze
27. 2. 2020
|
Vilém Koubek
Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.
Inside - recenze
18. 8. 2016
|
Ondřej Švára
Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.
Blackguards - recenze
31. 1. 2014
|
Jakub Kovář
Co uděláte, když vás křivě (tedy pravděpodobně křivě, moc si toho nepamatujete) obviní z vraždy, zavřou do žaláře a následně oznámí, že budete další den viset? Ne, neschoulíte se do koutku tmavé cely jako každý správný zlomený člověk, ale pěkně si provraždíte cestu ven a rozhodnete se zjistit, kdo to na vás ušil, a proč.
Shadow Warrior - recenze
7. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!
Shelter - recenze
11. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Smrt třetího jezevčátka v pařátech orla byla jako injekce vzteku a agrese. Jako rudý prapor před býkem. Jako být svědkem vyvraždění vlastní rodiny. Jako pád přítele do propasti. Proč mi to děláš, chtěl jsem zařvat do nebe a obviňujícím prstem ukázat na stvořitele. Namísto toho jsem udělal „ňaf“ a zahopkoval do bezpečí vysoké trávy se dvěma zbývajícími jezevčátky.
Sanctum 2 - recenze
22. 5. 2013
|
Vilém Koubek
Kdysi dávno (ne nutně v předaleké galaxii) jsem o prvním Sanctum řekl, že je to spíše příslib nežli plnohodnotná hra a ono se nebylo čemu divit. Map nebylo mnoho, hratelnost a herní koncept byly tehdy do jisté míry experimentální a některé herní mechaniky potřebovaly doladit.
Rochard - recenze
6. 12. 2011
|
Ondřej Švára
Rosťa a Kosťa malují byt. Ale pozor, každý jinak. Soutěží. Ten první to vzal z gruntu, mokrou žínkou serval staré nátěry a chopil se díla pěkně od omítky, zkrátka odznova. Naopak Kosťa, ten druhý, nebaží po novotách. Kdepak, zmydlil štětcem mastné stěny jako obvykle, jak mu kázala letitá setrvačnost. Kdo vyhraje? Kdo pozve šéfa na večeři?
DJ Hero 2 - recenze
11. 12. 2010
|
Lukáš Grygar
Je docela zvláštní, že hudební hra, která trefila podstatu svého reálného předobrazu zdaleka nejvíc, stojí už ode dne vydání na pomyslné druhé koleji. A ve chvíli, kdy i ty hlavní se zdají být - mimo jiné podle prodejních čísel třetího Rock Bandu - slepé, to celé působí jako komerční sebevražda. Štěstí, že nás hráče nemusí tržní stránka celé věci vůbec trápit.
Apache Air Assault - recenze
7. 12. 2010
|
Dan Vávra
Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.
God of War: Ghost of Sparta - recenze
30. 11. 2010
|
Jiří Škrampal
Kratos není v akčních adventurách žádným nováčkem. Je to už víc než pět let, co světlo světa spatřil první God of War (recenze) a teď ho s velkými ambicemi zase opouští. Fandové se ale nemusejí bát, v posledním dobrodružství je svérázný bůh války opět ve formě.
NHL 11 - recenze
4. 10. 2010
|
Martin Bach
Můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit. Ale slovy Járy Cimrmana, to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Série NHL od EA Sports vychází rok co rok už 15 let a nic nenasvědčuje tomu, že by tato pravidelnost měla do budoucna nějak zásadně zadrhnout.
Vampyr – recenze
6. 6. 2018
|
Jan Slavík
První světová válka končí a nad londýnským obzorem bude brzy svítat. Důvodů k radosti byste však mnoho nenašli. Sluneční svit odhalí prázdné ulice neutěšeného města svíjejícího se v křečích epidemie španělské chřipky. A jako by to nestačilo, v temných stínech se plíží další, daleko horší hrozba. Na toto jeviště vstupuje Jonathan Reid, prominentní chirurg a přední britský specialista na transfúze, který se právě probudil ve zkrvavené košili na hromadě mrtvol a netuší, co se mu stalo. Vítejte v akčním RPG Vampyr od tvůrců oceňované adventury Life is Strange, studia Dontnod.
Sengoku Dynasty – recenze jedinečného, ale nedokonalého budování
25. 11. 2024
|
Jan Slavík
Od otrapy k pánu země
Zaklínač 3: Divoký hon - recenze
22. 5. 2015
|
Miloš Bohoněk
Games Convention, Lipsko, srpen 2006. Parta mladých Poláků stojí před svým stánkem s nápisem The Witcher, lámanou angličtinou nesměle oslovuje západní novináře a snažně je prosí, aby se šli podívat na jejich hru. Docela úsměvný pohled… A teď přetočte čas o devět let dopředu. Parta osmělených Poláků filtruje zájem západních novinářů přes vytížené PR oddělení a spokojeně pozoruje, jak celý RPG pozitivní internet nebrebentí o ničem jiném než o jejich nové hře. Příběh CD Projekt Red je "success story" jak vystřižená z učebnice, protože Zaklínač 3: Divoký hon představuje její dosavadní vrchol.
Fire Emblem: Awakening - recenze
16. 5. 2013
|
Miloš Bohoněk
Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze první epizody
14. 1. 2013
|
Lucie Jiříková
Přestože adventur, zejména těch nezávislých, nyní vychází dostatek, určitě mi dáte za pravdu, že pustit se do takového podniku vyžaduje odvahu i značnou míru fanouškovství. A právě k tomuto přístupu se veřejně hlásí i vývojáři z Phoenix Online Studio, kteří nám před dvěma roky naservírovali volné pokračování legendárního titulu King's Quest, (zatím nedoklepnutou - chybí jeden díl) pentalogii s názvem The Silver Lining, a v nedávné době také první epizodu další plánované série Cognition: An Erica Reed Thriller.
Total War: Shogun 2 - Pád samurajů - recenze
16. 3. 2012
|
Aleš Smutný
První věc, která asi člověka napadne při pohledu na Shogun 2: Pád samurajů, je Poslední samuraj, tedy snímek s Tomem Cruisem, kde se vesele nechal zmasakrovat i se svým japonským (leč anglicky mluvícím) kamarádem v rámci povstání Sacuma. Pravdou ale je, že s hrou má tenhle snímek společnou maximálně tu část, jak se tradiční feudální jednotky střetávají s moderními. Jinak ale, pokud hledáte relevantnější zdroj informací o oné době, sáhněte spíše po Pádu samurajů.
Blind Fate: Edo no Yami – recenze
22. 9. 2022
|
Jan Slavík
Kondenzované trápení kybernetického samuraje
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.