Recenze
Last Train Home – recenze strastiplné výpravy přes Sibiř
27. 11. 2023
|
Jakub Malchárek
Československý klín naráží do ruských linií
Last Epoch – recenze akčního RPG lepšího než Diablo IV
4. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Ďábel je mrtev, ať žije ďábel!
The Fall: Last Days of Gaia CZ - recenze
26. 2. 2007
|
Redakce Games.cz
My chceme Fallout 3, my chceme Fallout 3! To voláte vy i my, ale je v nedohlednu. Malým zádavkem může být jiné postapokalyptické RPG s podobným názvem. A dodejme, že zádavkem povedeným, viz první recenze české verze!
The Lord of the Rings: Return to Moria – recenze trpasličího návratu domů
13. 11. 2023
|
Jan Slavík
Nepříliš slavná výprava
Lords of the Fallen – recenze fantasticky nápadité soulsovky
12. 10. 2023
|
Pavel Makal
Když jeden svět nestačí
Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství
21. 3. 2024
|
Pavel Makal
Zábavnější než Ghost of Tsushima!
The Last Campfire – recenze příjemné adventury od tvůrců No Man’s Sky
15. 9. 2020
|
Patrik Hajda
Kouzelný svět hodný jedné návštěvy
The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom – recenze osvěžujícího spojení tradice a inovace
26. 9. 2024
|
Šárka Tmějová
Zelda nebude sedět v koutě
The Last Story - recenze
13. 4. 2012
|
Jakub Kovář
Hironobu Sakaguchi je ve světě japonských RPG velice známé jméno. Slavný designér a scenárista dal hráčům hlavně sérii Final Fantasy a krom ní je podepsán i pod desítkami dalších her. Nejnověji pod titulem The Last Story pro konzoli Wii, který Sakaguchi označil za své poslední velké konzolové RPG, i když nevím, jestli mu věřím, protože původně to samé tvrdil i o prvním Final Fantasy. Podstatné ale je, že ať už The Last Story je Sakaguchiho poslední hra nebo ne, rozšiřuje nepříliš početné řady JRPG titulů pro Wii smysluplným způsobem a svému stvořiteli rozhodně nedělá ostudu.
World of Warcraft: The War Within – recenze solidního rozšíření
14. 10. 2024
|
Pavel Skoták
Uvnitř se to mele
Flintlock: The Siege of Dawn – recenze povedené akční adventury
22. 7. 2024
|
Jakub Malchárek
Bůh války
Stalker: Legends of the Zone Trilogy – recenze konzolového portu
13. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Do Zóny s gamepadem
Victoria 3: Voice of the People – recenze francouzského rozšíření
27. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
Máte rádi ukecané eventy?
Ash of Gods: The Way – recenze taktického karetního RPG
10. 5. 2023
|
Zbyněk Povolný
Počtvrté a stále skvěle
Crusader Kings III: Legends of the Dead – recenze morového datadisku
19. 3. 2024
|
Aleš Smutný
Chrlení krve na několikero způsobů
Sons of the Forest – recenze nádherného survivalu s tíživou atmosférou
6. 3. 2024
|
Pavel Makal
V lese, jó, v lese, na jehličí!
The Bookwalker: Thief of Tales – recenze adventury s dechberoucím světem
29. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Svět knih v nevídané podobě
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
The Stillness of the Wind - recenze
16. 4. 2019
|
Jan Hrdlička
Shrbená Talma dbá o celou menší farmu. Chová kozy a slepice, pečuje o své bylinky nebo vyrábí domácí sýr. A s tím, jak jeden den střídá druhý a jediným opěrným bodem zůstávají příliš rychle se prodlužující stíny, je nad slunce jasné, že tohle není žádný simulátor nebo nedej bože tycoon. The Stillness of the Wind je hluboce lidský příběh, který, ač místy pokulhává, dovede v člověku probudit zájem o sebe samého, a především o ty, které miluje.
The Pillars of the Earth – recenze
16. 4. 2018
|
Václav Pecháček
Pilíře země od Kena Folletta jsou moje nejoblíbenější knížka o stavbě středověké katedrály ve fiktivním anglickém městečku, a celkem vysoko se nacházejí i v obecnějších kategoriích. Proto jsem The Pillars of the Earth bedlivě sledoval od chvíle, kdy jsem se o existenci téhle atypicky vypadající point-and-click adventury dozvěděl. A dobře jsem udělal, protože ačkoli je na hře studia Daedalic jasně vidět chybějící tříáčkový rozpočet, výlet za mnichy, šlechtičnami a staviteli katedrál je pro každého dějepisného someliéra jednoduše pohlcující.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
6. 10. 2015
|
Václav Rybář
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Cold Zero: The Last Stand - recenze
3. 9. 2003
|
Redakce Games.cz
John McAffrey se dostal pod tlak hned dvou mafiánských organizací a cesta ven je dlážděná krví padlých. Pomůžete mu přes ni přejít v překvapivě zábavné a originální směsici žánrů od JoWoodu?
Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged – recenze remaku staré klasiky
19. 9. 2024
|
Adam Homola
Nico, my cousin!
Elden Ring: Shadow of the Erdtree – recenze labutí písně herního giganta
18. 6. 2024
|
Pavel Makal
Čekání se vyplatilo
Prince of Persia: The Lost Crown – recenze důstojného návratu slavné značky
11. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je princ v nesnázích
The Wolf Among Us – recenze 4. epizody
29. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.
The Wolf Among Us – recenze 3. epizody
11. 4. 2014
|
Miloš Bohoněk
Telltale měli co žehlit. Po výborné první epizodě (recenze) The Wolf Among Us naservírovali pokračování v podobě Smoke and Mirrors (recenze), které trpělo kvůli nedostatečně kvalitnímu obsahu a čtyřměsíční prodlevě. Výsledný dojem byl takový, že jinak stále výborná adventura přešlapovala na místě. O to záživnější pak bylo hraní třetí epizody Crooked Mile.
The Wolf Among Us: Episode 2 - recenze
11. 2. 2014
|
Miloš Bohoněk
Sebelepší kšandy našponované ze sebelepšího cliffhangeru jednou povolí. Premiérová epizoda The Wolf Among Us skončila napínavou scénou, kde jste rozhodovali o osudech dvou podezřelých, ale od té doby uplynuly už bezmála čtyři měsíce. Telltale, zřejmě kvůli simultánním pracím na třech dalších hrách (The Walking Dead, Tales from the Borderlands a Game of Thrones), vydání druhé epizody posunuli až na začátek února. Více než kdy dříve jsem tak ocenil kusé shrnutí předchozích událostí hned v úvodu, přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval a připomněl si, kdo je kdo, kdo co chce a proč někdo pohádkovým bytostem krade hlavy.
The Wolf Among Us - recenze 1. epizody
21. 10. 2013
|
Miloš Bohoněk
Jedna ruka se přehrabuje v míse s chipsy, druhá ruka líně kliká myší. Takový luxus vám dopřeje málokterá hra. Mezerníkem dění na obrazovce kdykoliv pozastavíte, ale když si před usednutím do křesla odskočíte na malou a vypnete mobil, nemusíte se přerušovaného zážitku obávat - za dvě hodiny budete mít dokoukáno. Tedy dohráno.
Days Gone Remastered – recenze přeleštěné zombie apokalypsy
2. 5. 2025
|
Jakub Malchárek
Já a moje motorka