Pac-Man a Sonic: Jak se povedly stolní adaptace videoherních klasik?
zdroj: Vlastní foto autora

Pac-Man a Sonic: Jak se povedly stolní adaptace videoherních klasik?

28. 5. 2022 13:30 | Deskové hry | autor: Alladjex |

Když se protne několik paralelních vesmírů v synchronizovaném tanci zábavy a elegance, je to prostě čirá radost. A přesně tak si připadám, když se pro Games.cz vrhám na psaní recenze na dvojici deskovek, které mají své předobrazy ve videohrách. A jakých? Klasikách všech klasik!

Pac-Man: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Pac-Man: Desková hra

2–5 hráčů | 20 minut | od 10 let | česky

Malá žlutá koule sestávající jen z věčně otevřené huby a nekonečného apetitu je podle mého názoru stejnou legendou jako knihy Viktora Huga nebo třeba Elvis Presley. Jenže stejně jako většina bichli klasické literatury v podobě Bídníků ani neotevřela, je dost možné, že podobná většina, co má o Pac-Manovi jisté povědomí, ho nikdy ve skutečnosti nehrála. Ale ať jsou naše zkušenosti s ikonou arkádových automatů jakékoliv, nic nám nebrání podívat se na zoubek deskové hře stejného jména, která se před pár týdny objevila v obchodech.

Před první partií musíte do masivních dílů plastového herního plánu nastrkat žluté čudlíky tak, aby napůl vykukovaly nad plánem. Při pohledu svrchu představují žluté tečky, které Pac-Man baští. Jen na rozdíl od verze na obrazovce je zbaštění žlutého puntíku reprezentováno zaražením čudlíku do desky. Figurka Pac-Mana inspirovaná elektroakustickými hračkami pro škvrňata umí vydávat při tomhle činu obligátní zvuk „WAKA WAKA“. Kdyby opakující se veselý výkřik útočil na vaši nervovou soustavou v přemrštěné míře, stačí vytáhnout baterku, ale dětem tím radost neuděláte.

Pac-Man: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale vedle požírání teček je ve hře snad vše, co byste od převodu originálu do stolní verze žádali. Bludiště tak, jak má vypadat, i se středovým průchozím tunelem. Spousta žlutých teček ke snědku, sušenky, po kterých jsou duchové zranitelní a můžete je zakousnout, ovoce přinášející bonusové body a samozřejmě finální skóre, o které jde především. Dokonce lze úroveň dohrát vysbíráním všech žlutých puntíků, tedy zaražením všech tyček do podlahy herního plánu, a pokračovat dalším, o něco těžším levelem.

Když už jsem štrejchnul o duchy, bylo by fajn říct, jaký je vlastně průběh hry. Jeden z hráčů se ujme role Pac-Mana a zbylí protivníci si mezi sebe rozdělí čtyři figurky duchů: Pinkyho, Blinkyho, Inkyho a Clyda. Pac-Man hodí třemi kostkami a jejich součet je počet políček, o který se proběhne po hrací desce. Pak hráči za duchy otočí kartu, která říká, v jakém pořadí se budou pohybovat a o kolik políček.

Drobnou obměnou jsou zmiňované sušenky, po kterých se dostane Pac-Man do bojového rauše, třikrát za sebou hodí jednou kostkou a pohne se. Pokud v rámci tohohle speciálního pohybu šlápne na kuří oko nebo rovnou na hlavu nějakému duchovi, rozplácne ho na oči – opravdu je tam pro každého ducha žeton očiček. Kukadla se musí nejdřív potupně doplazit do startovní cely, kde se opět promění v plastovou duchovu figurku.

Když naopak duch vstoupí na políčko Pac-Mana, zkope ho do kuličky, připraví o jeho jediný život, sečtou a zaznamenají se body a tradá! Role se prohodí a Pac-Manem se stává jiný hráč, který svoji roli ducha předá předchozímu hráči za žlutou potvůrku.

Pac-Man: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Původní očekávání byla nulová. Přesně tak jsem to měl, než jsme hru vyzkoušeli. Ale desková verze je nad očekávání výborné převedení klasického Pac-Mana z automatů do podoby dětské deskovky. Neberte přiřazení do kategorie pro malé caparty jako něco, co vyřazuje váš zájem, i když doma nemáte nějaké ty nízkověké oběti po ruce. Pac-Man dokáže být ve dvou docela slušnou taktickou bitvou, kde samozřejmě náhoda hraje nemalou roli, ale zároveň se druží s propočítáváním vzdáleností a odhadem rizika.

Jde primárně o pohodovou, svižnou a hlavně veselou hru, kterou můžete vytáhnout s poměrně širokým záběrem hráčů od děcek až po dospělé, kteří neztratili smysl pro humor. Pac-Man na stole je tahovka, kde rychlé reflexy neupotřebíte a po každé partii chvilku trvá vymačkat žluté tyčky zase nahoru. Ale za sebe musím říct, že se poměrně rychle zapsala na můj seznam: „Takhle nějak by převod videohry do deskoherní podoby měl vypadat.“

Sonic a parťáci: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Sonic a parťáci

2–4 hráči | 20 minut | od 7 let | česky

Zatímco u Pac-Mana patřím do skupiny „hrál jsem to asi v 9 letech na IQ-151“, Sonic mě upřímně minul, a byť jsem fanda nejen deskovek, ale i videoher, Sonica mám v té kategorii zmiňovaných nepřečtených Bídníků. Znám ho moc dobře, tuším, jak funguje gameplay, ale jako čistokrevný PC hráč jsem si na něj nikdy nesáhl.

Má očekávání z toho, jak dopadne přerod do kartonovo-plastové podoby, byla stejně nepatrná jako u Pac-Mana. Vy už ale tušíte, že když jsem se rozhodl oběma hrám věnovat svůj čas a sepsat o nich článek, tak to i v případě Sonica nebude tak zlé. Možná právě naopak. Ale finální verdikt si znovu schováme až na konec.

Sonic a parťáci: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Sonic a parťáci je závodní hrou, kde se každý z hráčů ujímá dvojice postaviček z univerza předlohy. Modrý tým představují Sonic a Tails, červený Amy Rose a Knuckles. Mně osobně krom základního modrého ježka zbylé postavičky neříkají vůbec nic, takže pro mě to jsou prostě dvojice různobarevných figurek, které neurazí, ale nefanouška na zadek nepoloží.

Do ruky dostáváte šestici karet. Každá karta má hodnotu a barvu týmu, na kterou ji můžete použít. Když jste na řadě, jednu musíte zahrát, vybrat z příslušného týmu jednu figurky a tou pohnout. Přitom nezáleží na tom, zda jde o figurku vaši, nebo protivníka.

Vítězí ten, komu se jako prvnímu podaří protrhnout pomyslnou cílovou pásku s oběma postavičkami. Na trati najdete bonusy třeba v podobě zlatých kroužků, které dublují pohyb figurky. Potom bodáky, které naopak srazí hodnotu jakékoliv karty na ubohounkou nulu. Lopingy, které musíte proběhnout jedním zátahem, nebo se vrátíte na políčko před nimi. Nechybí ani bonusové karty, kterými si můžete pomoci z různých šlamastik, jako jsou zmiňované bodáky či lopingy.

Po odehrání šesti karet si doberete nové a jedete do té doby, dokud někdo nezvítězí. Náhoda ve hře má svoji nezastupitelnou roli, ale rozhodně nedrží taktovku sama a pere se s tím, jak chytře dokážete využít to, co máte v ruce. Pro vítězství rozhodně nestačí odhazovat karty chaoticky z ruky, ale stojí za to vyčkávat, dostávat obě své figurky do výhodných pozic na zlaté kroužky, zastavovat na políčkách, kde si líznete karty za bonusy. Nad tím, kdo nakonec bude definitivním vítězem, nemáte stoprocentní kontrolu, ale přesto hra motivuje ke snaze vyždímat z toho, co přišlo na ruku, maximum.

Sonic a parťáci: Desková hra zdroj: Vlastní foto autora

Sonic a parťáci podle mého názoru nejsou přímým zprostředkováním toho, co hráči předlohy znají a zažívají, když třímají v rukou konzolový ovladač. V tomto případě jde spíš o inspiraci. Ale rozhodně nemám pocit, že by to umenšovalo překvapivou kvalitu deskové hry. Jde o výbornou závodní hru s jednoduchými pravidly. Děti z ní budou nadšené a starší hráče rozhodně taky neurazí. K partii jsem se dostal už několikrát a ani jednou mě nemrzelo, že jsem se ke spoluhráčům připojil.

Moje jediná výtka směřuje k chaotickému rozložení barev figurek a týmů. Možná, že vše korektně sedí z hlediska příběhového pozadí ježčího univerza, ale to, že žlutá figurka patří do modrého týmu a ne žlutého, je přinejmenším matoucí. Vede to k tomu, že vlastně postavičky ignorujete a orientujete se pouze podle barev podstavců.

Ale tohle je jen opravdu malá vada na kráse. Musím říct, že ze Sonica i Pac-Mana by si měly brát příklad hry směřující primárně na mass market neboli do regálů veleobchoďáků. Takhle by jednoduché, dětské či párty hry měly vypadat vždy.

Nejnovější články