Recenze
Battlefield 3: End Game - recenze
22. 3. 2013
|
Aleš Smutný
Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.
Resident Evil 3 – recenze
30. 3. 2020
|
Šárka Tmějová
Remake Resident Evilu 2 loni všechny příznivce hororu patřičně nadchnul a Capcom je vzápětí potěšil ještě víc – s předělávkami ještě není konec. Policistka Jill Valentine se pravidelně umisťuje v žebříčcích ikonických herních hrdinek a po 21 letech je odhodlaná všem ukázat, že nepatří do seniorské kategorie. Zejména pak zombíkům a biologické zbrani, která ji pronásleduje všude po Raccoon City. Jak se tenhle návrat návratu vydařil?
Slay the Spire – recenze
30. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Existuje opravdu mnoho karetních her, existuje docela dost dobrých karetních her, ale najde se jen pár vyloženě skvělých karetních her. Do které kategorie se řadí Slay the Spire, už víte díky číselnému hodnocení. A aby byla karetní hra hodnocená takto vysokým číslem, nepotřebuje k tomu ani tunu nového obsahu padajícího z placených boosterů, ani multiplayer.
The Council – recenze celé série
8. 1. 2019
|
Šárka Tmějová
Často ve hrách postrádám pocit, že respektují moji inteligenci. Nenechávají mě hledat místa, lidi ani předměty na vlastní pěst a radši na všechno nalepí ukazatele, případně mají potřebu vysvětlovat sebezřejmější popkulturní odkaz. Vývojáři zkrátka z dnešních hráčů mnohdy dělají tak trochu nesvéprávné hlupáky. The Council rozhodně zvládne polechtat sebevědomí vašeho vnitřního intelektuála, dokáže ale být i kvalitní hrou?
Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze
16. 5. 2018
|
Václav Pecháček
Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.
Orwell: Ignorance is Strength – recenze
11. 5. 2018
|
Patrik Hajda
Státem provozovaný Velký bratr se vrací v pokračování simulace slídění příhodně nazvané Orwell. Prvnímu dílu se podařilo šokovat hráče, kteří se octli v roli ne nutně záporné, ani ne nutně kladné. A byl to nevšední zážitek plný morálních dilemat. Dvojka s podtitulem Ignorance is Strength je v podstatě o úplně tom samém. Nutno dodat – bohužel.
Kingdom Come: Deliverance - recenze
14. 2. 2018
|
Jan Slavík
Už je to nějaký pátek, co se v naší kotlině dmuly kvůli nějaké hře takové vášně, jaké dokázala rozjitřit prvotina českého studia Warhorse, Kingdom Come: Deliverance. Jindrovo dobrodružství zasazené na počátek patnáctého století, kdy do českých zemí vtrhlo Zikmundovo vojsko, jistě není potřeba obšírně představovat - však se o něm napsaly, naspekulovaly a nahádaly kilometry textu.
Turmoil - recenze
14. 11. 2016
|
Ondřej Švára
Amerika kdysi nechytla jen zlatou horečku. Pohádkové bohatství mělo na konci devatenáctého století také barvu ropy. Vypráví o tom poutavá manažerská strategie Turmoil, ve které přijmete roli chamtivého petrolejářského magnáta. Smiřte se však s krátkou a relativně stereotypní herní kampaní. V jádru zábavná hříčka s příjemnou atmosférou mohla dopadnout lépe, kdyby se nevyčerpala jako samo ropné ložisko.
Polda 6 - recenze
27. 10. 2016
|
Lucie Jiříková
Zatímco některé české série se v průběhu času hodně změnily, Polda 6 (Detective Hayseed – Hollywood na Steamu) je v jádru stejná hra, jako předešlé díly. Jedná se o klasickou point and click adventuru, která je založená na silně poťouchlém humoru ve stylu Blbý a blbější nebo jeho české alternativy Kameňák, případně Jáchyme, hoď ho do stroje.
Syndrome - recenze
14. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Kvalitních survival hororů není nikdy dost. Bohužel, zrovna Syndrome jejich řady nerozšíří. Což o to, děsit umí mistrovsky, jenomže na všech frontách. Temnou atmosféru na prokleté vesmírné lodi kazí špatné technické zpracování, odpudivý level design a mizerná AI. Hledáte-li alternativu k Dead Space, System Shock či Soma, berte dílo od studia Camel 101 s velkou opatrností.
Seasons After Fall - recenze
13. 9. 2016
|
Pavel Skoták
Hry jako Seasons After Fall mají ve zvyku nechat v některých hráčích mnohem hlubší zážitek z hraní, než by se mohlo zdát. Nejsou nijak zvlášť originální, ale přesto mají v sobě jisté kouzlo, které člověka nutí mluvit o nich v dobrém světle a hodnotit je spíš kladně. Navíc, koho by nebavilo ovládat čtvero ročních období v roli lišky.
Brigador - recenze
9. 6. 2016
|
Ondřej Švára
Mechaničtí obři a akční chaos se spojily v lákavé sci-fi akci Brigador. Povedená hra se touží strefit do vkusu každého hráče. Zatímco třeba nostalgiky nadchne návrat pozapomenutých mechů/robotů, megalomany uspokojí velké množství arzenálu, statistik či misí. To vše je zabaleno do atraktivních kyberpunkových kulis. Brigador ovšem není bez chyb. Problém můžete mít s nekompromisní obtížností i ovládáním.
The Fall Of The Dungeon Guardians - recenze
9. 2. 2016
|
Ondřej Švára
Herní branže prožívá dobu plnou návratů. Probudil se dokonce žánr krokovací dungeonů, přinášející zábavu sympaticky zakopanou hluboko pod zem. Že se od dob Dungeon Master a Ultima Undrerworld hráčský vkus sice změnil, ale klasická kobkařská dobrodružství nezanikla, se snaží dokázat i The Fall of the Dungeon Guardians. Na zlaté časy vzpomíná vcelku důstojně.
Niko: Through the Dream - recenze
17. 9. 2015
|
Jakub Kovář
V lidských snech je možné cokoliv. Můžete v nich potkat dávno zesnulé lidi, vychutnat si létání a vůbec prožít kupu skvělých dobrodružství, stejně jako se nechat zdeptat děsivými nočními můrami. A ve snech mladé dívky jménem Niko se odehrává i dnes recenzovaná akční adventura, která má obrovskou výhodu v tom, že si může dělat, co chce. Může třeba popírat veškeré fyzikální zákony a vymýšlet šílené puzzly v originálním prostředí.
Axiom Verge - recenze
16. 9. 2015
|
Jan Slavík
Také se vám někdy stalo, že jste v hospůdce v okruhu herně pozitivních lidí zasněně vzpomínali na staré dobré časy? Na ty dlouhé hodiny přikování k televizi, protože tentokrát už ten boss prostě dolů půjde? Něco podobného pravděpodobně zažíval i vývojář Tom Happ, který si pak s povzdechem neobjednal další zlatavý mok, ale šel a zcela sám napsal Axiom Verge.
Ronin - recenze tahové (!) plošinovky
24. 7. 2015
|
Ondřej Švára
Invenčních plošinovek není nikdy dost. Nové možnosti v tvorbě arkádové zábavy se rozhodl hledat i polský vývojář Tomasz Wacławek a výsledek jeho nevšední práce se jmenuje Ronin. Odvážné spojení plošinovky s tahovou akcí přináší spoustu pozitivních překvapení, přestože si komplikovaný koncept vybral i svou daň v podobě ne zcela pohodlného ovládání. Ronin má své chyby, ale vše dohání zábavnou originalitou.
Mafia: Definitive Edition – recenze remaku české klasiky
25. 9. 2020
|
Pavel Makal
Tommy a kultovní Mafia jsou zpět, krásnější než dřív
Railway Empire - recenze
13. 2. 2018
|
Jakub Kovář
Rozvoj vlakové dopravy znamenal mnohé jak pro další rozvoj Anglie v období těsně po hlavním boomu průmyslové revoluce, tak sehrál důležitou roli především ve Spojených státech amerických, kde byl růst průmyslu a expanze dál na západní pobřeží umožněna především díky železnici. Ostatně, Vinnetou by mohl vyprávět. V Railway Empire nicméně neplníte roli Old Shatterhanda, který se s domorodci handrkuje o každou míli, aby se k nim následně přidal, ani se nesnažíte indiány kvůli vedení železnice zdecimovat. Váš úkol je mnohem méně brutální, ale o to důležitější a v mnohém složitější: zajistit, aby se zboží i lidé dostali ve správný čas na správné místo, průmysly na sebe pěkně navazovaly a města v USA se utěšeně rozrůstala.
Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody
21. 6. 2017
|
Miloš Bohoněk
Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.
The Elder Scrolls: Legends - recenze
31. 3. 2017
|
Jan Slavík
Příznivci sběratelských karetních her mají v poslední době důvod ke spokojenosti. Renesanci masového zájmu o fantasy karetní souboje, tedy žánr, který se zdál být určený pro poměrně úzké publikum, nastartoval Blizzard vydáním Hearthstone. Následný fenomenální úspěch naznačil potenciál, který se, nepříliš překvapivě, rozhodla využít řada firem. Nějakou formu využití karet tak dnes najdete v kde čem. Pro někoho, komu blizzardí stylizace nevoní, nebo jen hledá něco nového, a nechce se mu mastit Gwynta, přišla s alternativou Bethesda, respektive tvůrci ze studia Dire Wolf Digital, kteří pro ni vytvořili karetní titul The Elder Scrolls: Legends.
Fossil Echo - recenze
26. 8. 2016
|
Pavel Válek
Kdybych měl spočítat hry, které za poslední dobu vyšly, a prezentovaly se spíše jako umění než běžná interaktivní zábava, trvalo by mi to poměrně dlouho. Některé na to jdou pomocí profesionálně složeného a orchestrem zahraného soundtracku, jiné k tomu využívají svého scénáře nebo grafického zpracování. Mnohdy ovšem v honbě za estetikou zajdou až tak daleko, že zapomenou na samotnou hratelnost, která je vitální součástí každé dobré hry. Fossil Echo se má dle vyjádření vývojářů také zařadit do skupiny „arthouse“ her. S inspiracemi od takových velikánů jako jsou filmy Studia Ghibli nebo hry Shadow of Collossus a Ico si vývojáři dali za úkol vytvořit krátký emotivní zážitek, na který budete vzpomínat ještě dlouho po jeho skončení.
Stories: The Path of Destinies - recenze
29. 6. 2016
|
Václav Pecháček
Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.
Assassin’s Creed: Revelations - recenze
14. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Altair Ibn-La'Ahad, Ezio Auditore da Firenze a Desmond Miles. Tři asasíni, kteří nás provázeli sérií Assassin's Creed, se měli ve dvou a třičtvrtém dílu Assassin's Creed II dočkat rozuzlení svých příběhů. I když v Desmondově případě šlo spíše o vyjasnění dalších neznámých a posunutí děje vpřed. Arabský a italský asasín jdou ale do akce opravdu naposledy a své vražedné akce tedy rozjíždí naplno a bez lítosti. A nejen vražedné.
Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky
27. 7. 2013
|
Ladislav Loukota
Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.
Blade Symphony - recenze
8. 12. 2014
|
Daniel Kremser
Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony.
Race the Sun - recenze
2. 1. 2014
|
Ondřej Švára
Když v Race the Sun zapadá slunce, dostávají za pravdu všichni kádři přes sejčkování. Pokaždé, když totiž obzor zčervená, skončí ošklivou nehodou další level plný rychlosti a adrenalinu. Ten a mnoho dalších vytvořili blázni ze studia Flippfly, kteří svoji divokou závodní hru popisují jako "hyper-kinetickou" arkádu s minimalistickým stylem. Mluví pravdu. K dokonalosti se sluší dodat, že v Race the Sun se potkaly Wipeout a Skyroads a že to s tím smrtonosným západem slunce myslím opravdu vážně.
Echelon - recenze
8. 6. 2001
|
Redakce Games.cz
Rádi byste si zalétali a slova hardcore simulátor vás děsí? A chcete se trošku kochat grafikou? Zkuste futuristickou střílečku Echelon.
Capcom Digital Collection - recenze
10. 5. 2012
|
Lucie Jiříková
Capcom Digital Collection je na první pohled docela výhodná kompilace osmi arkádových her vydaných (nejenom) na XBLA. Řadím se mezi lidi, kteří kompilace moc nemusí. Vždycky mi totiž přijde, že utrácím i za hry, které mě nebaví. Tohoto pocitu mě bohužel nedokázali zbavit ani lidé z Capcomu. Na DVDčku se tentokrát nachází: Super Street Fighter II Turbo HD Remix, Final Fight: Double Impact, Super Puzzle Fighter II Turbo Remix, 1942: Joint Strike, Bionic Commando Rearmed 2, Flock!, Rocketmen: Axis of Evil + přídavek Rocketmen: It Came From Uranus a Wolf of the Battlefield: Commando 3.
Battlefield 3: Aftermath - recenze
11. 2. 2013
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 to měl poslední měsíce těžké. Na jeho pozice v rámci multiplayerových FPS zaútočila CoD: Black Ops 2, něco se pokusil (neúspěšně) zkanibalizovat Medal of Honor: Warfighter, Halo 4 si přišlo k ostatním hrám vyzvednout svou silnou hráčskou základnu a velkou potenciální hrozbou (a lákadlem) se stala onlineovka PlanetSide 2.
Broken Age: Act 1 - recenze
22. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Když Ron Gilbert najímal před mnoha lety Tima Schafera do LucasArts, prokázal hernímu světu a adventurnímu žánru velkou službu. Během své kariéry se Schafer vyprofiloval jako návrhář s nevídaným komediálním talentem a zároveň jako zdatný scénárista i nekonvenční manažer studia Double Fine. Ať už je to Day of the Tentacle, Full Throttle, Psychonauts nebo Brütal Legend, vysoce kvalitní scénář, humor a chaotický vývoj jsou pro Schaferovy hry typické. Jedno bez druhého nedokáže existovat a Broken Age je skvělým příkladem a do značné míry i současnou špičkou tvorby studia Double Fine.