Recenze
Path of Exile - recenze
23. 12. 2013
|
Karel Drda
"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.
State of Decay - recenze
18. 6. 2013
|
Lucie Jiříková
Byl to nevinný výlet do Mt.Tanner. Chystal jsem se tam na pár dní upíchnout, abych si trošku odpočinul od spěchu velkoměsta. Tábořil jsem, chytal ryby a užíval si sluníčka. Letní idylka se ale prakticky přes noc stala noční můrou. Při jednom z výletů po okolí jsem potkal Eda, mého dovolenkového souseda, jak s někým zuřivě zápasí. Podivná osoba se na něj úpěnlivě sápala a snažila se mu zakousnout do krku. Nejdřív jsem se do toho nechtěl míchat, ale když jsem přistoupil blíž, abych mohl nerušeně proklouznout kolem přes vzrostlé mlází, všiml jsem si, že tady něco nehraje – ta osoba silně zapáchala a její oči žhnuly zářivým červeným světlem. A tak jsem zasáhl. Bylo to o fous, ale nakonec jsme ji společně zdolali.
Kid Icarus Uprising - recenze
19. 4. 2012
|
Vilém Koubek
Když Nintendo na E3 v roce 2010 odhalilo 3DS a vyvalilo herní line-up, pravděpodobně vás v něm uchvátily tituly jako Metal Gear Solid, Resident Evil, Star Fox, Mario Kart a jiné. Nejspíš jen těm největším nostalgikům uvízl v hlavě Kid Icarus Uprising bez ohledu na to, že to byla snad první hra, která se rozběhla na obrazovce tehdy nového handheldu. Třetí díl série, která začala už někdy v roce 1987 a mezi jejímž druhým a třetím dílem uplynulo dvacet let, nedávno konečně udeřil na regály obchodů a už po prvních minutách strávených s ním vám dá jasně najevo, že pokud jste ho kdysi přehlíželi, dělali jste zatraceně velkou chybu.
World of Subways 3 - čtenářská recenze
28. 8. 2011
|
Redakce Games.cz
Němečtí tvůrci z TML Studios na herní scéně poprvé zabodovali už před lety, kdy vydali svou úplně první hru z plánované série simulátorů, v níž se nebáli spojit poutavé grafické zpracování s kvalitní simulací. Do té chvíle to bylo něco nevídaného. Od té doby vytvořili již celou řadu titulů z prostředí hromadné dopravy, například celkem vydařený City Bus Simulator, ale i drobné hříčky jako simulátor zametacího vozidla nebo dobrodružného potápění k vraku Titaniku. Jejich nejznámějším počinem je však jednoznačně dnes již třídílná série z prostředí metra, kterou to kdysi začalo, a která nese výstižný název World of Subways (dále jen zkráceně WoS).
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.
Rememoried - recenze
29. 9. 2015
|
Ladislav Loukota
Lze logicky přistupovat ke hře, která se herně veškeré logice aktivně vymyká? Ale jistě, určitě - zhruba stejně jako lze oranžově olizovat čvachtavé dno telegrafního sloupu! Nedává vám poslední věta smysl? Výborně, pak budete poeticky laděnou českou hru Rememoried (Steam, homepage), inspirovanou hrami jako Proteus nebo Dear Esther, samozřejmě milovat. Nebo nenávidět!
Overwatch - recenze
21. 6. 2016
|
Aleš Smutný
Jaký je recept na skvělou hru? Všechny ingredience asi nejde vyjmenovat, protože každý žánr se vaří jinak, ale ve všech bude jako jedna z hlavních přísad fungovat daleko před vším ostatním zábava. Kolem Overwatche už se toho namluvilo a napsalo spoustu a velmi často padá otázka, proč je tak oblíbený, a čím si vysloužil takovou pozornost. Ne, není za tím „hajp“ Blizzardu, ani líbivá grafika. Důvod je prostý, Overwatch je zkrátka pekelně zábavná a ne jen v prvních dnech kvůli okouzlení, ale dlouhodobě, i po měsíci intenzivního hraní.
Football Manager 2024 – recenze
16. 11. 2023
|
Václav Pecháček
Překvapivě skvělé završení jedné kapitoly
Casanova - recenze
22. 10. 2001
|
Redakce Games.cz
Průměrně vzdělaný Evropan by pod názvem Casanova očekával mírně, ale raději více lechtivou hru, kde se budou dobývat ženská srdce a ložnice. Jak dopadla tato akční adventura ve skutečnosti?
Devil’s Third - recenze
27. 8. 2015
|
Jakub Kovář
Už jste tenhle týden zachránili svět? Pokud ne, tak nezoufejte - bývalý terorista Ivan totiž taky ještě ne. Ve své cele na Guantánamu se celkem nudí a s chutí by postřílel pár bastardů, pokud tedy za tu záchranu světa dostane od šéfa americké rozvědky novou elektrickou kytaru. Jakmile je nový nástroj slíben, už nic nebrání tomu, aby se podíval na zoubek aktivitě svých bývalých spolubojovníků. Těm se povede zničit veškeré satelity kolem Země a následnou EMP vlnou sejmout většinu elektroniky a moderních zbraňových systémů, přičemž plánují nastolit nový světový řád.
Sengoku Dynasty – recenze jedinečného, ale nedokonalého budování
25. 11. 2024
|
Jan Slavík
Od otrapy k pánu země
Battlefield 2042 – recenze nejhoršího Battlefieldu moderní éry
23. 11. 2021
|
Pavel Makal
Když je recenzování utrpením
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Strider - recenze
3. 3. 2014
|
Lucie Jiříková
Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.
Medal of Honor: Warfighter - recenze
29. 10. 2012
|
Vilém Koubek
Podívejte, co si budeme povídat. Dva roky staré znovuzrození značky Medal of Honor nebyla žádná pecka, a nebýt vývojářů z DICE, kteří pro něj napsali povedený multiplayer, neštěkl by po něm ani pes. V EA to nicméně vidí jinak, dost možná přesně opačně.
FTL: Faster Than Light - recenze
22. 9. 2012
|
Aleš Smutný
Kapitánův deník. Dnes jsme překročili hranici druhého sektoru. Po bitvě s pirátskou lodí jsme museli opravovat systém distribuce kyslíku. Z nalezeného materiálu jsme vylepšili lodní štíty a energetické zásobníky, takže máme dost energie na to, abychom dokázali napájet i nalezený těžký laser, který jsme okamžitě nainstalovali. Vstupujeme do sektoru ovládaného rebely.
NHL 13 - recenze
20. 9. 2012
|
Martin Bach
Už jsme si tak nějak zvykli naříkat na to, jak se dnešní hry neustále zjednodušují, zkracují a vůbec nabízejí méně obsahu a zábavy, než během „starých dobrých časů“. Nadáváme na nové střílečky, akční adventury i RPG, a v celé řadě případů máme pravdu. Pro jeden žánr ale podobné výtky neplatí. Sportovní hry.
I Am Alive - recenze
13. 3. 2012
|
Lucie Jiříková
Nenašel by se zřejmě člověk, který by věřil, že lidstvo bude žít v poklidu donekonečna. Proto je postapokalyptické téma tak oblíbené. Předpovědi o konci světa se rok od roku množí a jednoho dne se určitě některá z nich vyplní. Otázkou spíš zůstává, co se vlastně stane a jak to bude vypadat bezprostředně po ničivé události.
Child of Eden - recenze
7. 9. 2011
|
Aleš Smutný
Čistil jsem hřbet kybernetické velryby od virů, probíjel jsem se mračny digitálních závojnatek, požal jsem trávník z jedniček a nul, prošel jsem si vnitřním vesmírem do čtvrté dimenze, utkal se s kyberchobotnicí, utahal si obě ruce k upadnutí a to vše pro smutný úsměv krásné dívky jménem Lumi, umělé lidskosti ve vesmíru kybernetické reality.
Motorstorm Apocalypse - recenze
20. 3. 2011
|
Václav Rybář
Vzhledem k japonskému zemětřesení se dlouho očekávané pokračování Motorstormu odkládá všude po světě na dubnové termíny, aby se dodrželo trochu té piety, která ještě světu zbývá. Do Česka každopádně Apokalypsa dorazila, takže si můžete vyzkoušet, jaké to je prohánět se s autem, buginou, motorkou nebo náklaďákem v ruinách města roztřeseného obří živelnou katastrofou.
Goodbye Deponia - recenze
22. 10. 2013
|
Daniel Kremser
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
Quest for Infamy - recenze
1. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly.
Assassin's Creed Chronicles: China - recenze
27. 4. 2015
|
Miloš Bohoněk
Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.
LOTR: Battle for Middle-Earth - recenze
23. 12. 2004
|
Redakce Games.cz
Obdivovatelé fantastické říše Středozemě z Pána Prstenů letos měli Vánoce předčasně díky RTS, která potěšila příznivce kladných hrdinů jako Gandalf, Aragorn či Frodo, tak i sil Zla reprezentovaných legiemi Mordoru.
Phantom Doctrine - recenze
21. 8. 2018
|
Pavel Dobrovský
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom – recenze
29. 3. 2018
|
Pavel Válek
Dalo by se říct, že již od začátku vývoje herních zařízení bylo cílem japonských vývojářů se co nejvíce přiblížit po vizuální stránce anime. Technický pokrok ale stále nedovoloval, aby grafická stránka her předčila, nebo se vyrovnala, kvalitě ručně kreslených filmů. Když se však veřejnost v roce 2011 dozvěděla o tehdy čistě v Japonsku dostupném JRPG s názvem Ni No Kuni, vypukla vlna nadšení. Nejen, že se jednalo o velice povedenou hru, ale navíc se na vývoji podílelo Studio Ghibli, které se proslavilo filmy jako Princezna Mononoke, Můj soused Totoro či Zámek v oblacích. Ačkoliv se nejednalo o plnohodnotné „hratelné anime“, vzbudila hra mezi hráči vlnu naděje, že se jej jednou dočkáme. A Ni No Kuni II: Revenant Kingdom je právě tou hrou, která tento sen plní.
Space Rangers: Quest - recenze
28. 10. 2016
|
Pavel Dobrovský
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Fantasy General II – recenze
7. 10. 2019
|
Jakub Kovář
Vydat druhý díl k třiadvacet let staré hře je samo o sobě poměrně odvážné. Když je ale daný titul navíc tahovou strategií pro specifickou sortu hráčů, jde už o velký risk a vy si musíte být jistí, co vlastně děláte. Tvůrci ze studia Owned by Gravity na to šli od lesa: Fantasy General II staví na mechanismech původní hry (resp. všech těch slavných a výtečných Allied Generalů, Panzer Generalů a dalších), na pamětníky hustě pomrkává v příběhové části, ale hrát ho mohou i tací, kteří s původním titulem neměli tu čest.
Assetto Corsa Competizione – recenze
15. 7. 2019
|
Jakub Dvonč
Žijeme v překrásné době, tedy alespoň pokud by bylo možné krásu doby měřit množstvím a kvalitou závodních simulátorů. Nikdy v minulosti nebyl na trhu takový objem příležitostí, jak si užít závodní atmosféru, a to na okruhu, oválu i v rallye. Zdálo by se tedy, že karty jsou rozdány. Každý si našel svůj titul, který mu vyhovuje, a prostor pro zcela novou závodní hru tedy není. Opak je ale pravdou. Každý jednotlivý závodní titul exceluje trochu v něčem jiném a v něčem zase pokulhává. Závodní simulátor, o kterém by se dalo tvrdit, že je nejlepší, proto neexistuje. Nebo ano?