Recenze

Octopath Traveler 2 – recenze pokračování výborného RPG

Dosáhl druhý díl stejně závratných výšin?

Hard West 2 – recenze temného westernového RPG

Tahový horor na Divokém západě

Dungeons 2 - recenze rádoby nástupce Dungeon Keeper 2

Další z řady ambiciózních nástupců Dungeon Keepera zaťukal na dveře kobky. Horned Reaper vyšel, změřil si ho pohledem, zasmál se a zabouchl za sebou. Ne vážení, nepovedlo se to War for the Overworld a Dungeons 2 svůj cíl také minula. Sice ne o tolik, ale do středu terče má hra od Realmforge pořád daleko. Přitom je v lecčem blíž než spousta jiných klonů a nástupců.

Nioh 2 – recenze

Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.

Pathologic 2 – recenze

Pathologic se do srdcí, mozků a kostní dřeně těch, co vytrvali, zapsal jako hra nezapomenutelná ve své jedinečnosti, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá. Čas poskočil o nějakých čtrnáct let kupředu a tvůrci z ruského studia Ice-Pick Lodge přicházejí s (ne)pokračováním. Jedná se o v podstatě tentýž příběh s novým kabátkem. A pod ním hra... ve své jedinečnosti nezapomenutelná, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá.

Rage 2 – recenze

Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.

Hitman 2 – recenze

V mém světě se věhlasný Agent 47 vždycky držel svých předností. V drtivé většině případů mi totiž velmi elegantně zmizel z dohledu a o tom, že je zrovna na trhu nový díl, jsem se dozvěděl s větším či menším časovým odstupem. Druhý díl restartované série ale šlo přehlédnout jen těžko díky silné marketingové kampani, do které byl zapojen i Sean Bean. Toho si v další umírací scéně prostě nikdo nechce nechat ujít. Pak už to šlo rychle, a než jsem se nadál, přirazil můj malý člun k rozkošné vilce na pobřeží.

Bayonetta 2 – recenze

Cereza, Umbra Witch, neodbytná krasavice… Bayonetta je nazývána různými jmény. Všechna jsou pravá a všem naslouchá s neskrývavou hrdostí. Ještě aby ne, když je to právě ona, kdo svými ladnými pohyby vdechuje život jedné z nejpříjemnějších akčních her za posledních, řekněme, třicet let, Bayonettě 2.

Framed 2 – recenze

Když se do myslí hráčů výraznějším způsobem zapíše titul vystavěný na jednom klíčovém prvku (či chcete-li gimmicku), stává se z čekání na pokračování hotový festival otázek. Jak se autoři popasují s tvorbou dvojky? Vyhodí stávající koncept ve prospěch něčeho z praku nového, vydají se cestou lehkých inovací anebo prostě nabídnou novou nálož téhož? V případě Framed 2 jde o variantu poslední, hrátky s komiksovými puzzlíky tedy zůstávají. A vadí to něčemu? Pramálo. Jestli má tahle parádní hříčka nějaký kaz, pak na jiných frontách.

Knack 2 - recenze

Před čtyřmi lety to začalo. Velká prezentace nové konzole a jeden z launchových titulů, který měl provázet nový Playstation 4 na cestě k zářné budoucnosti. Zatímco konzoli se dlouhodobě daří, první Knack se stal otloukánkem, který si nevysloužil zrovna lichotivá hodnocení. Teď je tu ale druhý díl, u kterého se můžeme ptát: “Je to vůbec potřeba?”

Destiny 2 - recenze

Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.

Splatoon 2 - recenze

Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.

Injustice 2 - recenze

Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.

Outlast 2 - recenze

Po třech letech čekání, loňské demoverzi a půlročním odkladu konečně vyšlo pokračování překvapivě kvalitní hororovky z prostředí ústavu pro choromyslné. Daří se Outlast 2 děsit hráče natolik, že budou muset několik dalších dní spát s rozsvíceným světlem? V zásadě ano, ale ne způsobem, který by se dal označit za bez výhrad uspokojující, bohužel.

Dishonored 2 - recenze

Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.

RIDE 2 - recenze

Závodní arkáda RIDE 2 je monumentální pocta motocyklovým závodům. Chlubí se gigantickým obsahem, skvělým citem pro detail i širokými možnostmi individualizace. Skoro dvěma stovkám motorek to vážně sluší a sympaticky navrženým tratím zrovna tak. Zamrzí však rozporuplná singleplayer kampaň a kontroverzní nastavení obtížnosti. RIDE 2 zkrátka není úplně dokonalá motocyklová alternativa Gran Turismo.

Titanfall 2 - recenze

Respawn Entertainment jsou zpátky a podle šablony „větší a lepší“ vysoustružili pokračování, co se v drsné konkurenci neztratí. Titanfall 2 má navíc nelehkou úlohu, protože jako nejmladší otloukánek jde proti starším a zavedenějším značkám. Leckdo by se mohl ptát, jestli na špičku žánru všechny ty novinky ve dvojce stačí. Rovnou odpovím, že stačí. Zatímco byl první díl čistě multiplayerovou akcí s viditelně omezeným obsahem i rozsahem, Titanfall 2 všechno nafukuje, rozšiřuje a mění. Tvůrci, kteří svého času vytvořili šablonu pro singleplayer i multiplayer ve válečných akcích, vstoupili znovu do stejné řeky a vytvořili dílo na úrovni her Gears of War, Call of Duty nebo Battlefield.

UFC 2 - recenze

Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.

XCOM 2 - recenze

XCOM 2 je nejlepší týmová strategie, kterou jsem hrál od časů Jagged Alliance 2, a hned vám povím proč. Respektive ne hned, bude to chvilku trvat. Kolik vyšlo za poslední dvě dekády vyloženě dobrých týmových strategií, Valkyria Chronicles? O té bych se zdráhal říct, že si mě získala. Vydláždila ovšem chodník, po kterém tvůrci z Firaxis nakráčeli s úmyslem přenést legendární UFO do jedenadvacátého století.

Magicka 2 - recenze

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

Shelter 2 - recenze

Na rozdíl od Pavla se mi první Shelter docela líbil a jestli mu něco ani po letech nelze upřít, pak rozhodně nápad a velký potenciál. O to více ale zamrzí, kam tvůrci ze studia Might & Delight pod tíhou kritiky prvního dílu s dvojkou dokráčeli. Shelter 2 je totiž nefunkčním přepracováním předchůdce, který používá stejné myšlenky a nápady, ale cpe je do rozdílného a v tomto kontextu i nefunkčního konceptu otevřeného a daleko akčněji pojatého světa, což je ovšem hlavní kamenem úrazu.

Wasteland 2 - recenze

Nedohrál jsem a možná ani nedohraju. Wasteland 2 mě v jeden moment (zhruba v 90 % délky), zastavila podivnou směsí chyb a designových lapsů. Časem to tvůrci opraví, ovšem mnohem hůř jsem na tom s motivací pokračovat. Hra stojí hned na několika nohách – příběhu (hlavní zápletce, příbězích lokací/frakcí a na rozhodnutích s následky), tahových soubojích, lootu a rozvoji postav. A na všechny tyhle končetiny kulhá jak pouštní ranger, vracející se do masomlejnku sebevražedné mise. Když ani jedna složka díla není skutečně solidní, je v záplavě her, chrlených dnešním herním průmyslem, těžké nedat hře někde v půli vale. Devadesátky jsou pryč, víme?

Bravely Default 2 – recenze

Příliš tradiční dobrodružství