Recenze

Brothers in Arms Hell Highway - exkluzivní recenze

Největší výsadková operace v dějinách a poslední velké vítězství Němců na západní frontě. Do operace Market Garden vás volají „Bratři ve zbrani“. Nenechte je čekat!

Painkiller: Hell & Damnation - recenze

V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.

99 Levels to Hell - recenze

Zbraně, bonusy, magie, vtipné pastičky a monstra. Spousta monster. Tak tohle mě čeká v 99 Levels to Hell na doslovné cestě do pekla. Promnu knír, narazím si do čela středostavovský cylindr a nasucho polknu. Vím, že devětadevadesát pokusů šíleného architekta smrti se na jeden pokus přežít nedá.

Saints Row: Gat Out of Hell - recenze

„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.

Heaven and Hell - recenze

Kdo z hráčů strategických her se nechtěl někdy alespoň na chvíli stát neomezeným vládcem nad všemi svými poddanými? Takové přání si můžete naplnit v této real-time strategii coby představitel Boha nebo pána pekel.

Neighbours From Hell - recenze

Pokud se chystáte vyřídit si se svými sousedy nějaké účty, tato neobvyklá a zábavná hra založená na principu televizní reality show by pro vás mohla být docela dobrým návodem, jak na to.

Neighbours From Hell 2 - recenze

Zapomeňte na trochu stereotypní příbytek z jedničky, protože tentokrát budete svého souseda vytáčet k nepříčetnosti a vymýšlet na něj různé nástrahy a schválnosti během dovolené v Číně, Indii nebo Mexiku.

Hello Neighbor - recenze

Jsou různé typy sousedů. S některými je radost si hrát a dělat jim naschvály (Neighbours from Hell), pak jsou takoví, které je radost sledovat (Můj soused zabiják), a pak je tu třetí sorta. Jsou to takoví ti uhlazení, až britští, šviháci s knírkem v malebném domku na předměstí. Jenže právě tihle mají tu nejhorší odvrácenou tvář, kterou odhalíte nešťastnou náhodou. Pak už nezbývá než jako správná ječící oběť zamířit dolů do sklepa. Ano, tohle je ten třetí typ sousedů. Těm je lepší se obloukem vyhnout hned na začátku.

Painkiller: Battle out of Hell - recenze

Sirotčinec uprostřed bažin s umučenými bytostmi, zdánlivě opuštěný lunapark s klauny a horskou dráhou nebo Mrtvé město s mechanickým velepavoukem. To vše navštívíte v datadisku Battle out of Hell pro Painkillera.

Cobra 11: Crash Time III - recenze

Semir Gerkhan už dělá i noční směny a jeho kolega Ben Jäger se zase naučil střílet za jízdy z okénka. Nový díl ovšem překvapí i příběhem a realističtějším pojetím.

Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze

Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?

Agents of Mayhem - recenze

Elitní týmy, zachraňující svět před nepřeberným množstvím padouchů, jsou snad starší než lidstvo samo. Jenže, vymyslet novou týmovku, vytvořit dostatek zajímavých postav, zasadit je do fungujících reálií, to není žádná legrace. Není proto divu, že vycházet z jiné úspěšné série se může jevit jako skvělý nápad pro začátek. Agents of Mayhem se rozhodli odštěpit od Saints Row a vyzvat na zákulisní souboj jeden velice podobný tým.

Ace Combat: Assault Horizon - recenze

Japonskou sérii Ace Combat jste si se simulátorem asi nikdy nespletli, ale do čistokrevné střílečky měla taky docela daleko a její odměřené servírování misí trochu připomínalo vojenskou latinu. Tu máš rozkazy a vytapetuj nížiny fiktivní země nepřátelskými Migy.

Boiling Point - recenze české verze

Několikaměsíční zpoždění české verze akčnímu RPG Boiling Point jen prospělo, neboť již obsahuje důležitý patch, který tuto hru s podtitulem Cesta do pekel ještě zdokonalil. Co dostanete za svých 299 Kč?

RIVE - recenze

Promiňte, měli byste chvilku promluvit si o našem pánu, Ježíši Kristu? Fajn, pojďme probrat rovnou celou Svatou Trojici. Co se stříleček ze žánru shoot 'em up týče, přísahám na Xenon II, R-Type a Banshee, nebo možná spíš příbuznou 1943, v jejíž automatové verzi jsem utopil kapesného, až ani na Pedra nezbylo. S vírou je vždycky mrzení! Taky se mi nikdy nelíbila Jets'n'Guns, a pokud za nejlepší shmup všech dob považujete Raptora, lze konstatovat, že vaši rodiče selhali. Dvacetkrát otčenáš, vykoupat v Ikaruze a namísto večerníčku Jamestown. Dobrý shmup, ať už pospíchá zleva doprava nebo zdola nahoru, potřebuje švih, potřebuje styl a potřebuje člověku vymáchat ústa v bahně, kam ho srazí nejpozději druhým bossem. RIVE má tenhle seznam poctivě odfajfkovaný a pod kapotou ukrývá překvapení: není to shmup.

Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - recenze

Když před sedmi lety vyšla tower defense hra Plants vs. Zombies, těžko by někdo předpověděl, že to tahle zdánlivá ujetost dotáhne až na konkurenta klasických multiplayerových stříleček, tradičně spjatých s válečnou tématikou. Garden Warfare 2 totiž skutečně je plnohodnotnou střílečkou se vším, co k multiplayerové akci patří. Oproti předchozímu dílu tak nabobtnala do rozměrů normální hry. Otázka ale zní, nakolik je nový obsah evolucí, a nakolik nastavovanou kaší.

Flashpoint Campaigns: Red Storm - recenze

Jako hráč odkojený Steel Panthers, který je tělem i duší odevzdaný poctivým válečným strategiím, jsem v posledním roce trpěl. Vypadalo to, že jsou válečné hry na ústupu a nikdo už nikdy nevydá nic, co by pohovkové generály chytlo za virtuální výložky a strhlo do víru bitev.

Doom Eternal – recenze

Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.

Grand Theft Auto V - recenze

Pět a půl roku. Přesně tolik času uplynulo od vydání Grand Theft Auto IV. Telefony jsou chytřejší, lidi hloupější a okolní svět svou bizarností občas až nezdravě připomíná přepálenou satiru virtuálního opusu od Rockstar Games. Grand Theft Auto V tohle všechno reflektuje a znovu drží prst na tepu doby, když se dokáže všem aktuálním trendům vysmát nebo je rovnou nakopat do zadku.

Anomaly 2 - recenze

Města jsou v troskách. Torza kdysi monumentálních výškových budov se tyčí k nebi jako hrozící prsty, a jen těžko byste uvnitř rumiště hledali lidskou duši. Auta jsou poházená po ulicích, jako když vítr rozfouká podzimní listí. Zemi vládnou stroje pocházející z hlubin vesmíru, které o sobě dávají vědět všudy přítomnými věžkami, které ničí vše živé v okolí. Atmosféra je napjatá a působivá, stejně jako v prvním díle Anomaly: Warzone Earth. A nejenom atmosféra.

From Dusk Till Dawn - recenze

Stejně jako filmovou předlohu s Quentinem Tarantinem provázejí i akční hru s upíry From Dusk Till Dawn velmi rozporuplné pocity.

GRID 2 - recenze

Závodní žánr se mezi prvním a druhým dílem GRID změnil k nepoznání. Všichni jako by pochopili, že polorealistické, ale přeci jen mírně odosobněné simulátory sice vyhrávají ceny, ale jejich tržby nevypadají příliš sexy v powerpointových koláčích. A tak se i největší hráči na trhu ženou za co nejširší cílovkou a snaží se balancovat na hraně obecného zájmu a pověsti vybudované na seriózním závodění. Není to jen o věčném a celkem černobílém rozdělování na simulace a arkády - je to především o snaze nějak to závoděním hráčům pocukrovat. A v tomhle směru zatím všichni slaví spíše rozpačité úspěchy.

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.

Project CARS - recenze

Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.

Boiling Point - recenze anglické verze

Vypravili jsme se do Jižní Ameriky, abychom v rozlehlé džungli a žijících městech pod nadvládou mafie a korupce hledali ztracenou dceru v žánrové směsi RPG, adventury a akce. Ale bohužel není všechno zlato, co se třpytí...

Painkiller: Overdose - recenze

Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?

Diablo III - recenze konzolové verze

Mít slabost pro konspirační teorie, myslel bych si, že Blizzard to svým nejvěrnějším hack’n’slash fanouškům udělal snad schválně, jen aby je znova popíchl. Když Diablo III vypustilo studio před rokem na domácí PC platformu (viz recenze PC verze), prodalo se sice během prvního dne kolem čtyř milionů kopií, ale pověsti jedné z nejúspěšnějších PC her historie předcházela pověst jedné z nejkontroverznějších. I prostý singleplayer vyžadoval neustálé připojení k internetu, „občas“ vyskočil Error 37, zmizel LAN, přibyl požadavek registrace na Battle.net, legendární předměty padaly jednou za uherský rok a v neposlední řadě tu byla rozporuplná aukční síň s reálnými penězi.

Battlefield 3 - recenze

Je to tady! Největší duel tohoto roku se začal a první rohovník vstoupil do ringu. A přestože byl v předchozích letech ve stínu svého protivníka, letos se vrací po intenzivním tréninku, díky němuž se mu rýsují svaly, jaké jsme v téhle váhové kategorii ještě neviděli (no, my je neviděli v žádné) a bookmakeři už pomalu změnili kurzy v jeho prospěch. Ale dost metafor. Je Battlefield 3 revolucí mezi střílečkami? Je přelomem v tomto žánru a s předstihem nejlepší hrou roku?

Diablo II: Lord of Destruction - rec.

Datadisk Lord of Destruction přidává do Diabla II nejen pátý herní akt a rozlišení 800x600, ale i spoustu drobných vylepšení.