Máte námět či připomínku? Napište nám
Tvůrci Warhammeru z Games Workshop konečně začínají chápat kouzlo deskových her
zdroj: vlastní
Deskové hry

Tvůrci Warhammeru z Games Workshop konečně začínají chápat kouzlo deskových her

15. 2. 2020 14:00 | autor: Alladjex |

O tom, že Games Workshop nejsou jen figurky, barvičky a Warhammer, ale také deskové hry (samozřejmě ze světa Warhammeru), je následující exkurz. Ale pozor! Nebude nás zajímat vousatá historie her, které už dávno neseženete, ale naopak se vrátíme jen pár let zpátky, abychom prozkoumali, jaký je u GWčka aktuální „state-of-the-art“.

Před dávnými a dávnými časy v místě zvaném Velká Británie vznikla společnost z rukou dvou nadšenců. Z malého projektu se firma rozrostla v monstrózní krakatici, která pozřela i původně partnerskou společnost Citadel, pod jejíž hlavičkou vznikají figurky, barvy a další pomůcky pro modelařinu.

Chapadla Games Workshopu (GW) se roztahují především v oblasti wargamingu, ale jak asi spousta z vás ví, jejich světy, kterými je bojování na stole doplněné či spíše opředené, prorazily bariéru i do videoherního průmyslu. Pochybuji, že by se našel čtenář Gamesů, který nezaslechl něco o Total War: Warhammer, úspěšné adaptaci původní warhammerovské fantasy linie v podobě komplexní válečné strategie.

Je tu ale ještě další herní oblast, která možná není na veřejnosti tak dobře vidět, ale GWčko jí evidentně přikládá nezanedbatelný význam. Jsou to deskové hry. V tomto textu se ale nechci věnovat celé historii warhammerových deskovek.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Naopak mě zajímá především posledních pár let. Proč? Protože je tomu přibližně čtyři pět let, kdy si ta otylá a chamtivá krakatice uvědomila, že jí vyrážejí zahnívající boláky na jejích chapadlech. Boláky v podobě ignorování volání fanoušků, tj. svých věrných zákazníků. Hnis vytékající z nesmyslného zdražování podle hesla: „Co uděláme, když se málo prodává? Zdražíme!“, ekzém pomalého procesu vydávání pravidel, jejich aktualizace a oprav.

Naštěstí došlo k proměně vedení a hlavně celého přístupu. Změnil se obchodní model, který více reflektuje trendy nového tisíciletí. Přibylo obchodů, kde na Warhammer narazíte. Touha po penězích zůstala asi stejná, ale je za ni poskytován nadprůměrný servis, inovace, rychlost progresu a přísun novinek je někdy až hrůzostrašný. A s těmito změnami přišly i nesmělé krůčky do světa moderních deskových her.

Talisman a Space Hulk

Ikonickými hrami, které se vezou na vlně populárního světa Warhammeru, jsou Talisman a Space Hulk. A přesto, že tím okamžitě popírám předchozí odstavce, nezmínit se o nich by mi asi málokdo odpustil. Talisman: The Magical Quest Game, jakési vymakané Člověče, nezlob se! zasazené do světa Warhammer Fantasy Battles, patří bez debaty mezi klasické hry podobně jako Monopoly nebo Stratego. Inspirovalo nejednoho designéra při jeho pokusech a tvorbě v oblasti stolních RPGček. Těžko svůj vzor popře třeba Vláďa Chvátil a jeho Proroctví.

Přesto, že jde stále o populární titul, za moderní by ho označil už jen málo kdo. Pro současné hráče s alespoň minimálním rozhledem jde spíše o nostalgickou vzpomínku než o titul, který by herně konkuroval tvorbě poslední doby.

Space Hulk vychází z temného světa Warhammeru 40K. Zasazen je na bizarní vrak lodi, či spíš shluk vesmírného šrotu a odpadu, který se toulá hyperprostorem zvaným Warp. Tu a tam se tohle monstrum zablešené mimozemskou havětí vynoří do normálního vesmírného prostoru. V tu chvíli nastupuje deratizační četa vesmírných mariňáků (Space Marines).

Space Hulk: Tactics zdroj: Archiv

(Space Hulk: Tactics: poslední videoherní adaptace kultovní deskovky Space Hulk)

V jednotlivých scénářích probíhajících v koridorech lodi se proti nim postaví druhý hráč, který s sebou přitáhne haldy Genestealerů, vetřelcům podobných potvor z řad rasy Tyranidů. Hra je natolik kultovní, že prošla už několika vydáními v minimálně pozměněné podobě od své první edice z roku 1989. Omezený náklad se vždy téměř okamžitě vyprodá.

Oproti zastaralému Talismanu jde pořád o zajímavý ameritrashový herní zážitek, který s sebou nese prvky strategie. Stísněné koridory, záplavy warhammerových vetřelců a zoufalství bránících se mariňáků má v sobě hororový půvab plný kostkové náhody, adrenalinu i šílenství. Bylo by těžké se divit, že má tahle deskovka i několik pokusů o převod do počítačové podoby.

Space Hulk je současně perfektní ilustrací toho, jakým způsobem GW přistupuje k tvorbě her nejčastěji. Mají totiž k dispozici fantastické figurky, tak proč je nedoplnit nějakým tím kartónem a vytvořit deskovou hru, která bude nejen hratelná, ale navíc při současném trendu obliby miniatur bude patřit k naprosté špičce? Jak vidíte, na figurky slyšeli hráči už před třiceti lety, kdy byl nějaký CMON a Awaken Realms na houbách.

Fanservis

The Horus Heresy: Betrayal at Calth z roku 2015 je představitelem velmi specifické linie, která je pro konzumenta běžného deskoherní produkce asi naprosto nepochopitelná. Poměrně veliký box obsahuje kartonové herní desky, nějaké karty a speciální kostky. Dokonce tu najdete i pravidla, jak deskovku hrát.

Ale upřímně vím snad o jediném člověku, který ji zkusil a zkonstatoval, že to není úplně špatná hra a stejně jako ostatní zařadil nové unikátní modely World Bearerů a Ultramariňáků do svojí warhammerové armády.

Během posledních let podobných titulů vyšlo několik (další hned v roce 2016 The Horus Heresy: Burning of Prospero), přičemž někdy mají blíže k wargamingu, jindy k deskové hře. Každopádně pro hráče mimo svět válečných her od Games Workshopu většinou nejde o počiny, které by je mohly zásadněji zaujmout.

The Horus Heresy: Betrayal at Calth zdroj: BoardGameGeek

Gorechosen

Ale v roce 2016 vyšly dva stěžejní deskoherní tituly, kterými britská společnost oťukávala terén a potvrdilo se jí, že její osobitý přístup může nést ovoce. Prvním z nich je čistá vyvražďovačka nazvaná Gorechosen, která pojednává o šílených bojovnících boha chaosu Khorna, kteří spolu bojují v arénách na život, smrt a možná ještě něco dalšího.

Zatímco se figurkový wargaming vyznačuje volným pohybem po herním stole omezeným pouze vzdáleností měřenou metrem s imperiálními jednotkami, Gorechosen se chová jako slušná a spořádaná deskovka. Miniatury spolu válčí na hexovém boardu, jejich akce řídí karty a přízeň boha krve zprostředkovává kostky. Svůj rodokmen hra nezapře díky špičkovým modelům a náhodě, která je v ní zastoupena v nezanedbatelné míře.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Přesto si ji můžete bez uzardění zahrát s pravověrnými deskovkáři. Kdyby nebyla kvalita miniatur úplně mimo běžný standard a na krabici nebylo vytištěné logo Games Workshopu, asi by vás ani nenapadlo, že nejde o produkt čistě deskoherní společnosti.

Původ ve světě Warhammeru – zde konkrétně Age of Sigmar – má ale i svůj specifický bonus v podobě příběhového pozadí, kterým se většina tvůrců stolních her příliš nezabývá. V Gorechosen se nejen dozvíte, proč si bojovníci v aréně vyzdívají zuby z držky a prolívají hektolitry krve jako dobytek, ale i pozadí jednotlivých antihrdinů či spíše Khornových řezníků. Je to přepálené. Je to patetické. Ale je to své. Prostě Warhammer.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Warhammer Quest: Silver Tower

Druhou hrou ze stejného šestnáctého roku jednadvacátého století je kooperativní kampaňový a především heroický výlet do šíleného panství posluhovače dalšího boha chaosu, boha klamu zvaného Tzeentch. Hráči v rolích hrdinů putují neustále se měnícím labyrintem místností a sálů, které na ně vrhají nepřátele, ale i poklady a odměny. Obrovský box narvaný nevídaným množstvím detailních miniatur.

V té době zdánlivě vysoká cena byla ovšem zanedbatelná ve srovnání s nákupem jednotlivých modelů samostatně. Zároveň šlo i o zajímavou deskovou hru, která sice stojí na obrovské míře náhody, ale současně se ji snaží kompenzovat pomocí mechanismu tzv. destiny dice. Tyto kostky si hráči hodí před kolem a mohou je společně využívat pro jednotlivé akce. Příjemné spojení taktiky s náhodou vytváří napínavý guláš, který rozhodně není pokaždé fér a k vyváženosti má daleko, ale umí vyčarovat napínavé a nezapomenutelné situace.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Přestože má GW za sebou obrovské množství her, které by šlo označit za deskové, i v tomto případě bylo vidět, že to není primární zaměření společnosti a rozhodně se mají ještě co učit. Důkazem toho jsou pravidla, která jsou děravá jak moly prožraný hábit. Neustálé hledání odpovědí v nich i na internetu a zmatené interpretace hráčů v rámci diskuzí na herních fórech stahují kvalitu hry níže, než by musela být.

V tomto případě se jednoznačně projevuje korporátní charakter společnosti, která si všechny novinky striktně drží v tajnosti, peče je ve svých utajených laboratořích a není ochotná akceptovat obrovské změny, kterými svět deskových her prošel.

Silver Tower ve skutečnosti navazuje na Warhammer Quest z roku 1995. Ale na rozdíl od Space Hulku se hra poměrně významně proměnila a přiblížila současnému stavu. Navíc způsob, kterým ji GW propagovalo a přistupovalo k ní výborně reflektuje pozitivní naklonění společnosti k deskohernímu byznysu.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Lost Patrol

Zatímco se většina her britského vydavatele objeví a zase – pravděpodobně – na věky zmizí z pultů, Lost Patrol je malý počin, který se po svém prvním vydání v roce 2000 objevil znovu o šestnáct let později. Upřímně, z těch novějších her, které mi prošly pod rukama spolu s Gorechosen, je nejblíže tomu, čemu říkáme desková hra.

Jde o jednoduchou hru s krátkými pravidly. Takový Space Hulk do kapsy. Mariňáci chycení v džungli se snaží přežít a uniknout jak ze spárů útočících Genestealerů, tak i masy vegetace, kterou se je snaží zardousit sama oživlá planeta. Svižná dvojkovka na půl hodinky, která opět spojuje decentní míru strategie a tentokrát i abstraktního mechanismu při pokládání dílků s hody kostkou při zoufalých bojích s příšerami.

Navíc Lost patrol už si i zarytí warhammeristi pořídili čistě pro herní zážitek, protože modely v krabici nejsou z jejich pohledu nijak speciální a jen kvůli nim nemá smysl hru kupovat...

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Blackstone Fortress

Úspěšné tažení bylo ovšem završeno vydáním titulu Warhammer Quest: Blackstone Fortress. Reimplementace výše představeného kampaňového kooperativního systému pro několik hrdinů, tentokrát ale do kovem, olejem a testosteronem páchnoucího prostředí čtyřicítky, tj. Warhammer 40K.

Blackstone Fortress je mnohem dospělejší titul, který osloví i náročnější hráče. Koncentruje se sice primárně na boj v rámci jednotlivých scénářů, ale obsahuje i fázi managementu celé skupiny mezi jednotlivými výpravami v rámci kampaně. Nákup nového vybavení a prohazování členů týmu je příjemným zpestřením v jinak v jistém smyslu repetitivní zábavy.

Boje, ač silně závislé na kostkách, a tedy úspěšných či neúspěšných hodech, jsou přesto poměrně taktické, vyžadují spolupráci všech hrdinů a zejména maximální využití všech jejich schopností i pozicování v boji na hexovém herním plánu. Vynikající je i umělá inteligence nepřátel, která sice není na úrovni Deep Blue od IBM, ale rozhodně je povýšená nad rámec pouhého „Udělej dva kroky a vystřel“. Protivníci jsou proto nevyzpytatelní, situace v boji se neustále mění a je třeba se jí pružně přizpůsobovat.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Pravidla hry odpovídají už běžným standardům současné doby, tzn. obsahují nějaké nepřesnosti a chyby, ale nic, co by dokázalo kompletně znehodnotit herní zážitek. Popravdě tomu ale také přispívá i fakt, že jde o kooperativní hru s náhodou, takže chybná interpretace pravidel vede buď k zvětšení či zmenšení obtížnosti hry pro celou skupiny. Jako kdybyste si na začátku hry vybírali mezi obtížnostmi Easy, Normal a Hell.

Je to samozřejmě spíš taková znouzectnost a studio Games Workshop by na kvalitě pravidel mělo ještě zapracovat, ale v tomto případě jde vlastně o jistou původně nezamýšlenou variabilitu, kterou můžete s trochou nadhledu i ocenit.

Games Workshop a deskovky zdroj: vlastní

Světlé temné zítřky

Z pohledu někoho, komu projdou rukama desítky a stovky deskových her, hodnotím vývoj Games Workshopu v této oblasti jako pozitivní. Rozhodně se snaží s každým novým titulem přiblížit současným standardům, co se kvality pravidel i mechanismů týče.

Zatímco před pěti lety bych hry od GW hodnotil jako průměr, Blackstone Fortress má své nezaměnitelné kouzlo a s dobrou herní skupinou a příchylností k ameritrashovým titulům jde o špičkový herní zážitek. Není bez chyb, ale na poli atmosféry se se svojí konkurencí popasuje bez ztráty kytičky. Další výhodou je i síla samotné firmy, která nemá problém úspěšný titul podporovat několik let a tak nás pro Blackstone Fortress čeká za týden druhé větší rozšíření s podtitulem No Respite.

Navíc vzhledem k tomu, že má GW své vlastní grafické designéry, ilustrátory a modeláře, je kvalita komponent vždy na prvotřídní úrovni. Zmiňovat, jak jsou na tom samotné modely, je myslím zbytečné. Byla by ale chyba zapomenout i na obrovské příběhové pozadí. Nejen to, kterým jsou doplněny rulebooky her, ale také knihy, audiobooky, komiksy, fanstránky, do kterých se můžete ponořit, pokud by vám svět vykreslený v krabici učaroval.

Určitě nejde o vyčerpávající přehled všeho, co se stolních her firmy Games Workshop týká. Warhammer Underworlds spojuje wargaming se stolními i karetními hrami. Warcry je wargaming v malé škále, který ale pro akce figurek používá spíše deskoherní mechanismy. Souboje jednotlivých modelů gangů Necromundy mají už jen krůček ke klasickému figurovému Warhammeru. Ale probrat všechno do detailu by bylo spíše na knihu než jeden článek, takže si to necháme až na jindy.

Nejnovější články