Recenze

Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze

Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.

The Incredible Adventures of Van Helsing III - recenze

Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?

The Incredible Adventures of Van Helsing II - recenze

Když se vám jedny dveře zabouchnou před nosem, otevřou se někde jiné... nebo tak nějak se to říká. V podobném duchu tvoří své hry i vývojáři z NeocoreGames a zatímco v prvním dobrodružství potomka slavného lovce upírů Van Helsinga jste řešili problémy napáchané vaším otcem, tentokrát přišel čas, abyste uklidili po sobě. Zaslouží si ale pokračování skutečně dvojku v názvu, když už od pohledu působí v podstatě identicky jako předchůdce?

Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…

Deathtrap – recenze tower-defense s prvky diablovky

Démoni a další fantaskní kreatury chtějí zničit náš svět a vy se jim v tom snažíte zabránit. Takhle by se dala jednou větou shrnout hra Deathtrap od Neocore Games, tvůrců série Van Helsing, ale zjednodušení by v tomto případě bylo příliš velké. Klasickou strategicko-logickou formuli tower defense her ozvláštňují tvůrci prvky diablovky, v níž si to vaše alter ego musí s řadou nepřátel vyřídit v závislosti na volbě povolání osobně - prostřednictvím meče, kouzla či šipky.

Victor Vran - recenze povedené diablovky

Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!

Fallout 1.5: Resurrection - recenze

Psal se rok 2003, frčely hry jako Arcanum nebo Morrowind a Black Isle (vlastněni a financováni tonoucím kolosem Interplay) srdcem i duší makali na projektu Van Buren alias Fallout 3, který měl být pomyslným zlatým hřebem dosavadního snažení. Nesmyslně vyplácané peníze za nikdy nedodělané projekty typu Torn, odchody největších herních mozků a váznoucí výplaty však dávaly tušit, že se nad Černé ostrovy víc než co jiného žene temná mlha. Na Mikuláše Black Isle klinicky umřelo a mnohé sny s ním.

Sacred 3 – recenze

Pokud máte rádi hack 'n'slash RPG, akce a mlátičky všeobecně, pravděpodobně vám něco říká i název Sacred. První dva tituly v sérii byly poctivým akčním RPG, kde jste prozkoumávali rozlehlý svět, sbírali a zlepšovali si výbavu i schopnosti a u toho zabíjeli všechny ty dotěrné nepřátele. Sacred 3 však z tohoto osvědčeného receptu přebírá jen likvidaci nabíhajících protivníků a zahazuje zbytek důležitých ingrediencí.

Street Fighter X Tekken - recenze

Určitě vzpomínáte na věčné debaty o tom, kdo by z koho udělal kůlničku na dříví. Van Damme z Norrise, Norris ze Seagala, Seagal ze Snipese a Snipes z Lundgrena? Nebo to bylo naopak? Fandové akčních béček se v devadesátých letech mohli hádat do krve (mnohem častěji spíš do dna, protože tyhle debaty probíhaly v hospodě), ale byl to až Stallone a jeho Postradatelní, co nám dalo alespoň pár odpovědí. A po letech dohadů přichází rozřešení i na herní scéně. Jin vs. Ryu? Ken vs. Paul? Bison vs. Heihachi?

Dracula: Origin (Zrození) CZ - recenze

Pan „Chodící reklama na zubní pastu“, ujíždějící už pár set let na červené tekutině, je notoricky užívanou postavou napříč snad všemi rovinami uměleckého snažení člověka. Tak proč ne ještě jednou v adventuře?

Deadfall Adventures - recenze

Stále častěji nabývám dojmu, že opravdová filmová dobrodružství se s námi rozloučila v osmdesátých letech. Zůstala nám coby důležité historické relikvie, abychom si díky nim čas od času připomněli, že výpravný hon za pokladem nebo za záchranou světa lze natočit i bez absurdních hádanek, patetických dialogů, všudypřítomných CGI efektů a Nicolase Cage.

Proun - recenze "československého" Wipeoutu

Když ho vidíte v pohybu, připomíná Proun klasický Wipeout. Avšak po pár vteřinách hraní si možná vzpomenete na něco úplně jiného. Třeba jako já na geometrické intro z LHX: Attack Chooper nebo na tu dětskou, barevně lakovanou, dřevěnou stavebnici, na takové ty zelené kvádříky, žluté stříšky a červené mostíky, ze kterých se dá postavit parádní hrad, co ale nedrží pohromadě. Proun je vůbec hra o asociacích. Až mě brní, jak mnoho barevných nálad tenhle ve skrze primitivní závod s koulí na lepivém potrubí může skrývat.

Dead Cells - recenze

Občas se člověk musí zamyslet, proč vývojáři vyrábějí další díla do již nasyceného žánru. Jako primární příklad mohou posloužit třeba fantasy karetky, kterých už zkrátka máme dost, a přesto to zřejmě nestačí. Podobně jsou na tom i roguelike plošinovky a metroidvanie. Na distribučních platformách jich najdete jak hub po dešti – má tedy vůbec cenu přidávat další? Může se takový titul prosadit? Dead Cells od studia Motion Twin na obě otázky odpovídá kladně a dodává i jednoduchý návod, jak na to. Stačí vlastně jen maličkost. Vyrobit fantastickou hru.

Red Dead Redemption II – recenze PC verze

V Rockstaru se rozhodli mi lepení známky na počítačový port jejich loňského westernového veledíla příliš neusnadnit. O tom, jak grandiózní opus se podařilo vytvořit, byly sepsány kilometry textu. Kdyby tudíž bylo s expanzí na novou platformu všechno technicky v pořádku, stačilo by krátce připomenout, proč je Red Dead Redemption II taková pecka, a hotovo. Pravda, než jsem došel na konec, stihlo dorazit několik záplat, kterým se povedlo zahladit největší technický marasmus, ale o úplné dokonalosti se stále hovořit nedá a ovládání na počítačových periferiích za rámeček opravdu nepatří.

FIFA 18 - recenze

Mám jeden sen. Tím snem je dokonalá fotbalová hra, kterou by vůbec nešlo rozeznat od reálného fotbalu. Pak se z toho snu probudím a uvědomím si, že je vlastně docela pitomý, protože bych ve skutečnosti vážně nechtěl u každého mače strávit hodinu a půl. V ranním světle odrážejícím se od hladinky mléka s cereáliemi pak svůj sen reformuju. Stačila by mi hra, u níž bych prakticky neměl co kritizovat, u níž by požitek ze samotného hraní a ze struktury módů okolo kulminoval v pocit blaženého naplnění. Snadné, že? Hm, jistěže ne. PES 2018 se přiblížil první polovině, ovšem ve druhé selhal. A FIFA 18? Tak ta to má přesně naopak.

Heroes of Might & Magic III HD Edition - recenze

Skoro šestnáct let uplynulo od vydání Heroes of Might & Magic III: Restoration of Erathia, jedné z nejlepších tahových strategií všech dob, a zároveň i příčiny rozkolu mezi přáteli, rodinami či partnery vlivem vydařeného hotseat režimu na jediném počítači. HoM&M III se však zároveň stala i vrcholem série, který žádný z následovníků nepřekonal. Logika proto velí, že by aktuální HD verze pro PC Windows a iOS/Android tablety měla zábavu stále vyzařovat s nezměněnou intenzitou. Tak jednoduché to ale s Heroes of Might & Magic III HD bohužel není.

New Super Mario Bros U - recenze

Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.

Driver: San Francisco - recenze

Dvě zásadní chyby. První: zase sjíždím The Wire, nejlepší seriál široko daleko. Je o policajtech a gangsterech a je o nich takovým způsobem, že je pak těžké brát cokoliv dalšího s podobnou tematikou vážně. Druhá? Hrál jsem původního Drivera, hrál jsem ho do morku kostí a dodnes vím, kde přesně se práší na tu jeho bílou krabici, kterou jsem tehdy pod dojmem z jediné honičky v demu uháněl koupit. To je pak tuplem těžké, pouštět si k tělu patý díl série, která šla s každým dalším hlouběji do kytek.

Candle - recenze

Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.

Might & Magic Heroes VII - recenze

Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

HoMM IV: Gathering Storm - recenze

Všichni příznivci série tahových fantasy strategií Heroes of Might & Magic si jistě nenechají ujít první datadisk The Gathering Storm. Jedná se o opravdu vydařený přídavek nebo jen o nastavovanou kaši?

Red Dead Redemption II – recenze

Sebejistá, okázalá, masivní. Těžko najít jedno správné slovo, které by nové hře od tvůrců série Grand Theft Auto slušelo. Red Dead Redemption II posouvá laťku svého žánrového mixu tak vysoko, že bude trvat roky, než se s ní někdo pokusí alespoň držet krok.

The Club - recenze

Na začátku byl nápad, kdy si tvůrci Project Gotham Racing vymysleli netradiční střílečku. Level je v ní vlastně závodní tratí, na níž běžíte z bodu A do bodu B a získáváte body za zabité nepřátele. Že je to málo?

Guitar Hero IV: World Tour - recenze

Jedna z nejúspěšnějších her loňského roku obohacuje vesměs tradiční prvky série o nové hudební nástroje a koncerty celé kapely najednou, což přemění váš obývák v koncertní síň až do pozdních nočních hodin. + FOTKY

AquaNox - recenze

Po apokalyptické nukleární katastrofě se lidstvo usadilo na podmořských pláních, kde pokračuje v boji o přežití. To je příběh střílečky Aquanox, která je volným pokračováním Archimedean Dynasty.

Live for Speed S1 - recenze

Live For Speed je malý, ale velmi ambiciózní projekt tří nadšenců, kteří chtějí vytvořit nejrealističtější závodní simulátor. Zatím vyšla jen první část hry a my zkusili zjistit, jestli se jim daří odvážné předsevzetí plnit.

Fallout: New Vegas - recenze (PC)

Fallout! Legenda, jejíž první dva díly se nesmazatelně zapsaly do herní historie a srdcí mnoha fanoušků jako jedna z nejlepších herních sérií, jaká kdy byla stvořena. Fallout! Série, která šla ke dnu spolu s krachujícím vydavatelem. Fallout! Hra, která byla před dvěma lety znovuzrozena v dílnách jednoho z nejprestižnějších vývojářů RPG a trhala prodejní rekordy. Ovšem bez účasti kohokoliv z původních tvůrců. Fallout: New Vegas! Ztracený syn, který se navrátil zpět do náruče otce. Nebo alespoň jeho synů. Možná tak trochu adoptovaných...

Starship Troopers - recenze

BROUCI, MILIONY BROUKŮ! Tvůrci střílečky dle sci-fi filmu Hvězdná pěchota nelhali - hustota nepřátel na kilometr čtvereční překonává všechny rekordy, ale už zapomněli dodat, že požehnaně je ve hře i bugů coby chyb.

Colin McRae Rally 04 - PS2 recenze

Závodní série Colin McRae Rally je mezi hráči na PC tak oblíbená, že by byla škoda neotestovat její čtvrtý díl, který si prozatím mohou užívat pouze majitelé konzolí. Čím a jak moc se hra liší od trojky?