Recenze

The Great Escape - recenze

Slavná filmová předloha, zajímavé téma zajateckých táborů z druhé světové války, oblíbené stealth prvky. Mohla nás akčně laděná hra The Great Escape vůbec zklamat? To byste se divili!

Escape Plan - recenze

Každá nová platforma potřebuje co nejdříve po zahájení prodeje najít dva tituly: bestseller a tzv. imidžovku. V případě handheldu PS Vita měl od začátku největší potenciál stát se bestsellerem titul Uncharted: Golden Abyss, což se zřejmě i naplnilo (čísla nemám, hádám). No a na titul imidžovky, tedy hry, která ukazuje, že daná platforma má na „něco víc“, se nejvíce třásla logická záležitost Escape Plan.

The Great Whale Road - recenze

Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).

Escape Dead Island - recenze

Když loni v dubnu vyšel Dead Island: Riptide, pozastavil jsem nad smyslem podobného titulu. Copak je Dead Island natolik silná značka, aby se vyplatilo pravidelně vydávat nové díly a ještě produkovat různé spin-offy, třeba jako v případě Assassin’s Creed? Němci z Deep Silveru si to očividně myslí, a protože vývoj dvojky se protahuje, navázala na Riptide nejenom pochybná MOBA Dead Island: Epidemic, ale hlavně akční adventura Escape Dead Island - hra, která nikdy neměla vzniknout!

Escape Goat 2 - recenze

Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.

Valiant Hearts: The Great War - recenze

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

Pier Solar and the Great Architects - recenze

Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.

Rebels: Prison Escape - recenze

Toto léto se s počítačovými hrami na téma útěků z nejrůznějších věznic roztrhl pytel a po The Great Escape tu máme real-time strategii, která rozvíjí původní koncept Commandos o další herní prvky.

Escape from Monkey Island

Escape from Monkey Island - recenzeAutor: FéliePublikováno: 13.listopadu 2000• Čtvrté ...

Bone: The Great Cow Race - recenze

Ve vesnici Barrelhaven vrcholí přípravy na každoroční oslavy spojené s kravskými dostihy, kterých se můžete zúčastnit i vy v druhé epizodě této zábavné adventurní série podle komiksové předlohy.

Escape from Paradise City - recenze

Nevěříte, že i město plné násilí, drog, zbraní a všeovládajících pouličních gangů může mít poetický název? Strávili jsme v něm nějaký čas a podívali se na zoubek nevšednímu mixu RTS a RPG. + VIDEA

Earth 2150

Earth 2150: Escape from the Blue Planet - recenzeAutor: BergyPublikováno: 3.července...

Resident Evil 5 - recenze přídavků

Vadilo vám na původní hře denní světlo? Pak vám dvojice dodatečných misí Lost in Nightmares a Desperate Escape udělá radost, protože se vrací ke kořenům série.

Dead Island: Definitive Collection - recenze

Pokud stále ještě polykáte hořkou pilulku v podobě problémů okolo vydání Dead Island 2, můžete si v těchto dnech trošku napravit chuť sbírkou remasterovaných her Dead Island: Definitive Collection. Ta obsahuje graficky vylepšenou verzi hry Dead Island, samostatného datadisku Dead Island: Riptide a k tomu bonus v podobě endless-runner běhačky Dead Island Retro Revenge. Remasterování propadáku Escape Dead Island jsme byli ušetřeni, kdyby vás to zajímalo.

11-11: Memories Retold – recenze

První světová válka je pořád originální zasazení, i když po Battlefieldu 1 a Valiant Hearts už to není tak hrami neprozkoumaná epocha. Příběhy, k jejichž napsání vybízí, nicméně pořád odvyprávěny nebyly. Explorační adventura 11-11: Memories Retold právě o špičkovém vyprávění osudu dvou vojáků znepřátelených stran je. A přestože nepřekvapí tím, že se osudy mladého kanadského fotografa Harryho a postaršího německého otce a šikovného mechanika Kurta protnou, jde o příběh, který v srdcích všech hráčů určitou stopu zanechá.

Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody

Pokud by hry reflektovaly náladu ve studiích jejich autorů, v Telltale Games by posledních pár let nebylo moc veselo. Jejich práce je sice žádanější než kdy předtím, ale to máte depresivní zombokalypsu na jedné straně (The Walking Dead), vraždy pohádkových prostitutek na straně druhé (The Wolf Among Us) a navíc dělají hru vycházející z knih nejkrvelačnějšího spisovatele současnosti (Game of Thrones). V téhle společnosti působí Tales from the Borderlands jako klaun na srazu satanistů. Radost pohledět.

Gears 5 – recenze

Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v mém světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.

Ash of Gods: Redemption - recenze

S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?

Rayman Jungle Run - recenze

Michel Ancel se nikdy netajil náklonností k jakémukoliv přístroji, který má ovládací prvky a displej schopný zobrazovat pohyblivou grafiku, protože na takových věcích se s trochou snahy dá vždycky rozjet Rayman. Jeho věčně optimistický hrdina si tak zaskákal na Game Boy, N-Gage, Dreamcastu, Mac OS i na mobilních telefonech. Do portfolia ale něco chybělo – vydání na iPhonech, iPadech a na Androidu. Jungle Run spolehlivě zaplňuje jak tuto mezeru, tak tu mezi Rayman Origins a Legends.

Prison Architect - recenze

Pamatuju si, že za mého útlého mládí člověk nemohl překročit práh domu, aniž by nezakopl o takový či onaký budovatelský simulátor - od Sim City až po nejrůznější Tycoony. Hluboce zastávám ideologický postoj, že kdo nehrál RollerCoaster Tycoon, jako by žil jenom napůl. Jenže v tomhle směru je teď v herním průmyslu tak trochu ticho po pěšině. Co si počít, když nemůžete stavět propracované zábavní parky rozdávající radost, smích a štěstí? Snadné. Vybudujte nedobytný betonový komplex, ze kterého se ani jediný malý panáček nedostane živý. Myslím to smrtelně vážně. Seberte se, kupte si Prison Architect a budujte.

Cthulhu Saves the World - recenze

Cthulhu zachraňuje svět? Cože? Toto ztělesnění zla, že by mohlo mít dobré úmysly? Je Cthulhu úplatné? Nebo snad zachraňuje svět, a neví o tom? Jak to tedy je? V tom bude určitě nějaká kulišárna!

Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze

Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?

Riddick: Assault on Dark Athena - recenze

Konečně utekl z vězení, hodil nohy nahoru, ale políčili si na něj žoldáci, kteří s lodí Dark Athena plení vesmír. Riddickovi jde jen o jedno – dostat se odsud pryč!

Dark Souls: Remastered - recenze verze pro Switch

Představovat titul natolik výrazný, že dal vzniknout vlastnímu subžánru, by bylo přinejmenším úsměvné. Dark Souls znají všichni, a pokud ji nehráli, alespoň o ni slyšeli. Z příměrů k ní už se pomalu stává vtípek, ale to nemění nic na tom, že se původní hra nestala milovanou, obdivovanou a napodobovanou legendou jen tak náhodou. Nyní si navíc můžete svoji dávku zoufalství a sladkých odměn přibalit na cesty, protože vyšla na Nintendo Switch.

Dead Synchronicity - recenze

Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.

Dead Space 2 multiplayer se moc nepředvedl - (ne)recenze

Rozšiřovat horor o multiplayerovou složku není úplně standardní a i v případě nadšenců z Visceral Games to až moc zavánělo marketingem. Krabička s nápisem „Multiplayerová akce nové generace“ je totiž daleko lepší jak krabička bez něj. K multiplayerové složce Dead Space 2 (recenze singleplayeru) jsme tedy přistupovali obezřetně a nenechali si zkalit úsudek přílišným očekáváním. A udělali jsme dobře. Některé hry zkrátka nejsou na multiplayer stavěné. Svým rozsahem totiž hra nemůže oslnit žádného multiplayerového nadšence a obsahem prakticky taky ne. Tvůrci se nepouštěli do žádných odvážných novot a vsadili na jednoduchou hratelnost, která je snadno proniknutelná, ale velmi rychle upadá do bahna stereotypu.

Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze

Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?

Smoke and Sacrifice - recenze

„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…

The Escapists 2 - recenze

Zatímco Jiří Kajínek letos basu opustil vcelku legitimním způsobem ve svém, dnes už legendárním, křiklavého trikotu, na vás coby hráče v útěkářském simulátoru číslo dvě čekají zas a jenom krev, pot a slzy. Troufl bych si tvrdit, že ti, co hráli předchozí díl, spadají zpravidla do dvou kategorií. Skupinu A tvoří útěkářští labužníci, kterým hra posloužila jako zábavné naplnění jejich odvěkých tužeb, vyvolaných filmy jako například Velký útěk či seriál Prison Break, popřípadě vlastní vězeňskou zkušeností. Skupinu B pak tvoří hráči frustrováni repetitivními mechanikami a obtížností, kteří hru předčasně opustili. Již v úvodu vás proto musím upozornit, že pokud vás jednička nebavila, tak s dvojkou se velmi pravděpodobně neskamarádíte.

Brothers: A Tale of Two Sons - recenze

Mám mladšího bráchu. Je zhruba polovičního věku a pravidelně spolu usedáme před obrazovku, abychom si zahráli kooperativní multiplayer. Vždy se náramně bavím a dmu pýchou, jak dobře jsem sourozence vychoval k obrazu svému, nikdy však od společného hraní neodcházím dojat.