Kinghill je karetní deskovka ve stylu Magicu, ovšem s tunou originality
zdroj: Vlastní foto autora

Kinghill je karetní deskovka ve stylu Magicu, ovšem s tunou originality

30. 10. 2021 10:20 | Deskové hry | autor: Alladjex |

Kinghill

2 hráči | 45–90 minut | od 13 let

Přiznám se, že nemám potřebu sám sobě složitě zdůvodňovat, proč se pustit do boje s nějakým protivníkem, a tak, ač je hra Kinghill opentlená nějakým tím fantasy příběhem o královstvích, kde si bozi hrají na bohy a sesílají lidem tajemné mocné měsíční kameny padající z nedalekého modravě fialového měsíce, je mi to víceméně jedno a bez skrupulí vrhnu své monstrózní pohůnky dobýt a rozbít hradby protivníkovy citadely.

Jako mnohem podstatnější informace pro hraní téhle deskovky mi přijde autorova inspirace v karetních hrách Hearthstone či Magic: The Gathering. Myslím, že pravidelným čtenářům Games.cz jsou tyhle názvy notoricky známé, a není proto nutné nějak obšírně vysvětlovat, že jde o hry, v nichž si stavíte své balíčky z karet sesílajících především kouzla a spřátelené příšery bojující za vaši věc. Tou věcí je porážka protivníka. I když třeba u Magicu existují i varianty pro víc hráčů, v tomto případě se jedná o záležitost pro dva soupeře.

Petr Marek, autor hry Kinghill, se ovšem nespokojil s pouhou reimaginací základních konceptů zmíněných gigantů. Vytvořil originální počin spojující jak karetní principy těchto vzorů, tak i věci typické pro deskové hry. Výsledkem je vynikající a svižná hra s velikou variabilitou, rychlým tempem a překvapivou paletou možností, kterak se do hradeb protivníka zahryznout a rozsápat je na šutry, valouny a oblázky.

Od dělníka po specialistu

V Kinghillu nezačínáte s žádným předem vytvořeným balíčkem. Naopak máte k dispozici dvojici pracantů, takových obyčejných dělníků jako ve Warcraftu, které v rámci každého kola vysíláte na některá z políček herního plánu. Samozřejmě tu najdete pětici míst pro zisk a těžbu surovin na rozvoj svého království: kámen, lunarské zlaťáky a modromodré krystaly. Pak akční pole pro stavbu nových budov do vašeho panství. Tradiční hospodu navštívíte, abyste si najali žoldáky nebo rovnou příšery do soubojů o váš či protivníkův hrad.

Tím bychom pokryli tradiční akční políčka takzvaných workerplacementových deskových her. Ale autor si nachystal mnohem víc, a tak další místo, kam můžeme zabrousit, jsou upgradovací kasárna, kde se z naprostých nýmandů může stát jeden ze čtyř specialistů. Převýchova může vést k vojákovi, mágovi, rangerovi či asasínovi. Každý z nich má při vykonávání některých akcí výhody oproti ostatním zaměstnancům vašeho panství.

Pominu-li trojici specializovaných míst pro rangera či asasíny, geniálním tahem je přidat do hry devět pozic, které jsou při přípravě zaplněny náhodně vylosovanými destičkami. Každé kolo se otočí jedna z nich s novou akcí, kam můžete svého workera vyslat. Během hry se proto rozšiřuje paleta možností, co dělat, a nezáleží jen na tom, kterých devět z dvanácti polí se ve hře objeví, ale i v jakém pořadí. Už jen tato mechanika vnáší do hry velkou variabilitu, která každou partii a její tempo radikálně mění.

Kinghill zdroj: Vlastní foto autora

Variabilita a originalita

Čtenáři se schopnostmi Sherlocka Holmese již možná vytušili, že hra není omezená jen snížením obrany protivníkova hradu na nulu, ale může skončit i devátým kolem, tedy když se objevila poslední akční destička. Tím je každá partie sympaticky ohraničená a nemůže skončit nekonečnou patovou situací, kdy se ani jeden z hráčů nedokáže prokousat obranou soupeře. Nicméně žádnou partii, která by neskončila dobytím hradu jsem nezažil, takže pravidlo nejvýše devíti kol není rozhodně žádná berlička, ale naopak vítaný prvek časového tlaku na hráče.

Přestože hra neobsahuje žádný velkolepý epický příběh, uvědomíte si, že ho vlastně píše sama. Trojice surovin není různorodá jen podle jména. Kameny slouží především ke stavbě budov a vylepšení hradu, peníze pak na najímání bojovníků a krystaly nejvíce ocení magicky založení vládci. Ale samozřejmě najdete různorodé kombinace, a tak kupříkladu některé potvory přetékající magií potřebují motivovat krystaly, zatímco kamenný golem nepohrdne nějakým tím šutříkem k obědu, aby se vůbec rozhodl bojovat.

Když už jsme u příšer, ani tady si autor neodpustil originální přístup, který chytře přetváří zavedené principy. Bitva totiž není automatickou součástí každého kola, ale je jen na hráči, kdy se ve svém tahu rozhodne využít políčko pro útok na soupeře. Tohle vlastní políčko má každý hráč ve svém hradu, a protivník mu ho tak nemůže zablokovat. Příležitost poměřit si, kdo má větší potvoru ve svých řadách, tak mají oba hráči v každém kole. Ale pokud se na souboj necítíte, nemusíte ztrácet drahocenné člověkohodiny svého pracanta na předem prohraný boj a radši ho poslat na jinou akci s výhledem na budoucí lepší pozici.

Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je magie. Má dvojí podobu a vím, že už je to trapné, ale opět je ve hře představená způsobem, s jakým jsem se ještě nesetkal. Karty kouzel asi nikoho neohromí. Jejich hraní za krystaly, které představují v jistém smyslu manu, asi také ne. Ale to, co už rozhodně je neotřelým prvkem, je čtveřice efektů, které každá karta kouzla obsahuje. Musíte si vybrat pouze jeden, přičemž dva stojí při hraní jeden krystal, druhé dva dvojnásobek. Těžko se tak stane, že byste si lízli kartu kouzla a prokleli štěstěnu, že nepřišlo něco užitečného. Minimálně jeden z efektů se vám prostě hodí vždycky.

Ale to není vše. Každé kolo se vám nabíjí energie z měsíčních kamenů moci, kterou někdy můžete získat navíc i pomocí dalších efektů. Za pět energií můžete seslat mocné kouzlo, které sice taháte náhodně z balíčku, jenže opět na kartě vybíráte jeden ze tří efektů. Autorovi se tak skvěle podařilo zachovat překvapení i nejistotu při lízání karet s dostatečnou redukcí náhody, aby vítězství ve hře záviselo na vašich schopnostech.

Bezbolestná pravidla

Ve výčtu originálních mechanik bych mohl ještě pokračovat. Třeba dočasnými akčními poli v nabídce budov, legendárními budovami, událostmi, které postupně během hry ovlivňují akce hráčů, pokročilou možností hrát za některého z hrdinů se speciálními schopnostmi či detailním rozborem souboje, který se skládá ze dvou částí, útoku na hrad a útoku na protivníkovy miniony.

Spokojím se ale s tím, že vyzdvihnu jinou věc. I když se to z předchozího popisu nemusí zdát, hra má ve skutečnosti jednoduchá pravidla. Sám jsem byl zaskočený tím, jak hladce a rychle jsem do nich vplul. Možná pokud je budete číst sami, nastudování bude chvilku trvat, ale jestli máte někoho, kdo vám je vysvětlí, je to velmi bezbolestné.

Kinghill zdroj: Vlastní foto autora

K hernímu komfortu přispívá i dobrá symbolika a krásné ilustrace. Obvykle jsem příznivcem spíše jednodušší ikonografie, ale Kinghillu se daří používat trošku opulentnější grafickou podobu ve stylu Heartstone bez toho, aby to mělo nějaký negativní dopad na přehlednost a hratelnost.

Nejen ikony a drobnější symboly, ale i celý grafický design a ilustrace musím pochválit. Zaprvé mi padly do noty, zadruhé výrazná stylizace leckde pomáhá samotnému hraní. Korozivního šneka či golema poznáváte jako starého dobrého známého už po první partii.

Pokud hledáte krásně vypadající duel spojující prvky karetních i deskových her a přetékající rozmanitostí strategií, proměnlivostí nastavení každé partie i krátkou herní dobou, s Kinghillem nešlápnete vedle. Jen si ještě musíte počkat na volný prodej, hra je ve chvíli psaní článku dostupná pouze v rámci kickstarterové kampaně.

Autor do budoucna přislíbil vydání hry v češtině v případě dostatečného zájmu lokálních backerů. Ve skutečnosti stačí okolo dvou set místních fanoušků, tak snad se taková skupinka dokáže najít. Držíme palce, protože jde o dalšího autora, na jehož tvorbu budou moci být čeští deskohráči patřičně hrdí.

Nejnovější články